Uplynulo 22 let od ponoření Kursku do nicoty

Během pátku 12.8.2022 světlo světa spatřilo množství vzpomínkových keců o havárii ruské ponorky Kursk. A toho moralizování! Nejrozumnější, a přitom i rozumně kritický, byl pohled ruského Kommersantu. Čtenáři se mohou ponořit do pohledu na tehdejší tragédii.

Kronika tragédie ponorky „Kursk” začíná 12. srpna 2000. Tehdy se během cvičení v Barentsově moři potopila jaderná ponorka K-141 “Kursk”. Katastrofa byla největší v moderní historii ruského námořnictva: Zemřelo 118 lidí. Všechny okolnosti tragédie jsou široké veřejnosti stále neznámé. Nikdo nebyl za smrt ponorkářů trestně odpovědný.

Publicista František Roček uvádí rozsáhlý materiál, který v den výročí tragédie uveřejnily uznávané ruské noviny:

Po katastrofě, o dva roky později, vládní komise jako oficiální verzi příčiny nehody nazvala závadu peroxidovo-vodíkového torpéda „Kit”, která vedla k výbuchu. Vyšetřování dospělo k závěru, že nebyli identifikováni žádní pachatelé nehody a smrti ponorkářů. Oficiální verze vzbudila pochybnosti. Pokusy rodin ponorkářů odhalit a postavit pachatele před soud nezískaly veřejnou podporu. Po 22 letech zůstává velká část kurské tragédie nejasná. Dokonce i otázka, zda informace obsažené v materiálech trestního případu o smrti Kurska jsou nyní státním tajemstvím, zůstává otevřená.

2000: Kronika smrti

10. srpna, 22:30 – „Kursk” opustil záliv Zapadnaja Litsa do oblasti cvičení. Na palubě bylo 118 lidí: 111 členů posádky, 5 důstojníků divizního velitelství, stejně jako vojenský zástupce a inženýr ze strojírenské továrny Dagdizel. Cvičení vedl velitel Severní flotily Vjačeslav Popov. Kromě Kurska se na cvičení podílelo 5 ponorek, 9 hladinových lodí, 9 pomocných plavidel, 22 letadel, 11 vrtulníků a 10 pozemních jednotek. S přítomností alespoň jednoho záchranného plavidla na cvičení se nepočítalo.

12. srpna (v den nehody)

6:00 – ponorka „Kursk” měla odpalovat torpéda bez ostrého náboje mezi 11:40 a 13:20. V roli nepřítele byl oddíl ruských válečných lodí vedený raketovým křižníkem „Petr Veliký”.
11:00 – vlajková loď „Petr Veliký” a skupina lodí vstoupila do operační oblasti „Kurska”.
11 hodin 28 minut 26 sekund – přístroje na křižníku „Petr Veliký” zaznamenaly silnou podvodní explozi. Seismická stanice ARCE v Norsku 470 km od místa incidentu zaznamenala explozi v hloubce 40 m s kapacitou 150-200 kg ekvivalentu TNT.

Po 136 sekundách, v 11 hodinách 30 minut 42 sekundách, byla na stejném místě zaznamenána druhá exploze – v hloubce 100 m s účinností 5 tun v ekvivalentu TNT.

Po vypálení torpéd měl Kursk navázat kontakt. Ponorka však nevypálila torpéda ve směru lodí a ve stanoveném čase nenavázala kontakt.

12:30 – Posádka Kursku se neozvala déle než hodinu. Podle námořních instrukcí to znamená, že loď je v nouzové situaci a je třeba začít se záchranou posádky. To se neděje.
Asi ve 14:00 – vedoucí cvičení Vjačeslav Popov, aniž by čekal na zprávu o stavu Kurska, odletěl na pobřeží. Ve stejný den na tiskové konferenci řekl, že bojová cvičení byla úspěšná. Nehlásil výbuchy ani ztrátu komunikace s Kurskem.

Kolem 14:12 opustili oblast, kde zůstala ztroskotaná ponorka, také další účastníci cvičení: Několik desítek lodí a letadel, které mohly snadno lokalizovat Kursk.

