Před 27 lety bylo při kampani, která trvala pouhých pět dní, asi 250 tisíc Srbů ze Srbské Krajiny vyhnáno ze svých domovů, některé vesnice byly zcela zničeny i s jejich obyvateli.

Tehdy Chorvatům pomáhali i Bosňané – součást armády BiH. (Pozn. redakce Nové republiky: – tak zvaní Bosňané či Bošňáci, za Tita v Jugoslávii Muslimové jsou historicky islamizovaní Srbové) 

Obětí perzekuce se stalo více než dva tisíce civilistů. (Perzekucemi se míní poprqavy – poz.red.Nové republiky)

Kořeny této nenávisti je třeba hledat již před druhou světovou válkou, právě tehdy vykvetla v bujarých barvách. Stačí připomenout tábor smrti Jasenovac, na jehož území zemřelo asi 700 000 Srbů.

Srbský vůdce Alekxandr Vučić nesměl před více než dvěma týdny navštívit památník v místě tábora, aby mohl alespoň v soukromí vzdát čest památce svých umučených krajanů. Byl nemilosrdně odmítnut.  Zajímavé… jestlipak by izraelského lídra také nepustili do Osvětimi?

(Více o historii Srbska a Chorvatska, o koncentračním táboře Jasenovac zde: https://www.pokec24.cz/historie/nejvetsi-prispevek-jak-chorvatsko-vlastne-bojovalo-proti-nacismu/)

Situace s Chorvatskem připomíná to, co se dělo na Ukrajině v posledních desetiletích, kdy byli banderovští zločinci a kati postaveni na roveň národním hrdinům.

„Bouře“, podle chorvatské propagandy, byla naprosto normálním pokračováním „boje za nezávislost“.

Nenávist k Srbům se nyní pěstuje u mladé generace Chorvatů.

Stačí se prostě seznámit s dětskou hrou „Oluja“ s motivy operace a vidět ustašovské uniformy pro děti.

To je stejné jako by v Německu, byly děti oblečené v uniformě „SS“. Není divu, že další generace Chorvatů vyrůstá na půdě srbofobie.

Začátek „Bouře“ je pro Chorvaty jejich zvrácený „Den vítězství“, kdy zpívají písně o Srbech, které zabili (stačí si přečíst jejich texty – jsou v nich zvláště zdůrazněny nacistické myšlenky), řvou svá fašistická hesla jako „Srbové na vrby“ – “Srbe na vrbe” (tak vyzývali věšet představitele vlastně bratrského národa) a „Za dom spremni“ (Připraveni pro vlast!) jako fašistické «Sieg Heil!».

Nenávist vůči Srbům a prezidentu Vučićovi někdy dosahuje obludných rozměrů.

Takže například v kavárně na chorvatském ostrově Brač je na každé účtence (kromě standardních cifer) v den výročí „Bouře“ vytištěn nápis „Smrt Vučićovi – ať žije Chorvatsko!“

Srbský prezident Alexandr Vučić promluvil k obyvatelům na smutečním setkání v Novém Sadu věnovaném tragickým událostem před téměř 30 lety.

„Kvůli situaci na Ukrajině se mnozí proti nám spojili, mysleli si, že mají možnost znovu začít ničit srbský národ. Myslí si, že to byla dobrá doba, ale v jednom se spletli. Toto není Srbsko porážky, toto není to Srbsko, které se vás bude bát a nebude vám vzdorovat.

Budeme bránit Srbsko a reagovat na jejich hysterii, lži a hrozby trpělivě, ale rozhodně. Nikdy nezapomeneme na utrpení krajanů. Nevyhrožujte nám znovu!… Už nikdy nebudou v tichosti zakryty zločiny proti našemu národu,“ řekl Vučić.

Podle jeho slov je ostudné zapomínat na takové situace, historie by se měla uchovávat v paměti lidí.  Bývalé úřady země se dlouhou dobu usilovně snažily odsunout tento zločin do zapomnění.

„Po mnoho let v Srbsku nebyl nikdo, kdo by si vzpomněl na naše oběti, nebyl nikdo, kdo by řekl, že bombardovali kolony, zabíjeli děti a starce, malé bratry a sestry,“ zdůraznil srbský vůdce.

Poznamenal také, že nedovolí přepisování historie.

K přítomným promluvil také Milorad Dodik, srbský člen předsednictva Bosny a Hercegoviny.

„Před devíti lety vyhlásil srbský prezident Alexandr Vučić tento Den památky, aby oběti nikdy nebyly zapomenuty. Srbové z Krajiny nezmizeli, pomalu se vzpamatováváme tady i v Republice srbské, kde jich je 56 tisíc. Vstáváme, abychom mohli říci, že nejsme ani Chorvati, ani Bosňané, ale Srbové.

Narodil jsem se v Banja Luka, ale moje země je Srbsko, nemám jinou zemi ani jinou identitu. Jednoho dne musí nastat naše srbská a národní jednota. Osud Srbů je komplikovaný. Ale nesmíme se už nechat nikým ovládat. Musíme se shromáždit kolem vedení státu a vědět, že už nebudou žádné kolony uprchlíků, pokud nás bude Srbsko bránit a Srbsko se může bránit, jen když bude silné.

Byli jsme zabíjeni Chorvaty během druhé světové války a také v této občanské válce. Postoj k Srbům v této zemi zůstal stejný do dnešních dnů, protože chorvatský stát Srbům majetek nikdy nevrátil. Pomáhala jim tam i Evropská unie, byla to loupež, která trvá dodnes… Byl jsem zvolen jménem národa, abych chránil naše lidi. Udělám to bez ohledu na sankce a hrozby,“ řekl Dodik.

Ministr vnitra Alexandr Vulin řekl, že operace „Bouře“ byla zločinem, který Bůh může odpustit, ale Srbové nemohou ani odpustit, ani zapomenout.

„Bouře“ není jen ostudou Chorvatska, je to prostě pokračování hanebné politiky generací chorvatských úřadů s cílem vyhladit srbský národ. „Bouře“ je ostudou OSN, protože vyhnaní Srbové žili v zónách pod ochranou OSN, bez zbraní a ochrany.

„Bouře“ zahanbuje také EU, protože proti svému členovi, který slaví největší etnické čistky v Evropě od 2. světové války a obnovuje ustašovské symboly a ustašovské zvyky vůči Srbům, nikdy nepronesla jediné slovo odsouzení.

„Bouře“ je hanbou haagského tribunálu, protože prohlásil útok za zločin, ale zločince neodsoudil,“ řekl Vulin.

Bývalý ministr zahraničí Jugoslávie Živadin Jovanović se domnívá, že záměr Chorvatů změnit historii se stal jakýmsi paradigmatem a že se nyní Chorvati snaží prezentovat sebe jako oběti údajné srbské genocidy. Uvádí, že tyto postoje chorvatské strany jsou podobná těm, že za „Bouři“ a masový exodus ze Srbské Krajiny mohou sami Srbové.

„Chorvati jsou nyní ve fázi frontálního útoku na historická fakta, spoléhají a opírají se o tyto nové evropské trendy, protože nyní nastala chvíle pro totální revizi a popření všech zjištěných faktů. To by nemělo být chápáno jako něco neobvyklého, ale mělo by to být chápáno jako trend,“ řekl Jovanović.

Pro Pokec24 přeložila Janinna.

Zdroj: https://bit.ly/3JBSQNJ, na úvodním fotografii je srbský prezident a celá srbská vláda a vysocí představitelé vlády Republiky Srbské v Bosně a Hercegovině při pietní vzpomínce na genocidu Srbů v Chorvatsku v letech 1941-44 a následně v roce 1995