Mnohokrát jsem na Kose psal a ještě častěji říkal, že ty hlavy, co nám z dopuštění zlého osudu a naší vlastní hlouposti to tady a v Evropě šéfují, vůbec netuší, co vlastně s těmi idiotskými sankcemi nastartovali a s čím si začali! Ale přiznávám, když vidím, jak energetická krize zrychluje a v jaké šíři se na na nás valí, pak už jsem mezi překvapenými i já.
O tomhle, tedy o pohlédnutí snad do dna propasti, je jeden z dnešních textů. Ten druhý je z jiného kadlubu.
Ten druhý souzní se čtenářem, který mi občas napíše. Píše velmi zajímavě. A včera v jeho mailu, krom jiného stálo, že těch popisů toho, co se děje je jaksi spousty, ale že nelze dohledat něco, co by vypadalo, jako pokus o řešení. Uznal jsem, že má pravdu. Ale souhrou náhod, mi jeden z kosířů právě cosi takového přihrál. Takže to je druhý dnešní text. Ke kterému jsme na různých místech připojil své poznámky.
Snad dnešní vydání přežijete bez újmy na zdraví.
Plyn za tři sta eur? To nemá cenu podnikat, chemický průmysl v Evropě by to nepřežil
29 Votes
Jestli se honem rychle něco nestane, tak ten titulek bude platit s plnou parádou a nejen pro pro evropský chemický průmysl. Současná energetická krize, respektive její dopad na ekonomiku, je dosud mimo zájem médií a tím i veřejnosti. A bohužel také politiků. Tedy hlavně těch, protože v jejich vidění světa fabriky, zemědělské grunty a třeba cestovky nevolí. Nedisponují právem nafasovat volební lístky a dojít k urně.
Těmhle panákům a bohužel převážné části veřejnosti nedochází, že jakmile se začnou ty fabrik, selské grunty a cestovky pokládat, tak výsledkem bude totální rozvrat a anarchie. Zkoušel jsem tohle na Kose už mnohokrát za poslední půlrok komunikovat, nicméně se mi dostal do rukou text, který vyšel na Hospodářkách předevčírem a nějakou chvilku byl k nalezení na jejich hlavní stránce. Už včera odtud ovšem zmizel a je dostupný jen v archivu. Odkud je pro Kosu a vás všechny vytažen, abyste si mohli z vysoce kvalifikovaných úst přečíst, před jak obludným malérem stojíme, respektive už v něm lítáme. Zatímco politici klábosí, žvaní, vynalézají kolo, moudře hovoří a ujišťují, že v zimě, v roce 2022 a dokonce ani 2023 nezmrzneme!!! Představte si – v 21. století a taková klika! Otázkou ovšem je , jestli náhodou následně nevypukne hladomor. Například. Nebo jestli se Evropa a Česko zejména nezmění během nějakého toho půl, či třičtvrtě roku v ekonomickou poušť!!!
Ale dost, HN vám to poví v celé hrůze!
– – –
Plyn za tři sta eur? To nemá cenu podnikat, chemický průmysl v Evropě by to nepřežil
Na málo oborů dopadla současná energetická krize tak tvrdě jako na chemický průmysl a hlavně pak výrobu hnojiv. I když stál desítky eur, představoval plyn až osmdesát procent nákladů na jejich výrobu. V posledních týdnech se prodával až za 340 eur za megawatthodinu.
Chemičky po celé Evropě tak stojí. „Jejich výroba v Evropě jede na 10 až 15 procent kapacity. Zatím to nikdo moc neřeší, protože hnojiva budou zemědělci potřebovat až na jaře. Pokud se ale výroba jednou přeruší, tak i když se později najede, nedožene se to,“ říká Petr Cingr, místopředseda představenstva Agrofertu a prezident Svazu chemického průmyslu ČR.
Jedinou šancí je podle něj zastropování cen plynu. A to minimálně na úrovni okolo 140 eur za megawatthodinu.
HN: Co jste si řekl, když ceny plynu vyskočily na 340 eur za megawatthodinu?
Za těchto cen nemá smysl podnikat. Takový nárůst se nedá promítnou do cen výrobků, nikdo je nekoupí. Když se plyn, tuším v září 2019, prodával za čtyři eura, byl to druhý extrém. Jsem ale trochu optimista, protože ty vysoké ceny konečně vedly k tomu, že politici v Evropě začali něco dělat. Plyn za více než 300 eur a elektřina za tisíc eur prostě nejde nechat být. Mluvil jsem nedávno se šéfem německého BASF (největší chemický koncern v Evropě – pozn. red.) a shodli jsme se, že tady už končí legrace a je to likvidační pro celou Evropskou unii. U domácností je ještě možnost plyn nahradit, pro průmysl je to existenční záležitost. Spotřeba plynu se dá omezit u domácností. Průmysl ho ale potřebuje. Nepomůže nám vodík ani nevyrobíme v dohledné době dostatek biometanu. To je realita.
HN: Jak je na tom chemický průmysl v Evropě?
Kriticky. Podle stupně energetické náročnosti firmy postupně začínají odstavovat výrobu.
HN: Takže hnojiva stojí.
Jejich výroba v Evropě jede na 10 až 15 procent kapacity. Zatím to nikdo moc neřeší, protože hnojiva budou zemědělci potřebovat až na jaře. Pokud se ale výroba jednou přeruší, tak i když se později najede, nedožene se to. Zemědělec pak nepohnojí nebo pohnojí míň. Takže bude méně potravin. A chemičky musí jet naplno, potřebují vytížení 80 procent. Když říkám, že výroba jede na desetinu, tak to znamená, že například BASF nebo Yara mají v provozu jenom jednu ze tří jednotek. Jeden závod běží v Polsku a jeden v Rakousku (závod v Linci, který je součástí v červnu oznámené akvizice Agrofertu od rakouského koncernu Borealis – pozn. red.).