23:30 – velitel Severní flotily Popov oznámil bojovou pohotovost, Kursk s výrazným zpožděním byl uznán jako v nouzovém režimu – od nehody uplynulo téměř 12 hodin.
V noci z 12. na 13. srpna zaznamenávají operátoři z různých lodí signály SOS v zóně, kde se Kursk potopil. Jak se ukázalo později, signály byly dány 23 ponorkáři. Přežili výbuchy, přesunuly se do 9. Ponorkové sekce a tloukli kovovými předměty na trup ponorky v naději na spásu.

13. srpna, 8:33 – Od nehody uplynulo 21 hodin. Pátrací letadlo letělo na místo havárie Kurska, za půl hodiny našlo polohu lodi. Odpoledne Popov letěl na křižník „Peter Veliký”, aby vedl záchranné operace.

14.srpna – V dopoledních hodinách první zprávy o nehodě z námořní tiskové služby se objeví konečně v médiích a v 10:19 TASS hlásí, že během cvičení Severní flotily jaderná ponorka „Kursk” nenavázala kontakt ve stanoveném čase. Na lodi byly problémy, v důsledku čehož ponorkový křižník nesoucí rakety leží na dně moře.

Vojenská oddělení poskytují protichůdné informace. V rozhovoru pro agenturu TASS vrchní velitel ruského námořnictva Vladimir Kurojedov říká, že „šance na úspěšný výsledek nejsou příliš vysoké”. Ale v oblasti nehody, řekl, „všechny záchranné síly jsou k dispozici”, takže není třeba po volat další zdroje.

Později během dne, s odvoláním na anonymní zdroj ve velení Severní flotily, tiskové agentury oznámily, že nejsou ohroženy životy posádky a byla navázána komunikace s lodí, „palivo, kyslík a provoz systémů ponorkových křižníků je zajištěno”.

Norsko a Anglie nabízejí Rusku pomoc při záchraně námořníků. Později i USA a Francie. Ruská armáda říká, že nepotřebuje žádnou vnější pomoc.

15. srpna – náčelník štábu námořnictva oznamuje záchrannou operaci. Mluvčí generálního štábu námořnictva uvádí, že posádka Kursku je naživu a je s nimi v kontaktu.

Místopředseda vlády Ruské federace, šéf vládní komise pro vyšetřování příčin nehody, Ilja Klebanov uvedl, že posádka ponorky bude evakuována bez pomoci jiných zemí. Klebanov tvrdil, že pouze dvě země mají dostatečné prostředky nezbytné pro evakuaci ponorek: Spojené státy a Rusko. Podle něj má Rusko pro záchrannou operaci „všechny technické schopnosti. Nejsou o nic horší než americké.” Velení Severní flotily Ruské federace sdílí názor Klebanova.

Interfax zveřejňuje rozhovor s velitelem námořnictva Vladimirem Kurojedovem. Říká, že posádka Kurska je naživu a bojuje za přežití lodi: „Když námořníci vědí, že pomoc přichází, zdesetinásobí svou sílu … Kyslík na palubě lodi by měl stačit do 25. srpna.”

16. srpna – Ve 21:50 moskevského času se žádnému ze dvou ruských záchranných plavidel operujících v Barentsově moři nepodařilo získat kontakt na trupu ponorky. Šéf tiskové služby ruského námořnictva Igor Dygalo informuje média, že prezident poslal příkaz vrchnímu veliteli ruského námořnictva, aby „přijal zahraniční pomoc”. Rusko se obrací o pomoc na Norsko a Velkou Británii.

17. srpna – Pět dní po nehodě Vladimir Putin přerušil svou dovolenou v Soči.
Na místo tragédie dorazila norská loď Seaway Eagle s hlubinnými potápěči na palubě a britská loď Normand Pioneer se specialisty a vybavením.
18.srpna – Komsomolskaja Pravda publikuje seznam členů posádky Kursk. Prý ji koupila od důstojníka generálního štábu námořnictva za 18 tisíc rublů.

Příbuzní ponorkářů přicházejí do vojenské posádky Vidjaevo, kde byli námořníci z Kurska ubytováni.

Místopředseda vlády Ilja Klebanov se s nimi setkává, ale neříká nic konkrétního. Na schůzce mluví Naděžda Tyliková, matka poručíka Sergeje Tylika. Obviňuje úřady z nečinnosti. Objeví se zdravotní sestra, přiblíží k ženě a píchne jí sedativum.

