Chystají se Scholz a Macron do Číny? Kdo vyhraje – soudruh Si nebo pan Biden?

Podle agentury Bloomberg  se chystá navštívit Čínu německý kancléř Olaf Scholz, předběžný termín návštěvy je určen na 3.- 4. listopadu, a povede “velkou obchodní delegaci”.

Podle webu Politico se v listopadu chystá do Pekingu i francouzský prezident Emmanuel Macron. Uvidíme, zda tomu tak bude. Žádná z těchto návštěv zatím nebyla oficiálně potvrzena.

Již nyní je však zřejmé, že mezi dvěma tahouny eurozóny – dvěma největšími průmyslovými zeměmi Evropy – začal “závod o přežití”.

Čína je naopak záchranným lanem, kterého se členové EU snaží chytit.

V ostrém boji o přežití se vnitřní rozpory mezi Německem a Francií vyostřily natolik, že údajně vyhrotily i osobní vztahy mezi dvěma “vrcholovými manažery”  těchto nejvyspělejších evropských zemí.

Individuální návštěvy Číny “v závodě s časem” vypadají mimo jiné jako očividná prezentace těchto rozporů.

Scholz zachraňuje Německo, ale Evropu ne

Faktem je, že Olaf Scholz se rozhodl poskytnout dotace svému průmyslu a obyvatelům své země, aby překonali obtížné energetické období. Zvláště když nikdo neví, jak dlouho bude toto období trvat.

200 miliard eur bude použito na záchranu německého obyvatelstva a průmyslu.

Deník Telegraph napsal, že Macron byl rozzuřený, když se o těchto dotacích dozvěděl. A co je nejdůležitější, Scholz se s ním neporadil!

Scholz se rozhodl zachránit Německo na vlastní pěst? A co ostatní? To vyvolává nelibost nejen u Macrona, ale v celé EU.

Kancléř učinil toto rozhodnutí bez konzultace nejen s Francií, ale i se všemi ostatními členy EU.

Všichni si zkrátka mysleli, že právě Německo vytvoří nový fond pro boj s “energií” pro celou eurozónu. Podobný fondu, který byl zřízen pro boj s koronavirem. Hlavním přispěvatelem bylo v té době Německo.

Právě z tohoto fondu prý Ursula von der Leyenová utratila 71 miliard eur za vakcíny pro celou eurozónu. A štědře dotovala svého manžela a firmu Pfizer, pro kterou pracuje.

V EU se očekávalo, že Německo bude nyní také pomáhat “nakupovat energii” pro všechny. Ale buršáci se rozhodli zachránit jen sami sebe. Schválně, myslíte, že je někdo donutí, aby dávali peníze i všem ostatním? Německo už jen váhavě slibuje, že pomůže půjčkami, jež bude garantovat.

Země EU nejsou rozhořčeny pouze tím, že se Německo snaží zachránit samo sebe. Ale i tím, že se zároveň snaží upevnit svou pozici první ekonomiky.

A tento krok je již nyní označován za nejrozhodnější krok k rozpadu EU od jejího založení.

Zajímalo by mě, co a kdy k tomu řeknou USA?

Lotyšsko a Estonsko, jejich věrní vazalové v EU, zatím aktivně vyjadřují svou nespokojenost.

Macronovi se také hodně nelíbilo, že Scholz nakupuje americké zbraně, a ne francouzské.

Jaké zbraně by však měl nakupovat, když jsou po celém Německu americké vojenské základny?

Německo se samozřejmě snaží zachránit svůj průmysl a obyvatelstvo, ale je příliš závislé na Washingtonu.

Bude proto velmi zajímavé, zda Scholz k “soudruhovi Si” vůbec doletí a co mu bude umožněno s Čínou vyjednat.

Princ a vodík

Právě před měsícem navštívil Scholz saúdského prince, aby s ním podepsal nové smlouvy. Byla s ním početná skupina průmyslníků a podnikatelů. Kontrakty na zkapalněný plyn jsou skvělé. Důležitější však byly kontrakty na zelený vodík, který začíná Saúdská Arábie také dodávat.

