Kdo naplánoval útok na Krymský most? ZeroHedge to ví!

Nicméně – je také zodpovězena otázka, kdo ten teroristický čin naplánoval? Říkáte snad, že je zcela zbytečná, když víme kdo jej provedl?

Samozřejmě, že rozhodují činy a nikoliv záměry nebo plány! Vždycky nakonec platí jen fakta. A tím faktem je výbuch na pro Rusko asi nejstrategičtějším mostu, který v celé té obrovské zemi postavili a provozují. Jenže v řadě případů je trestná už příprava nějakého činu, bez ohledu na to, zdali byl či nebyl dokonán. Konkrétně u terorismu, záškodnictví a tak podobně. A přesně do téhle kategorie výbuch na mostu z Kerče na Krym přesně zapadá.

Velmi snadno bychom se o tom přesvědčili například tehdy, když by třetí země naplánovala a nějaká čtvrtá provedla stejný bombový útok například na kanál spojující pod mořem Británii a Francii, tzv. Eurotunel. Následný řev a reakce si snadno můžeme představit. Zejména po 11. září a následné válce proti Afghanistanu, který do útoků v USA nijak aktivně zapleten nebyl. „Jen“ poskytl útočiště Usámovi a nechal ho na svém území zřídit výcvikové tábory pro sebevražedné teroristy. Zaplatil za to dvaceti roky války a okupace a stovkami tisíc vlastních mrtvých a platí vlastně dodnes, protože Západ odmítá současné vládě uvolnit zmrazené devizové rezervy.

Takže máme důvod, proč zkoumat KDO naplánoval útok na Krymský most. Zejména tehdy, když americký KONZERVATIVNÍ web ZeroHedge přišel s pregnantním odhalením. Viz jeho sobotní vydání a text s názvem

Before Ukraine Blew Up Kerch Bridge, British Spies Plotted It

podle překladače

Než Ukrajina vyhodila do povětří Kerčský most, britští špióni to naplánovali

Tajné spiknutí britských tajných služeb s cílem vyhodit do povětří Kerčský most na Krymu je odhaleno v interních dokumentech a korespondenci, kterou exkluzivně získal The Grayzone…

The Grayzone získal v dubnu 2022 prezentaci připravenou pro vysoké britské zpravodajské důstojníky, která vymyslela propracovaný plán, jak vyhodit do povětří Kerčský most na Krymu se zapojením speciálně vycvičených ukrajinských vojáků. Téměř šest měsíců poté, co byl plán uveden do oběhu, byl Kerčský most napaden 8. října formou sebevražedného atentátu, na který zřejmě dohlížely ukrajinské zpravodajské služby SBU.

Podrobné návrhy na poskytnutí „odvážné“ podpory kyjevským „námořním přepadovým operacím“ byly vypracovány na žádost Chrise Donnellyho , vysokého zpravodajského agenta britské armády a zkušeného vysoce postaveného poradce NATO. Hlavní složkou rozsáhlého plánu bylo „zničení mostu přes Kerčský průliv“.

Dokumenty a korespondenci zachycující operaci poskytl The Grayzone anonymní zdroj.

Pokus o zničení Kerčského mostu kamionem se operativně lišilo od plánu načrtnutého v něm. Zjevný zájem Británie naplánovat takový útok však podtrhuje hluboké zapojení mocností NATO do ukrajinské zástupné války. Téměř přesně v době, kdy Londýn údajně sabotoval mírová jednání mezi Kyjevem a Moskvou letos v dubnu, připravovali agenti britské vojenské rozvědky plány na zničení velkého ruského mostu, přes který denně přecházejí tisíce civilistů.

Tzv. cestovní mapu vytvořil Hugh Ward, britský vojenský veterán. Je nastíněna řada strategií, jak pomoci Ukrajině „představovat hrozbu pro ruské námořní síly“ v Černém moři. Hlavním cílem je „degradovat“ schopnost Ruska blokovat Kyjev, „nahlodat“ „válečnou schopnost“ Moskvy a izolovat ruské pozemní a námořní síly na Krymu „odepřením zásobování po moři a po souši přes Kerčský most“.

Ward v e-mailu požádal Donnellyho, aby „chránil tento dokument“, a je snadné pochopit proč. Z těchto různorodých plánů je pouze „Kerch Bridge Raid CONOPS [koncepce operace]“ předmětem vyhrazené přílohy v závěru Wardovy zprávy, která zdůrazňuje její význam.

Obsah se rovná přímé, podrobné obhajobě spáchání toho, co by mohlo představovat vážný válečný zločin. Je nanejvýš zřejmé, že při vymýšlení způsobů, jak zničit hlavní most pro dopravu, není sebemenší odkaz nebo snaha, jak se vyhnout civilním obětem.

