Jmenovaný se bránil tak vehementně…

Na snímku nákladní vlak vezoucí novou Hedvábnou cestou náklad z Číny do Hamburku

Kolik základen mají USA po světě? Osm set? Víc, nebo míň? Každopádně je to velké číslo. Víc základen než ostatní země dohromady. Připočítejte k tomu ještě celé NATO a máme dnešní Západ v podobě teoreticky nejvyspělejších, ale rozhodně také nejzadluženějších zemí. Kolikrát jsme viděli různé mapky, jak USA obkličují svými základnami Rusko? Kolik jsme už viděli videí, jak se NATO přibližuje k hranicím Ruska. Kolik jsme viděli animací amerických základen v Tichomoří…

Takhle se o tom bavíme, ne? Zatlačované Rusko, přibližujeme se k Putinovým červeným čarám, hledisko ruské bezpečnosti se pomalu naplňuje, brzy už ruský medvěd nebude ustupovat, prostě vyletí z brlohu a bude zle. Ano, stalo se… vypadá to jinak, než jsme si mysleli, ale červená čára byla překročena a už to stálo nějakou stovku tisíc životů.

Všichni jsme sledovali ukrajinské bojiště, kde se nekoná žádný velkolepý ruský parádemarš a díky tomu prý skoro všichni Ukrajinci věří ve vítězství. Alespoň tak nám to řekli na Novinkách. Samozřejmě už nedodali, že v dnešní vypjaté atmosféře je rozhodně lepší věřit ve vítězství, protože za defétismus může člověk snadno skončit v šatlavě (nebo na frontě). Ale také se nekoná žádný velkolepý ukrajinský postup. Když si přečtete každodenní Sláva Ukrajině svodku z bojiště, tak zjistíte, že i sami Ukrajinci popíší celou stránku o tom, kde všude na ně Rus útočil. Jak se samozřejmě vždycky hrdinně ubránili, ale nic to nemění na tom, že ruské hordy útočí a ukrajinští demokrati neútočí a vítězně ustupují do předem připravených pozic.

Jenže při tom sledování ukrajinského bojiště prakticky úplně zaniklo to druhé. Správný líbodémo zápaďan o tom alespoň nemá vůbec ánung. Zaniklo to, kolik států se k Západu nepřidalo. Minulý týden začali být i Číňané nepříjemně konkrétní ohledně toho, jak je Nána Pelosiová naštvala. Spojí se víc s Ruskem. Saúdská Arábie nezvýšila těžbu ropy a chce do BRICS. Turecko chce do BRICS (není tam jedna hóóódně velká americká základna?). Indonésie omezuje export uhlí. Právě toho uhlí, které Evropa tak nezbytně potřebuje, když zaembargovala to ruské. Ukrajinské obilí jaksi není žádáno, kupuje se to ruské. Lavrov už si Afriku objel a přijel domů se spoustou objednávek.

Jasně, my to tady všichni víme a přemíláme to dokolečka dokola. Sledujeme zprávy z celého světa a víme, že k Západu se nikdo nepřidal a k Rusku a Číně se připojuje globální Jih, který má dost anglosaského koloniálního buranství.

Podívejte se ale na mapu. Podívejte se, kdo je s Ruskem a kdo je s USA. Zjistíte, že Západ už neobkličuje Rusko, byť nějaké osiny v zadku tam pořád jsou, Zjistíte, že je to naopak. Že Východ a Jih obkličují Západ. Rus se prostě nesmířil se západní taktikou, nečekal a nehrál to jen na armádu a štengrování s NATO. Rus se domluvil s Indií, Čínou, arabskými státy, Afrikou, jihovýchodní Asií. Stejně jako byl kdysi Putin mezi ruskými oligarchy slabý a stejně je všechny postupně vymanévroval nebo potřel, zdá se, že totéž teď dělá i v mezinárodní diplomacii. Je sice v mnoha ohledech slabší, ale úspěšně manévruje.

Měli bychom pomalu změnit pohled. Už to není západní zatlačování. Už je to obráceně. Najednou tu máme nový, velký a velmi lidnatý blok. Blok, který má levnou pracovní sílu a suroviny. Blok, který se naučil využívat takřka všechnu původně západní technologii. A na západě tohoto bloku sedí malá Evropa, která vypadá jako americké předmostí na asijském kontinentu. A na druhé straně sedí Tchajwan…

Když se podíváte na evropské přípravy na zimu a signály našeho premiéra, tak je vlastně děsivé, jak rychle nás ten Východ zatlačil.

Když se podíváte na mapu světa a barevně si rozdělíte státy na Západ a Východ z Jihem, tak na první pohled vidíte, co se bude v příštích letech dít. Tlak na americké předmostí v Evropě a získání Tchajwanu. Nic jiného skoro nepřipadá v úvahu. Asie, Evropa i Afrika jsou propojitelné po pevnině. Jen ten americký a australský kontinent je trochu stranou a obtížně dosažitelný bez nadvlády na moři. Všechno ostatní má Východ na stříbrném podnose. Nepotřebuje ovládnout moře, aby získal skoro vše.

Ovládnutí moří je to nejdražší. Nejvíc z amerického vojenského rozpočtu užírají letadlové lodě. Ty jsou schopny ovládnout trasy přes oceány a nikdo se jim nemůže postavit. Ale americké letadlové lodě jsou zcela nepoužitelné na ovládnutí železnice z Číny, přes Rusko, Arábii, Egypt až to Kapského města. Jsou nepoužitelné všude tam, kde existují nepotopitelné letadlové lodě na ostrovech. A jakmile se tohle stane, budou letadlové lodě zbytečné. Pokud se Asie, Evropa a Afrika propojí po pevnině, bude nadvláda nad oceány jaksi… zbytečná.

Můžeme se dlouho dohadovat, jak se na to půjde. Ale tlak to bude obrovský. Zatím jen víme, že se tady v EU žádné válečné hospodářství nechystá. Zatím je to spíš sebemrskačství a střílení do vlastního těla. Ale vůbec netušíme, co se děje v Rusku i Číně. Nevíme, kolik továren tam teď právě dělá rakety, kanóny a munici. Nevíme, jak moc jsou rozjeté linky na tanky, letadla a drony. Ale když se podíváte na mapu, tak kostky byly vrženy a vše už je naopak. Už nezatlačujeme Rusko. Teď už Východ zatlačuje nás. Ceny by tomu odpovídaly, zděšení politiků také.

Zřejmě na to jdou jinak, než bychom si představovali… ale podívejte, co se děje ve Žlutém moři a co se děje na Ukrajině. A je to jen začátek.

Jak je to v tom vtipu? Jmenovaný se bránil tak vehementně, že po chvíli jsme se už bránili my.