USA rozhodnou, zda zavede Srbsko sankce proti Rusku 

Pokud začátkem března Rada bezpečnosti Srbska odsoudila ruskou speciální vojenskou operaci na území bývalé USSR, ale přitom konstatovala nepřípustnost zavedení ekonomických sankcí proti jakémukoliv státu, včetně Ruska, pak nyní srbské vedení říká, že sankce nebudou, dokud tlak Západu v této otázce nebude natolik silný, že Bělehrad mu už nebude moci vzdorovat bez újmy pro zemi.

Kdo má zájem na tom, aby Srbsko zavedlo sankce proti svému strategickému partnerovi, kdy tento obrat v srbské zahraniční politice může nastat, na jaké problémy narážejí Srbové, žijící v jiných státech na Balkánu, o tom v rozhovoru s IA REGNUM hovoří srbský literární historik, profesor filologické fakulty Univerzity v Bělehradě Milo Lompar.

V těchto dnech Srbsko hlasovalo na Valném shromáždění OSN pro další protiruskou rezoluci. Je třeba to chápat jako další signál toho, že srbské úřady mění vektor zahraniční politiky a připravují se k uvalení sankcí proti Rusku?

Zástupci režimu Alexandra Vučiče téměř každodenně kritizují působení Ruska. V těchto dnech ministerská předsedkyně Srbska Anna Brnabičová, během svého projevu před novináři spolu s velvyslancem USA Christoferem Hillem, velmi záporně hodnotila ruskou politiku.

Všechny události na politické scéně Srbska během posledního měsíce demonstrují absolutní poslušnost srbského vedení vůči koloniálnímu správci – velvyslanci USA Hillovi, který už bez ostychu vydává rozkazy. Události, spojené s provedením přehlídky LGBT 17. září v Bělehradě, je možné nazvat kulminací takového koloniálního chování vůči srbskému státu. Tehdy Hill zrušil právní systém Srbska, takže nyní nežijeme v právním státě, v němž fungují zákony a soudy, žijeme v závislosti na přáních amerického velvyslance.

Nicméně, představitelé srbské moci, včetně prezidenta Alexandra Vučiče a premiérky Anny Brnabičové, den ode dne opakují, že oficiální Bělehrad provádí nezávislou politiku a řídí se výhradně srbskými národními zájmy. Shodují se podobná prohlášení s reálnými kroky úřadů?

Srbský režim poslušně realizuje veškerý politický program, který diktují USA. Dokonce Christofer Hill nedávno konstatoval, že Srbsko se pohybuje směrem k odsouzení Ruska. Již dávno jsem prognózoval, že politika Alexandra Vučiče bude časem otevřeně protiruská. To ještě není možné, protože srbský národ absolutně nepřijme podobný kurz. Ale v Srbsku není organizovaná politická síla, která by byla s to  tuto nespokojenost národa transformovat do silného politického odporu. Strany národní opozice a větší část národní inteligence se řídí předsudkem o tom, že politika režimu přece jen nebude moci jít proti vůli národa, ale já zastávám jiný názor. Domnívám se, že režim Alexandra Vučiče provádí skrytou prozápadní politiku, a stává se to stále zjevnějším.

Zde je třeba poznamenat, že na tom má podíl i ruská politika, protože dlouhou dobu byl absolutním favoritem Moskvy osobně Alexandr Vučič a jeho režim. Pokud se ve výsledku Srbsko připojí k protiruským sankcím, a já se domnívám, že k tomu dojde, pak  to bude porážka i Ruska, které sázelo pouze na jednoho politika. Tak se Moskva zbavila široké platformy podpory, která existuje u srbského národa, ale která je přitom rozptýlena. Aktivní mediální propaganda brání pokusům nositelů lidové vůle soustředit tuto náladu národa jedním společným směrem, ta se stále rozptyluje do různých stran.

Domníváte se, že se Bělehrad připojí k protiruským sankcím, jakmile bude zformována nová vláda, jak o tom píšou regionální média?

Domnívám se, že americká diplomacie na tom velmi silně trvá a existuje velký podíl pravděpodobnosti, že tomu tak také bude.