A v tomto směru Scholz Macrona do jisté míry předběhl.

Má však vnitřní problémy. A ty téměř zmařily všechny “energetické úspěchy” Olafa Scholze.

Opět hovoříme o Číně, hamburském přístavu a Zelených v německé vládní koalici.

Zelení vyvolali v parlamentu skandál kvůli záměru prodat část jednoho z hamburských přístavních terminálů čínské státní společnosti, čímž málem došlo k rozpadu vládní koalice.

Kousek hamburského přístavu

Čína vlastní v Evropě mnoho věcí. Od rozsáhlých zemědělských ploch po přístavy, továrny, elektrárny, fotbalové kluby, zahrady, zábavní parky atd.

Pokud není nutné nebo možné koupit celý podnik, koupí podnikatelé nebo stát část akcií, což jim umožní přístup k technologiím.

V Německu vlastní Čína tolik půdy, nemovitostí, hotelů a vysoce ziskových podniků, že hysterie “zelených” a liberálů kvůli kousku hamburského přístavu je za hranicí zdravého rozumu.

Zvláště, když se nejedná o část přístavu, ale o malou část z jedné jeho části. Záměrem bylo prodat 35 procent nejmenšího ze čtyř kontejnerových terminálů přístavu.

Zeleným by stačilo, kdyby se občas rozhlédli kolem sebe a uvidí, že to, co používají, čím jezdí, co jedí, je buď zcela, nebo částečně vyrobeno v Číně.

35 procent kontejnerového terminálu – to je tak malý rozsah transakce, že není příliš viditelný ani v měřítku hamburského přístavu (to je 5-7 procent kapacity přístavu), natož v měřítku Německa.

Je to jistě jen politický problém.  Ale Zelení tlačí a zhoršují situaci.

Faktem je, že podle průzkumů veřejného mínění by dnes Olaf Scholz volby nevyhrál. Na jeho místo by lid zvolil… filologa Roberta Habecka, v současnosti významného představitele Zelených a německého ministra hospodářství.

Habeck se nebrání tomu, aby se stal kancléřem. Je to impozantní a pohledný muž. Jeho projevy jsou sladké – jak ho můžete nevolit?

Habeck, který ještě před deseti lety psal básničky a pohádky pro děti a na nic jiného nemyslel, dnes mluví o politice a energetice země s neuvěřitelnou samozřejmostí.

Vyjadřuje se ve stylu “my vládneme”, “Merkelová by se měla omluvit za svou neuváženou politiku” a tak dále. Doporučuje občanům, aby nasedli na kola a zatáhli závěsy na oknech. Je to údajně spolehlivý způsob, jak ušetřit energii, uchovat si teplo a přežít zimu!

Kategoricky vystupuje proti konvenčním “špinavým” zdrojům energie. Jen vítr, jen nebe… , přičemž má na mysli solární, vodíkové a další zelené fantazie.

Zároveň připouští, že ztráty německého průmyslu jen z důvodu vyšších cen energií dosáhnou již v roce 2022 60 miliard eur. A v roce 2023 to bude 100 miliard!

Mírový atome, sbohem!

Habeck byl stejně jako jeho kolegyně Annalena Berbocková proti rozšíření jaderných elektráren. Scholz toto rozhodnutí provedl teprve letos na podzim a využil tak svého práva na osobní úsudek.

Tři zbývající funkční jaderné bloky v Německu měly být odstaveny do 31. prosince letošního roku. Takový zákon byl ovšem přijat již dříve, a to za aktivní účasti zelených.

Každému je naprosto jasné, že vzhledem k celkovému nedostatku energie nelze tyto bloky nyní odstavit. Zelení to tak nevidí.

I přes jejich nesouhlas Scholz nařídil, aby jaderné elektrárny zůstaly v provozu až do 15. dubna příštího roku.