Petr Cingr (54)
Vystudoval Strojní fakultu ČVUT, poté pracoval čtrnáct let ve skupině Unipetrol, šest let z toho šéfoval společnosti Kaučuk a Chemopetrol. Od roku 2006 působí jako místopředseda představenstva Agrofertu, řídil například restrukturalizaci masného průmyslu, farem a výroby krmných směsí. Od roku 2011 je ředitelem divize hnojiv a paliv, od ledna 2021 též jednatelem SKW Stickstoffwerke Piesteritz GmbH. Působí také jako prezident Svazu chemického průmyslu.
HN: Jak jsou na tom chemičky Agrofertu?
Máme dvě čpavkové jednotky v plánované odstávce a třetí nám bohužel v polovině srpna vypadla kvůli technickým problémům a opravuje se. Vyrábí ještě Lovochemie, protože máme nasmlouvanou surovinu za rozumnou cenu. A protože v Česku nevyrábíme hnojiva ze čpavku na bázi plynu, ale na bázi ropných zbytků.
HN: Pokud se zastaví výroba hnojiv, za jak dlouho zase najede?
Trvá to 14 dní a spálí se u toho značné množství plynu, který je potřeba zaplatit. Najetí jedné linky stojí při dnešních cenách plynu deset milionů eur. Proto všichni váhají a vyčkávají, protože nevědí, jestli když začnou vyrábět, své produkty prodají.
HN: Jak velký podíl v ceně hnojiv hraje plyn?
Při ceně plynu kolem 300 eur je to 90 procent výrobních nákladů. I při mnohem nižších to bylo asi 80 procent. Bez rozumné ceny plynu hnojiva v Evropě nikdo vyrábět nebude nebo budou extrémně drahá. V Evropě se začala výroba razantně omezovat ve chvíli, kdy cena plynu překročila 150 eur za megawatthodinu. Když vezmu v úvahu cenu plynu na 140 až 150 eur za megawatthodinu, tak ledek jako základní hnojivo, které se ve střední Evropě používá, by stál 17 až 18 tisíc korun za tunu. Když se cena zdvojnásobí, dostaneme se přes 30 tisíc.
HN: Když letos na jaře vzrostla cena hnojiv čtyřikrát, tak kolik by zemědělci zaplatili při nynějších cenách?
Proti poslední ceně by cena šla minimálně o 40 procent nahoru. Zemědělci dosud zvýšenou cenu hnojiv akceptovali, protože zemědělské komodity byly také vysoko. Když jim to nebude vycházet, tak třeba pšenici pěstovat nebudou.
HN: Dopadají vysoké ceny plynu i na další chemickou výrobu?
Hnojiva jsou na začátku výrobního řetězce proto, že čpavek je základní chemikálie. Jako vstupní surovinu ho používá řada dalších odvětví. Když nebude čpavek nebo bude extrémně drahý, tak to ovlivní celý chemický průmysl, projeví se to ve sklářství nebo automotive. Bez čpavku také nebude AdBlue (kapalina přidávaná do nafty na snížení emisí – pozn. red.) nebo oxid uhličitý CO2. Bez něj se nezabalí maso, protože všechno, co se kupuje v supermarketu, potřebuje ochrannou atmosféru, která obsahuje oxid uhličitý. Většina zeleniny se zase pěstuje ve sklenících, kde CO2 podporuje fotosyntézu. Bez něj nebude taková úroda. Nebo budou chybět bublinky do koly, sektů či piva. Tohle všechno je spojené s výrobou čpavku. Alternativou průmyslové výroby jsou u oxidu uhličitého čistírny odpadních vod, kde se získává z odpadu a vyčistí se. Ale jeho kapacita nestačí.
HN: Nemohou být pro Evropu načas řešením dovozy?
Spoléhat na dovozy ze zámoří je velký omyl. Nahradí to jen krátkodobé výpadky výroby. A menší množství hnojiv povede k nedostatku potravin, protože když se do půdy nedá dusík, tak rostlina nevyroste. Z pohledu potravinové bezpečnosti je nezbytné, aby EU měla vlastní dostatečnou výrobu hnojiv.
HN: Výroba hnojiv dlouho těžila z levného ruského plynu. Co kdybychom teď do Evropy místo plynu a následné výroby hnojiv vozili přímo ta hnojiva?
To bude ještě dražší než plyn. Bude se vozit mnohem víc hmoty. Když tu nebude výroba čpavku, skončí v Evropě i chemický průmysl. Přece nechceme vyměnit jednu závislost na plynu za závislost na něčem jiném, navíc vyrobeném s daleko větší emisní stopou. Pak by na nás ostatní vydělávali, jako se to teď děje s plynem. Draho nám neprodávají plyn jen Rusové, ale i Norové, Alžířané nebo Američané. Cenu plynu si navíc tak vysoko vyhnala Evropa sama. Jeho cena rostla už před válkou na Ukrajině. Určitě to bylo ovlivněné tím, že Gazprom loni omezil dodávky a nenaplnil zásobníky. Ale my jsme si zároveň zavedli Green Deal, zvýšili cenu povolenky a začali tak cenu plynu tlačit nahoru sami. Nejvyšší byla cena plynu v lednu, od února začal plyn korigovat, v červnu už byl pod 80 eury. To je pořád hodně, ale dá se s tím v bohaté Evropě žít.
HN: Ale v polovině června se zastavily dodávky plynovodem Nord Stream. Proto začal ten raketový růst cen plynu.
Evropští politici začali tlačit distribuční firmy k nákupům plynu do zásobníků za každou cenu. Obchodníci dostali garance a neřešili cenu.
HN: Ten tlak na obchodníky tu byl ale už dřív. Problém v půlce června byl ten, že Gazprom osekal dodávky v Nord Streamu na 60 procent a pak je snížil na 20 procent. Stejně osekal dodávky na Slovensko. Byla tahanice o turbínu. Zrovna tady za to jednoznačně může Gazprom.
Turbína je samozřejmě záminka. Myslím, že to je kombinace tří vlivů. Gazprom a tlak politiků na naplnění zásobníků. Jsem taky přesvědčený, že je za tím i spekulativní kapitál na burze. Jsou dny, kdy tam není žádná likvidita a cena jde nahoru, i když prakticky nikdo nic nekupuje.
HN: Promiňte, ale nedalo se čekat, že Putin je diktátor a bude plynovou kartu hrát?
U průmyslu nejde plyn nakoupit dlouho dopředu. Plyn v množství, jaké potřebujeme, také vůbec nebyl na trhu k dispozici. Počítalo se s indikacemi 70 eur za megawatthodinu. Proto nikdo kvůli volatilitě nekupoval, protože by ho to znevýhodnilo oproti konkurenci. Cenový výkyv u plynu je pro chemičku věc za desítky milionů eur. Do července byla situace přijatelná. Byly tady signály, že přes omezení Nord Streamu se v EU plní zásobníky zkapalněným LNG a dodávkami z Norska za ceny kolem 80 až 90 eur. Ono by to fungovalo dál, kdyby plyn nevyskočil nad 300 eur.
HN: Jak vidíte návrh Evropské komise na řešení vysokých cen stanovením tržní ceny na elektřinu. Mluví se o 200 eurech za megawatthodinu.
Nejsem si jistý, jestli politici cílí na správnou komoditu. Mluví o zastropování ceny elektřiny. Rozumím, že elektřinu spotřebovává každý. Tím, co táhne cenu nahoru, je ale plyn. Elektřina možná řeší problém pro domácnosti, průmyslu to ovšem nepomůže. Třeba pekárny potřebují plyn, aby chleba nestál stovku. Znám případ masokombinátu, jehož majitel mi nedávno řekl, že ho energie budou příští rok stát více než maso.
HN: Jak byste ten problém řešil vy?
Na evropské úrovni se musí zastropovat cena plynu. Někdo to bude muset zaplatit, jinak zkrachuje Evropská unie. Nemá cenu řešit dotace nebo ochranné deštníky. Když se bude řešit cena plynu, budou peníze, které do toho EU dá nakonec nižší.
HN: Na jaké úrovni by se cena plynu měla zastropovat?
Do ceny 140 eur průmysl neprotestoval. Klesala sice spotřeba a odbyt, omezovaly se výroby. Minimálně v chemickém průmyslu to ale šlo promítnout do koncových cen. Otázka je, jak dlouho by to fungovalo a zda by se trh stabilizoval na těchto cenách. Ale jakási rovnováha tam byla – tedy schopnost vyrábět a schopnost prodávat.
HN: Není zastropování kontraproduktivní, protože nepovede k omezení spotřeby plynu?
Španělé zastropovali plyn na 50 procent spotřeby. Zbytek je trh. Tím tlačí i na úspory.
HN: Co třeba aukce na dobrovolné snížení spotřeby? BASF spotřebuje pět procent evropské spotřeby plynu, Agrofert jedno procento. To by nešlo?
To je věc, kterou řešíme s panem ministrem Habeckem (německý spolupředseda strany Zelených odpovědný za resort hospodářství – pozn. red.). My jsme to německé vládě nabídli, oni ale říkali, že aukce se může týkat pouze nakoupeného plynu. Chemičky ho ovšem nemají nakoupený na více než čtvrtroku dopředu. Mají pro plyn rezervované kapacity. Dokážeme nabídnout, že omezíme výrobu a soustředíme se jen na klíčové produkty, aby ekonomika mohla fungovat – třeba CO2 nebo AdBlue. Zbytek kapacity bychom nabídli pro potřeby obyvatel. Je to jedna z věcí, kterou Němci zvažují. Pro nás jsou také problém emisní povolenky za 80 až 90 eur, jejich cenu ženou nahoru uhelné elektrárny. Peníze končí v Bruselu a jsou jedním z hlavních zdrojů jeho financování. Povolenky měly být motivace pro modernizaci a ekologizaci výroby, teď je to nástroj na likvidaci evropského průmyslu. Dávalo by smysl cenu povolenek zastropovat nebo obchodování s nimi načas zastavit. Když průmysl zkolabuje, tak stejně EU žádné peníze za povolenky mít nebude. Možná ale bude potřeba nechat průmysl zkolabovat, aby to politici a lidé konečně pochopili.
HN: Agrofert ale zatím oboru věří. Jinak byste nekupovali divizi na hnojiva od Borealisu.
Podepsali jsme to v jiné době. Nemůžeme z toho odejít a ani nechceme. Hledáme i pozitiva. Třeba ve Francii, jíž se dohoda také týká, chemičky normálně vyrábí, protože elektřina je tam zastropovaná za 45 eur za megawatthodinu. A plyn je v jižní Evropě o desítky eur levnější než ve střední a západní Evropě. Oni jsou na úrovni do těch 140 eur. Pokud se nenajde v EU řešení, tak se prostě budou hnojiva vyrábět jinde než v Česku a Německu. Je to sice nesmysl, ale je to tak. Možná ještě v Polsku, kde vláda podpoří chemický a potravinářský průmysl tím, že sama zastropuje cenu zemního plynu. Pokud nebude evropské řešení nebo pokud Česko pro průmysl nic neudělá – a zatím nic nedělá –, tak nemůžeme konkurovat. Poláci nás zničí, byť to není jejich cíl, tím, že budou vyrábět levněji.
Tak jak se vám to četlo???? Nešlehlo to s vámi? Nedivil bych se. Ačkoliv spoustu z těch nejhorších sdělení jste na Kose už četli. Ale ne takhle natvrdo a kondenzovaně!!! A Fiala vyhlašuje, že ten páteční Brusel byl sukces! Pochopitelně jeho a Šíkelův! Cíger z big business přesně popisuje reál!!! A také příčiny!
Kolikrát jste četli, že jedna věc je nějaký plyn mít a druhá být schopen ho zaplatit? Kolikrát jste četli, že ten horečný nákup do zásobníků po tom, co jsme si zošklivili ruský plyn a demonstrativně odmítli Nord Stream 2 budeme soutěžit na zbylých trzích se zbytkem světa a to jde jen přes cenu, že všechny přeplatíme????
Škoda že tam není fotka intervjůka, který ten rozhovor dělal, zejména z okamžiku, kdy chce Cígera dotlačit k odpovědi, že za tu tragickou situaci s plynem může jen a pouze Putler. A uslyšel tohle:
Myslím, že to je kombinace tří vlivů. Gazprom a tlak politiků na naplnění zásobníků. Jsem taky přesvědčený, že je za tím i spekulativní kapitál na burze. Jsou dny, kdy tam není žádná likvidita a cena jde nahoru, i když prakticky nikdo nic nekupuje.
A potom ještě to o povolenkách.
A Cíger má pravdu v tom, že je potřebovat zastropovat plyn!!! Jenže nikdo netuší jak. Když se to zkusí na Rusa, tak ten vypne i to málo, co ještě, pro mne dost nepochopitelně – posílá. A když bude ten cenový dekl, tak nám plyn nedají ani naši přátelé největší – z Ameriky a Norska, o Kataru nehovoříc. A jsme na nejlepší cestě k tomu, aby se Evropa stala zase zelenější – zmizí totiž chemický průmysl jako celek!!!! Ovšem k závislosti na dovozech plynu, ropy, kovů a kdo ví čeho všeho, přibude ještě závislost na dovozu chemických komodit všeho druhu, ale především hnojiv!!!
Tak takhle si nyní, v důsledku vlastní idiocie – zelné a protiruské a nepříčetného vazalství, stojíme! A Fiala se Šíkelou žvaní o tom, že ti, co navrhují dohodu s Ruskem na dalších dodávkách energetických uhlovodíků pracují proti republice!!! Tenhle článek je o tom, kam nás vede zaslepenost jejich a jim podobných!!!
Jak zkrotit vysoké ceny elektřiny? Příčiny a možná řešení současné krize
Není problém psát o tom energetickém průšvihu, co jsme si díky nesmyslné zabedněnosti a zabejčenosti českých a evropských papalášů navařili. Ale je problém najít nějaký kompaktní materiál, zkoušející najít z téhle bažiny cestu ven. Na jeden z mála, určitě poctivě zpracovaný, ale z mého pohledu leckdy přeci jen problematický, mne upozornil kosíř Okay, kterému tímto děkuji, na malém webu Woxpot.cz Ale zajímalo by mne jestli materiál alespoň přibližně stejné kvality má v dispozici Fiala a Obludárium nebo alespoň Brusel. Kosa ho rozhodně ráda otiskne.
Jak zkrotit vysoké ceny elektřiny? Příčiny a možná řešení současné krize
Ceny elektřiny obchodované na burze v posledních týdnech překonávaly jeden rekord za druhým. Hlavně kvůli omezeným dodávkám zemního plynu z Ruska, který se zčásti užívá k její výrobě a ve výsledku určuje konečnou cenu. Sáhnout hlouběji do svých kapes tedy budou muset časem i všichni koncoví spotřebitelé. Cesty, které vedou ven z této situace, však existují – na národní i evropské úrovni.
Zatímco na konci loňského srpna se jedna megawatthodina (MWh) elektřiny prodávala za necelých 90 eur, o rok později již byla atakována hranice 1000 eur. Vzhledem k extrémní volatilitě byl současně překonán rekord ve výši mezidenního nárůstu cen, kdy elektřina nejprve poprvé v historii zdražila v průběhu 24 hodin o více než 100 eur, aby o několik dní později stoupla její cena o dalších 340 eur.
Od té doby se sice ceny opět propadly o stovky eur, nicméně situace zůstává stále napjatá. Co vedlo k těmto mimořádným výkyvům a co bude cenu elektřiny dále ovlivňovat?
Sucho, koroze a trhliny
Mezi hlavní příčiny současného vývoje cen elektřiny patří zejména její nedostatek v některých evropských zemích a vysoká cena zemního plynu.
Na tomto místě je vhodné si připomenout, že vzhledem k propojení jednotlivých trhů jsou velkoobchodní ceny elektřiny velmi podobné v regionu, který je ze západu ohraničen Francií a z východu Rumunskem. Právě situace ve Francii, kde je nyní odstavena více než polovina z 56 jaderných reaktorů, významně přispívá ke zmíněnému nedostatku.
Problém s cenami vzniká v okamžiku, kdy se pro nedostatečnou výrobu z provozně levných zdrojů dostávají ke slovu plynové elektrárny.
Zatímco některé z elektráren procházejí plánovanou údržbou, u části z nich se jedná o problém s korozí a trhlinami na potrubí v jejich primárním okruhu. Opravu tak nelze provést bez přerušení provozu. Ve výsledku se Francie, která byla dlouhé roky největším evropským exportérem elektřiny, dostává do situace, kdy musí elektřinu dovážet ze zahraničí, především ze sousedního Německa.
Na nedostatečné výrobě elektřiny se negativně podepsalo i sucho, které zasáhlo velkou část Evropy. To způsobilo nízký průtok mnohých řek, který komplikoval chlazení části uhelných i jaderných bloků. Kromě toho byla suchem ovlivněna i výroba ve vodních elektrárnách nebo říční doprava importovaného uhlí do německých elektráren.
Kombinace těchto faktorů pak způsobila, že jsou stále častěji využívány provozně drahé plynové elektrárny, které stojí za velkou částí cenového nárůstu. Jak vlastně cenotvorný proces funguje?
Merit order mechanismus
Obchodování na burze probíhá tak, že zdroje, nutné k uspokojení zákaznické poptávky pro definovaný časový okamžik, se řadí od provozně nejlevnějšího po ten nejdražší (na grafu níže zleva doprava). Tento způsob řazení bývá nazýván merit order. Výsledná cena elektřiny je poté dána nabídkou posledního (a tedy nejdražšího) zdroje, který je nutné zapojit pro pokrytí poptávky. Fungování tohoto mechanismu detailně popisuje tematický explainer, připravený v rámci projektu Fakta o klimatu.
Popsaný tržní mechanismus fungoval efektivně řadu let, přičemž umožňoval ziskový provoz zdrojů s nízkými provozními náklady. Tím měl motivovat provozovatele těchto zdrojů k investicím do jejich dalšího rozvoje.
Problém nastává v okamžiku, kdy se vlivem nedostatečné výroby z provozně levných zdrojů dostávají ke slovu plynové elektrárny. Většinu z jejich provozních nákladů tvoří náklady na palivo, respektive nákup zemního plynu, jehož cena v poslední době výrazně vzrostla. Vzniklá situace sice přináší nebývalé zisky provozovatelům ostatních elektráren, ale současně ohrožuje vysokými cenami všechny spotřebitele, kteří navíc nemají žádnou možnost to jakkoli ovlivnit.
Méně, zato za vyšší cenu
Problematikou omezení dodávek ruského zemního plynu do Evropy se mimo jiné zabýval článek Voxpotu z konce července. Import ruského plynu do Evropy je sice výrazně nižší než v minulých letech, přesto na něm díky vysokým cenám dokáže Rusko vydělávat. Podle vyjádření Mezinárodní energetické agentury se v posledních měsících ruský zisk z prodeje zemního plynu a ropy v porovnání s předchozími lety dokonce zdvojnásobil. Nastalá situace tedy Rusku v podstatě vyhovuje.
Tato skutečnost společně s nejistotami ohledně znovuzprovoznění francouzských jaderných elektráren přispívá k vysoké rizikové přirážce na dlouhodobé kontrakty.
Očekávanou změnu by mohl přinést až postupný náběh dodávek zemního plynu z alternativních zdrojů, především ve zkapalněné formě (LNG) dopravované po moři. Například pouze samotné Německo v této souvislosti hodlá do konce roku zprovoznit celkem pět plovoucích terminálů pro přijímání tankerů s LNG. Za povšimnutí stojí, že ještě na jaře se předpokládalo, že zprovoznění LNG terminálu zabere něco mezi třemi až pěti lety.
Určitý vliv bude mít i rozhodnutí německé vlády dočasně si ponechat v rezervě pro případ nouze dvě ze tří stávajících jaderných elektráren.
V delším časovém horizontu se předpokládá, že v rámci balíčku Fit for 55 a plánu REPowerEU budou současné dodávky plynu do Evropy nahrazeny nejen zásobováním z alternativních zdrojů, ale hlavně kombinací možných úspor a výstavbou nových obnovitelných zdrojů energie.
Mezitím nás ovšem čeká několik těžkých let, během kterých hrozí, že ceny elektřiny budou opět šplhat vzhůru. Růst cen na burze se poté s určitým zpožděním promítá i do cen pro koncové spotřebitele, z nichž mnozí se již nyní dostávají do existenčních potíží.
Vlkův vstup:
Je zcela evidentní, že autor, spoléhající na dodávky LNG jako na součást řešení se mýlí!!!! Tohle se ukazuje být SOUČASTÍ vyeskalování problému v současnosti! Kdy si z nás dodavatelské země dělají dojnou krávu! Podobně spoléhání na alternativní zdroje. Viz nedostatek vody, viz loňské výpadky větru. Atd. Za zcela nesmyslné pak pokládám, aby cenu elektřiny stanovovala nejdráže vyrábějící jednotka a nikoli průměr cenového mixu jednotlivých výrobců, tak jako je to u všeho ostatního obchodovaného zboží a služeb!
Možná východiska
Způsobů jak snížit dopady na koncové spotřebitele je celá řada, přičemž každé z řešení má své výhody a nevýhody. Jednoduché univerzální řešení neexistuje, navíc ďábel se často skrývá v detailu. To, co už někde funguje, nemusí být snadno přenositelné jinam – kvůli odlišným podmínkám na trzích, v legislativě nebo pro jiné specifické místní faktory.
O sektorové dani vláda uvažuje nejen v souvislosti s oblastí energetiky, ale i bankovnictví nebo výroby a distribuce pohonných hmot.
V obecné rovině lze mluvit o řešeních zachovávajících současný trh, nebo řešeních, která jsou spojena s jeho redesignem, případně určitými netržními zásahy. Ty poté mohou být krátko- i dlouhodobého charakteru. Některá z navržených řešení lze vzájemně kombinovat, jiná se naopak z principu vylučují. Při jejich hodnocení by měly být v každém případě brány v úvahu i časový horizont blížící se zimní sezony, tenčící se finanční rezervy koncových zákazníků i naše schopnost navržená opatření efektivně převést do praxe.
Možných kroků ke zlepšení současné situace tedy máme mnoho, ale jaké jsou ty základní více či méně schůdné cesty ze současné krize.
Řešení na národní úrovni
Jedním ze záchranných opatření může být snížení, případně zrušení DPH z elektřiny. Cena elektřiny dodávané koncovým spotřebitelům se skládá z několika částí. V dobách relativně stabilních a nízkých cen byla „silová elektřina“ nakupovaná na burze často až druhou nejvyšší položkou, viz ilustrační příklad níže. Pokud nedošlo k předchozí fixaci, je nyní tato část výsledné ceny výrazně vyšší než v minulých letech. Proto klesá i relativní podíl většiny ostatních položek s výjimkou DPH, která je v tomto případě stále 21 %.
Česká vláda už rozhodla o zrušení účtování příspěvku na podporované zdroje energie. Ten by měl od října a po celý příští rok hradit stát, přičemž ročně toto opatření vyjde na zhruba 45 miliard korun.
Stejně tak by bylo možné snížit či rovnou zrušit DPH z elektřiny, podobně jako tomu bylo v posledních dvou měsících loňského roku. V té době vyšlo veřejné rozpočty prominutí DPH na elektřinu a plyn na přibližně 5,4 miliardy korun.
Problémů s tímto opatřením je vícero. V souladu s právem EU by neměla být sazba DPH na elektřinu nižší než 10 %. Byť by v tomto případě nejspíš EU udělila výjimku, jde i tak o opatření, které neřeší podstatu problému, respektive příčiny současných vysokých cen. Lze si ho tak představit spíš jako možný doplněk některého z dalších návrhů.
Vlkův vstup:
ježkovy voči!!!! ON hrozí rozpad ekonomik, států, občanské nepokoje a ono se bude hlavně řešit, jestli odpuštění DPH je nebo není s právem EU???? Tady by mělo platit jen jediné kritérium napříč Evropou – kolik si jednotlivý stát může finančně dovolit odpustit ze složek ceny typu daně, obnovitelné zdroje, distribuční poplatky a pod. Jen tohle je dneska důležité. Protože tím se dá cena zcela markantně a rychle srazit!!!
Obdobná omezení se týkají mimo jiné i případného snížení nebo zrušení daně z elektřiny.
Dalším opatřením může být zvýšení dividendy z ČEZ. Letos má tato společnost vyplácet svým akcionářům dividendu ve výši 48 korun na akcii. Celkově tak má být vyplaceno přibližně 26 miliard korun. Stát má přitom v ČEZ podíl necelých 70 %.
Vzhledem k rostoucím cenám elektřiny rostou i provozní zisky, proto lze do budoucna očekávat nárůst vyplácených dividend. V souvislosti s probíhající krizí tak zazněly návrhy na výrazné zvýšení vyplacené dividendy už v letošním roce. Skloňována přitom byla částka 70 miliard korun. Takto získaný výnos by stát následně mohl použít k podpoře ohrožených zákazníků.
Někteří ekonomové upřednostňují tuto variantu před níže zmíněnou sektorovou daní, protože nepředstavuje dodatečný zásah do daňové soustavy.
Vlkův vstup:
Souhlasím s těmi ekonomy! Jednoznačně výplata mimořádné dividendy! Ano, jsme maličký akcionář a profitoval bych z toho. Ale když nám to stát ukradne prostřednitvím speciální daně kolik mu to hodí, bude-li ve výši 50%?, když by sám dostal, tak jako tak 70% a k tomu ještě zdaněním naší části dalších 15%? Asi tak 35% z necelých 30 miliard…. tedy 12 miliard? A to ho vytrhne???? Vážně?
Obecný problém se týká spíše využití takto získaných prostředků. Ty mohou být rozděleny buď formou plošné, nebo cílené podpory. Ta první má výhodu v tom, že jí lze realizovat relativně rychle, což dává smysl s ohledem na omezenou institucionální kapacitu státu i rychle se tenčící rezervy mnohých domácností a firem. Na druhou stranu by podpora mířila i k těm, kteří ji tolik nepotřebují. Například u nejbohatších domácností jsou výdaje na elektřinu a teplo násobně nižší než u těch nejchudších.
Vlkův vstup:
O kolika % domácností se bavíme? 1%? 5%? Víc to nebude. Stojí ta diskuse za to? A vymýšlení speciálních komplikovaných vehiklů, co by to ohlídaly?
Čtěte také: Plyn, dluhy a rubly. Rusko pod sankcemi převrací svět naruby, jen Green Deal jede dál
Alternativu pak představuje cílená podpora ohrožených skupin. Výzvou je zde stanovit podmínky jejího čerpání tak, aby tato pomoc byla zaměřená na ty, kteří ji potřebují nejvíce, a současně by bylo relativně snadné ověřit splnění těchto kritérií. Vždy bude navíc existovat určité procento zákazníků nacházejících se těsně „pod čarou“ zmíněných podmínek.
Vlkův vstup:
Až se začne pokládat kvůli energiím, tak do těch kategorií na podporu spadne celý nebo skoro celý národ! Je třeba rychle konat a ne mudrovat!
V úvahu přichází také zavedení sektorové daně, ať už trvalé, či dočasné. V tom případě by se jednalo o obdobu takzvané windfall tax neboli daně z mimořádných zisků (z anglického originálu doslova daň ze zisků, které „přivál vítr“). Ty jsou v daném případě generovány na základě výše popsaného fungování trhu na burze, respektive merit order mechanismu, který výrazně zvyšuje provozní zisky ze všech elektráren, vyjma těch plynových.
Vlkův vstup:
Proto navrhuji obchodovat elektřinu na základě průměrné ceny cenového mixu jednotlivých výrobců!!! Tam se rozpustí tzv. nadměrné zisky některých výrob oproti těch drahých v portfoliu jednotlivých dodavatelů!!! A je to okamžité, bez administrace a švindlů.
Vládní zástupci už dříve oznámili, že o takové dani uvažují nejen v souvislosti se sektorem energetiky, ale i bankovnictví nebo oblastí výroby a distribuce pohonných hmot.
Vlkův vstup:
A co například zbrojaři?????? Zejména nyní?
V každém případě platí to stejné, co v předchozím bodě – klíčové je především to, jak by bylo s dodatečnými zisky do státního rozpočtu naloženo.
Omezení obchodování české elektřiny v zahraničí by bylo porušením pravidel volného trhu i špatným signálem pro další komodity.
Řešení by mohla přinést také restrukturalizace ČEZ. Důvodem, proč firma nemůže prodávat elektřinu ohroženým zákazníkům za zvýhodněných podmínek „napřímo“ (respektive přes státem určeného/vytvořeného obchodníka), je skutečnost, že kromě státního podílu musí brát v potaz také minoritní akcionáře. Vůči nim se musí chovat s péčí řádného hospodáře, což je v rozporu s prodejem elektřiny za nižší než tržní ceny. Tuto překážku by mohly vyřešit například kompenzace pro tyto akcionáře, případně rovnou zestátnění celé společnosti.
Lze ale také rozdělit ČEZ na státní a soukromou část. V tom případě je však otázkou, co konkrétně by připadlo státu, a co minoritním akcionářům. Sám ČEZ v minulosti představil celkem šest možných variant svého rozdělení. Jednou z nich je scénář, v němž by si stát ponechal fosilní a jaderné elektrárny, zatímco sekce obnovitelných zdrojů by se dostala do soukromých rukou. Tento konkrétní návrh se dokonce projednával už v roce 2017, nicméně v té době byl zamítnut tehdejším premiérem Andrejem Babišem.
Nevýhodou tohoto řešení je, že jeho realizace by mohla být poněkud zdlouhavá. Regulované ceny pro ohrožené zákazníky by tak pro některé z nich mohly přijít příliš pozdě.
Vlkův vstup:
A co takhle než nás drobasy vyvlastňovat a riskovat procesy, zkusit, bude-li regulována cena elektřiny nám přenechat nějaký zlomek výroby ČEZu za tu regulovanou cenu k našemu dalšímu využití. Například prodeji nějakému velkoobchodníkovi na lipské burze? Abychom si kompenzovali to, že ČEZ nemůže prodávat volně za nejvyšší ceny?
Omezení obchodování na lipské energetické burze, například ve formě zavedení exportního poplatku, nebo rovnou vystoupení z ní pak představuje jedno z diskutovaných, leč zcestných řešení. Opuštění burzy by totiž samo o sobě nižší ceny nepřineslo. Funguje pouze jako nástroj, který umožňuje propojit nabídku s poptávkou a stanovit tak tržní cenu. Ta je také uplatňována i při mimoburzovních transakcích.
Čtěte také: Jásot nad zařazením jádra a plynu mezi udržitelné zdroje může rychle zhořknout
Současně například ČEZ jakožto největší výrobce elektřiny v Česku tímto způsobem obchoduje pouze velmi malou část svojí výroby. Podle dřívějších vyjádření jeho představitelů je 95 % z jeho produkce obchodováno v České republice, zatímco přebytky jsou nabízeny v zahraničí až ve chvíli, kdy je nelze prodat na domácím trhu.
Omezení obchodování české elektřiny v zahraničí by nejenže znamenalo porušení pravidel volného trhu, ale zároveň by bylo nežádoucím signálem v době možných problémů s dalšími komoditami. Zatímco elektřiny vyvážíme zhruba 10 TWh ročně, v plynu dovážíme ekvivalent 80 TWh a v ropě dokonce 100 TWh. Pokud by došlo k omezení dodávek těchto surovin do Evropy, jen stěží bychom se mohli dovolávat evropské solidarity, pokud bychom předtím sami takto omezili svůj vývoz.
Vlkův vstup:
Už zase pravidla EU????!!!!! A nežádoucí signál??? Opravdu nám hrozí, že když si budeme naši elektřinu přednostně spotřebovávat doma, tak že nám ostatní spojenecké a přátelské země ZNEMOŽNÍ DOVOZ ROPY A PLYNU????? Vážně???? To je pro mne naprosté novum!!!! Ale jestli to tak je, tak koho vlastně máme za ty přátele a spojence???? Na druhou stranu, s nepřítelem z Ruska nás propojují roury na ropu a plyn a že by nám to zatrhli Slováci oprávněně pochybuji!!!
Řešení na evropské úrovni
Snížení cen plynu a ve výsledku i elektřiny by mohly přinést společné nákupy zemního plynu a sdílení zásob mezi jednotlivými členskými státy.
Mechanismus je založen na úspoře z rozsahu i skutečnosti, že při společných nákupech si jednotlivé národní trhy přestávají konkurovat. Skupina států má poté vždy lepší vyjednávací pozici než jednotlivé země.
Vlkův vstup:
Celoevropské řešení je chiméra. Aspoň zatím, Viz právě ty společné nákupy!!! Dávaly by smysl! Velký! Ale hlavně to celoevropské svaté řešení! Jenže kde nic, tu nic!!! Každý jede po svém prkně a s nikým se nedělí!!!!
Za tímto účelem byla v Praze na konci června založena středoevropská pobočka Energetické platformy pro EU. Stejně jako u dalších opatření platí, že bude fungovat tím lépe, čím více států se do něj zapojí.
Oddělení ceny elektřiny od ceny plynu – v poslední době hojně diskutovaná takzvaná iberská výjimka nebo také španělská cesta – spočívá v zastropování cen plynu určeného pro plynové elektrárny. Tím umožňuje výrazně levnější produkci ze zdrojů, které mají vliv na výslednou cenu elektřiny (viz popis mechanismu merit order).
Vlkův vstup:
Proč to vůbec vzniklo??? Chápe někdo, kromě zelených fanatiků vůbec nějakou logiku tohoto nesmyslu?
Důležitou otázkou je, kdo bude ve výsledku platit rozdíl mezi určeným stropem a tržní cenou zemního plynu. Možností je opět vícero. Jednou z nich je úhrada ze státního rozpočtu. V tom případě je ale důležité, který stát, respektive státy budou tyto náklady hradit. Aby bylo opatření účinné, je nutné ho zavést v zemích, které se nejvíce podílejí svojí zdrojovou základnou na cenách v daném regionu. Pokud by ovšem bylo zavedeno pouze v některých z těchto států, hrozí situace, že ty pak budou dotovat spotřebu svých sousedů.
Vlkůvvstup:
Autor se ptá správně! Zkusím odpovědět – platit bude ten, kdo se ukáže jako nejslabší! A tipnu si -Česká republika a Slovensko! Zejména! Určitě ne Německo, Francie, Holandsko a tak podobně.
Ve finále nebude záležet ani tak na tom, jaká konkrétní opatření budou přijata, ale spíš jak rychle a efektivně se je podaří uvést do praxe.
Další variantou „španělské cesty“ je poplatek, který by se účtoval k ceně elektřiny pro koncové spotřebitele. Z něj by byl následně hrazen rozdíl mezi cenovým stropem a tržní cenou plynu spalovaného v plynových elektrárnách. Ve výsledku by ale byla celková cena elektřiny i tak nižší než před přijetím tohoto opatření. Tímto způsobem však může docházet například ke znevýhodnění těch spotřebitelů, kteří mají ceny elektřiny již z dřívějška fixované.
Kritici tohoto opatření poukazují nejen na specifické podmínky zemí, v nichž již byla výjimka zavedena (Španělsko a Portugalsko), ale i na riziko zvýšení spotřeby plynu pro výrobu elektřiny, který by následně mohl chybět v dalších sektorech.
Vlkův vstup:
Píši potřetí – vše řeší cena z mixu zdrojů výrobců!!!
Výhodou tohoto opatření může být to, že v případě konsensu dotčených zemí ho lze zavést relativně rychle, přičemž zachovává stávající tržní mechanismy. Tím může poskytnout čas pro případný hlubší redesign mechanismu obchodování s elektřinou.
Oddělení ceny elektřiny od ceny plynu lze realizovat i vyjmutím plynových elektráren z burzovního obchodování tak, jak to například navrhují české ekologické organizace. Toto řešení je samozřejmě možné, ale už představuje výraznější zásah do fungování trhu, a tím pádem vyžaduje i více času na vlastní realizaci.
Vlkův vstup:
konečně neotřelá myšlenka!
Zastropování tržeb z jiných než plynových zdrojů je cestou, kterou navrhuje Brusel s podporou Německa. Spočívá v určení specifických cenových stropů pro každý ze zapojených zdrojů s výjimkou plynových elektráren. Ty by tak i nadále určovaly výslednou cenu elektřiny na burze, jenže většina z tržeb všech ostatních zdrojů by v tomto případě připadla státu.
Výhodou tohoto řešení je, že na rozdíl od iberské výjimky by nedošlo ke zvýšení poptávky, a tedy i spotřeby zemního plynu v daném sektoru.
Stejně jako u „windfall tax“ nebo zvýšené dividendy z ČEZ opět záleží na tom, jak budou získané prostředky dále využity.
Východiskem z krize může být i koordinované snížení poptávky. Z logiky věci vyplývá, že sníží-li se poptávka po elektřině, sníží se také pravděpodobnost, že se ke slovu dostanou provozně drahé plynové elektrárny.
Podobně jako se členské země nedávno zavázaly ke snížení spotřeby zemního plynu nejméně o 15 % oproti průměru z posledních pěti let, mohlo by nyní přijít na řadu také snížení spotřeby elektřiny. Plošné snížení by mohlo být doplněno o takzvaný demand side management, v rámci kterého může docházet k přesouvání odběrových špiček tak, aby se docílilo rovnoměrnějšího zatížení soustavy, a tím pádem i omezení zapojení špičkových plynových zdrojů.
Vlkův vstup:
To rajtování na úsporách je humorné!!! On jako někdo, při současných cenách energií spotřebovává, když vysloveně nemusí??? Aby jen tak z plezíru platil???? A nejvíc se ušetří, když přestaneme topit a svítit vůbec!
Problémem je, že nadcházející zimní sezona bude vytvářet naopak tlak na vyšší využití elektřiny, ať už prostřednictvím elektrických přímotopů nebo nově instalovaných tepelných čerpadel, která by měla nahradit importovaný plyn určený k vytápění.
Čtěte také: Němci berou jádro na milost, aspoň dočasně. Do energetické minulosti však investovat nechtějí
Nástin možných cest vedoucích ke snížení cen za elektřinu můžeme uzavřít návrhy na omezení, nebo dokonce opuštění systému obchodování s emisními povolenkami. Ty se objevují opakovaně, v nedávné době pak s touto variantou přišli zástupci Polska. Jejich požadavek spočívá v dočasném pozastavení systému, než pomine současná situace.
Vlkův vstup:
ANO!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Emisní povolenky, tenhle šílený výmsl ekoteroristů měl být zrušen dávno! Respektive nikdy neměl vzniknout.A dnes byl problém energií poloviční!!!!
Takové opatření by jistě přineslo snížení cen elektřiny, otázkou je spíš o kolik. Podle vyjádření předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen se v době cenových rekordů emisní povolenky podílely na výsledné ceně jen asi ze šesti procent. Konečný efekt takového kroku by pro koncového spotřebitele byl po započítání dalších složek ceny elektřiny ještě nižší.
Vlkův vstup:
Chce to znát fakta!!! Jedna emisní povolenka stojí asi 100 eur a vyrobí se na ní asi 2MWh hodiny elektřiny. Někomu přijde úspora 50 eur na MWh jako banalita? Ale bude vykládat, kolik uspoříme, když si navlékneme dva svetry?
Na druhou stranu výnosy z emisních povolenek mají sloužit primárně k financování energetických úspor a rozvoje obnovitelných zdrojů (to, že v případě České republiky tomu tak není, je věc jiná). Jejich opuštění by nám tedy cestu ze současné krize spíše zkomplikovalo, než ulehčilo.
Vlkův vstup:
To že ti, co se pakují na emisních povolenkách přijdou o příjmy, je to poslední, co mi trhá žíly!
Některá z výše zmíněných opatření jsou detailně rozebírána v nedávno zveřejněném non-paperu z dílny Evropské komise. Jak už jsem ale zmínil, ve finále nebude záležet ani tak na tom, jaká konkrétní opatření budou přijata, ale spíš jak rychle efektivně se nám je podaří uvést do praxe.
Vlkův nutný dodatek na závěr směrem k autorovi textu:
Nesnažil jsem se sebeméně shazovat tenhle článek!!! Ani trochu. Vážím si autora, že se do problematiky zakousl. Že mu to není jedno, co se děje, že sesbíral materiál a to pečlivě. Ale musel jsem vstoupit tam, kde to prostě vidím jinak. Protože tenhle článek je o hledání řešení! Nikoliv opět o průšvihu a jeho popisu. Autora- Oldřicha Sklenáře neznám, ale vážím si jej. Není můj nepřítel, nýbrž partner v maléru a hledání jak z něj ven!
Opravdu chmurné vyhlídky. Osobně si myslím, že ani vakcinace a moření obyvatel potravinoým hnojem není tak účinné jako ty sankce . Ty naprosto bez ztráty kytičky vyhubí většinu obyvatelstva .
Ono to prostě bez Ruského plynu nepůjde je třeba spustit Nord stream 2 a poslat US protektory k šípku.