Na třech samostatných stranách vedle schémat autor vysvětluje podmínky „mise“ – „[deaktivace] Kerčského mostu způsobem, který je troufalý, narušuje silniční a železniční přístup na Krym a námořní přístup do Azovského moře. “

Ward navrhuje, že zničení mostu „by vyžadovalo, aby baterie střel s plochou dráhou letu zasáhla dva betonové pilíře po obou stranách centrálního ocelového oblouku, což by způsobilo úplné selhání konstrukce“ a „zabránilo jakémukoli opětovnému zásobování silnic z ruské pevniny na Krym“. a dočasně [sic] narušit lodní cestu.“

Alternativní „schéma“ zahrnuje „tým útočných potápěčů nebo UUV [bezpilotních podvodních vozidel] vybavených kulovými minami a lineárními náložemi“ zaměřenými na „klíčovou slabinu“ a „konstrukční chybu“ v pilířích mostu.

Tato „chyba“ je „několik tenkých pylonů používaných k podpoře hlavního rozpětí“, které měly umožnit proudění silných proudů pod mostem s minimálním třením. Ward přesně označuje konkrétní oblast, ve které byla hloubka vody kolem sady pilířů pouhých 10 metrů, což z ní dělá „nejslabší část“ stavby.

V souvisejících e-mailech, které získal The Grayzone, Chris Donnelly, vedoucí britský armádní zpravodajský pracovník a bývalý poradce NATO, prohlásil návrhy za „skutečně velmi působivé“.

Hugh Ward, s kterým se telefonicky spojili, nepopřel, že pro Chrise Donnellyho připravil plán zničení Kerčského mostu.

„Pokecám s Chrisem [Donnellym] a potvrdím si s ním, co je pro mě připraven vydat,“ řekl Ward The Grayzone, když byl přímo dotázán, zda navrhl „odvážný“ plán.

Když byl Ward znovu požádán, aby potvrdil svou roli v plánu, odmlčel se a pak řekl: „To nemohu potvrdit. Nejdřív si promluvím s Chrisem.“

Sebevražedný útok na dopravní tepnu za 4 miliardy dolarů

Za svítání 8. října poškodil zápalný útok Kerčský most. Nákladní auto explodovalo a zapálilo dva ropné železniční cisterny, což způsobilo, že se dva úseky silnice směřující na Krym zřítily do moře a tři lidi v projíždějícím autě zabily.

Zatímco postižený úsek byl rychle opraven a druhý den byl provoz obnoven, západní média incident oslavují jako poslední ruskou ostudu a neúspěch v konfliktu s Ukrajinou. V některých případech novináři otevřeně jásali a vtipkovali o tom, co by se dalo věrohodně kvalifikovat jako válečný zločin, který si vyžádal životy civilistů.

Sebevražedný útok se zaměřil na spojovací strukturu mezi Krymem a pevninským Ruskem vybudovanou za cenu 4 miliard dolarů a jejíž otevření zajistilo Kremlu velké vítězství v oblasti public relations a posílilo obnovenou kontrolu Moskvy nad většinovým ruskojazyčným územím.

Při jeho odhalení v květnu 2018 ruský prezident Vladimir Putin poznamenal:

„V různých historických epochách, dokonce i za carských časů, lidé snili o postavení tohoto mostu. Pak se k tomu vrátili ve 30., 40., 50. letech. A nakonec se díky vaší práci a vašemu talentu stal zázrak.“

Most je od 24. února silně bráněn, v neposlední řadě proto, že slouží jako hlavní dopravní cesta pro vojenskou techniku ​​k ruským vojákům na Ukrajině. Rusko již dříve přislíbilo velké represálie v reakci na jakýkoli úder na strukturu.

Po útoku vypukla mezi Ukrajinci, ukrajinskými úřady a příznivci Ukrajiny na sociálních sítích široká euforie. Oleksij Danilov, šéf ukrajinské rady pro národní bezpečnost a obranu, zveřejnil video z hořícího mostu vedle černobílého klipu Marilyn Monroe, jak zpívá Happy Birthday, pane prezidente – odkaz na Putina, který se ve stejný den dožil 70 let.

Kromě toho ukrajinská média prostřednictvím anonymního zdroje „v orgánech činných v trestním řízení“ informovala , že útok provedla Bezpečnostní služba Ukrajiny. Přesto vysoce postavení ukrajinští představitelé, včetně hlavního prezidentského poradce Michajla Podoljaka, nyní ustupují a místo toho tvrdí, že incident byl ruskou falešnou vlajkou.

Taková obvinění se stala běžnou v důsledku incidentů, u nichž se vina Ukrajiny – nebo Západu – zdá pravděpodobná nebo skutečně jistá, jako například výbuchy plynovodu Nord Stream.

Litevský exministr obrany Audrius Butkevičius byl zapojen do tajných plánů britských zpravodajských služeb zničit Kerčský most.

Položení základů třetí světové války

Zatímco útok na Kerčský most se neúčastnil specializovaných potápěčů, podvodních dronů nebo řízených střel, existují náznaky, že Wardovy plány byly sdíleny s ukrajinskou vládou na nejvyšších úrovních. Ve skutečnosti je Chris Donnelly přeposlal bývalému litevskému ministru obrany Audriusu Butkevičiusovi, než je představil e-mailem.

Butkevičius, přední postava litevského antikomunistického hnutí, přiznal, že 13. ledna 1991 úmyslně navedl bojovníky za nezávislost do palebné linie sovětských odstřelovačů. Tento incident je někdy označován jako „krvavá neděle“ ve Vilniusu a je oficiálně slaven jako Den obránců svobody. Butkevičius a jeho společníci věděli, že manévr vyvolá masové ztráty, dále popudí místní obyvatelstvo proti sovětskému vedení a podpoří změnu režimu, a proto jej zorganizovali.

V nedávné době Butkevičius spoluvlastnil Bulcommerce KS, společnost, která sloužila jako „hlavní zprostředkovatel v dodávkách bulharských zbraní a střeliva na Ukrajinu prostřednictvím třetích zemí“ pro použití v občanské válce na Donbasu.

Butkevičius byl věrohodně usvědčen z práce pro britskou rozvědku. E-mailové výměny s Donnellym potvrzují, že je v kontaktu s Guyem Spindlerem, dlouholetým důstojníkem MI6, který byl vyslán na londýnskou ambasádu v Moskvě souběžně s nechvalně známým autorem Trump-Ruské „dokumentace“ Christopherem Steelem.

Spindler, který byl telefonicky kontaktován a zeptán, zda přezkoumal plán „Audacious“ na zničení Kerčského mostu, řekl The Grayzone: „Absolutně netuším, o čem mluvíte.“

Současné účty naznačují, že Spindler byl přímo ve spojení s Borisem Jelcinem v době neúspěšného puče proti Michailu Gorbačovovi v srpnu 1991.

Butkevičius byl také mnoho let „seniorem“ v Institute for Statecraft, stínové „charitativní organizaci“ založené Donnellym, která řídí řadu vojenských a zpravodajských operací ve jménu britského státu a NATO, včetně nyní nechvalně známého útvaru Iniciativa integrity.

Uniklé soubory iniciativy jmenují Butkevičiuse jako klíčový kontakt organizace na Ukrajině v době voleb v roce 2019. O tři roky dříve byl jedním z „doprovodných pracovníků“ pěti ukrajinských zpravodajských agentů, které do Londýna poslal Institute for Statecraft, aby informovali britskou armádu o ruských technikách „hybridní války“. Vedle něj byl Vidmantas Eitutis, který v té době cvičil ukrajinskou armádu k provádění „aktivních kontrarozvědných operací“ v Luhansku.

V návrhu na sabotáž Kerčského mostu, který zadal Donnelly, se Ward ptá, zda ruská armáda věděla, jak zranitelný most údajně je, a „jaká protiopatření lze očekávat“ v reakci na jeho zničení (viz obrázek výše).

Bleskový útok odvetných raket na Ukrajinu 10. října poskytuje pravděpodobnou odpověď. Je také pravděpodobné, že kdyby se Wardova osnova uskutečnila, moskevská odveta by byla ještě smrtelnější a vystavila by životy bezpočtu Ukrajinců – a Rusů – značnému riziku.

Donnellyho takové obavy zjevně nepohnuly a prohlásil, že plány jsou „skutečně velmi působivé“.

Podobné přehlížení katastrofálních následků bylo evidentní v soukromém memorandu, jehož autorem byl Donnelly v březnu 2014, a nastínil „vojenská opatření“, která by Ukrajina měla přijmout po obsazení Krymu Moskvou.

Donnelly prohlásil, že „kdybych měl na starosti, provedl bych následující“, Donnelly obhajoval útoky v sevastopolském přístavu pomocí „trajektu pro auta“, ničení stíhaček na krymských letištích „jako gesto, že to myslí vážně“, pomocí „velké mikrovlnky“, což má být „protisatelitní zbraň“, zničit ruská vesmírná zařízení a pohnout Západ k embargu kvůli dodávkám ropy a plynu.

„Snažím se předat tuto zprávu na patřičná místa “ uzavřel. Tyto návrhy musí být ještě implementovány, možná proto, že riskují spuštění apokalyptické situace. Taková „gesta“ by se ve skutečnosti rovnala drzým provokacím proti jaderné mocnosti, z níž ukrajinská ropná a plynárenská síť byla a zůstává výhradně navržena pro příjem energie.

Přesto se zdá, že Donnelly a jeho okolí by byli srozuměni s tím, že na Krymu vypukne třetí světová válka. Ve skutečnosti, jak budou uniklé dokumenty získané The Grayzone i nadále demonstrovat, vyprovokování konfliktu mezi Západem a Ruskem bylo dlouho jedním z jeho konečných cílů.

Autor Petr Vlk, zdroj: Kosa zostra