Premiér Fiala jako ještě skvostnější logik než politolog

Čemuž lze rozumět jedině takto: Premiérovi nevadí, že lidé mají strach z toho, co s nimi zítra bude, na čem si připraví oběd, čím si zatopí, jak si zahřejí byt, či co budou jíst, ale vadí mu lidé, kteří těmito starostmi obtížené lidi k společnému vyjádření jejich obav svolávají.

To je podle něj nepřístojné a proto je bezpodmínečně nutno proti těmto svolavatelům lidí znepokojených zakročit, nasadit jim psí hlavy, dát jim nálepku lidí, jednajících nikoli v zájmu naší země, ale v zájmu mocnosti cizí, za což se pochopitelně udělují tresty nejvyšší. Zkrátka je vyděsit tak, že je veškerá chuť svolávat lidi k masovým protestům a shromážděním přejde.

Takže je to, milý čtenáři, jak na mísu vyložené. Náš premiér, který se ve dne v noci prohlašuje být demokratem nade vše milující svobodu a ústavní práva občanů, z nichž právo na svobodné vyjadřování a právo se shromažďovat patří k právům nejdůležitějším, pokládá svým útokem proti organizátorům lidových protestních shromáždění pod naší už tak okleštěnou demokracii osudovou bombu. Anebo je přece jen demokratem, který proti shromáždění lidí, ať už je motiv jejich setkání jakýkoli, nic nemá, ale vadí mu jen ti jejich organizátoři? Takže ať se lidé shromažďují, jak je jim libo, ale nechť u toho není nikdo, kdo by to organizoval. Ať se tedy na Václaváku sejde znovu třeba i těch sto tisíc lidí, ale ať se tam setkají jen tak náhodou a příležitostně. Bez organizace a bez organizátorů a svolavatelů, protože teprve pak to bude, dle gusta našeho pana premiéra, demokracie ta pravá.