Den kapitulace Ukrajiny: bilance živé síly

Píšu zatím, protože tato taktika je založena na nehospodárném vynakládání lidských zdrojů. To znamená, že její účinnost skončí v okamžiku, kdy Ukrajina ztratí schopnost udržet počet frontových uskupení na úkor nových a nových vln mobilizace.

Ruské jednotky postupují pomalu. Oficiální verze přičítá pomalé tempo ofenzívy tomu, že se snažíme chránit  civilní obyvatelstvo. Na obývané oblasti opravdu záměrně nestřílíme.

Ale válka je válka, a čím déle bude trvat, tím více civilistů bude zabíjeno při nejrůznějších nehodách. Zároveň je každému nepředpojatému člověku jasné, že rychlý postup by znemožnil  nepříteli vybudovat pevnou obranu (jednoduše by na to neměl čas) a rychlé vítězství by také snížilo nevyhnutelné civilní ztráty.

Změna taktiky (přechod k hloubkovým průlomům) by však vedla k dramatickému nárůstu ruských ztrát. V době, kdy se válečnictví opět (stejně jako ve středověku) stává doménou profesionálů, úzkých specialistů, kteří se neustále zdokonalují ve své odbornosti, si nemůžeme dovolit tak velký luxus, jako je ztráta tisíců ruských vojáků a důstojníků.

Pokud budeme muset jednotky doplňovat nikoliv smluvními profesionály, ale mobilizovanými muži, armáda rychle přestane být moderní (nedostatečně profesionální personál prostě nebude schopen plně využívat moderní zbraně) a změní se na obdobu ukrajinské armády, založené na kanonenfutru (početnějším a levnějším).

Naše taktika tedy vychází ze snahy ochránit naše vojáky, ale také civilisty. A za to se nemusíme nestydět. Už tak děláme víc než dost pro zmírnění utrpení civilního obyvatelstva, které se semklo kolem Zelenského a stále věří ve vítězství ukrajinských zbraní.

Ukrajina vyzbrojila obrovskou armádu. Podle oficiálních ukrajinských údajů je ve všech bezpečnostních složkách (včetně ukrajinských ozbrojených sil, Služby bezpečnosti Ukrajiny, zpravodajské služby, policie, Národní gardy, pohraničních jednotek a teritoriální obrany) zapojen až jeden milion lidí. Až sedm set tisíc z nich je přímo zapojeno do operací ozbrojených sil a teritoriální obrany. Ukrajina má na frontové linii neustále 350-400 000 bojovníků. Přibližně 300 000 lidí mají týlové posádky a záložní uskupení, které představují zálohu a posilu pro jednotky na frontě a jsou také určeny k nahrazení jednotek, které definitivně ztratily bojovou efektivitu a jsou staženy do týlu k odpočinku, doplnění nebo restrukturalizaci.

Už nemůžeme říkat, že nacisté jsou absolutní menšinou, která potlačuje vůli ukrajinského lidu silou zbraní. Pouze společnost sjednocená kolem myšlenky obrany nacistického režimu může postavit milionovou armádu mobilizovaných lidí. V opačném případě by armáda skutečně obrátila své zbraně proti vládě. Voják nepůjde na smrt, pokud nebude cítit morální podporu své rodiny, přátel a známých. Dnešní ukrajinská společnost je tedy plnohodnotným komplicem nacistického režimu. Stejným spoluviníkem, jakým byla německá společnost v letech 1933-1945. Ne všichni Ukrajinci jsou nacisté. Ani všichni Němci však nebyli nacisté, a přitom celá německá společnost jednotně podporovala nacistický režim až do jeho posledního dne.

Lidskost ve vztahu k civilistům je vždy nepochybně nutná. Neměla by však být první a jedinou prioritou bojující armády. Cílem války je přece vítězství a polní kuchyně vítězů, které živí poražené, vznikají až po dosažení tohoto hlavního cíle.

Přirozená otázka, která se nabízí a která byla použita i v názvu tohoto článku, zní: kdy můžeme očekávat konečné vítězství nad Ukrajinou, a to vzhledem k taktice, kterou strany konfliktu zvolily, a také vzhledem k početnímu a technickému složení zúčastněných uskupení?

V průběhu bojových operací obvykle nastává zlom v okamžiku, kdy jedna z armád náhle ztratí víru ve vítězství, její bojový duch se zlomí, armáda se rozpadne a přestane klást odpor. Někdy k takovému zhroucení dojde na pokraji vítězství a téměř zlomený nepřítel, který ví, že vyčerpal všechny možnosti odporu, nemůže uvěřit svému štěstí, když vidí prchajícího a vzdávajícího se vítězícího nepřítele.

