Zastavme válku!

převzato

Pokračování revoluce zahájené 3.9.2022 je třeba podpořit. Jedním z hlavních požadavků svolavatelů demonstrace je ukončení podpory válečného konfliktu na Ukrajině. Opírá se i o náš pragmatický zájem, levné a dostupné suroviny z Ruska.

Navíc není pro naši planetu nic ekologického na dovozu plynu z Kataru nebo frakovaného břidlicového plynu z USA. Máme však jedinečnou příležitost odhlédnout od ekonomické stránky věci a postavit se podpoře války z principiálních morálních důvodů. Vrátit se k naší doktríně platné ještě v minulém roce a nedodávat zbraně do místa konfliktů.

Dále je nutné vyměnit ve vládě i médiích válečné trubadúry pracující pro zájmy výrobců zbraní. Tito propagátoři hromadných vražd nemají v naší vládě co dělat, neboť se snaží utopit v krvi nejen naši zemi, ale i celý svět. Jestliže český národ nepošle tyto lidi dělat něco užitečnějšího, právem si zaslouží po bídě a beznaději i bomby v ulicích měst. Naše zbraně a naše podpora zabíjí lidi na Ukrajině i v Rusku, lze tedy předpokládat, že za podpory podobných idiotů jinde ve světě budou jiné zbraně zabíjet nás. Bude to každopádně spravedlivé.

Podpořili jsme bombardování Jugoslávie, podporujeme občanskou válku na Ukrajině, můžeme jen čekat, co se „z lesa“ ozve. Jedině pokud naopak obrátíme směr naší politiky z nelidské v lidskou a podpoříme ukončení války z morálních důvodů, můžeme doufat v bonus levnějších surovin.

Budoucnost lze docela dobře předpovědět

Ne, nejsem Sibyla ani nemám jasnovidecké či věštecké schopnosti. Jenom věřím v určité zákony platící v tomto světě, a to jak jak ve fyzickém, ekonomickém, duchovním, etickém či politickém smyslu. Mohli bychom říci, že Newtonovy zákony setrvačnosti, síly a akce a reakce působí nejen v úzkém fyzickém světě. Tak se nám zachovala generacemi osvědčená rčení vycházející ze zkušenosti pozorování okolního světa. Síto času zachovalo potvrzené a odvrhlo mylné. A tak každý zná přísloví „jak si kdo ustele, tak si lehne“ a „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Jen se nám někdy nechce tuto zkušenost reflektovat, protože se nám momentálně nehodí a nebo jsme líní domyslet své dnešní (ne)konání.

Někdy se nám také zdá, že uvedené neplatí, protože zapomínáme, že „boží mlýny melou pomalu, ale jistě“. A tak boží mlýn semele naše omyly bez ohledu na to, zda fyzické tělo vládne na Hradě nebo odpočívá v hrobě. Podobně se nám vrací naše politika, tedy správa věcí veřejných, uplatňovaná za posledních 33 let. Její aktéři jsou často po smrti, ale důsledky „ukradené revoluce“ a „rozkradené země“ neseme dnes a poneseme jistě i zítra.

Stejně tak naší dnešní podporu války, zbídačení Ukrajiny a statisíců mrtvých Ukrajinců a Rusů boží mlýny semelou v naší bídu a neštěstí. Neumím říci kdy, ale, pokud se nezřekneme tohoto nelidského myšlení a konání, jistě zaplatíme vlastní bídou a neštěstím. Ostatně takové “předpovídání” budoucnosti je v naší redakci poměrně zabydlené. Doporučuji redakční články Po masakru v Odese jiz neni cesty zpet a Oděsa dva roky poté.

Každopádně se domnívám, že blíže budoucí skutečnosti jsou média označovaná za konspirační, proruská apod. než média hlavního proudu. Je to způsobeno zřejmě tím, že stranickost a tím zkreslený lživý pohled na realitu je v masmédiích prakticky zaručen. Platí “koho chleba jíš, toho píseň zpívej”. Proto nás presstituti považují za placené agenty Ruska, protože sami píší či vystupují za peníze a neumí si představit, že někdo píše zadarmo, jen z přesvědčení. Podle sebe tedy soudí i nás.

V této souvislosti mohu připomenout i video z roku 2014 v době probíhajícího Majdanu, doporučuji samozřejmě celé, ale pro netrpělivé alespoň od času 27:15.

Podobně mohu nabídnout video se současnou válečnou ministryní Černochovou, kde se pozastavovala nad údajným schvalováním terorismu Michala Kesudise, aby se o pár let později její jméno objevilo na půdě OSN v souvislosti s jejím schvalováním terorismu v případě vraždy Darji Duginové:

Zajímavé také je, jak Černochová považovala okupaci Afghánistánu za pouhou operaci, nikoliv válku a také její chybný odhad výsledků této „operace“. Ženu s tímto rozhledem jsme učinili naší reprezentantkou ve věcech války a míru. Po zásluze budeme my i Černochová za tuto volbu odměněni. Velmi doporučuji zhlédnout nikoliv pro mé, ale zejména Černochové názory. Zasadili jsme strom militarismu, fíky z takového stromu jistě sklízet nebudeme.

