Operativní plány Speciální vojenské operace na Ukrajině (ruský pohled)

Skutečnost, že na Ukrajině vyhrajeme, nevyvolává u realisticky uvažujících lidí pochybnosti, stejně jako to, že kolektivní Západ s námi bude dál bojovat o svou dominanci. A tento boj bude z jejich strany poměrně dlouhý a pestrý – často odporný a nelítostný. My to také chápeme a jsme připraveni bojovat, protože nemáme kam jít. Jak řekl jeden politolog: buď vyhrajeme, nebo bude remíza (jaderná válka). Nepřítel to také chápe, všemi možnými způsoby se vyhýbá přímému vojenskému konfliktu s Ruskem, a proto bude výsledek stejný – vyhrajeme.

Ale rád bych pochopil: jaký operační plán (nemluvím o strategii) zvolilo naše vedení v NWO? Po 8 měsících operace už můžete něco pochopit.

Byla první etapa. Při ní chtěli za pomoci prakticky jedné kombinovaně vyzbrojené armády donutit ukrajinský režim ke kapitulaci a následně demilitarizovat a denacifikovat Ukrajinu. Něco se podařilo: část oblastí bývalé Ukrajiny byla osvobozena od nacistů. Ale toho hlavního – donutit režim ke kapitulaci – se nepodařilo dosáhnout.

Podle mého názoru se tak stalo v důsledku nesprávného posouzení politického a mravního stavu nepřátelských vojsk, jeho připravenosti k odporu; podcenili rozsah jejich vymývání mozků ukropropagandou i úroveň morálky obyvatel země. Za 8 let režim zatýkal, ničil a zastrašoval zbytek skutečných vlastenců Ukrajiny. Tato naše chybná kalkulace dala režimu příležitost se vzpamatovat a Západu se dát dohromady a zorganizovat odpor Ukronacistů vůči našim jednotkám. Bylo jasné, že musíme změnit taktiku.

Pak přišla druhá etapa SVO. Vzhledem k relativně nepočetnému uskupení vojáků na Ukrajině a poměrně dlouhé hranici nepřátelství se vedení rozhodlo soustředit své hlavní úsilí na donbaský směr, kvůli čemuž odsunulo jednotky z blízkosti Kyjeva a přemístilo je na Donbas. Spolu s tím pokračovalo ničení živé síly a techniky nepřítele na celé frontě. Cílem bylo vyřadit lidi a techniku, zlomit ducha nepřátelských jednotek a poté přejít k osvobozování dalších oblastí.

Úspěchu bylo dosaženo také jen částečně, stejně jako v první etapě: během několika měsíců byla sovětská technika v držení ukrajinské armády a živá síla nepřítele většinou zničena. Ale Američané zařídili dodávky svých zbraní a střeliva i zbraní ze západní Evropy na Ukrajinu a také přilákali do války s naší armádou velké množství žoldáků. Situace na bojištích se opět dostala do patové situace.

Zdá se mi, že jsme nyní přešli do třetí fáze operace. Úkoly zůstávají stejné: vyřadit živou sílu a techniku ​​žoldáků a zbytků ozbrojených sil Ukrajiny a poté pokračovat v osvobozování Ukrajiny.

Za tímto účelem byly učiněny dva silné kroky:

– přijetí čtyř regionů do Ruska.

– 300 tisícová mobilizace.

Na jedné straně se ukazuje příklad pro ostatní regiony Ukrajiny, co se stane po pádu režimu. Na druhou stranu nám takové mocné doplnění našeho seskupení umožní postoupit vpřed. S takovými silami budeme schopni splnit všechny úkoly speciální operace na Ukrajině nebo budeme muset vojáky doplnit – to ukáže čas.

Také v této fázi bylo přijato další rozhodnutí – zničení vitální energetické struktury nepřítele. To je také velmi důležité, protože vám to umožňuje:

– zlomit vítěznou náladu nepřítele;

– vyvolat chaos v ekonomice a zmatek (mnozí budou přemýšlet o tom, co je čeká);

– paralyzovat vojensko-průmyslový komplex;

– morálně dezorganizovat vojska atd.

V důsledku toho Ukrajinci dostanou to, co Porošenko kdysi prorokoval pro Donbas: sedět ve sklepích bez světla, tepla a tak dále. Kruté? Ano. Ale sami si o to řekli.

Za pár měsíců tak bude možné pokračovat v osvobozování zbytku Ukrajiny od nacistů. Možná ne hned, ale zase postupně. Záleží na situaci. Západ se nám samozřejmě opět pokusí bránit. Může to být cokoli: „špinavá bomba“, výbuchy přehrad či něco jiného. Ale to jim nepomůže. Dovedeme věc do konce – ke kapitulaci Ukronacistů a našemu vítězství.

Autor se podepsal jako Rus ze Lvova, zdroj: https://politikus.info/events/147764-operativnye-plany-svo.html