Zase o krok blíže velké válce

První zprávy

V tomto týdnu jsme vzpomínali již po třicáté třetí na události, které se odehrály 17. listopadu 1989. Snad to bylo dáno tím počtem let tak důležitých pro křesťanství, že v předvečer významného dne se náhle hovořilo o smrti a válce.

Ve středu od nočních hodin přilétaly na celé území Ukrajiny ruské rakety zaměřené na likvidaci dosud fungující energetické soustavy. Večer náhle přišla zpráva, že jedna střela zasáhla polské území a zabila dva lidi pracující v sušičce obilí.

Následovala velmi bouřlivá mediální reakce, která ve svých důsledcích ukázala, jak silné pozice zastávají stoupenci velké války s Ruskou federací. Pominu, že většinou šlo o představitele států, jejichž vojenské možnosti jsou spíše teoretické (Česká republika, Estonsko). Jsou však členy Aliance a jejich volání po aktivizaci článků 4 a 5 Severoatlantické smlouvy zaznělo velmi hlasitě. A to ještě předtím než se zjistilo, o jakou raketu šlo, a kdo ji vystřelil.

Evropský kontinent před výbuchem rozsáhlého konfliktu, který by se snadno mohl změnit v III. Světovou válku zachránila opatrnost a zdrženlivost prezidenta Spojených států Joe Bidena. Na ní navázal polský prezident A. Duda a Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg. Po jejich vyjádření se z provokativního útoku na členský stát NATO, na nějž se musí odpovědět tvrdou obranou každého centimetru aliančního území, stala politováníhodná nehoda. Samozřejmě za ní sice primárně může Ruská federace, ale její raketa do Polska nedopadla.

Průběh a vyústění celého incidentu přináší spoustu otázek a možná i některé zajímavé odpovědi. Začnu těmi nejvíce nápadnými. Rychlost a radikálnost mediální reakce evropské strany války svědčí o tom, že na něco podobného již dlouho čekala. Na bojišti má Ukrajina momentální převahu, ústupem z Chersonu utrpěla prestiž vedení Ruské federace citelnou ránu, takže přímé zapojení jednotek NATO do války by vedlo k ruské porážce. Reakce USA na incident však svědčí o tom, že si to Pentagon nemyslí a dává přednost dosavadní proxy válce.

Sleduji-li některé diplomatické aktivity, nevylučuji, se s počátkem zimy obnoví rusko – ukrajinské jednání o příměří. Ruské útoky na ukrajinskou kritickou infrastrukturu možná sledují tento cíl. Alternativou k tomu naopak může být rozšíření a vyostření konfliktu. Má-li někdo v úmyslu toto vyprovokovat, určitě se poučil z Przewoduwského incidentu. Vlastně jde jen o to udeřit v pravý čas na správném místě správným způsobem. Světové dějiny skýtají v tomto ohledu spoustu inspirace.