O jaké demokracii a svobodě to mluvíte?

Řeší se, zda jde o krok rozumný, či o krok – vzhledem k postoji Čínské lidové republiky k Tchaj-wanu i rozruchu, který návštěva ve světě vyvolala – zbytečně provokativní a riskantní. V debatě zazní hlasy předsedy senátu Miloše Vystrčila z ODS, senátora a předsedy zahraničního výboru Senátu Pavla Fischera taktéž z ODS, senátora a místopředsedy Senátu Jiřího Růžičky z TOP 09 a poslance sněmovny Hayato Okamury z KDU-ČSL. A všechny ty hlasy jednotně bouří, že návštěva Pelosiové na Tchaj-wanu je absolutně a naprosto v pořádku, protože demokracii a svobodu je nutno proti diktaturám a státům s režimy autoritativními bránit, ať to stojí, co stojí, a ať se ty diktatury staví na zadní, jak je jim libo. A znovu a znovu zní z úst debatérů ona dvě slova demokracie a svoboda, až to vyhlíží na jakousi soutěž, kdo jich vysloví víc i nejvíc.

Svoboda a demokracie, demokracie a svoboda, obě slova poletují, víří prostorem studia, jako by si všichni tihle mudrlanti, vypouštějící je z úst, nevšimli, že fakt, že ve studiu sedí jen oni z pětikoloběžky a nikdo z opozice a též nikdo, kdo by o návštěvě Pelosiové na Tchaj-wanu promluvil jinak, než mluví oni, nebylo popřením jak svobody, tak demokracie. A že tedy v okamžiku, kdy oni všichni drmolí jen to jedno a všichni stejně, pokládají svobodu i demokracii do hrobu, protože svoboda je též svobodou každého vyslovit svůj názor, a demokracie je diskuze a polemika nejrůznějších a třeba i těch nejprotikladnějších názorů, jak říkal T.G. Masaryk.

Ale kdepak Masaryk dneska! To byl demokrat, zatímco oni jsou liberální demokraté, čili demokratů pravý opak. Ale o demokracii a svobodě budou zpívat, dokud jim krev v žilách bude proudit. Což berte jako jedinou jistotu, kterou v tomto nejistém čase máme.