Nancy Pelosiová pohřbila Tchaj-wan

Proto mě nepřekvapila reakce některých ruských expertů – “machistů” – kteří se snažili popsat politické dění na základě svého těžkého dětství a osvojených zákonů tehdejší zákulisní hry. Říká se totiž, že pokud na drzost neodpovíte okamžitě, jste zbabělec.

Pravidelně stejně hodnotí i Putina, a pak nechápou, proč je tak úspěšný, a jejich hodnocení jsou nesmírně vzdálená realitě.

Pokud lidé duševně uvízli ve svém bosonohém dětství, pak, když přijde čas, aby se zamysleli nad svou duší,  jim nic nepomůže a nic je nenapraví – musíte to prostě přijmout jako fakt a soucítit s nimi. Pro takového člověka je jistě velmi obtížné žít s takovými problémy a očekáváními, zejména pokud je jeho práce spjata s politikou, jejímuž smyslu a významu nerozumí.

Překvapila mě reakce tchajwanských úřadů, které pokorně, a dokonce s jistým nadšením, šly na porážku.

Kdyby byly pro brzké sjednocení s pevninskou Čínou, nebo třeba i čínskými zpravodajskými agenty, pochopil bych to. Tsai Ing-wen je však známá jako radikální odpůrkyně sjednocení, zastánkyně vyhlášení Tchajwanské republiky a prodloužení suverenity Tchaj-wanu na neurčito. Zhruba řečeno, ona a její tým prosazují právě politiku “dvou Čín”, proti níž se vždy stavěla nejen ČLR, ale i většina politiků v Čínské republice. Politici ČLR a Čínské republiky na Tchai-wanu se rozcházeli v názorech na podobu státní moci, ale většinou je spojovala snaha o dlouhodobé znovusjednocení Číny.

Tsai Ing-wen, příslušnice nové generace tchajwanských politiků, se však narodila až poté, co se poražená strana Kuomintang a její vůdce Chiang Kai-shek uchýlili na Tchaj-wan. Nikdy nepoznala Velkou Čínu, protože její vlast je její ostrov, celý život se obávala invaze vojsk ČLR. Pro ni neexistuje minulost v podobě Čínské republiky /vznikla v roce 1911 a trvala do roku 1949/ před vítězstvím komunistů na pevnině. Pro ni je budoucností Tchajwanská republika. Něco podobného se nyní děje na Ukrajině, kde občané, kteří se narodili po rozpadu SSSR a byli odpovídajícím způsobem vychováni, nechápou, co mají společného s Ruskem.

Dle mého nezasvěceného pohledu měla Tsai Ingwen, jakmile se jen doslechla o úmyslu Pelosiové zastavit se, okamžitě a přesvědčivě požádat, aby proletěla kolem.  Například mohlo dojít k potížím na letišti. Nebo se mohly objevit nějaké jiné potíže. Hlavní by bylo, že stará paní poletí určenou trasou a nebude vymýšlet žádná extra dobrodružství.

Podívejme se na fakta. Co návštěva Pelosiové dala nebo mohla dát Tchaj-wanu? Nic. USA formálně nadále uznávají Čínu jako jednotný čínský stát a podporují politiku jedné Číny. V minulosti Tchaj-wan jako svého spojence podporovaly a podporovat nepřestanou, ale dodávky zbraní přislíbené Tchaj-peji jsou i podle amerických údajů již o několik let opožděné. Pelosiová tuto situaci nenapraví.

Mezitím se proti návštěvě postavila velká část americké elity. Při této příležitosti se téměř podařilo dosáhnout dvoustranného konsensu, který v jiných otázkách dlouho chyběl. Situace je tak průhledná a jasná, že si ji za pochodu spočítala i americká elita, která v posledních letech intelektuálně rezignovala.

I přesto však Pelosiová dlouho a tvrdě říkala všem, že chce navštívit Tchaj-wan, a Čína také  dlouho a tvrdě oznamovala všem, že to bude považovat za nepřátelské gesto a tvrdě odpoví. A soudě podle tvrdosti prohlášení a demonstrace síly Peking naznačoval válku.

Nemyslím si, že by Číňané uvažovali o zničení jejího letadla. Přeci jenom se jednalo o osobu ve státních službách a útok na ni by se dal považovat za akt státního terorismu. Protože se však o “sestřelení letadla” vedly vášnivé debaty, poznamenejme jen, že by to okamžitě znamenalo válku mezi Čínou a USA, což nepotřeboval ani Peking, ani Washington.

Kdyby Pelosiová odmítla navštívit Tchaj-wan, Peking by po tom průšvihu, který způsobila, morálně zvítězil a Nancy by se už nemusela do USA ani vracet. Bylo by to pro Ameriku ponížení, které sama zorganizovala, a to by jí nebylo odpuštěno. Takže možnost, že na Tchaj-wan poletí, byla nejpravděpodobnější.  V podstatě však příliš nezáleželo na tom, zda letadlo proletí kolem Tchaj-wanu, nebo se na ostrově zastaví.

