To mi, vládo, udělej kvůli

Kam se na takový vykřičník hrabe drobná včelařská glosa: „Pořídil jsem si ukrajinský medomet. Byl, pravda, lacinější než ukrajinský medomet, co přicestoval z Německa, ale i tak byla součástí balení akční figurka Volodymira Zelenského.“ Na takové glose jistě nic není. Tady, na rozdíl od první exhibice, nikdo nikoho netupí. Jenom se připomíná, koho je všude plno. Přesto včelařskou glosu, mimo jiné pravdivou co do nacenění medometu, sdílejte raději šeptem za přivřenými dveřmi a v kroužku prověřených přátel. Štiplavý dech totality opět vane, aby ovanul i omladinu, která se s námi před rokem 89 nevyskytovala. Že by nezbytná učební látka?

Hledání pravdy zůstává náročné. Jestli jste dvoj – trojjazyční, vyposlechli jste si z ruských zpráv, že se válečná fronta ustálila, že spojenecké síly mírně postoupily a Ukrajinci nebudou dlouhodobě moci čelit kolosálním ztrátám. V „naší“ televizi vám přetlumočí ukrajinské svodky o pěti stech dobytých obcích a o bezhlavém úprku Rusů. Doplňte to anglicky vedeným rezervovaným komentářem s přídechem „aj tak tak – všelijak“ a přijdete na kloub skutečnosti, že jste svědky něčeho fantasmagorického, totiž válečné propagandy, kterou máte konzumovat jako silně jednostrannou výživu. Být pozorovateli z tuze vzdáleného vesmírného tělesa, uvítáte příležitost sledovat jev, kdy je koktejl informací s desinformacemi tak rafinovaný, že záleží čistě na tom, z jaké strany směs promícháte, a podle toho bude chutnat.

Bylo-li na posledním shromáždění lidu řečeno, že jsme při závratné drahotě podpořili čtyřmi miliardami peněz výzbroj jedněch Slovanů proti druhým, že na ten způsob živíme válku na Ukrajině, která má i své americké a e-unijní pozadí, už to opravňuje požadavek, který se demonstruje, požadavek mít své věci na prvním místě.

Nechci v té souvislosti vytahovat dalších deset miliard korun na pokrytí nákladů všech Ukrajinců, kteří k nám v souvislosti s prodlužovanou válkou přiletěli nebo přijeli, v naší zemi být chtějí, zároveň ale nejsou zařízení na to, aby tu stáli na vlastních nohou. Mě osobně je jasné, že tihle lidé (jedni z našich třinácti sourozenců) nebudou navyšovat slávu islámu střelbou do vánočních trhů, anebo nožem na hrdle stařičkého kněze. Však jsme se v Evropské unii už trošičku rozkoukali… Vím i to, že Ukrajinci, kteří sem uprchli (jak se říká) před Putinem, a ti, kteří prchli (jak se neříká) před Zelenským, se v České kotlině setkají, pohovoří si a my bychom s nimi měli mluvit také. Zvlášť s lidmi od patnácti do dvaceti let věku. Je to věková skupina obdařená větší otevřeností. Poslechněme si je, neskákejme jim do řeči. V nich máme velmi spolehlivý zpravodajský kanál.

Nerad bych urazil rodiny, co nemohou mít maso každý den a oblečení nekupují úplně nové. Předem je prosím za odpuštění, ale musím to povědět: Podpořit jsme měli stejně výrazně i doněcké nebo luhanské matky s dětmi a rovněž Srby trápené či vyhlazované v Kosovu a Metohii. Jak víme, máme třináct sourozenců a Bůh ví, kdy od nich upotřebíme pomocnou ruku.

