„Vrací se to tady k roku 1969.“ Bašta narovinu řekl, k čemu by využil funkci prezidenta

Za normalizace strávil čas za mřížemi ve věznici na Borech, kde z nelegálního rádia tajně poslouchal Svobodnou Evropu. Po listopadu 1989 působil v diplomacii, Parlamentu i ve vládě. Nyní Jaroslav Bašta kandiduje na nejvyšší ústavní funkci za hnutí SPD jako jeden z devíti potvrzených prezidentských kandidátů. Jako bývalý velvyslanec v Rusku i na Ukrajině se domnívá, že jediným řešením současného konfliktu je kompromis. Kvůli politické korektnosti má prý někdy pocit, že se naše společnost začíná vracet do temné minulosti, svěřuje se v rozhovoru pro CNN Prima NEWS. Prozradil také, jak plánuje získat hlasy mladých voličů.

Kandidátem hnutí SPD v nadcházející prezidentské volbě je poslanec Jaroslav Bašta. Někdejší disident, který byl za normalizace z politických důvodů dokonce vězněn, po listopadu 1989 započal kariéru v diplomacii a profesionální politice. Ve vládě Miloše Zemana (ČSSD) zasedl jako ministr bez portfeje pověřený řízením koordinace tajných služeb. Později také působil jako velvyslanec v Rusku i na Ukrajině, tedy ve dvou evropských státech, které se momentálně nacházejí ve válečném konfliktu. Jak hodnotí současnou válku z pozice diplomata, který v obou zemích strávil několik let? Ne jen o tomto tématu promluvil Jaroslav Bašta v rozhovoru pro CNN Prima NEWS.

Mírovou dohodu mezi Ukrajinou, resp. Západem, a Ruskem považuje tento bývalý diplomat za nutnou a nevyhnutelnou. Jako možné řešení spatřuje model podobný tomu, který byl zaveden v 50. letech na konci války na Korejském poloostrově. Takový kompromis se prý nebude líbit ani jedné straně, ale jedinou další alternativou je podle něj „boj do samého konce“, který by mohl mít katastrofické následky pro celý kontinent. „Rusko je jaderná velmoc. A pokud máme i dále v Evropě vedle sebe existovat, tak bude třeba vymezit prostor pro Evropskou unii a pro Rusko. My podél Ruska nedokážeme postavit Velkou čínskou zeď. A zároveň ho nedokážeme odstranit. Tady je třeba být realistický. Počítat s tím, že pokud jde o Rusko, je součástí evropského kontinentu, evropské politiky a také evropské bezpečnosti. Jen na tom záleží, zda náš kontinent bude pokračovat, nebo zda se z něj nestane jaderná poušť,“ hodnotí situaci někdejší velvyslanec v Moskvě a Kyjevě.

Jaroslav Bašta byl tázán i na výbuch muničních skladů ve Vrběticích z října 2014, z nějž české tajné služby i významná část médií a politické reprezentace obviňuje Rusko. Podle Bašty jsou však důležitější důkazy než hypotézy. „To se stalo před osmi lety, z toho sedm let se vyšetřovalo úplně jinak. Pak najednou vyplynulo, že se jedná o ruskou agresi. Takové věci se přitom šetří cestou práva. Konečné slovo, kdo to udělal a jak to bylo, má mít soud. Nevšiml jsem si, že by v tomto případě bylo zahájeno trestní stíhání. Že by to došlo dál než k vyslovení velmi vážných informací,“ hodnotí vyšetřování prezidentský kandidát. „V těchto službách jsem pracoval a mám k nim skeptický přístup,“ navazuje odpovědí na otázku, zdali věří tvrzení českých zpravodajských služeb.

Minulost Jaroslava Bašty je mnohdy připomínána předsedou hnutí SPD Tomiem Okamurou, který ji ve svých vyjádřeních do médií prezentuje v přímém kontrastu k životním příběhům dvou dalších kandidátů, Andreje Babiše a Petra Pavla. Ti jsou oba kritizováni pro své působení v mocenských a represivních strukturách komunistického režimu. Zatímco pozdější funkcionář NATO Petr Pavel před listopadem 1989 navštěvoval elitní školu pro budoucí špiony vojenské rozvědky ČSLA a byl svými nadřízenými chválen za svou ideologickou uvědomělost, bývalý premiér Andrej Babiš je pro změnu veden v registru vědomých spolupracovníků StB pod krycím jménem Bureš. Svou vědomou spolupráci s tajnou policií odmítá. Jaroslav Bašta se v době před sametovou revolucí řadil k osobám perzekvovaným těmito represivními strukturami. Podepsal Chartu 77 a ještě předtím v roce 1970 byl jako jednadvacetiletý za své disidentské aktivity odsouzen na dva a půl roku odnětí svobody.