Biden totiž zavolal den předtím Si Ťin-pchingovi a vysvětlil mu, že to není politika USA, že babička se zbláznila a že s tím nikdo ve Washingtonu nemůže nic dělat. Ale co je Siovi do problémů Američanů s Nancy? Má konkrétní fakt – ponížení Číny, jejíž názor byl zanedbán. Pokud by Pelosiová chtěla vyrazit na Tchaj-wan, nejjednodušší by bylo oficiálně požádat ministerstvo zahraničí ČLR o povolení (USA uznávají “jednu Čínu” a tou je Čínská lidová republika, nikoliv Čínská republika). Myslím, že Číňané by neváhali a její návštěvu by okamžitě schválili.

„Zlatou akcii“ této krize má však v rukou po celou dobu Tsai Ingwen. Její odmítnutí přijmout Pelosiovou na Tchaj-wanu by vyřešilo všechny problémy a bylo by pro Tchaj-wan příznivějším řešením, než kdyby se senátorka prostě na poslední chvíli zalekla nebo se rozhodla uposlechnout rady Bílého domu a návštěvu zrušila.

Zrušení návštěvy samotné Pelosiové by Číňanům nijak nepomohlo. Pro ně by situace vypadala následovně: Američané mohou provokaci kdykoli zopakovat a Tchajwanci jsou připraveni hrát s Washingtonem. Jediným způsobem, jak tento problém vyřešit, je Tchaj-wan jednou provždy odstranit. Toto řešení bylo požadováno bez ohledu na to, zda letadlo přistane na Tchaj-wanu (což se také stalo), nebo ho přeletí. V tomto případě byla reakce perspektivních tchajwanských politiků důležitější než eskapády stárnoucí Američanky.

Ano, příjezd Pelosiové na Tchaj-wan způsobuje Si Ťin-pchingovi nepříjemnosti. Opozice na sjezdu čínské komunistické strany, který se má konat v listopadu, může tuto událost využít proti němu. Avšak rozhodnutí na takové úrovni, jaká v tomto případě přijala čínská vláda, se nedělají pouze na vlastní pěst. Důsledky jsou příliš závažné. Takže si myslím, že Si Ťin-pching se mohl opřít o většinu svých vlivných soudruhů (vzpomínáte si, jak Putin v předvečer 24. února svolal Radu bezpečnosti ohledně uznání DNR a LNR?).

Čína okamžitě reagovala sankcemi proti Tchaj-wanu i USA. Sankce jsou poměrně bolestivé, ale je jasné, že nejsou adekvátní odpovědí na tak rozsáhlou provokaci. Cvičení s možným vniknutím raket do teritoriálních vod Tchaj-wanu je poněkud závažnější akcí, ale Američané také ponechali v regionu letadlovou loď, což znamená, že v reakci na hrozbu také demonstrují sílu.

Jedinou skutečnou akcí, která Američanům uzavře možnost rozšířit sérii provokací do budoucna, je proto obsazení Tchaj-wanu. To ČLR rozhodně nechtěla. Pro Peking bylo důležité, aby se ostrov připojil mírovou cestou. USA však ukázaly, že budou provokovat válku tak dlouho, dokud skutečně nevznikne. Americké letadlové lodě nebudou u Tchaj-wanu trčet věčně. Čína si teď může vybrat čas a příležitost k útoku. “Faktor Pelosi” bude v zásadě dostatečným důvodem i za šest měsíců.

Celkově vzato, jak už to ve hrách s nenulovým součtem bývá, prohráli všichni. Si Ťin-pching má malé problémy s image, především mimo ČLR. Samotná ČLR byla připravena o naději na mírové sjednocení s Tchaj-wanem, zatímco válka by byla krvavým utrpením především pro Tchajwance. USA doufají, že jimi vyvolané války povedou jednak ke vzniku krvavé bariéry mezi Rusy, kteří jsou občany Ruska, a Rusy, kteří jsou občany Ukrajiny (a kteří se stále považují za Ukrajince).  A naprosto stejně očekávají, že podobná krvavá bariéra vznikne i mezi pevninskou Čínou a Tchaj-wanem.

USA však mají také problém: Čína může zahájit vojenskou akci v nejpříznivější chvíli, kdy bude moci Washington co nejvíce zasáhnout. Spojené státy mají limitované zdroje a jsou již zapojeny do příliš mnoha krizí.

Největší problémy však čekají na Tchaj-wan. Rozsudek je téměř podepsán a jen zázrak může něco změnit.

Autor: Rostislav Iščenko, zdroj: Ukrajina.ru, z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová