Omezenci z venkova

Jakmile vyjedete z metropole, klesne vám IQ o 50 bodů. Z elektroauta přesednete na rezavý
traktor, značkové sáčko vyměníte za montérky, Václava Havla za Miloše Zemana, a ačkoli
jste loni volili Pětikoalici, stačí jediný krok za ukazatel první vsi, a hned začnete podporovat
Trikolóru, Svobodné a SPD. Jazyk vám zhrubne, vypadne vám polovina zubů, začnete
odmítat očkování a válku na Ukrajině, špínu máte za nehty, ze západu se otočíte na východ a
jako v pohádce se proměníte v Putinovy agenty. Prostě džungle a samá omezenost.

„Co si vlastně s těmi lidmi na venkově povídáš?“ ptají se mě známí z velkoměsta a nevěřícně
naslouchají, když jim vypravím své barvité zážitky o tom, že tady na venkově fakt nežijí
žádné zrůdy, které by viděly svět přes jiný filtr a používaly chapadla místo rukou. To možná
spíš činí městští zpovykanci, zblblí propagandou neziskovek a plni předsudků.

Vesnice? To po mně nechtějte, to proboha nikdy! Ty jejich gumáky, mouchy a slepice podél cest, fuj. Jo, pokochat se krajinou, porozhlédnout se jako na safari, ale než na utopence do jejich čtyřky ke stolu k těm primitivním jezeďákům, to raději honem někam k nejbližší dálnici do Mekáče. A protože i mnozí vrcholní činitelé se evidentně obyčejných normálních venkovských občanů štítí, spěchám jim rozšířit obzory a uklidnit je, že ani za hranicemi jejich velkých měst už dnes nejsou hadí, tygři a lvi.

I k nám na vesnice už dorazila elektřina, internet, televize a sociální sítě. Právě k nám se
poslední desetiletí stěhují měšťané, co měli plné zuby spěchu, drahých bytů a neosobní
komunikace. I u nás jsou školy, muzea, dílny, obchody, šikovné ruce, pospolitosti a knihovny
plné krásných knih. I nás se lidi spolu baví o všem, co se na tomto světě děje. Jenom si na
rozdíl od měst nelžou do kapsy a nazývají věci pravými jmény. Každodenně vidí život a smrt
na každém kroku, nejsou to totiž pro ně jen pojmy z televize. Nekolabují z každé kapky krve
ani když je třeba zabít králíka, a dobře vědí, jak dlouho trvá, než něco vyklíčí, vyroste a
uzraje. A občas si od práce ušpiní ruce a kolena. Pak své výpěstky umyjí a očistí a pošlou je
na stůl do měst, aby se snobové mohli chlubit, že kupují jenom organický fair trade.
Zdejší lidi k vlastnímu úsudku nepotřebují P.R. agentury, poradce ani překladače a pro jasné
slovo nejdou nikam daleko.

Tak jestli je chcete pořád urážet, dejte si pozor, až omylem nebo při havárii zastavíte někde na venkově. Až budete shánět kus hovězího, sladká jablka nebo zkoušet upíchnout dítě do zdejší vlídné mateřské školky. Odpověď, reakce a pár facek za všechny ty urážky by mohly přijít okamžitě a nediskriminačně. Tady se s vámi nikdo nebude mazat ani si špinit ruce a duše nějakou salónní politickou korektností. Tady se totiž žije tvrdě a pravdivě. Tady a teď.

Autorka: Daniela Kovářová – bývalá ministryně spravedlnosti, kandiduje v podzimních volbách do senátu, www.daniela2022.cz