„Ve vězení jsem velmi špatně snášel hlavně prvních šestnáct měsíců, protože jsem seděl na Ruzyni ve vyšetřovací vazbě – představte si, že takovou dobu trčíte v cele, která má třikrát dva metry. Neustále vám svítí, ani na chvíli nejste ve tmě. Dodnes se mi kvůli tomu špatně spí, jakmile svítí světlo. Chovám se proto jak můj kocour, zakrývám si oči tlapkou. Z Ruzyně mě převezli na Bory, do mého rodného města. Byl jsem jedním z prvních lidí, kteří tam byli odsouzeni za podvracení republiky, takže se na mě docela soustředila pozornost. A to jak bachařů, tak spoluvězňů. Zjistil jsem tam, že dokážu vycházet skoro s každým. Byl jsem na cele, kde nás bylo deset; šest jich sedělo za vraždu, s pěti z nich jsem se celkem skamarádil, chovali se relativně slušně. Jen jeden byl podrazák,“ líčí své zkušenosti z normalizačního vězení někdejší disident a kandidát SPD na post hlavy státu pro CNN Prima NEWS. Dále vypráví, jak ve věznici na Borech ze zakázaného rádia poslouchal Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky.

Bývalý politický vězeň se netají tím, že v současnosti shledává určité paralely s minulým režimem. „Někdy od roku 2015, kdy se tu ve větší míře objevily politická korektnost a podobné nápady, jsem začal mít pocit, že se to vrací k tomu, co jsem zažil v roce 1969,“ svěřuje se. Dále navazuje slovy: „V tom duchu, že pokud teď o některých věcech mluvíte, taky vás hned nálepkují. Když jsme tenkrát mluvili o svobodě slova, dozvěděli jsme se, že jsme prý pravicoví oportunisté. Po roce 1990 jsem byl paradoxně za podobné výroky označován za levicového extremistu.“ Dokument, který napsal koncem 60. let proti omezování svobody slova, prý dnes vypadá, jako by byl psán pro tuto dobu. I toto je prý důvod, proč se jako někdejší disident a signatář Charty 77 rozhodl stát jednou z hlavních tváří SPD.

Proč se vlastně Jaroslav Bašta rozhodl ve svých čtyřiasedmdesáti letech kandidovat na nejvyšší ústavní funkci? „Pochopil jsem, že SPD si mě vybrala především kvůli mé minulosti. Souhlasil jsem ze dvou závažných důvodů. Prvním z nich je, že se skutečně nacházíme v krizové a nesmírně obtížné situaci, se kterou je zapotřebí něco udělat. Je nutné lidem pomoci dostat se z hlubokého propadu. Funkce prezidenta České republiky má přitom dost pravomocí, aby člověk mohl ledacos ovlivnit. A druhý důvod? Politice se věnuji už od podzimu 1967. Když takovému člověku v závěru politické kariéry nabídnete kandidaturu na prezidenta, odmítnout to prostě nejde,“ vysvětluje své rozhodnutí.

A čím chce Jaroslav Bašta oslovit voliče? Zmiňuje své bohaté životní zkušenosti z disentu, diplomacie i profesionální politiky. „I předlistopadová minulost vlastně hraje v můj prospěch, vždyť pobyt ve vězení tady s nadsázkou též platí za součást prezidentské kvalifikace – za mřížemi pobyli Gottwald, Husák i Havel, Zápotocký a Novotný se za války ocitli v koncentráku, Svoboda strávil několik měsíců ve vyšetřovací vazbě, Masaryk a Beneš byli ‚alespoň‘ odsouzeni v nepřítomnosti, místo nich seděli jejich příbuzní,“ podotýká. Na otázku, jak ve svém věku plánuje přilákat mladé voliče, odpovídá přirovnáním k první přímé volbě hlavy státu: „Třeba mě budou považovat za natolik exotického, že jim přijdu jako zajímavá varianta. Koneckonců právě u mladé generace při minulé prezidentské volbě velice uspěl i Karel Schwarzenberg. Takže to nelze vyloučit.“

Zdroj: Parlamentní listy – rozhovor