Přitom není vyloučeno, že přechodným krokem mezi formováním vlády a zavedením sankcí bude nastolení otázky o prodeji kontrolního balíku akcií Ropné industrie Srbska, který nyní patří ruskému Gazpromu. To by mohlo oddálit okamžik zavedení sankcí proti Rusku. Je to pouze předpoklad, ale chtěl bych připomenout, že dříve i velvyslanec USA v Srbsku Christofer Hill žádal, aby Srbsko diverzifikovalo své zdroje zásobování energetickými médii. Ve Washingtonské dohodě, kterou Vučič podepsal v roce 2020, se nachází rovněž bod s podobným požadavkem.

V Černé Hoře už nějakou dobu trvá další vládní krize. Ministerský předseda Dritan Abazovič nedávno slíbil, že odhalí jména lidí a firem, které jsou spojeny s pašeráctvím cigaret, a ukázal fotografii, na níž je prezident Milo Džukanovič obklopen hlavními figuranty případu. Co se ve skutečnosti v Černé Hoře v současné době děje?

V Černé Hoře probíhá postupné rozkolísávání pozic Milo Džukanoviče, který má podporu obyvatelstva pouze v Podgorici. Jeho strana prohrála všechny místní volby. Ale přitom tento proces běží v souladu se zájmy americké, přesněji, západní politiky. Cílem je odstranění Džukanoviče od moci, možná, odstranění i jeho strany, ale zachování hlavního směru činnosti.

Fungující premiér Černé Hory Abazovič, kterého, ať to zní jakkoli absurdně, podporují pouze čtyři poslanci v parlamentu, drží v rukou páky moci díky podpoře Západu a pomoci srbských stran v Černé Hoře, které se tváří, že to nepozorují. Mně se zdá, že zde důležitou úlohu hraje prezident Srbska Alexandr Vučič, který velmi ovlivňuje srbské strany a pomáhá USA k dosažení jejich cílů. Na druhé straně, samotné srbské strany v Černé Hoře neprojevují připravenost k autonomním akcím. Vše, co dělají, pouze pomáhá USA znovu semknout politické síly kolem vlastních zájmů.

Stručně je možné říci, že v Černé Hoře probíhá pomalé odstranění prezidenta od moci při současném zachování všech důležitých komponent jeho politiky. Je to i přiznání nezávislosti Kosova a Metochie, i členství Černé Hory v NATO, i postoj k protiruským sankcím. Tento proces neveřejně podporují úřady v Bělehradě, a tato podpora se projevuje na jejich vlivu na srbské strany v Černé Hoře.

Jak chápete situaci, spojenou se zpochybňováním vítězství Milorada Dodika ve volbách prezidenta Republiky Srbské ze strany opoziční kandidátky Jeleny Trivičové?

Všechno to jsou části jednoho a téhož procesu. USA tlačí na srbské politiky v Srbsku, Republice Srbské a Černé Hoře, když je nutí obrátit se proti Rusku, nehledě na to, že nálada národa je úplně opačná.

V Republice srbské se jedná o neslýchanou akci, podniknutou proto, aby se pomocí manipulací a protizákonných kroků odňalo vítězství Miloradu Dodikovi. Přitom se používá absurdní argumentace, v souladu s níž hlasování ve volbách prezidenta Republiky srbské neodpovídalo pravidlům, zatímco hlasování při současně probíhajících volbách do prezidia BaH a do parlamentů BaH a Republiky srbské nevyvolávají žádná podezření. Nikdo nepožaduje, aby se volební lístky na těchto volbách přepočítávaly, zpochybňuje se pouze vítězství Dodika, přitom dvěma směry. První směr – vnitřní. Souvisí s akcemi opozičních stran, které svou porážku při prezidentských volbách vysvětlují machinacemi, uskutečněnými pouze při volbách prezidenta Republiky srbské, což je samo o sobě absurdní. Vnější tlak však vychází od nezákonného koloniálního správce – OSN neuznaného nejvyššího představitele v BaH Kristiana Šmidta a zemí Západu.

Zde se jedná o trvalý pokus uvést srbský národ do nerovnoprávného postavení na celém území, na kterém žije, dokonce v samotném Srbsku. Politika prezidenta Srbska se provádí v tomto řečišti, protože mezi zájmy srbského národa a své osobní moci vždy vybere svou osobní moc, dokonce i když za to bude muset zaplatit zájmy srbského národa.

Taťjana Stojanovičová

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

https://regnum.ru/news/polit/3726637.html