Statečným lidem dobré vůle

Už v prvních týdnech nepokojů se z našich významnějších politiků vydal podpořit kyjevský převrat Karel Schwarzenberg. Přicestovat jako politik do země a tam podpořit vzpouru, to nazývám vměšováním se do vnitřních záležitostí.

Převrat rozpoutal osm let trvající vnitřní válku na Ukrajině, válku, o které nás média vesměs neinformovala objektivně. Když v noci z 24. na 25. února letošního roku vojsko Ruské federace podpořilo na východě Ukrajiny vyhlášenou Doněckou a Luhanskou lidovou republiku, zvětšil se počet zahraničních vojenských formací na Ukrajině o jednu další.

Naše televize už 25. února varovala, že kdo z občanů zhodnotí válečné události na Ukrajině ve prospěch obou lidových republik a Ruské federace, může skončit na léta ve vězení. Nemoci volně zhodnotit události ve světě je nejnovější popření svobody smýšlení, svobody slova, svobody názoru. Demokracii nelze provozovat bez svobody slova. Jedině svoboda slova zaručuje názorovou mnohost a soutěž, která je průvodním jevem demokracie. Od současného předsedy vlády i od dalších lidí ve státní správě jsme se zjara dozvídali, že jsme ve válce s Ruskem, nebo že nepřítel je Rusko. Od kdy vyhlašuje v České republice války předseda vlády?

Za účelem podpory kyjevské vlády (ne všichni Ukrajinci podporují nynější kyjevskou vládu) nás, jako oblast Evropského svazu, „naši“ státníci připojili k protiruským hospodářským sankcím, na které Ruská federace odpověděla protisankcemi. Ty a neustále zdražovaný kapitalismus vystupňovaly drahotu jakéhokoli zboží, bydlení a provozu podnikání v celé mé vlasti. Mnohým lidem dochází, že nejnovější politické vedení státu vlastě vyměnilo národ a ve prospěch příznivců současné kyjevské moci upozadilo potřeby domácího českého lidu. Válečná rétorika, snaha opravdu nás vmanévrovat do války ničí základní bezpečí každé rodiny, kterým je život v míru.

Vyměnit národ, ohrozit mír vlastního lidu: je to, nebo není vlastizrada? Nepředznamenávám vaši odpověď. Nechci z vás, čtenáři, dělat loutky. Každý si odpovězme, jak umíme. Klidně se mnou nesouhlaste. Dovolím si tvrdit, že nesouhlas je pro trvání demokracie velice důležitý.

Večer 6. srpna televizní zprávy informovaly o dovolené senátora Jaroslava Doubravy na Krymu. A jelikož Krym se vrátil Ruské federaci, lze uvažovat o tom, zda senátor nezamýšlí vlastizradu, která se trestá třeba odnětím svobody na dvanáct let! Totalita jednostranné mediální masáže; totalita dozorovaná státem – jeho mocenskými složkami; strach očkovaný lidem hromadnými sdělovacími prostředky; cenzurní ničení alespoň krapet nezávislých platforem, to celé mi hodnocením jedné senátorské dovolené signalizuje přechod přes hranici hrůzovlády.

Už v březnu, po prvním strašení lidí, po prvním cenzorském výmazu neodvislých serverů jsem čekal, že povstaneme ze židlí a zaplníme náměstí republiky ne s proruskými, ne s prokyjevskými, ne s proamerickými požadavky, ale s požadavky pročeskými, s požadavky obnovy demokratických svobod. Ten skluz s manifestací pokojného, ale rozhodného nesouhlasu budeme už jenom dohánět.

Víte, kde lidé upadnou na duchu, upadnou po čase i na chlebu. A zkušenost dějin říká, že zápas o chleba bývá krvavější i úpornější než duchovní pře. S úctou k filosofu Sókratovi, s úctou k pravdě, která se nepodřizuje politické moci a s nohou nastavenou válečnému štvaní.