“Mírová modernizace”: Nabídka Číny globálnímu Jihu

Čína se tedy bude muset zapojit do národního úsilí o výrobu polovodičů. Tato nutnost bude jádrem toho, co pracovní zpráva popisuje jako novou strategii rozvoje, která je podněcována obrovskou výzvou k dosažení technologické soběstačnosti. Čína se v podstatě zaměří na posílení veřejného sektoru ekonomiky, přičemž státní podniky budou tvořit jádro národního systému rozvoje technologických inovací.

„Malé pevnosti s vysokými zdmi

Pokud jde o zahraniční politiku, je pracovní zpráva velmi jasná: Čína je proti jakékoli formě unilateralismu, stejně jako proti blokům a exkluzivním skupinám zaměřeným proti konkrétním zemím. Peking tyto bloky, jako je NATO a AUKUS, označuje za „malé pevnosti s vysokými zdmi“.

Tento pohled je obsažen v důrazu, který klade KSČM na další kategorický imperativ: reformu stávajícího systému globálního vládnutí, který je vůči zemím globálního Jihu krajně nespravedlivý. Vždy je nezbytné mít na paměti, že Čína se jako civilizační stát považuje současně za socialistickou zemi a přední rozvojovou zemi světa.

Problémem je opět víra Pekingu v „ochranu mezinárodního systému, jehož jádrem je OSN“. Většina aktérů globálního Jihu ví, jak hegemon vystavuje OSN – a její hlasovací mechanismus – nejrůznějšímu neúprosnému tlaku.

Je poučné věnovat pozornost těm několika málo lidem ze Západu, kteří o Číně vědí jednu nebo dvě věci.

Martin Jacques, donedávna vedoucí pracovník katedry politiky a mezinárodních studií na Cambridgeské univerzitě a autor pravděpodobně nejlepší knihy o rozvoji Číny v angličtině, je ohromen tím, jak se čínská modernizace odehrávala v kontextu, kterému dominoval Západ: „To byla klíčová role ČKS. Musela být plánovaná. Vidíme, jak mimořádně úspěšná byla.“

Z toho vyplývá, že díky prolomení západně orientovaného modelu TINA Peking nashromáždil nástroje, které mu umožňují pomáhat zemím globálního Jihu s jejich vlastními modely.

Jeffrey Sachs, ředitel Centra pro udržitelný rozvoj na Kolumbijské univerzitě, je ještě optimističtější: „Čína se stane lídrem v oblasti inovací. Velmi doufám a počítám s tím, že se Čína stane lídrem inovací v oblasti udržitelnosti.“ To bude kontrastovat s „nefunkčním“ americkým modelem, který se stává protekcionistickým i v oblasti obchodu a investic.

Michail Děljagin, místopředseda výboru ruské Státní dumy pro hospodářskou politiku, uvádí zásadní věc, kterou jistě zaznamenali klíčoví aktéři globálního Jihu: KSČ „dokázala kreativně přizpůsobit marxismus 19. století a jeho zkušenosti z 20. století novým požadavkům a realizovat věčné hodnoty novými metodami. To je pro nás velmi důležité a užitečné poučení.“

A to je přidaná hodnota modelu zaměřeného na národní zájmy, a ne na exkluzivistickou politiku globálního kapitálu.

BRI nebo busta

V celé pracovní zprávě je naznačen význam zastřešující koncepce čínské zahraniční politiky: iniciativy Pásmo a cesta (BRI) a jejích obchodních koridorů a koridorů propojení napříč Eurasií a Afrikou.

Bylo na mluvčím čínského ministerstva zahraničí Wang Wenbinovi, aby objasnil, kam BRI směřuje:

„BRI překonává zastaralou mentalitu geopolitických her a vytváří nový model mezinárodní spolupráce. Není to exkluzivní skupina, která vylučuje ostatní účastníky, ale otevřená a inkluzivní platforma spolupráce. Není to jen sólové úsilí Číny, ale symfonie v podání všech zúčastněných zemí.“

BRI je součástí čínské koncepce „otevírání se“. Je také důležité připomenout, že BRI zahájil Si před devíti lety – ve střední Asii (Astana) a poté v jihovýchodní Asii (Jakarta). Peking se poučil ze svých chyb a po konzultacích s partnery – od Pákistánu, Srí Lanky a Malajsie až po několik afrických zemí – BRI stále dolaďuje.

Není divu, že do srpna letošního roku dosáhl obchod Číny se zeměmi zapojenými do BRI neuvěřitelných 12 bilionů dolarů a přímé nefinanční investice v těchto zemích přesáhly 140 miliard dolarů.

