John Laughland – Pád Evropy do totality

Na snímku nahoře autor John Laughland, britský konzervativní politolog a filosof.

Odebrali mi pas a všechny moje osobní věci – mou peněženku, můj telefon, moje klíče, všechno. Byl jsem odveden do nějaké místnosti, kde jsem byl hodinu vyslýchán dvěma důstojníky protiteroristické policie, kteří jednali na základě pravomocí poskytnutých policii (jak jsem se dozvěděl poprvé) podle Přílohy 3 Zákona o boji proti terorismu a bezpečnosti hranic z roku 2019.

Tento zákon má údajně umožnit policii zadržet „nepřátelské osoby“, které cestují do země, aby „plánovaly, připravovaly nebo prováděly nepřátelské činy“ (podle letáčku, který mi tito důstojníci poskytli). Nicméně tento zákon sám uvádí, že „vyšetřující důstojník může uplatnit pravomoci podle tohoto paragrafu, ať již jsou, či nejsou důvody pro podezření, že osoba je nebo byla zapojena do nepřátelské činnosti“ (podtrhl autor) [1]. Takže zákon, který je zdánlivě navržen k zastavení nepřátelských osob, se ve skutečnosti vztahuje na každého bez rozdílu, a to na základě svých vlastních explicitních ustanovení.

Je zajisté překvapivé, že tyto pravomoci byly uplatněny v mém případě, tj. proti britskému státnímu příslušníkovi. Státní příslušníci by normálně neměli být tímto způsobem dotazováni na důvody vstupu na území své vlasti.

Jeden z důstojníků zahájil výslech tím, že řekl, že nejsem zadržen, a tudíž nemám přístup k právníkovi. Ale já jsem samozřejmě zadržen byl, protože bylo nemožné, abych opustil výslechovou místnost či dokonce letiště bez svého pasu a osobních věcí. (Byl jsem držen v „air side“ [v neveřejném prostoru letiště, pozn. překl.], tj. před průchodem pasovou kontrolou.) Slovo „zadržený“ zjevně ztratilo veškerý význam.

Podle letáčku: „Na rozdíl od většiny policejních pravomocí nevyžaduje pravomoc zastavit, vyslýchat, prohledat a, je-li to nutné, zadržet osoby podle Přílohy 3 žádné zmocnění či podezření.“ Takže zvláštní pravomoci, které užívá policie v místech vstupu do Spojeného království, představují „výjimečný režim“, ve kterém byly běžné záruky právního státu odhozeny stranou.

Letáček pokračuje: „Můžete být prohledán a také vše, co máte s sebou … to zahrnuje elektronická zařízení … tam, kde se provádějí prohlídky, není požadováno, aby vám bylo poskytnuto písemné oznámení o prohlídce. Za jistých okolností vám může důstojník zabavit jakýkoliv majetek, který naleznou.“

Jaké jsou tyto „jisté okolnosti“? Když jsem protestoval vůči tomu, že mi byl sebrán můj počítač, což mi může bránit v práci, než mi bude navrácen, a když se nabídl, že ho přinesu na policejní stanici následující den, důstojník mi odpověděl, že je vyloučeno, aby nebyl zabaven. Jinými slovy, neexistují žádné „jisté okolnosti“. Zabavení takových zařízení je naopak pravidlem.

V právním státě může policie prohledat něčí majetek pouze na základě povolení k prohlídce. Jedná se o dokument podepsaný soudcem, který schvaluje, že soukromý majetek bude prohledán a zabaven. Když se podíváte na „povolení k prohlídce“ na Wikipedii, uvádí se tam, že: „V některých autoritářských zemích může být policejním důstojníkům umožněno prohledat jednotlivce a majetek, aniž by museli získat soudní povolení či zdůvodnit své jednání.“ Podle tohoto kritéria je Spojené království nyní „autoritářskou zemí“.

To je přesně to, co odlišuje právní stát od diktatury, tj. že činnost policie není zneužívána pro politické účely. A přesto se mi to stalo.

Důstojníci mě vyslýchali ohledně mojí práce v Institute of Democracy and Cooperation v Paříži v letech 2008 až 2018, mojí následné práce v Evropském parlamentu a z nedávné doby pro Forum for Democracy International. Veškeré informace, které požadovali, jsou veřejně dostupné, například na Wikipedii. Výslech byl zdvořilý ale amatérský.

Byl jsem dotázán na mé politické názory. Důstojník řekl: „Tohle je svobodná země, ne každý je tak šťastný.“ Domnívám se, že tomuto se říká „britský smysl pro humor“.

Důstojníci mi sdělili, že měli dvě nebo tři hodiny na přípravu. To znamená, že byli upozorněni v Londýně na můj brzký přílet v okamžiku, kdy můj palubní lístek byl skenován v Budapešti. To by měl vědět každý.

