Nicméně mnohaletý lídr KSČ úspěšně vystoupil se zprávou o činnosti a s jistotou zvítězil ve volbách. Vyhrocená mezinárodní situace a vnitřní ekonomické problémy, vyvolané především pandemií COVID 19 a zhoršením vztahů s USA, předurčily úspěch Si Ťin-pchinga při volbách. Jeho autorita ve straně a čínské společnosti jsou natolik silné, že i volby politbyra a jeho prezidia lze posuzovat jako přímé jmenování.
Otázka nespočívá v tom, kdo z vyšších funkcionářů si zachová své posty ve stranických a státních špičkách a kdo nahradí vyškrtnuté předchůdce kvůli stáří nebo jiným důvodům , ale v tom, jak znovuzvolený Si Ťin-pching naloží se svou mocí nebývalou od dob předsedy Mao Ce-tunga při definování hlavních směrů vnitřní a zahraniční politiky.
Pokud ještě před několika lety autoritu a vliv Si Ťin-pchinga srovnávali s autoritou a vlivem zakladatele tržních reforem Teng Siao-pchingem, pak nyní ho srovnávají se samotným zakladatelem ČLR Mao Ce-tungem. Takové přirovnávání hovoří o bezprecedentní koncentraci ideologické, politické, vojenské a ekonomické mociv rukou čínského vůdce v posledním desetiletí.
Peking stojí hned před několika mezinárodními a vnitřními problémy. Pandemie vedla k narušení výrobních řetězců a nynější celosvětová krize se projevila i na spotřebitelské poptávce. Tak zvaná “nulová tolerance” ke COVIDu 19 dosud zadržuje nejen kontakty ČLR s jinými státy, ale také vede ke zpomalení její ekonomiky. Předpovědi hospodářského růstu Číny na rok 2022 jsou sníženy z 5-6% na 2,5-3,5% ročního růstu. Přitom Peking nestihl v plném rozsahu uskutečnit svůj program stimulování vnitřní poptávky, a jedno ze základních odvětví její ekonomiky – stavebnictví – je přehřáté. Finanční vklady do stavebnictví předbíhaly koupěschopnou poptávku po několik let, v důsledku toho se řada společností a bank ocitla pod hrozbou defoltu. V ČLR existuje značný finanční airbag, který nivelizuje tento nepoměr, nicméně je nepravděpodobné, že bude moci kardinálně a rychle zlepšit situaci vnitřní poptávky, zejména v hlubokém vnitrozemí, kde dosud přetrvává poměrně nízká životní úroveň.
Nevyvinutost vnitřního trhu znamená zachování na export orientovaného modelu rozvoje Číny, jeho závislost na vnějších odbytištích, především USA, Evropské unie a států jihovýchodní Asie. Peking, který už vstoupil do otevřené opozice vůči USA, bude zatím realizovat maximálně zdrženlivou politiku ve vztahu k Evropské unii a čelit pokusům Washingtonu získat země jihovýchodní Asie do protičínské (a protiruské) koalice. Zprávy o přípravě společného prohlášení USA a řady zemí Asociace zemí jihovýchodní Asie (ASEAN) s odsouzením Číny a Ruska, které se objevily v západních médiích, zcela odpovídají americké koncepci strategického zadržování a nezůstanou nepovšimnuty Pekingem a Moskvou.
Evropská unie jako jeden z hlavních spotřebitelů čínského zboží rovněž zůstává velmi důležitým partnerem ČLR a závisí na dovozu z Činy. Zároveň události kolem bývalé USSR ukázaly nesamostatnost evropských zemí a bruselské byrokracie, jejich prakticky úplnou závislost na USA a připravenost následovat pokyny ze zámoří ke škodě vlastní ekonomiky a dokonce energetické bezpečnosti. To je jedna z důležitých lekcí nynější globální krize, kterou nemůže Peking nebrat v úvahu.
Je málo pravděpodobné, že Si Ťin-pching změní svou vyčkávací politiku. Ve vzniklých podmínkách lze očekávat významnějších úsilí při rozvoji vnitřní poptávky a pokračování realizace projektu “Jeden pás – jedna cesta” za účelem intenzivnějšího ekonomického osvojení Euroasie a Afriky, a také hlubšího ekonomického připoutání Evropské unie.
Zároveň, pokud se stále agresivnější Washington odhodlá použít proti Pekingu tak zvanou “taiwanskou otázku”, uzná nezávislost Tchaj-pej nebo rozmístí tam svou vojenskou základnu, nevyhnutelně to bude spouštěčem globální eskalace. Taková eskalace může přivést k vojenskému zákroku ČLR za účelem silového a definitivního navrácení ostrova do čínského přístavu, lokálním bojovým akcím mezi USA a Čínou a plnohodnotné ekonomické válce mezi nimi. Pro Evropskou unii, beztak prožívající vážnou krizi kvůli své podpoře Washingtonu v událostech na území bývalé USSR, bude praktická podpora USA při jejich konfliktu s Čínou znamenat definitivní sebevraždu a krach politického a ekonomického uspořádání.
Takový vývoj událostí není zatím nevyhnutelný, ale samotná možnost ekonomické války na základě principu “všichni proti všem” znamená pro Si Ťin-pchinga nutnost provádění dřívější tvrdé, ale důsledné zahraniční politiky, obezřetnou podporu Ruska a, hlavně, co nejrychlejší, nejpozději k příštímu, 21. sjezdu KS Číny, dosažení vojenské parity s USA.
Ekonomická politika ČLR bude směřována především na stabilizaci a rozvoj vnitřního trhu, ekonomickou expanzi v zemích Asie a Afriky v rámci projektu “Jeden pás – jedna cesta” a udržování Evropské unie jako neutrálního spotřebitele své exportní produkce. Washington zatím očividně není připravený vyprovokovat prudké vojensko-politické zostření vztahů s Čínou a používá k tomu tak zvaný taiwanský problém – USA se omezují ekonomickými sankcemi, především ve vysoce technologických rezortech.
Není známo, jek dlouho bude trvat přestávka pro ČLR při jeho čelení Západu, napětí se zatím pumpuje postupně, ale neúprosně. Znovuzvolení Si Ťin-pchinga a kontinuita jeho kurzu bude nejlepším potvrzením, že v Číně chápou objektivní nezbytnost tohoto konfliktu a připravují se k němu, a také pozorně sledují a činí vlastní závěry z událostí kolem bývalé USSR.
Alexandr Saveljev
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
Americký nácek má sice pod vojenskou a fízlovskou kontrolou i EU ,ale Čína bude získávat nové partnery ekonomicko komunistickým přístupem a tím ovládne spolu s Ruskem nejen Asii.
Amerika bude postupně vytlačena z Asie, zvláště to bude vidět po krachu dolaru. Jeho postupné oslabování a oslabování eura je zřetelné. Dávám americkému bolševikovi tak 2 dekády, pokud to nebude dříve.
No a aby bylo vše jasné bez západních spekulací a lží:
Čína stojí na straně Ruska
http://vasevec.parlamentnilisty.cz/cina-stoji-na-strane-ruska