Wang správně poukazuje na to, že po investicích do infrastruktury v rámci BRI „mají východní Afrika a Kambodža dálnice, Kazachstán suché přístavy pro vývoz, Maledivy mají první příčný most a Laos se z vnitrozemské země stal propojenou zemí“.

I přes vážné problémy, od nulového Covidu přes různé sankce až po rozpad dodavatelských řetězců, počet expresních nákladních vlaků Čína-EU stále roste, železnice Čína-Laos a most Pelješac v Chorvatsku jsou v provozu a práce na vysokorychlostní železnici Jakarta-Bandung a železnici Čína-Thajsko pokračují.

Mackinder na cracku

Na celé mimořádně rozžhavené globální šachovnici dochází k úplnému přehodnocení mezinárodních vztahů.

Čína – a klíčoví euroasijští hráči v Šanghajské organizaci pro spolupráci (ŠOS), BRICS+ a Euroasijské hospodářské unii (EAEU) pod vedením Ruska – navrhují mírový rozvoj.

Naproti tomu hegemon uvaluje lavinu sankcí – ne náhodou jsou třemi hlavními příjemci euroasijské mocnosti Rusko, Írán a Čína; smrtící zástupné války (Ukrajina); a všechny možné druhy hybridní války, aby zabránil konci své nadvlády, která trvala sotva sedm a půl desetiletí, což je z historického hlediska jen zlomek.

Současná dysfunkce – fyzická, politická, finanční, kognitivní – dosahuje vrcholu. Zatímco se Evropa propadá do propasti devastace a temnoty, kterou si z velké části způsobila sama – neostředověk v bdělém registru -, vnitřně zpustošené impérium se uchyluje k drancování i svých bohatých „spojenců“.

Je to, jako bychom byli svědky scénáře Mackinder-on-crack.

Halford Mackinder byl samozřejmě britský geograf, který vytvořil „teorii Heartlandu“ v geopolitice, jež silně ovlivnila zahraniční politiku USA během studené války: „Kdo vládne východní Evropě, vládne Heartlandu; kdo vládne Heartlandu, vládne ostrovu světa; kdo vládne ostrovu světa, vládne světu.“

Rusko se rozprostírá v 11 časových pásmech a nachází se na něm až třetina světových přírodních zdrojů. Přirozená symbióza mezi Evropou a Ruskem je jakoby samozřejmostí. Oligarchie EU ji však zmařila.

Není divu, že se čínské vedení na tento proces dívá s hrůzou, protože jedním ze základních bodů BRI je usnadnění bezproblémového obchodu mezi Čínou a Evropou. Vzhledem k tomu, že ruský koridor spojení byl zablokován sankcemi, bude Čína upřednostňovat koridory přes západní Asii.

Rusko mezitím dokončuje svůj obrat na východ. Obrovské zdroje Ruska v kombinaci s výrobními schopnostmi Číny a celé východní Asie vytvářejí sféru obchodu a konektivity, která přesahuje i rámec BRI. To je jádrem ruské koncepce Velkého euroasijského partnerství.

V dalším z nepředvídatelných zvratů dějin měl Mackinder před sto lety možná pravdu v tom, že ti, kdo ovládají Heartland/světový ostrov, ovládají svět. Nevypadá to, že ovládajícím bude Hegemon, a už vůbec ne jeho evropští vazalové/otroci.

Když Číňané říkají, že jsou proti blokům, Euroasie a Západ jsou fakticky dva bloky. Ačkoli formálně spolu ještě neválčí, ve skutečnosti jsou již po kolena na území hybridní války.

Rusko a Írán jsou v první linii – vojensky i z hlediska absorbování neustálého tlaku. Ostatní důležití hráči globálního Jihu se v tichosti snaží buď zůstat nenápadní, nebo ještě tišeji pomáhají Číně a ostatním, aby multipolární svět ekonomicky zvítězil.

Vzhledem k tomu, že Čína navrhuje mírovou modernizaci, je skryté poselství pracovní zprávy ještě výraznější. Globální Jih stojí před vážnou volbou: buď si vybrat suverenitu – ztělesněnou v multipolárním světě, který se mírově modernizuje -, nebo naprosté vazalství.

Autor: Pepe Escobar , Zdroj: Peaceful modernization’: China’s offering to the Global South vyšel 20.10.2022 na thesaker.is, předtím na The Cradle, Překlad v ceně 683 Kč Zvědavec.