Tyto hodiny strávili vyhledáváním na internetu. Důstojník, který mě vyslýchal, si nebyl jistý tím, co se vlastně snaží zjistit. Internet, jak by měl vědět každý, je skutečná žumpa nepravdivých informací a je tam o mně nekonečně mnoho tvrzení, která nejsou pravdivá. Mnoho z nich bylo nedávno opětovně uvedeno v nizozemském tisku. Když jdou novináři na internet, najdou, co hledají, a opakují lži, které dříve řekli jiní. V mém případě je nikdy neunaví vyprávět stejnou pohádku.

Je dost hrozné, když to dělají novináři, ale je děsivé pomyslet, že důstojníci protiteroristické policie považují Google za spolehlivý zdroj informací. Člověk se děsí pomyšlení, kolik skutečně nepřátelských osob projde sítem, pokud v tomto spočívá představa policie o vyšetřování. Bohužel takový je stav dnešního světa.

Je obzvlášť symbolické, že by se to mělo stát mně. Od té doby, co jsem se před dvaceti lety začal zajímat o mezinárodní trestní právo, jsem kritizoval způsob, jakým mezinárodní tribunály odhazují stranou myriády pravidel a postupů, které se nashromáždily během staletí, aby se zajistil řádný proces. Britové jsou tradičně hrdí na tyto postupy, které po staletí chránily občany před uzurpátorskou mocí státu. Opakovaně jsem varoval, že tyto diktátorské praktiky brzy proniknou do národních jurisdikcí a zničí drahocenné dědictví, známé jako vláda práva. A to se nyní stalo.

Poté, co EU v prosinci 2020 vyhlásila svůj Globální režim sankcí v oblasti lidských práv (Global Human Rights Sanctions Regime), jsem navíc poukázal na to, že EU si udělila pravomoc trestat jednotlivce na základě exekutivního nařízení. To je velmi nebezpečný vývoj. Jednotlivci jsou v rámci tohoto režimu trestáni bez jakékoli právní procedury (bez procesu) a bez jakýchkoli možností se bránit. Tolik k lidským právům! Již dva roky varuji, že terčem

těchto sankcí budou sami občané západních států. A právě to se stalo v červenci, když byly uplatněny sankce vůči britskému blogerovi Grahamu Phillipsovi ze strany Spojeného království, které má stejný systém jako EU a USA.

Jinak řečeno, varoval jsem, že tyto postupy, zavedené na mezinárodní úrovni, brzy zdeformují trestní právo v rámci jurisdikcí jednotlivých států, a nyní se prokázalo – na příkladu onoho zneužití, jehož jsem se nyní osobně stal obětí – že jsem měl děsivým způsobem pravdu. Byla to hluboce znepokojující zkušenost.

Krátce předtím, než k tomu došlo, Forum for Democracy International vyjádřilo prostřednictvím tweetu svůj nesouhlas s uvalením sankcí EU vůči filosofovi Alexandru Duginovi. Jak jsme ukázali na snímku obrazovky z příslušného dokumentu, Evropská rada (tj. exekutiva) uvalila na Dugina sankce čistě kvůli jeho názorům. Nikde se netvrdí, že se skutečně účastnil invaze na Ukrajinu, ani že je vinen z podněcování. Místo toho je sankcionován za myšlenkový zločin.

Někteří lidí, kteří nemají Dugina rádi, z toho mají radost. Měli by však pochopit, že toto jsou velmi zneužitelné pravomoci, které mohou být snadno – tak jako v mém případě – namířeny proti zcela nevinným jednotlivcům. Oněm lidem nemohu poskytnout lepší odpověď než slavné vyjádření pastora Martina Niemöllera:

„Když si přišli pro komunisty, mlčel jsem, protože jsem nebyl komunista.

Když si přišli pro socialisty, mlčel jsem, protože jsem nebyl socialista.

Když si přišli pro odboráře, mlčel jsem, protože jsem nebyl odborář.

Když si přišli pro Židy, mlčel jsem, protože jsem nebyl Žid.

Když si přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mě mohl zastat.“

Evropa sklouzává do diktatury. Ve skutečnosti zde již je.

[1] https://www.legislation.gov.uk/ukpga/2019/3/schedule/3

John Laughland je britský konzervativní politolog a filosof. Publikoval knihy The Tainted Source: The Undemocratic Origins of the European Idea (1997), česky jako Znečištěný pramen: nedemokratické počátky evropské ideje (2001),

Schelling versus Hegel: from German idealism to Christian metaphysics (2007),

Travesty: The Trial of Slobodan Milošević and the Corruption of International Justice (2007),

A History of Political Trials from Charles I to Saddam Hussein (2008).

Z němčiny přeložil knihu bulharského novináře Germinala Čivikova Srebrenica: The Star Witness (2009).

Zdroj:  Forum for Democracy International, překlad: Karel Hyka