19.srpna – Michail Motsak, náčelník štábu Severní flotily, hlásí: „Celý příďový blok oddělení ponorky je zaplaven, a veškerý personál v těchto odděleních zemřel v prvních minutách nehody.”

20.srpna – 22:00 – Norští hlubinní potápěči pracují na Kursku a otevírají poklop 9. oddělení. Ukazuje se, že oddělení je zaplaveno, nikdo nepřežil.

21.srpna – Náčelník štábu Severní flotily Michail Mocak oficiálně potvrzuje smrt posádky Kursku.

22.srpna – Prezident Vladimir Putin dorazí do Vidjaevo . Ve 21:15 v Domě důstojníků začalo jeho setkání s příbuznými zesnulých ponorkářů. Trvalo to 2 hodiny a 40 minut. Jak napsal zvláštní korespondent Kommersantu Andrej Kolesnikov, admirálové nařídili tisku, aby odešel ze sálu. Rozhovor se stal méně napjatým, když Putin hovořil o odškodnění a slíbil, že rodinám obětí vyplatí desetiletý průměrný plat důstojníka.

23. srpna – Vyhlášen v Rusku celostátní smutek.

26. srpna – Interfax uvádí, že 23. srpna zahájila hlavní vojenská prokuratura trestní řízení týkající se nehody Kurska podle článku 263 trestního zákoníku Ruské federace (“Porušení pravidel bezpečnosti provozu a provozu železniční, letecké nebo vodní dopravy”).
8.září – Vladimir Putin v rozhovor CNN s Larry Kingem na otázku, co se stalo s ponorkou Kursk, prezident odpověděl: „Potopila se.”

20.října – Začíná vyprošťování těl z ponorky. Po dobu 16 dnů byli potápěči schopni vyzvednout 12 těl, včetně těla nadporučíka Dmitrije Kolesnikova. Byla u něho nalezena jeho poznámka, která se stala slavnou: Důkaz, že 23 ponorkářů přežilo výbuchy a v naději na záchranu se přesunulo do 9. oddělení. Byly také nalezeny poznámky od nadporučíka Sergeje Sadilenka a vrchního (staršího) mičmana (praporčíka) Andreje Borisova. Těla dalších 103 ponorkářů bylo objevena v roce 2001 po vyzdvižení Kursku na hladinu.
Havárie ponorky Kursk byla druhou největší v poválečné historii ruského námořnictva po výbuchu munice na ponorce B-37 v roce 1962 (podle různých zdrojů bylo zabito 79 až 122 lidí).

2001–2022: kronika paměti a vyšetřování smrti Kurska

1. prosince 2001 – Vrchní velitel ruského námořnictva Vladimir Kurojedov řekl novinářům, že velitel Severní flotily Vjačeslav Popov a náčelník štábu Severní flotily, viceadmirál Michail Motsak, byli na příkaz prezidenta degradováni. Několik dalších admirálů a důstojníků Severní flotily a hlavního velitelství námořnictva bylo propuštěno a obdrželo disciplinární sankce (velitel ponorkové flotily Severní flotily Oleg Burtsev, náčelník štábu flotily Valerij Filatov, velitel divize Michail Kuzněcov, zástupce velitele divize Viktor Kobelev, vedoucí jednoho z oddělení vrchního velitele námořnictva Nikolaj Mičejev, vedoucí vrchního velitele námořnictva Gennadij Verič, vedoucí oddělení námořnictva Vrchní velitel (Glavkomat) Valerij Panferov, Vedoucí oddělení Severní flotily Jurij Bojarkin, vedoucí oddělení Severní flotily Vladimir Chandobin, zástupce velitele flotily Farit Zinnatullin, vedoucí řízení Severní flotily Alexander Teslenko, velitel jednotky (части)  Severní flotily Ruben Karachanov.

Formálně toto rozhodnutí nemělo nic společného se smrtí Kurska. Jako důvod pro propuštění bylo uvedeno obecné znění – „za opomenutí v organizaci denních a výcvikových a bojových činností flotily”.

Do 20. března 2002 byla identifikována těla 115 mrtvých ponorkářů. Těla tří lidí (námořníci Dmitrij Kotkov, Ivan Nefedkov a hlavní specialista Dagdizelu ze strojírenského závodu v Kaspijsku v Dagestánu Mammad Hajiyev), nebyla nalezena.

22. března 2002 – Moskevský posádkový vojenský soud vyhověl stížnosti podané Nadací práva matky: odmítnutí Vrchní vojenské prokuratury uznat matku zesnulého z ponorky Kozyreva jako oběť v případě Kurska bylo prohlášeno za nezákonné. To vedlo k uznání dalších příbuzných ponorkářů jako obětí a dalo jim právo seznámit se s materiály trestního případu.

28. června 2002 – vyšetřovatel vydal rozhodnutí nezahájit trestní řízení proti veliteli Severní flotily Vjačeslavu Popovovi, náčelníkovi štábu Severní flotily Michailu Močakovi, jakož i proti dalším velitelům, protože nebyla nalezena žádná souvislost vedoucí k porušení při organizaci cvičení a vedoucí ke smrti 118 lidí. Hlavní vojenský prokurátor Alexander Savenkov uvedl, že v blízké budoucnosti se příbuzní obětí a jejich právníci začnou seznamovat s materiály trestního případu a závěry vyšetřování.

29. června 2002 – komise pro vyšetřování příčin nehody Kursk vyhlásila oficiální verzi – výbuch jednoho z torpéd 65-76 „Kit”, v důsledku čehož téměř veškerá torpédová munice dostupná v předním prostoru “Kursk” vybuchla. V důsledku dvou explozí v prvních minutách nehody zahynulo 95 lidí. 23 ponorek přežilo a vyslalo signály SOS.

22. července 2002 – Vrchní vojenská prokuratura ukončila vyšetřování případu. „Neexistují žádní viníci nehody spojení se smrtí sto osmnácti lidí na palubě ponorkového křižníku,” napsal Artur Egiev, vedoucí vyšetřovatel zvláště důležitých případů hlavního vojenského státního zastupitelství. Po uzavření případu Kursk byl Egiev povýšen. Mnoho příbuzných obětí se dozvědělo o ukončení případu z médií. Někteří z nich se pak obrátili na soud ve snaze přimět stát v pokračování vyšetřování.

Srpen 2002 – při 2 výročí kurské tragédie byly odhaleny první tři památníky mrtvých ponorkářů v Moskvě, Nižním Novgorodu a vojenské posádce Vidjaevo. Vladimir Putin se odhalení památníků nedostavil. Později byly vytvořeny památníky v Kursku, Petrohradě, Severodvinsku, Sevastopolu, Murmansku a dalších městech.

V letech 2002-2005 zastupoval zájmy 55 rodin zesnulých ponorkářů v soudních sporech se státními agenturami mimo jiné právník Boris Kuzněcov. V rozhovoru pro Kommersant pan Kuzněcov řekl, že v roce 2002 obdržel materiály vyšetřování. Po prostudování skutečných okolností přípravy Kurska na cvičení, výbuchy torpéda a munice, pátrací a záchranné operace, jakož i závěry patologů dospěl k závěru, že vyšetřování provedlo vysoce kvalitní práci, ale nebylo ukončeno – soudem a potrestáním pachatelů.

Pokusy rodin ponorkářů pokračovat ve vyšetřování a postavit pachatele před soud nezískaly velký ohlas a podporu veřejnosti.

21. dubna 2004 – Moskevský vojenský posádkový soud zvažoval odvolání Kuzněcovova právníka z obnovení vyšetřování v případu Kursk. Soud rozhodl o zamítnutí. Novinářka Nové Gazety Elena Milashina, která sledovala tragédii Kurska několik let, v rozhovoru s Kommersant řekla, že v té době vyšetřování případu Kursk již neznepokojovalo ani novináře, ani společnost, ani většinu příbuzných z ponorky.

2005 – příbuzní mrtvých ponorkářů, nespokojeni s ukončením vyšetřování v Rusku, se odvolali k Evropskému soudu pro lidská práva (ESLP). Navrhovatelem hromadné žaloby byl otec kapitána Dmitrije Kolesnikova. Ve stížnosti požádal ESLP, aby uložil Ruské federaci povinnost provést úplné, komplexní a objektivní vyšetřování okolností potopen Kurska s trestním stíháním viníků ruského námořnictva. Později otec kapitána Roman Kolesnikov žalobu stáhl s vysvětlením, že “zúčtování u soudu” by poškodilo stát.

Rok 2022

Každý rok 12. srpna se v Rusku konají akce na památku ponorky Kursk: přehlídky, pamětní shromáždění, obřady pokládání smutečních věnců se konají v blízkosti památníků instalovaných na jejich počest. Na budovách několika škol, kde studovali mrtví námořníci, jsou instalovány pamětní desky, řada škol nese jejich jména. Osud posádky atomové ponorky (APRK) „Kursk” je věnován sportovním soutěžím, představením, písním, celovečerním filmům a dokumentům.

Skutečné okolnosti nehody však širokému publiku nejsou známy. V historii „Kurska” je stále spousta nejistoty. Dokonce i otázka, zda jsou v současné době materiály trestního případu nebo jejich část utajovanými informacemi, zůstává otevřená.

Právník Boris Kuzněcov v rozhovoru s Kommersantem řekl, že ve 133 svazcích s materiály trestního případu neexistuje jediný tajný dokument. Právník se domnívá, že příbuzní ponorkářů se mohou seznámit s materiály případu kontaktováním státního zastupitelství.

Novinářka Elena Milašina se také domnívá, že trestní řízení proti Kursku není tajné. V rozhovoru pro Kommersant poznamenala, že před 20 lety vyšetřování odhalilo porušení při přípravě cvičení a záchranné operace, ale nedostatek zájmu ze strany společnosti umožnil na poslední chvíli zprostit pachatele odpovědnosti. A ačkoli promlčecí lhůta případu vypršela, je si jistá, že je nutné jmenovat pachatele tragédie – obnovit tím spravedlnost a respekt k památce ponorkářů.

„Kommersant” nezískal přesné informace o stavu materiálů trestního případu o tragédii “Kurska”. Vrchnímu vojenskému státnímu zastupitelství jsme posílali otázky – zda jsou v materiálech tohoto případu informace, které jsou utajované, a také kdo a jak se může s materiály případu seznámit. Zástupce Vrchního vojenského státního zastupitelství však na tyto otázky odpověděl, že informace požadované redakční radou „představují státní tajemství”.

Děti ponorkářů, s nimiž Kommersant v roce 2022 hovořil, uvedly, že nevěděly, kde jsou uloženy materiály z trestního případu, a neslyšely o nich ani od svých matek.

Zdroj: Kommersant, překlad První zprávy

3.2 5 hlasy
Hodnocení článku
3 komentáře
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
cablik
cablik
před 2 lety

ŠÍLENSTVÍ POKRAČUJE!
https://pravyprostor.net/silenstvi-pokracuje/

Kyjevské propagandistické lži dostávají rozměr dadaismu: Rusové v Záporožské elektrárně prý bombardují sami na sebe. Úder hypersonických raket Kinžál na srdce velitelství HIMARS. Obranné linie u Slavjansku se hroutí

https://protiproud.info/politika/6651-kyjevske-propagandisticke-lzi-dostavaji-rozmer-dadaismu-rusove-v-zaporozske-elektrarne-pry-bombarduji-sami-na-sebe-uder-hypersonickych-raket-kinzal-na-srdce-velitelstvi-himars-obranne-linie-u-slavjansku-se-hrouti.htm

JK
JK
před 2 lety

Jako by Putin tenkrát měl málo starostí se zhrouceným hospodářstvím, s obnovením pořádku v Čečensku, se záchranou země, ještě takové nadělení. Obdivuhodné, že to přesto zvládnul. Zjevně výjimečně schopný člověk. Potopení Kursku a související nezvládnutí záchranné operace ale přisuzuji setrvačně přítomnému šlendriánu a rozvratu v armádě. Ostatně tam je asi stále co dávat do pořádku,… Číst vice »

cablik
cablik
před 2 lety

To je velká tragedie pro rodiny mrtvých námořníků ale je kolem toho moc nejasností pravdu se asi nedozvíme. Posádky ponorek mají minimální šanci na záchranu když se něco stane.