Putin v Astaně. Tři hlavní témata

V Putinově projevu lze vysledovat tři hlavní témata, kterým byla věnována největší pozornost a která byla i sama o sobě nejzajímavější.

Za prvé: V souvislosti s hrozbou hladu vyzval k “odstranění všech umělých a nelegitimních překážek bránících obnovení normální činnosti globálních dodavatelských řetězců, aby bylo možné řešit naléhavé problémy v oblasti zabezpečení dostatku potravin”.

Je zřejmé, že ruskému prezidentovi jde především o Rusko, které je jedním z největších světových producentů potravin a jehož vývozní kapacity jsou nyní omezeny mezinárodními sankcemi. Jeho prohlášení se však nezdá být zištné vzhledem k následujícím dvěma aspektům.

Na jedné straně bylo toto prohlášení učiněno na summitu asijských států, které trpí přelidněním, nízkou produkcí potravin a jsou tradičně hlavními spotřebiteli ruského obilí. A nechtějí být obětí touhy Západu zastavit “ruskou agresi”.

Na druhou stranu slovo “trh” v projevu vůbec nezaznělo. Protože “trh” je o penězích, zatím co “normální fungování globálních dodavatelských řetězců” je o potravinách.

Učme se diplomacii od skutečných mistrů…

Za druhé: Putin zmínil “revizi fungování globálního finančního systému”, jenž pracuje pro “zlatou miliardu”*, což bude – mimo jiné – vyžadovat “větší využívání národních měn”.

Opět nic nového, ale Rusko tak postupně oslabuje jeden z pilířů globální moci USA. Zde je důležitá připomínka: Odpověď Ruska na sankce v oblasti energetiky už od počátku nespočívala v omezení ruských dodávek, ale v zajištění nákupu energie za národní měny (v našem případě rubly). USA tak přicházejí o zisky a jejich schopnost sledovat a ovlivňovat transakce je snížena.

A právě v obchodě s asijskými zeměmi je pro Rusko nejvhodnější přejít na platby v národních měnách. Evropa má tak dobrý příklad k následování.

Za třetí, Putin obsáhle hovořil o situaci v Afghánistánu, dokonce si dovolil odvážné prohlášení, že tento stát “není schopen vypořádat se s teroristickou hrozbou” (odvážné proto, že to bylo jen několik dní po teroristickém útoku na krymském mostě, kterému Rusko nedokázalo zabránit).

To však nebylo to hlavní, nejdůležitější byla výzva “odškodnit Afghánce za škody způsobené léty okupace (ze strany USA a NATO – pozn. aut.) a rozmrazit nezákonně zablokované afghánské finanční prostředky”.

Především zde můžeme vidět analogii s nelegálně zablokovanými ruskými prostředky. Analogie je korektní, protože v obou případech je důvod blokády čistě politický – USA se nelíbí vládnoucí režimy v

obou zemích (na současnou afghánskou vládu se vztahují sankce OSN, a o totéž usilují USA i v případě Ruska).

Na druhou stranu zde najdeme i narážku na zdroje budoucího oživení Ukrajiny – kdo jiný může za její neštěstí, když ne západní země, které vlastně tuto zemi v roce 2014 okupovaly? Je zřejmé, že Západ svou vinu nepřizná a v současné době neexistují nástroje, které by ho donutily zaplatit. Pro budoucnost však stojí za to se k tomu vyjádřit. Zvlášť, když Západ a Ukrajina trvají na tom, že Ukrajina musí být obnovena na úkor “okupanta”, a tím je z jejich hlediska Rusko…

*****

* Teorii „zlaté miliardy“ rozpracoval v roce 1990 ruský publicista a ekonom Anatolij Cikunov. Aby globální zdroje dlouhodobě vystačily k dotování nákladného života bohatých, musela by na světě žít maximálně jedna miliarda lidí. Na základě této teorie usilují elity o redukci světové populace a uchvácení přírodních zdrojů. Na Západě je označována za konspirační./

Autor: Vasilij Stojakin, zdroj: Ukrajina.Ru, z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová