Vůbec – téma Rusko nebo Putin, je nyní objevuje častěji, jakkoliv ukrajinská válka už silně ustoupila do pozadí. Dnes už nehraje na americké informační scéně ani nějaké druhé či třetí housle. Prostě někde v koutku píská pikolu. A jestli se nestane něco zásadního, tak Zelenský přijde i o tenhle part.

Což ovšem neznamená, že Bidenova administrativa snad konečně dostane rozum. Ten přijde až s naštváním voličů, že další a další miliardy mizí v různých formách v černé díře zvané Kyjev. A ono to jednou přijde.

Ale vraťme se zpět k reakcím amerického prostředí na termíny jako Putin nebo Rusko. Ne, nejedná se o žádný obdiv. A dokonce ani sympatie. Ale o velmi střízlivý pohled a někdy také nastavení zrcadla sama sobě. Což si tuzemští “historici“, omlouvám se – hysterici, pro něž větová historie začala až 24.2.2022, nikdy nedovolí. Dobře vědí proč.

Americká media se toho nebojí. Kupodivu…..

A o tomhle je dnešní Kosa a její dva článečky. Převzaté z amerických portálů.

Rusko-ukrajinská válka nás pohání do nového věku globálních politických převratů

Server The Intercept už pár zajímavých věciček na Kosu dodal. A dneska přidá další. Tenhle americký web si sakra hlídá, aby nezaměnil schopnost analyzovat a myslet za podbízení se módnímu ptydepe a vrchnostenskému blábolení.

Takže si dovoluje Rusko a ukrajinskou válku pojednávat z úhlů pohledu, které si Evropa a zejména ta oficiální dávno a dávno zakázala. O Česku nehovoříc.

Ne, nedozvíte se celkem nic nového, všechno už na Kose byla, jen si znovu potvrdíte, že co je možné, ohledně Ruska a jeho prezidenta v USA, je v tuzemsku pod sankcí až tří let natvrdo.

Překladač se článkem

Russia-Ukraine War Is Propelling Us Into a New Age of Global Political Upheaval

vypořádal takto:

Rusko-ukrajinská válka nás pohání do nového věku globálních politických převratů

Ceny energií, narušení dodavatelského řetězce, ozbrojené konflikty a trvalé následky pandemie vytvářejí dokonalou bouři.

Když demonstranti začátkem tohoto měsíce vtrhli do vládních budov na Srí Lance, nebyli jsme svědky ani tak vyvrcholení revolučního procesu, jako spíše kolapsu rozvojové země pod těžkým ekonomickým stresem. Srílančané se po měsíce vyrovnávali s vyššími cenami potravin a energií. Jakmile vládě došly devizové rezervy nutné k dovozu základních životních potřeb, jako jsou potraviny a plyn, tlak se stal příliš neúnosným. Vládnoucí strana léta špatně řídila ekonomiku a vytvářela napětí, které pandemie Covid-19 ještě zhoršila. Co nakonec Srí Lanku posunulo přes okraj, byly ekonomické otřesy, které nyní generuje válka na vzdálené Ukrajině. Vše nasvědčuje tomu, že to nebude poslední země, která padne.

Svět nyní čelí dokonalé smršti rostoucích cen energií, narušení dodavatelského řetězce a ozbrojených konfliktů – to vše umocněné přetrvávajícími dopady pandemie. Navzdory milionům úmrtí na nemoci se světu podařilo odvrátit nejhorší politické krize, kterých se všichni obávali, když Covid poprvé udeřil. Nyní to vypadá, že tyto obavy byly pouze odloženy.

„Na rozdíl od předchozích energetických krizí, které se týkaly výhradně ropy, je to krize ropy, plynu, kovů, uhlí, potravin a mnoha dalších komodit. Každá země s vysokým dluhem a významnou expozicí těmto dovozům je ohrožena,“ řekl Robin Mills, člen Centra pro globální energetickou politiku Kolumbijské univerzity a generální ředitel společnosti Qamar Energy. „Některé země se s tím vyrovnají a projdou, zatímco jiné země zažijí revoluce a převraty. Bude to velmi destabilizující a myslím, že na tom ještě teď nejsme nejhůř.“

Možná to nebylo před současnou válkou široce doceněno, ale Rusko a Ukrajina jsou velmoci v produkci potravin. Obě země společně vyvážejí 12 procent všech spotřebovaných kalorií po celém světě (což znamená, že živí cca celou 1 miliardu obyvatel planety – pozn. vlk), velkou část z toho ve formě pšenice. Ukrajina je zdrojem zhruba 50 procent veškerého slunečnicového oleje používaného na světovém trhu a narušení jejího kritického vývozu způsobilo raketový růst cen po celém světě.

Nedávná dohoda podepsaná mezi oběma zeměmi skýtala určitou naději, že by se miliony tun uvězněného obilí mohly znovu vyvážet na světové trhy, ale téměř jakmile byla dohoda podepsána, byla zpochybněna novými ruskými údery proti přístavu Oděsa. Země jako Egypt, Tunisko, Laos, Ekvádor a Nigérie jsou jen některé země, které jsou silně závislé na ruském a ukrajinském dovozu a jsou nyní ohroženy nedostatkem potravin v příštím roce. V Somálsku se přes 90 procent pšenice dováží z ruských nebo ukrajinských zdrojů.

„Kromě pšenice a plynu je Rusko také velkým producentem hnojiv, které nebude schopno vyvážet do jiných velkých zemědělských velmocí, jako je Brazílie,“ řekla Agathe Demarais, globální prognostická ředitelka Economist Intelligence Unit. „Čas krize pro ceny potravin skutečně přijde příští rok, kdy vidíme zvýšené ceny hnojiv smíchané s dopadem vln veder způsobených změnou klimatu, které snižují velikost sklizně po celém světě.“

Přijdou větší cenové šoky z nárůstu ropy a plynu. Německo již diskutuje o přidělování plynu během nadcházející zimy , protože se snaží odklonit od ruských dodávek, které pomáhají financovat válečnou mašinérii Vladimira Putina na Ukrajině. Nejvyšší představitelé Evropské unie již začali varovat před „velmi, velmi silnými konflikty a spory“ na kontinentu, pokud bude nedostatek pokračovat, zatímco německá ministryně zahraničí Annalena Baerbock údajně řekla svému kanadskému protějšku , že otázka plynu by mohla „vyvolat lidová povstání“.

V Evropu čekají nepopiratelně těžké časy. Dominové účinky na rozvojový svět jsou však ještě horší. Pákistán již nyní čelí masivnímu průběžnému výpadku proudu ve svých velkých městech poté, co ztratil přístup k dovozu zemního plynu, protože velké množství dostupných dodávek skupují evropské země , které se snaží nahradit své vlastní nedodávky. V nedávném výběrovém řízení na plyn v hodnotě 1 miliardy dolarů ze strany pákistánské vlády nedorazila žádná nabídka, což Pákistán přivedlo ještě blíže k velkoobchodnímu hospodářskému a politickému kolapsu , protože se potýká s dluhy a inflací.

“Souvislost mezi válkou v Evropě a utrpením v Asii je křišťálově jasná,” uvedl pro Wall Street Journal pákistánský ministr pro ropu Musadik Malik v nedávné zprávě . Ministrovy komentáře byly pochmurným odrazem mechanismu globální nerovnosti a také předzvěstí utrpení, které pravděpodobně zažije mnoho dalších rozvojových zemí, když se krize bez nápravy valí kupředu.

Optimistické řeči o rostoucím asijském století se téměř vytratily. Ustoupily chmurnějším diskusím: jak zabránit tomu, aby miliony lidí upadly do hladomoru, a jak se křehké, těžce vyzbrojené státy mohou vyhnout nezvládnutelnému chaosu, který v posledním desetiletí otřásl mnoha zeměmi Blízkého východu.

„Před několika lety byla velká pozornost věnována myšlence, že Eurasii jako integrovanou ekonomickou zónu, propojenou různými ekonomickými mechanismy a infrastrukturou, čeká pozitivní ekonomický výhled a že z toho budou mít prospěch chudší země. Tyto vize už opravdu nejsou životaschopné,“ řekl Esfandyar Batmanghelidj, zakladatel Bourse & Bazaar, think tanku zaměřeného na ekonomickou diplomacii a rozvoj na Blízkém východě a ve střední Asii. „Spotřebitelské trhy, o kterých si všichni mysleli, že budou existovat, tam nevzniknou. Velké spotřebitelské trhy jako Rusko a Írán budou stlačeny sankcemi a chudé země v Eurasii budou stlačeny vyššími cenami komodit.

Centrální banky po celém světě reagovaly na cenovou inflaci zvýšením úrokových sazeb na půjčky z jejich historických minim. Myšlenkou této strategie je obecně zpomalit ekonomickou aktivitu, a tak snížit část nákupního tlaku z cen komodit. Tato strategie pravděpodobně narazí na vážné problémy. I kdyby se centrálním bankám podařilo vyvolat globální recesi, ceny pravděpodobně příliš neklesnou, protože inflace je tažena stejně tlaky na straně nabídky jako poptávkou.

Ozbrojený konflikt a politická dysfunkce jsou zde dva hlavní viníci a Spojené státy nepomáhají. Dva z hlavních producentů ropy v Asii – Rusko a Írán – jsou nyní fakticky blokovány americkými sankcemi v dodávání energie na globální trhy. Ta první byla pochopitelně odříznuta v důsledku války na Ukrajině, ale ta druhá má zákaz dodávat plyn na trh kvůli vlastnímu rozhodnutí Spojených států porušit podmínky íránské jaderné dohody z roku 2015. I kdyby jiné země po celém světě byly ochotny nakupovat ruskou a íránskou energii navzdory obavám z války a šíření jaderných zbraní, jen málo z nich je ochotno podstoupit riziko uvalení amerických sekundárních sankcí, které by jim mohly zablokovat přístup k mezinárodním bankovním kanálům.

Myšlenky na vybudování alternativních finančních kanálů k obchodování, dlouhodobý sen národů, které se staví proti americké hegemonii, jsou také předčasné: Dnes prostě neexistují právní a administrativní mechanismy, které by umožnily vybudovat alternativní ekonomický systém zcela bez vlivu Západu. 

Čistým výsledkem toho všeho je, že – s výjimkou nepravděpodobné budoucnosti, kdy se Rusko a Ukrajina, stejně jako Írán a Spojené státy mírumilovně dohodnou – ceny energií budou nadále stoupat. Tlaky, které to vytváří, pravděpodobně dotlačí další země na cestu ekonomického a sociálního kolapsu, na který se Srí Lanka již vydala.

„I když budeme mít globální recesi a poptávka klesne, ceny energií pravděpodobně zůstanou zvýšené, protože máme dva hlavní výrobce energie mimo trh. A když jsou náklady na energii vysoké, všechno ostatní zdražuje,“ řekl Batmanghelidj. „Bohužel věřím, že jsme dosáhli bodu zlomu. Věci se pravděpodobně budou mnohem horší, dokud se neobjeví nová politická realita.“

Vše jasné a ještě jasnější. On je embargován i třetí velký vývozce energií – Venezuela. Opět díky Spojeným státům The Intercept sděluje, že Spojené státy svou sankční politikou rozehrály hru, která snadno uvrhne do plamenů občanských válek, hladomoru a exodu třeba i stovek milionů lidí.

Opravdu, je nejvyšší čas začít hledat rozumný konsens a nikoliv se předvádět jako největší tvrďák ve vesnické hospodě. A to dříve, než bude pozdě. Ale že by bylo lze pozorovat nějaké náznaky? Tak to ani omylem. To ani omylem….

 ——

Udělejte Rusko znovu velké

Jeden z čtenářů mne upozornil na malý americký web Courthouse New Service. A speciálně na článek, který si za chvilku přečtete. Odmyslete si povinnou omáčku. A soustřeďte se na pointu. Stojí to za to!

Make Russia Great Again

Udělejte Rusko znovu velké

To, co dnes dělá Vladimir Putin na Ukrajině, se nápadně podobá tomu, co po léta dělaly Spojené státy pod hlavičkou Monroeovy doktríny.

Pohrdám Vladimirem Putinem za to, co dělá na Ukrajině, a doufám, že se s ním jeho podřízení vypořádají tak, jak se Chruščov vypořádal se Stalinovým nájemným vrahem Lavrentim Berijou: Vytáhněte ho a zastřelte. Ale Spojené státy už více než století dělají totéž, co Putin.

Mark Twain se ozval v roce 1900 poté, co jsme ve španělsko-americké válce zabili více než 40 000 Filipínců, z nichž polovina byli civilisté. „Přečetl jsem si pozorně Pařížskou smlouvu,“ napsal Twain v New York Herald z 15. října 1900, „a viděl jsem, že nemáme v úmyslu osvobodit, ale podrobit si lid Filipín. Šli jsme tam dobývat, ne vykupovat.“

Ve skutečnosti se Spojené státy chovaly jako Putin po dvě století, od doby, kdy náš třetí prezident varoval Evropu a svět v Monroeově doktríně z roku 1823.

Zde je rychlý přehled toho, jak se Spojené státy chovaly k západní polokouli – polovině planety Země – tak, jak Putin zachází s Ukrajinou.

Za Ronalda Reagana, kterého republikáni uctívají jako jednoho z našich největších prezidentů, jsme vyzbrojili, vycvičili a financovali vojenské eskadry smrti, které zabily 250 000 lidí v Salvadoru a Guatemale, většinou civilistů, často po mučení, uvádí Encyclopedia Britannica. Čtvrt milionu lidí: Ne tak mnoho jako Hitler nebo Stalin, ale dostaneme se vzhůru.

Američtí vojáci zabili 50 000 Nikaragujců během naší okupace této země v letech 1912 až 1933, což byla válka, kterou jsme zahájili ze stejného falešného důvodu jako Putin na Ukrajině: „chránit“ naše občany (ve skutečnosti naše zájmy). Nikaraguu jsme opustili v roce 1933 kvůli Velké hospodářské krizi a zdravému rozumu FDR. Poté, co jsme do roku 1979 podepřeli vražedného Anastasia Somozu, zabili jsme dalších 30 000 lidí během Reaganovy směšné Contra War.

Během toho, co je kouzelně známé jako banánové války, v letech 1899 až 1933, jsme také okupovali Kubu, Dominikánskou republiku, části Mexika, Haiti, Panamu (a znovu v roce 1989), Honduras a Portoriko.

Dávná historie, říkáte? Spíš ne. Podpora Hillary Clintonové a Baracka Obamy vojenskému převratu v Hondurasu v roce 2009 pomohla přeměnit tuto zemi na narko-stát s nejvyšší mírou vražd v současnosti na světě. Jejich bývalý prezident (v letech 2014 až 2022), Juan Orlando Hernández, sedí v americkém vězení obviněný z napomáhání přepravě tun kokainu do Spojených států. Jeho bratr Tony si kvůli těmto obviněním odpykává doživotí ve vězení.

Role Hillary Clintonové v převratu, který zahájil jejich narko-stav, se ukázala být tak trapná, že ji odstranila z brožované verze svých memoárů „Těžké volby“.

Převraty podporované CIA v Íránu v roce 1953 a Guatemale v roce 1954 zahájily diktatury, které s naší podporou léta mučily a vraždily desítky tisíc vlastních občanů.

Guatemala je dnes jednou z nejzkorumpovanějších a nejnásilnějších vlád na světě. A Írán? Umm… Promiň! Jen zkus pomoct!

Augusto Pinochet dohlížel na vraždu a mučení více než 30 000 Chilanů po svém vojenském převratu podporovaném CIA v roce 1973 – jednoduše proto, že Chilané zvolili socialistického prezidenta ve svobodných a spravedlivých volbách. To inspirovalo ministra zahraničí Henryho Kissingera k prohlášení: „Nechápu, proč musíme stát stranou a dívat se, jak se země stává komunistickou kvůli nezodpovědnosti jejích lidí. Tato témata jsou příliš důležitá na to, aby se chilští voliči nechali rozhodnout sami. Díky, Henry! kdo tě volil?

Také jsme podporovali krvavé vojenské převraty v Brazílii v roce 1964; v Argentině v roce 1976 — Kissinger znovu; a financoval paraguayského vojenského diktátora Alfreda Stroessnera stovkami milionů dolarů během jeho 35 let u moci (1954-1989).

Pak je tu Kuba, kterou Donald Trump bez jakéhokoli důvodu prohlásil za „sponzora státního terorismu“, což je dnes směšné tvrzení.

Mohl bych pokračovat – Indonésie, Vietnam, Afghánistán, Irák – ale dost.

Omlouvá něco z toho války Vladimira Putina proti Ukrajině, Krymu, Gruzii a Čečensku? To nikoho z nich neomlouvá.

Ukazuje to však, že když Putin říká, že Spojené státy nemají co kritizovat jeho zahraniční politiku – říkejme tomu Putinova doktrína – každý seriózní student historie musí uznat, že Spojené státy nemají žádné morální nohy, na kterých by stál. Nemáme vůbec žádné morální nohy – jen masivní oddělení zranění plné krvavých pahýlů jiných lidí a některých našich vlastních.

A nenechte mě začít ve Vietnamu.

To znamená, že znovu říkám: Kéž by ho Putinův štáb vytáhl a zastřelil. První krok k tomu, aby bylo Rusko znovu skvělé.

Vynechme onen balast se zastřeleným Putinem – ostatně, docela by mne zajímala autorova reakce, kdyby kdokoliv v reakci na jeho text a argumentaci požadoval po Američanech, aby kvůli ní zastřelil někdo současného i jakéhokoliv budoucího prezidenta USA, dokud se nějaký z nich za ty hekatomby amerických civilních mrtvých nebude upřímně a veřejně kát.

Ale jak říkám – ten balast abstrahujme. A oceňme autorovu odvahu nastavit vlastní zemi zrcadlo. Se vším všudy! Přestat roztáčet stále se zrychlující spirálu čím dál nebezpečnější a hloupější propagandy!!! Zkuste si představit, že by s něčím takovým vyrazil třeba Respekt….

Že takovou fantazii nemáte? Chápu. Já také ne! Proto jsem převzal a prohnal překladačem ten článek.