Většinou se však za úpadkem bojové morálky skrývají příčiny jednodušší – materiální. Jednotky ztrácejí bojovou efektivitu a víru ve vítězství kvůli vysokým ztrátám a výpadkům v zásobování.

Zdá se, že výpadky dodávek jsou ještě daleko. Američané nejsou nakloněni změně koncepce, podle níž by mělo být Rusko dotlačeno k opotřebovávací válce na Ukrajině. Dodávky zbraní a munice do Kyjeva se zatím jen zvyšují. Zpočátku se na Západě hovořilo pouze o pomoci s uniformami a vybavením. Pak přišly na řadu ruční zbraně, pak Javeliny a další MANPAD, pak zbraně a munice pro dělostřelectvo, tanky, raketové systémy s vícenásobným odpálením a nyní dostává Ukrajina letadla a vrtulníky a očekává dodávky taktických raket s doletem tři sta až pět set kilometrů.

Problém spočívá v tom, že Ukrajina pociťuje deficit munice  základní sovětské ráže, protože východní Evropa, která přešla na standardy NATO, většinu svých zásob již dávno prodala nebo sešrotovala. USA musí hledat munici pro Ukrajinu po celém světě, neboť přezbrojit ukrajinské dělostřelectvo na standardy NATO / k nimž poskytují Američané náhradní díly/, je momentálně neproveditelné. Přesto lze předpokládat, že další dodávky ze Západu umožní ukrajinskému dělostřelectvu vydržet nejméně dalších šest měsíců, i když už nyní je skutečně horší než dělostřelectvo ruské. Na začátku operace bojovalo téměř rovnocenně. Tato skutečnost umožnila Rusku vsadit na dělostřeleckou ofenzívu – rozmělnit ukrajinské síly na úkor dělostřelecké převahy. Ukrajinští dělostřelci si však i nadále zachovávají schopnost podporovat své jednotky na klíčových bojištích. Dělostřelecká podpora zeslábla, ale zcela nezmizela. A nesmyslné ostřelování civilních čtvrtí v Doněcku ukazuje, že nedostatek munice je také stále relativní.

Neměli bychom tedy očekávat, že Ukrajina ztratí v blízké budoucnosti svou technickou bojeschopnost. Uvidíme, co se stane s lidskými silami a zda se brzy vyčerpá “potrava pro děla”.

Ukrajinské úřady prohlásily, že na území pod jejich kontrolou žije přibližně 40 milionů lidí. Kyjev však počítá i tři miliony občanů DLR/LLR za své. Faktem však zůstává, že podle výpočtu spotřeby pečiva  by to nebylo ani těch 37 milionů. Skutečný počet občanů na územích, která ovládal kyjevský režim, se pohyboval někde kolem 25-27 milionů. Se začátkem speciální operace však Kyjev přišel o území, která před vypuknutím bojů obývalo 5-6 milionů lidí. Podle OSN opustilo Ukrajinu po začátku vojenské operace asi 12 milionů lidí, z nichž se později vrátilo 6 milionů.

Ukrajina by tak měla po zahájení SVO přijít o zhruba 10 milionů lidí. Vezměme však v úvahu, že část obyvatel osvobozených území se přesunula do oblasti kontrolované Kyjevem a část z těch šesti milionů lidí, kteří opustili Ukrajinu, odešla z osvobozených území do Ruska. Proto, abychom se vyhnuli dvojímu započítávání ztraceného obyvatelstva, budeme předpokládat, že počet Kyjevem kontrolovaných občanů Ukrajiny je 20 milionů.

Polovinu z těchto dvaceti milionů tvoří ženy. Přestože se Kyjev snaží zvýšit mobilizační zdroje zavedením vojenské služby pro ženy určitých profesí, je třeba si uvědomit, že až na několik výjimek (profesionální nacistky – odstřelovačky, dělostřelkyně atd.) nejsou ukrajinské ženy fyzicky ani morálně připraveny účastnit se bojových akcí. Mohou částečně nahradit muže v týlu, ale je třeba mít na paměti, že i do týlu se obvykle rekrutují nebojující muži, kteří nemohou sloužit na frontě kvůli špatnému zdravotnímu stavu. Z mobilizačního potenciálu tak můžeme rázem škrtnout deset milionů.