Morálně nebo pragmaticky?

Z úhlu pohledu okamžiku se nám často jeví morálka a pragmatismus v rozporu. Jenže není tomu tak. To jen mylný výklad morálky a chybný úsudek ohledně pragmatického jednání nám zamlžuje realitu. Dnes by bylo jistě morálně správné zastavení války a úsilí o bratrství národů této Země. Nepřímým výsledkem takového morálního jednání by mohly být dodávky plynu potrubím Nord Stream 1 a 2, Jamal apod. Tedy nejekologičtější a zároveň nejekonomičtější cestou.

Z etického pohledu by bylo nejrozumnější usilovat o odzbrojení, protože zbraně slouží k vraždění národů, nikoliv k přátelství. Nejvíce potřebné je úsilí o odzbrojení jaderné, samozřejmě. Protože z vraždění po statisících, které provedly Spojené státy v roku 1945, se v budoucnu stanou miliardy. Toto úsilí o odzbrojení má však určitou posloupnost. Stejně jako se dům staví od základů a nikoliv od střechy, tak i odzbrojení se může opírat pouze o základy důvěry. A ta je, jak vidíme, v troskách Bělehradu, Bagdádu, Faludže, Oděsy, Mariupolu a dalších míst hromadných vražd organizovaných masovými vrahy.

My, jako malá země, jsme přispěli k tomuto vraždění svým ekvivalentně malým, ale zato jistým dílem. Zvacím dopisem osmi, falešnou Attovou stopu, ozbrojeným kontingentem v různých částech světa, schválením bombardování Bělehradu, podporou Majdanského násilného neústavního převratu atd. Podíleli jsme se na rozbití důvěry mezi národy, na nás tedy je úsilí o její obnovení. Samozřejmě platí, že demolice jde rychleji než výstavba, a tak musíme počítat s výsledky v delším časovém horizontu. To ale není ta nejdůležitější věc. Podstatná je změna směru.

Zastavme se na cestě do beznadějně slepé uličky hromadných neštěstí a vydejme se cestou s oprávněnou nadějí v budoucnost. Usilujme o vyhlášení neutrality a vystoupení z vojenských paktů. Nevyhazujme své daně a nezadlužujme příští generace nákupem strojů hromadného vraždění. Bude to morální a po všech stranách výhodné jak pro ČR, tak pro celý svět. Nejvíce to ovšem bude momentálně výhodné pro obyvatele Ukrajiny a Ruska.

Kde je tedy spor?

Spor je mezi lidmi s nemorálním myšlením oblečeným v zářící morálku a z toho vyplývajícím nepragmatickým jednáním, jež je ovšem nepravdivě obhajováno jako jediné z možných. Lháři opírající se o virtuální svět prolhaných médiích hájících zájmy nemocných mocných nás vedou do záhuby. Cedí Vrábelovy popelnice a polykají Bakalovy domy.

Z nemorální nenávisti k jinému národu, v tomto případě k Rusům, se vyvinulo chorobné jednání nákupu nástrojů určených k hromadným vraždám, místo např. výstavby bytů pro naše občany tak, aby mladí měli kde bydlet, milovat, množit se a naplnit naší zemi, jak je pěkně zapsáno ZDE. Nemorální myšlení a jednání tedy nespouští jen kauzu Dozimetr, ale i nákup zcela zbytečných a škodlivých stíhaček či dodávku zbraní na Ukrajinu aktuálně určených k vraždění Rusů. Náš nezájem o správu věcí veřejných a důvěra v mocné mediální a ekonomické hráče nás stojí nejen vysoké daně, drahé energie, ale i spoluúčast na šíření nenávisti a hrozbu bomb padajících na naše města (všimněte si ve videu výše, jak pan Krystlík důrazně oponuje před mnou predikovaným velkým konfliktem. Podobně i dnes se mnohým zdají nemožné výbuchy v našich městech).

Ukrajina postavila své základy mj. na nenávisti a nacionalismu zločince Bandery a nyní sklízí plody. Podobně se bude „dařit“ i nám. Pokud jde o imperiální Rusko, sklízí rovněž své plody spoléhání na násilí. Jenže věc občanů Ukrajiny, Ruska a nejagresivnější mocnosti dneška, USA, jsou jejich věcí a jejich odpovědností. My jsme odpovědní za Černochovou, Fialu, komika Síkelu.

Dále jsme zodpovědní za našeho ministra zahraniční, ničícího zahraniční vztahy, Lipavského.

Nejsme imperiální mocností, nemáme za sebou vinu genocidy indiánů či zotročení černochů, nepřidávejme se tedy dnes k mezinárodnímu zločinu hromadného vraždění. Uvědomme si, že rusko-ukrajinský konflikt není naším konfliktem a naší morální povinností není pomáhat jedněm ve vraždění druhých. Mysleme však na to, že za rozdmychání konfliktu a jeho eskalaci neseme odpovědnost i my nejméně od roku 2014. Neobrátíme-li tento směr, důsledky, které pociťujeme již dnes, jsou jen slabým odvarem neblahých věcí příštích.