Někdo říká: „Žiju sám za sebe, a tak to zůstane.“ Já s tím nesouhlasím. Věřím na národy a jiné spolky, na jejich kolektivní duši a svědomí, které si pod široká křídla bere celou skupinu bytostí. Proto mám na tebe, současná česká vládo, neodbytnou prosbu. Jezdíš do Kyjeva, jsi tam v dobrých vztazích. Snad by tam dali na tvá doporučení. Krátce po majdanském převratu (a Majdan byl pouze výkladní skříní jinak dlouhé komory za plentou) nešlo přeslechnout slova bývalé předsedkyně ukrajinské vlády i vězeňkyně Julije Volodymyrivny Tymošenkové: „Zatraceně, musíme se chopit zbraní a jít zabíjet ty zlořečené Moskvany a jejich vůdce. Budu se snažit vyburcovat celý svět, aby z Ruska nezůstalo ani spálené pole. Musíme je zasáhnout atomovými bombami.“ A jeden z ukrajinských prezidentů i jeden z osnovatelů majdanského převratu, Petro Olexijovyč Porošenko, také podnikatel v čokoládě, na adresu doněckých a luhanských odpůrců převratu veřejně vzkázal: „My budeme mít práci a oni ne. Nás budou lidi, děti a důchodci podporovat a je ne. Naše děti budou chodit do škol a školek, zatímco jejich děti se budou muset schovávat ve sklepech.“ Jako zdrojové médium s citacemi jsem upotřebil italský dokument Ukrajina jiná pravda. Tentýž snímek ukazuje záběry ze znovupohřbívání nacistů na Ukrajině. Obřad dokreslují čestné salvy současných Ukrajinců v nacistických uniformách a povely v němčině. V tom pohnutém čase vystupoval na Ukrajině na veřejnosti také americký senátor John Mc Caine, který se na stejném pódiu setkal s Olehem Jaroslavovyčem Tjahnybokem, předsedou Všeukrajinského sdružení Svoboda. Film Ukrajina jiná pravda předkládá Tjahnybokova slova: „Abychom vytvořili opravdovou Ukrajinu, je třeba fyzicky a rychle zlikvidovat veškeré příslušníky ruskojazyčné inteligence.“

Vzpomeň, česká vládo, to´s byla ještě malé dítě, jak v devadesátých letech potíralo vnitro náznaky novonacismu. Jak se sledovalo každé skinheadské shromáždění a jestli ti mladíci nenosí bílé tkaničky. Jak se odposlouchával každý skinheadský koncert pro uzavřenou společnost. Jaká to byla radost ulovit notýsek s předplatiteli skinheadského samizdatu. A s jakou vervou se vyšetřovalo násilné utonutí cikánské ženy nebo žhářský zločin spáchaný i na dvouleté cikánské holčičce. Je samozřejmě pravda, že spíš vynucené, než oboustranně pochopené soužití situaci zproblematizuje, ale tví předchůdci, současná vládo, křísení nacistického nadšení netrpěli. Na západní Ukrajině i v Kyjevu se dobré vzpomínky na Čtrnáctou granátnickou divizi SS složenou i z mnoha ukrajinských dobrovolníků naopak dočkaly veřejného uznání.

A byl to prezident Porošenko, kdo schválil „zákon paměti“. V něm se dává na vědomí, že organizace spojené s činností Stepana Andrijovyče Bandery patří mezi bojovníky za nezávislost Ukrajiny, a proto je nepřípustné je urážet. Tím začaly staré hříchy vrhat dlouhé stíny. Banderu mezi ukázkové nacisty jistě zařadit nelze. Němci ho za války věznili i propustili, aby proti Sovětskému svazu páchal sabotáže. Po válce se jeho i jeho rodiny Německo pod anglo-americkou správou ujalo a na starost si vzalo i jeho bezpečí. Nepodařilo se…. Ve Volyňské oblasti, odkud mí předci pocházejí, banderovské hnutí obzvlášť sadistickým způsobem vyvraždilo na šedesát tisíc polských usedlíků. Poněvadž sympatie k banderovcům pronikly na dnešní Ukrajině do vládních kruhů, které naše vláda z našich prostředků podporuje, uvedu tři banderovské postupy při mučení dětí, žen a mužů. Děti: zavěšení dítěte za mužské přirození ke klice, přibíjení malých dětí hřebíky ke dveřím, chycení dítěte za nohy a rozbití hlavy o zeď. Ženy: zavěšení ženy na strom vzhůru nohama s odřezáním prsou i jazyka a rozpárání břicha, rozpárání břicha těhotné ženě a vložení skla dovnitř, odříznutí přední části trupu ženy zahradním nožem. Muži: přivázání živého těla hlavou dolů ke stromu a rozdělání ohně pod hlavou, uvázání oběti mezi dva ohnuté stromy, které tělo při napřímení rozervaly, stahování z kůže a probití hlavy silným drátem od ucha k uchu. Hrůzy vyšetřovaly a zdokumentovaly polské úřady, ledacos objasnily výslechy banderovců i snímek polského režiséra Wojciecha Smarzowského Volyň.

Současná česká vládo, nejsem tvůj fanoušek a jako pedagog jednadvacátého století nemohu schvalovat násilí. I tak tě prosím: Vystřízlivěj krapet a použij svůj vliv, který na Kyjevskou vládu jistě máš, k tomu, aby novonacisté a jiní nositelé vyhlazovacích akcí neměli na Ukrajině volné pole působnosti. Kdyby mí volyňští předci byli Poláci, je možné, že bych se nenarodil. To si pak oživování jistého odkazu berete osobně.