DOPIS VOLIČŮM NA PLZEŇSKU

Politické strany se k zemi chovají jako ke svému pašalíku a vysílají do zastupitelských sborů své členy nebo aspoň sympatizanty, kteří budou především hájit zájmy vysílající strany, budou se starat o své postavení ve strukturách vysílající strany, pak se budou zajímat o řadu hromádek hnoje a teprve na konci jejich usilování budou starosti, které Vás každodenně sužují.

Veřejný prostor naší vlasti připomíná loď bláznů. Otrlí diváci měli možnost sledovat na televizních obrazovkách nejdražší divadlo v zemi: jednání Poslanecké sněmovny o vyslovení nedůvěry vládě, neschopné zastavit prudké zdražování Vašich základních potřeb. Hráli v něm neúnosně předražení herci, placení z Vašich daní, jejichž měsíční příjmy by některým z Vás stačily na krytí celoročních životních nákladů. Výsledek jednání jsme znali předem, takže bylo zcela zbytečné. Ale muselo proběhnout, protože se parlamentním politickým stranám hodilo jako prostředek, jímž se před Vámi předvedly jako ti nejlepší, jimž máte dát hlas v komunálních a senátních volbách a současně pohaněly své soupeře, aby Vás od jejich podpory odradili.

To je ovšem jen maličkost v celkovém obrazu veřejného prostoru. Akciová společnost ČEZ v majoritním vlastnictví státu vyrábí lacinou elektřinu, ale Vám ji prodává za neuvěřitelně předražené ceny, dosahujíc tak mimořádných zisků a zajišťujíc tak svým manažerům milionové odměny. Vláda jako  představitelka majoritního vlastníka marně přemýšlí, jak odčerpat do státní pokladny aspoň část z mimořádných zisků, aby Vám mohla vyplácet žebračenky, ale zatím si s tím neví rady. Ač je stát majoritním  vlastníkem, vláda ČEZ v podstatě neřídí.

Klesá porodnost, takže národ nepozorovaně vymírá. Souběžně se oslabuje postavení tradiční rodiny jako základny pro rození a výchovu dětí. Ztrácíme jistotu, zda je pravda, že se lidská populace dělí na muže a ženy a příslušníci sexuálních menšin, jejichž práva nikdo nepopírá, za ně bojují maškarními průvody, jimiž nám strkají pod nos svou jinak nezajímavou jinakost.

Ve veřejném prostoru přibývá projevů nesnášenlivosti. Hrubost a ostrá slova jej plní čím dál tím více. Politici se navzájem urážejí a když se to hodí, bezostyšně lžou. Našli se tací, kteří těžce nemocnému prezidentovi otravovali v kritické chvíli život nevhodnými řečmi o potřebě jeho sesazení.

Do vězení se občas dostávají nevinní lidé, ale současně se některým pachatelům spravedlnost vyhýbá obloukem.

Takto bych mohl s jistou dávkou přehánění v kreslení neblahých poměrů ještě chvíli pokračovat.

V této situaci se ve Vašem obvodě uchází o zvolení do Senátu JUDr. Daniela Kovářová, která je na politických stranách a jiných mocenských uskupeních zcela nezávislá. V případě zvolení nebude mít svázané ruce stranickou disciplínou. Je velmi plodná jako autorka četných článků, běžně dostupných na internetových novinách, v nichž projevuje své názory na současné problémy. Vadí jí veřejné projevy nesnášenlivosti a lhaní politiků. Horuje pro podporu tradičního pojetí rodiny.  Celkově je z jejího psaní zřejmé, že zná Vaše každodenní starosti a sdílí je. Žije ostatně rodinným životem, je matka a manželka.  Žije tedy podobným způsobem jako většina z Vás a na její domácnost dopadají stejné pohromy jako na Vás. Tím je dáno, že jako senátorka bude vždy hájit blaho obyčejných lidí.

Nadto je skvělá právnička, takže její přítomnost v Senátu by prospěla úrovni jeho legislativní činnosti. Dnes působí jako advokátka, specializovaná na rodinné právo. Ale zažil jsem ji jako obhájkyni v trestním řízení a vedla si skvěle (mám s kým srovnávat). Byla ministryní spravedlnosti ve Fischerově úřednické vládě. Měl jsem příležitost sledovat ji hodně zblízka a srovnávat ji s ostatními ministry, s nimiž jsem měl osobně co do činění. Z mého pohledu dlouholetého občanského aktivisty – justičního prudiče – patřila k nejlepším. Její zásluhou začal stát přistupovat odpovědněji k odškodňování obětí selhání úřadů, zejména justice. Dnes se stát sice stále chová jako skrblík, ale objem odškodnění přesto přesahuje 200 milionů Kč ročně (aniž by viníci přispívali). Jako první z ministrů se pokusila o zavedení užívání hlídacích náramků pro odsouzené k trestu domácího vězení. Velmi jí vadilo, že se někdy  dostávají do vězení nevinní lidé. Proto byla nadprůměrná v napadání pochybných rozsudků stížnostmi ministra pro porušení zákona a téměř všem jejím stížnostem Nejvyšší soud ČR vyhověl. Nemohla se smířit se skutečností, že lidé, o spravedlivosti jejichž rozsudků měla pochybnost, musejí ve vězení čekat na výsledek zdlouhavého řízení, proto současně s podáním stížnosti pro porušení zákona v některých případech rozhodovala o přerušení výkonu trestu. Spravedlnost nepřišla zkrátka: pokud rozhodnutím o stížnosti pro porušení zákona soud potvrdil vinu, odsouzený se vrátil do vězení. Ale ten, který dosáhl zproštění, byl ušetřen nadbytečného života ve vězení. Tento postup  jí umožňovala tehdy platná zákonná úprava.  Kromě toho se jí podařilo zastavit dvouletou „válku žalobců“, která otřásala státním zastupitelstvím po zásahu Nejvyššího státního zastupitelství do kauzy bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka, s kterým značná část státních zástupců nesouhlasila.

Má za sebou také nepříjemný zážitek. Dva odsouzení, v jejichž prospěch podala stížnost pro porušení zákona a nařídila přerušení jejich trestu, odcestovali s rodinami na zotavenou do Thajska (údajným zločincům nikdo neodebral pasy), což později orgány činné v trestním řízení považovaly za útěk. Nejvyšší soud ČR nařídil veřejné zasedání k projednání její stížnosti (nechtěl-li vyhovět, obvykle stížnost zamítl v neveřejném zasedání), ale její nástupce JUDr. Jiří Pospíšil přiměl soud k odvolání jednání a stížnost vzal zpět. Naděje odsouzených na zvrácení jejich rozsudků zhasla. Hrozilo jí pak trestní stíhání pro zneužití pravomoci, ale policie ji sice vyslýchala, ale nakonec neobvinila. Sledoval jsem v soudní  síni trapné trestní řízení se soudcem, který jako stážista na ministerstvu spravedlnosti vypracoval pro ni texty stížnosti pro porušení zákona a příkazu k přerušení výkonu trestu. Nedožil se pravomocného zprošťujícího rozsudku, ale Ústavní soud posmrtně rozhodl, že mu měla být vrácena hodnost soudce, o kterou přišel kvůli trestnímu stíhání, čímž se nepřímo vyjádřil o jeho nevině.

Díky osobnostním vlastnostem, obyčejnému způsobu života a odborné způsobilosti bude mně osobně známá JUDr. Daniela Kovářová zcela určitě přínosem pro Senát, potažmo pro občany této země.

Podávám toto dobrozdání s čistým svědomím, opíraje se o zkušenosti z dvacetiletého boje s větrnými mlýny proti nešvarům českého trestního řízení. Mé stanovisko by určitě potvrdili její významní přátelé:  zesnulý spisovatel Arnošt Lustig, rovněž zesnulý bývalý místopředseda Nejvyššího soudu ČR Pavel Kučera a řada žijících významných veřejných činitelů včetně soudců, kteří se možná přidají ke mně sami, budou-li chtít.

Zdeněk Jemelík – předseda spolku Chamurappi z.s. – www.jemelikzdenek.cz

P.: Již vyšla  „papírová“ verze mé knihy ŠKŮDCI V TALÁRU, dosud dostupné pouze v digitální podobě. Knihu jsem zasvětil památce dobrého člověka JUDr. Pavla Kučery. Předmluvu napsala Alena Vitásková. Její obsah je trestí zkušeností a poznatků, postupně získávaných téměř 20 let v půtkách s orgány činnými v trestním řízení, které nekorektním vedením řízení poškozují obviněné. Zvlášť zajímavé „škůdce“ uvádím s plnými jmény, jejich oběti až na výjimky pouze s iniciálami. Kniha je dostupná v knihkupectvích nebo přímo u vydavatele OLYMPIA na adrese sklad@iolympia.cz   nebo  info@iolympia.cz