Jaderná energie je z Německa systematicky vytlačována od roku 2011. Havárie ve Fukušimě udělala na kancléřku Angelu Merkelovou silný dojem. A ačkoli dříve jadernou energetiku podporovala, stala se náhle její odpůrkyní.

Zelení to všechno nadšeně podporovali. V celé zemi se stavěly solární a větrné elektrárny, byly spuštěny biochemické závody.

Nyní bylo přijato nové konečné rozhodnutí – 15. dubna 2023 Německo zcela opustí “mírový atom”. Mimochodem, druhá strana, liberálové, naopak požadují obnovení jaderných elektráren, včetně těch již uzavřených, prodloužení jejich provozu,  a návrat Německa k “mírovému atomu”.

Scholzovi se přesto podařilo najít dočasný kompromis, který je více ve prospěch Zelených.

A okamžitě se objevil nový skandál, tentokrát  v rámci EU, ohledně pomoci ve výši 200 miliard eur, kterou si Německo samo naordinovalo.

Ale Olaf Scholz si “rozzuřeného Macrona” nevšímá a spěchá do Číny.

Musí se tam dostat včas.

Ale co to všechno znamená?

Že by poklona soudruhovi Si?

Jedny australské noviny už napsaly, že to ani trochu neodpovídá dobrým mravům.  Tak o co se vlastně jedná? Proč evropští lídři tak pospíchají vzdát hold vůdci “rudé Číny” Si Ťin-pchingovi? Proč se tak snaží, aby právě jejich hold byl náležitě zaregistrován?

Macronovi i Scholzovi nejde o slušnost. Závěry jakýchsi pisálků v tisku je nezajímají. Zdá se, že jde o přežití evropských států. Buď to Zelení nechápou (vzdělání jejich vedení takový závěr umožňuje), nebo vědomě slouží silám, které chtějí zničit současný řád v Evropě.

Vedoucí představitelé zemí a velcí podnikatelé, kteří za nimi stojí, však vše dobře chápou a snaží se vzdorovat.

Ano, samozřejmě, spěchali by do Ruska.  Ale do Ruska to nejde. Strýček Sam by byl velmi rozmrzelý. Proto spěchají do Číny.

Hamburk je hlavním městem Číny

Naneštěstí pro Scholze, po sjezdu Komunistické strany Číny, odstoupí z vedoucí funkce čínského Komsomolu Li Kche – čchiang.

Je to ten muž, kterému Scholz při setkání v Hamburku řekl nevídaná slova. Scholz byl dlouholetým starostou Hamburku a v této funkci také přivítal vzácného čínského hosta.

“Hamburk je hlavním městem Číny v Německu!”, řekl Scholz.

A Macron?  Čínu již také několikrát osobně navštívil a dokonce daroval soudruhu Siovi živého koně.

I on neustále deklaruje své zvláštní přátelství s Pekingem.

V létě 2021 se Macron na summitu NATO ostře ohradil proti aliančnímu komuniké. Chování Číny bylo ve zmíněném komuniké označeno za “útočné” a ohrožující NATO.

Macron ostře oponoval a poznamenal, že Peking „nenapadá prostor aliance“ a navrhl „nerozptylovat NATO“ touto otázkou.

Francie má nejdůležitější smlouvy s Čínou, týkají se umělé inteligence a atomové energie.

Rating samotného Macrona v zemi prudce klesá kvůli „palivové krizi“. Jen 27 procent Francouzů podle posledních průzkumů veřejného mínění věří, že Emmanuel Macron vůbec „umí mluvit rozumně“.

Nedávno Macron oznámil Francouzům, že „období hojnosti skončilo“.

Nastává úplně jiné období.

A na tom, zda se dostanou do Číny, závisí letošní podzim, zima a dokonce i politický osud kancléře a prezidenta. Přesněji řečeno, pokud jim Washington lety povolí.

A co jim odpoví „soudruh Si“, generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Číny.

Autorka: Jelena Murzina, zdroj: Ukrajina.Ru, z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová