Protiruská propaganda jede dál

Na snímku-koláži motivy z dnešních ozbrojených sil Ukrajiny – nacizmus, nenávist ke všemu ruskému a obdiv ke genocidnímu režimu německé 3. říše.

Vzhledem k tomu, že k sankcím vůči Moskvě se připojil pouze tzv. Západ, což je něco kolem pětiny světa, musíme konstatovat, že snaha očerňovat Rusko je především lokální záležitost Evropské unie, která se přidala k Severní Americe a Austrálii, připočítat můžeme ještě bývalou sovětskou Gruzii, a tím to pomalu končí. Nejaktivnějšími jsou mimo Spojených států a Kanady pobaltské republiky, Česká republika, Slovensko a Polsko. I díky tomu figurujeme na soupisu zemí, které Moskva označila za nepřátelské, byť velká část našich spoluobčanů se distancuje od chování vlády a velké části našich médií.

V mnohých Češích a Moravanech zůstala určitá zášť vnímaná vůči Sovětům díky roku 1968 a pozdějším usazení u nás. Menší rozlišovací schopnost poté zavinila to, že si tito lidé neuvědomují, že v tehdejších invazních jednotkách povolaných zvacím dopisem soudruhů Biľaka a spol. byla dost možná řada Ukrajinců, Estonců, Lotyšů, Litevců, Gruzínců a dalších zástupců jiných národů, než jsou Rusové. Přesto se nenávist válečných štváčů a lidí prezentujících se momentálně ukrajinskou vlajkou obrací pouze na Rusy. Pravdou je také to, že samotní Ukrajinci tíhnou k nacismu dlouhodobě a proslulí Banderovci mají svých následníků v jednotkách Azovského praporu a Pravého sektoru velkou většinu. Abychom byli ještě více realističtí, osvobození od německých fašistů za druhé světové války přišlo od Rudé armády složené podobně multikulturně, jako v roce 1968, jen k ní logicky chyběli partneři z některých pozdějších socialistických zemí. Rok 1968 tak byl více mezinárodní a vystřídala se u nás většina států Varšavské smlouvy. Pravdou je, že tu zůstala už jen Sovětská armáda a její jednotky, po roce 1989 se však stáhnula, na čemž si zásluhy dělá Michael Kocáb. K stažení by došlo i bez něj, neboť bylo součástí dohod a následkem později nesplněných slibů Západu sovětskému prezidentu Gorbačovi. Což se stalo základem pro rozšiřování NATO k ruským hranicím a později i k snaze Američanů a Západu podmanit si Ukrajinu.

Dokážeme pochopit jistý druh hrdosti a nenávisti k Rusům u lidí, kteří měli po roce 1968 problémy s dopady vojenské invaze. Nezapomínáme na radost, kterou probudilo každé naše vítězství nad sovětskou sbornou. Pamatujeme si propagandu vedenou KSČ, Českou televizí, máme uloženy v paměti důsledky těsné ,,spolupráce“ StB s vládnoucí stranou a závislost rozhodování tehdejších politiků na Moskvě. Za komunistů se nějak žilo, a když se vrátíme do minulosti, něco se dalo brát pozitivně, něco negativně, ale plno lidí na tu dobu dokáže vzpomínat s úsměvem a sentimentem. Jiné irituje existence Pionýru, SSM, různé politické tlaky v tehdejší době, nicméně po komunistech zůstala země v lepším stavu než po vládě ODS, ČSSD a dalších pozdějších devastátorů. Současné vládě už nezbylo téměř nic českého, což Pekarové Adamové nebrání v tom pokusit se prodat Budvar a zaplatit tím část útraty za svou ukrajinskou solidaritu. Přesto je třeba připomenout lidem s ukrajinskými vlajkami, že to byli především Rusové, kdo zahnal německé nacisty zpět do Německa a momentálně likviduje ty ukrajinské.

Prapor nenávisti u nás drží především část politické proliberální a řiťolezecké garnitury z ODS, Top09, Pirátů, KDU-ČSL a STAN, neignorujme ani většinu ANO a ČSSD, byť o současné existenci kdysi u nás tak mocné strany teď moc lidí neví. Přidejme média z části vlastněné zahraničními subjekty či ovládaná posthavlovskou klikou a nemůže se divit tomu, co se u nás děje. No a třešinkou na pomyslném dortu je Seznam údajně již spadající do portfólia Georga Sorose, o čemž se mluví déle, ale nikdo se k tomu veřejně nevyjádřil, a peckou této třešinky je velký šílenec Pavel Šafr z Fórum24. Úroveň našich mediálních štváčů vyjadřují pořady vedené přepláceným milionářem Moravcem, Norou Fridrichovou a dalšími ,,experty“ schopnými za grešli odmoderovat cokoliv. Jejich průhledná manipulace s informacemi je poté často důvodem až k zasmání. Seznam přinese informaci o kastraci ukrajinského vojáka Rusem jako důkaz agresivity ,,nepřítele“. Jak si to lze ale vysvětlit? Co když dotyčný Ukrajinec před tím znásilnil nějaké ženy či děti a byl za to na místě potrestán přesně tak, jak by to mělo být správné? Víme, byl-li ten, kdo údajně konal násilí, skutečně Rus? A opravdu by se to vše dostalo jen tak na internet. Ostatně neviděli jsme také, jak se chovali Ukrajinci k zadrženým ruským vojákům?

Nebo dění kolem turbín Nord Streamu 1. Rusové svůj plyn do Evropy dodávají nadále, přestože trh otevřeli v Asii a Evropa by jim díky nepřátelskému chování většiny mohla být ukradená. Navíc Nord Stream 2 je většinou hotov a jeho nevyužití je důsledkem německo-americké protiruské dohody. (Plynovod Nord Stream II je zcela dokončen, funkční a naplněný plynem, připravený na okamžité zahájení dodávek – pozn. red. Nové republiky -vd-) Jednička se musí udržovat v chodu a údržbu turbín dělají západní firmy. To díky sankcím dělají liknavě a Západ pak vytváří dojem, že Rusové dodávají málo plynu. Kde je realita? Média a politici typu Fialy v tom mají jasno, za vše může Putin a u nás ještě Babiš. Realitou je to, že si Západ sám sobě podřízl větev a při pádu na zem ještě vykřikuje cosi o své výsadě na příjemný let. Ne. Rusové nemusí nic. Nebudou nikoho přemlouvat, aby opravil turbíny, dodal je včas a napomohl tak k dozásobení plynem. Rusům zima nebude, své továrny nezastaví a jsou zvyklí se obejít bez McDonaldů, škodovek a prodejních řetězců typu IKEA. Západ bez ruského plynu ne. Přesto je třeba říct ještě jedno. Momentálně z Francie můžeme konstatovat, že tady žádná podpora Ukrajiny vidět není. Ale naštvání ze stoupajících cen všeho ano. Stejné je to v Německu, Švýcarsku. Žádná ukrajinská vlajka, lidé žijí své životy. Ne jako u nás, kde díky médiím a vládě je prioritou Ukrajina. Začněme užívat mozek. Tím je třeba začít.

Zdroj: iNadhled