Dalších pět milionů jsou starší lidé a děti, kteří nemohou být mobilizováni kvůli svému věku. Ze zbývajících pěti milionů někteří neuspějí ze zdravotních důvodů, někteří se mobilizaci vyhnou jakýmkoli způsobem, někteří jsou státní zaměstnanci s výjimkami, někteří jsou nepostradatelní a nemohou být povoláni, aby nedošlo k odstavení strategických podniků (např. jaderných, vodních či tepelných elektráren). A tak zůstávají k dispozici pro potřeby mobilizace dva miliony lidí.

To je hodně. Při počtu 20 milionů obyvatel je to deset procent celkové populace. Je velmi vzácné, aby nějaká země nasadila do zbraně více lidí. Existují ojedinělé případy, kdy bylo mobilizováno i 20 % obyvatelstva, ale to je gesto zoufalství ze strany státu, který čelí vojenské katastrofě. Vyřazení tohoto počtu rukou z ekonomiky by zemi zničilo rychleji hospodářsky, než by utrpěla vojenskou porážku.

Vzhledem k tomu, že přibližně milion občanů byl již mobilizován, lze uvažovat o dalším milionu dostupných zdrojů pro mobilizaci. Mohlo by jich být více, ale ukrajinská armáda již ztráty utrpěla a doplnila je mobilizačním potenciálem. Vzhledem k tomu, že se Kyjevu podařilo udržet početní stav aktivní armády na přibližně stejné úrovni, ztráty byly plně vyrovnány. Nyní spočítejme ukrajinské ztráty.

Ukrajinský generální štáb své ztráty evidentně nezveřejňuje. Nikdo nikdy nezveřejňuje počty obětí, aby neposkytl informace nepříteli a neznepokojil vlastní obyvatelstvo. Američané odhadují pravděpodobné ztráty Ukrajiny v podobě padlých, zraněných, válečných zajatců, nezvěstných v boji a z dalších příčin na 140 – 145 000 osob, aniž by upřesnili, zda se jedná o ztráty armády nebo celkové ztráty všech silových složek. Rusko odhaduje celkové ztráty na Ukrajině na 175 – 190 000 osob ve všech bezpečnostních složkách. Tyto údaje spolu dokonale korelují. Pokud armáda ztratila 140-145 tisíc, pak by ztráty ostatních bezpečnostních složek měly činit 35-45 tisíc. Jen v Mariupolu –  v pluku Národní gardy „Azov“ (nebyl součástí armády) – ztratili 1500 až 2000 mužů, kteří byli zabiti, zraněni nebo zajati.

V zájmu korektnosti vezměme za základ spodní hranici. Jestliže všechny bezpečnostní složky ztratily za půl roku 175 000 lidí, za rok jich ztratí 350 000. Jen na doplnění armády bude potřeba 280 tisíc vojáků. Za dva roky jich bude 700 tisíc a 560 tisíc. V tomto okamžiku Ukrajina prakticky ztratí schopnost udržet početnost aktivní armády prostřednictvím pravidelných kontingentů mobilizovaných osob.

Ve skutečnosti by k tomu mělo dojít dříve, protože s úbytkem kádrů klesá kvalita jednotek a zvyšují se jejich ztráty. Ztráty rostou také v důsledku rostoucí technické převahy Ruska, především v dělostřelectvu. Ukrajina by tak měla ztratit schopnost kompenzovat ztráty do léta a podzimu příštího roku. To je poslední termín, po jehož uplynutí se kapitulace Kyjeva stane nevyhnutelnou, protože ztratí schopnost bojovat.

K rozpadu armády a zhroucení fronty však může dojít i mnohem dřív. Psychická únava z války se obvykle dostaví náhle a nikdo nedokáže říci, co tak katastrofálně ovlivnilo včera ještě zcela bojeschopné vojáky, kteří dnes houfně prchají, aby se vzdali. Obvykle se jedná o komplex těžce pochopitelných příčin.

Stanovujeme pouze horní hranici trvání odporu Ukrajiny. Může vydržet ještě asi rok (plus minus dva nebo tři měsíce), pokud armáda a obyvatelstvo projeví vůli vydržet až do konce, dokud se nevyčerpají materiální možnosti odporu. Ke zhroucení fronty v důsledku psychického kolapsu může dojít i po dvou, po třech měsících, ale také až za rok. To je příliš choulostivá záležitost, než aby se dala předem vykalkulovat.

Z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová