Propaganda je úplná špína. A média s ní…..

Na snímku “ctihodná” společnost na lavičce Václav Havla

Máme za sebou pár let socialismu, tedy aspoň ti starší z nás, což jsme si kdysi mysleli, že bylo tak trochu za trest, jen jsme netušili, čím jsme si to zasloužili. Kdo zažil tanky v pražských ulicích, tak jistě ví, že pro malé špunty to byla zajímavost, pro dospělé převážně potupa. V roce 1968 to bylo bráno jako agrese, ve skutečnosti to i něco takového bylo, nicméně komunistická propaganda z této invaze udělala záchranu země před imperialismem. Ten se zdál v té době vcelku příjemný, byť americká armáda v tu dobu válčila ve Vietnamu. Nás zase ,,osvobozovaly“ tanky zemí  z části Varšavské smlouvy.

Postupně jsme se prokousali k roku 1989 a svatý Havel vynesený na piedestal z kotelen a schován za propagandou, která z něj vytvořila přítele hudebníků, politiků a humanitárního bombardovacího komanda vyslaného chránit Kosovo před Srby, kteří do té doby brali tento kus země za součást svého území, řečnil v americkém parlamentu, a i přes vlastní slib jednou a dost zůstal u moci tak dlouho, jak jen to šlo. Musel stihnout prolomit Benešovy dekrety a pro sebe a Schwarzenberga zrestituovat vše, co šlo. Navenek díky médiím, Bakalovi a naivitě Čechů působil seriózně, ovšem při nynějším pohledu zpět to byl člověk, který si moc pochval nezaslouží. Paktoval se s velkými zločinci moderní doby, o nichž se postupně nedozvídáme nic dobrého. Můžete s tím nesouhlasit, ale nebudete jediní, kterým to ještě nedošlo a stále je mnoho lidí, kteří by za něj dýchali. No a pak tu máme Havlovo letiště, Havlovy lavičky, nějakou tu ulici po něm pojmenovali také, jsou tu nekoukatelné divadelní hry a je škoda, že po něm nezbyl jeho mercedes, kterým jezdil v době, kdy ostatní nedisidenti čekali v pořadníku na trabanta, dal by se dobře zpeněžit. Propaganda umí zázraky, takže o Havlovi nehovořili jen na Svobodné Evropě a Hlasu Ameriky, ale asi mu po poštovních holubech chodili i nějaké valuty a bony.

Politická reklama, dokáže ještě více. Naivně jsme díky ní, tedy velká část z nás, uvěřili v genialitu budoucí EU a vzdali jsme se postupně samosprávy, samostatnosti, národní hrdosti, a nakonec i cti a vlastního názoru. Samozřejmě také peněz, to ale přichází postupně. Dopadají na nás tak problémy, které bychom nikdy neměli. Například řecký národní dluh, ekonomické starosti zemí v jižní části EU, jsme pod diktátem Bruselu a Berlína. Od roku 2008 na nás padá vše, co si lze představit. Ekonomická krize a její důsledky, směrnice, nařízení, migrace, pandemie, Green Deal, Great Reset, prostě jeden průšvih za druhým. Velká část z nás už si to uvědomuje, jenže média nepřipouští pochyby o tom, jak skvělé je být v partnerství s těmi nejlepšími. Prosím Vás, můžeme se zeptat, kdo že to je? Ve skutečnosti to totiž nevíme. Němci se vrací ke snu o 3.říši, jen by změnili úvodní číslovku, Britové tušili své a včas problematický spolek opustili a dostali se vůči EU do situace, ve které je nyní i Rusko ve vztahu k Západu. Takže jsou z pohledu kontinentu nechtěnými a jsou jim házeny klacky pod nohy. Teď jsou však k Evropě kompaktibilní, protože se spojili proti Rusku. Američan za mořem si mne ruce, jak se tady vše sype. Je to práce médií, že lidé ještě nevnímají prohnilost EU, protože kdyby reálně a včas informovala o tom, co vše si eurokomisaři a europoslanci dokážou schválit, věděli bychom vše dříve a mohli bychom zkusit s tím nejhorším bojovat. Jenže oni to pěkně tutlají. A vědí proč.

Novináři místo toho dlouhodobě vytváří nenávist vůči zemím, se kterými mají problém především Američané. I u nás postupně vznikl odpor k Číně, proč, to vlastně nikdo nevysvětlí a ohánět se nedostatkem demokracie by byla především v posledních měsících a dnech drzost. Také proti Rusku, občas Maďarsku, Sýrii a pár dalších. Realita je takové, že bez USA bychom v klidu žít mohli, chyběli by nám maximálně jejich osmiválcová auta, ale bez Číny a jejích produktů by byl náš trh poloviční a bez Ruska už velmi brzy zmrzneme a zhasneme, protože nás není dost na to, abychom šlapali do pedálů a poháněli dynama. I přesto se z Rusů udělali grázlové, z Číňanů hrozba a když lehce dementní stařík vedoucí USA při proslovu zamění Ukrajince za Íránce, tak se to prostě vystřihne. Kdo sledoval a vnímal v době covidové naše média a dělá to i nyní, přitom si nevšimnul stejné rétoriky, jen zaměněného tématu, je skutečně člověk s vymytou hlavou. Nelze mu cokoliv vyčítat, pouze je to důkazem toho, jak efektivní propaganda v médiích je. To, že je tu menšina spoluobčanů, pro které je puštění zpráv či diskusních pořadů nebezpečné, protože se při nich dělá špatně od žaludku, je důsledkem jisté míry zachování prostého rozumu u části společnosti. A také schopnosti rozlišovat totální nesmysly zabalené do hezkých vět vyslovených atraktivními moderátory či napsanými bez chyb známými redaktory vyprodukovanými naprosto bezcennými fakultami žurnalistiky vzdálenými od reálné skutečnosti.

Pokud jste tedy nepodléhali covidohysterii, nemáte na profilovém fotu ukrajinskou vlaječku, uvědomujete si, že většina toho, co se nyní děje, je důsledkem špatných politických rozhodnutí jak v rámci Evropské unie, tak i přímo u nás, a samozřejmě globálních zájmů Spojených států, přičemž nebuďme úplní idealisté a nemysleme si, že Rusové ty své také nesledují, i když i přes současnou situaci ne tak bezohledně, jako Američané, jste sice menšinou, ale naštěstí tou přemýšlivou. Propaganda je totiž pěkná špína, se kterou je těžké bojovat, ale dá se jí nepodlehnout.

Autor: Jindřich Kulhavý, zdroj: iNadhled