Demoška 28.10: Bude to triumf, nebo zklamání?

Patrně nejsem sám, kdo si dnes klade otázku, jak dopadne demonstrace 28. října. Na jedné straně kritická nálada ve společnosti se stupňuje, na straně druhé při přípravě druhé (demonstrace v pořadí) došlo, a možná ještě dojde, k řadě nepříjemností:

• Velmi ostrá mediální difamace jednoho z hlavních organizátorů.
• Konflikt mezi organizátory.
• Pokus o provokaci (oznámení útoku na Kavčí Hory), viz ZDE
• Redukování toho, co mělo u předcházejících dvou akcí největší úspěch, tj. zařazení do programu odborníků na současné problémy, dokonce přímo na začátek akce.

To vše nese znaky “vnějšího vlivu” (pokud se vyjádřím takto kulantně), který má projev nespokojenosti se současnou vládou co nejvíce oslabit, rozložit, zpochybnit a následně vyvolat pocit zklamání, bezmocnosti apod.

Dříve než přejdu k tomu hlavnímu, zastavím se u posledního bodu. Neúspěch demonstrace odborů měl dvě příčiny:

• Bezzubost a nereálnost požadavků, odbory ani nedokázaly pohrozit požadavkem demise, pokud si s jejich požadavky vláda vytře…
• To, že nevyužily zkušenost ze dvou velkých demonstrací a nezařadily odborný blok (a to přesto, že ČMKOS disponuje kvalitním odborným zázemím). Místo toho došlo k hokynaření, kdy vystupující za jednotlivé svazy se snažili zdůvodnit, že právě zaměstnancům z jejich oboru by se mělo přidat.

Logickým krokem bylo přitom nikoli rozprášit, ale rozšířit odborný blok. Po energiích a potravinách mohlo a mělo přijít na řadu bydlení, penze, zdraví, a hlavně vzdělání. Návazně pak komlexnější pohledy, které by dokumentovaly, že lidé ochotni zapojit se do odporu proti devastaci naší země mají jasno, jak problémy řešit a jak devastaci nejen zastavit, ale i napravit její důsledky. Lidé toužící po nápravě by měli mít stále konkrétnější představu, co dělat, až k tomu bude příležitost. Tím totiž tu možnost nápravy nejrychleji přiblížíme.

Každý, kdo je obdařen trochou fantazie, by si měl dat trochu práce a PŘEDSTAVIT si, jak by to bylo, pokud bychom měli společně sdílenou a postupně konkretizovanou vizi toho, o co jde a co dělat. Pokud bychom věděli, co je podstatou změny, o kterou jde, jak se na této představě co nejvíce sjednotit, jak ji odstartovat, jaké první kroky udělat, k čemu postupně dojít.

Měli bychom mít takovou představu toho, o co jde a co dělat, aby i ti, kteří plní úlohu vědomých či manipulovaných provokatérů, roli těch, kteří se snaž různým způsobem hnutí odporu snaží rozštěpit či svést na scestí, byli srozumitelností a reálností vize osloveni a stali se nepoužitelnými, případně se k realizaci vize přidali.

Máme takovou vizi?

Jako dostatečně sdílenou dostatečným počtem lidí tak, aby vyvolala efekt nabalující se sněhové koule? Nemáme. To je i jedna z hlavních příčin toho, proč je hnutí odporu zranitelné, proč možná ještě dlouho budeme prožívat různá zklamání, proč se může stát, že po 28. říjnu nebudeme dostatečně spokojeni s výsledky, zatímco darebáci budou jásat.

Vize, jakou potřebujeme, nepadá z nebe. Není to mana nebeská, ale výsledek poctivé dřiny naslouchání názorům druhých, hledání příčin toho, proč si v něčem nerozumíme, pokory k tomu, čím nás ten, kdo má jiný názor a používá jiné argumenty, dokáže poučit…

Až toto dokážeme, pak už odpor nikdo zastavit nedokáže. Pak se naplno rozjede Druhé Národní Obrození, kterým můžeme být vzorem i pro další země a s jehož oporou dokážeme projít pralesem navršených problémů zamořeným zlem.

Autor: Radim Valenčík, zdroj: blog autora