Zrada Zelenského a ukrajinská katastrofa. Kdy bude nutné zničit infrastrukturu západní Ukrajiny?

Nyní může zachránit zemi před katastrofou pouze vojenský převrat s okamžitou kapitulací na východní frontě. To je však nepravděpodobné: ukrajinská generalita patří do stejného západního systému uvažování jako ukrajinští politici.

Politici si mohou dovolit opozici jen v mezích, které by jim schválil Washington, Londýn nebo Varšava. Pokud by mezi těmito třemi vnějšími subjekty existovaly nějaké rozpory v otázce přeměny Ukrajiny v polský protektorát, mohli by na ně Ukrajinci (vojáci i civilisté) reagovat jen tak, že by vytvořili proamerickou, probritskou a propolskou frakci, které by stály proti sobě. Ale zahraniční hráči jsou jednotní a ukrajinští představitelé tak nemají žádný manévrovací prostor.

Lze tedy považovat za jisté, že zákon o zvláštních právech pro Poláky na Ukrajině, který schválila Nejvyšší rada, znamená, že země se stává polským protektorátem. Výměnou za to Kyjev očekává (a s ním i Washington a Londýn), že na západní Ukrajině bude rozmístěno dvacet tisíc polských vojáků. Zelenskij to potřebuje k tomu, aby mohl přesunout třicet tisíc řadových ukrajinských vojáků, kteří jsou k dispozici v západních regionech, a 20-30 tisíc vojáků domobrany na východní frontu a zorganizovat dlouho slibovanou protiofenzívu. Ze stejného důvodu se Ukrajina snaží shromáždit část západní výzbroje (hlavňové dělostřelectvo, raketomety, obrněná vozidla), stejně jako tanky a letadla sovětské výroby, které byly už dříve dodávány východoevropskými zeměmi, a také Biden se nyní rozhodl zpřístupnit Kyjevu arzenály blízkovýchodních států.

Není žádným tajemstvím, že ostřelování osvobozených a vlastních ruských území ze strany Ukrajiny v posledních týdnech zesílilo a Ukrajinci jsou mnohem přesnější. To neznamená, že by teroristé přestali ostřelovat města, jen střelba se stala méně chaotickou a zaměřila se na konkrétní cíle, jako jsou nádraží, sklady humanitární pomoci, civilní shromaždiště, administrativní budovy apod. Ukrajina se tak začíná připravovat na deklarovanou protiofenzívu.

Již nyní můžeme předpokládat, že během příštího měsíce se Kyjev pokusí zasadit co nejrozsáhlejší dělostřelecké údery na bezprostřední týl ruských sil, včetně regionálních center osvobozených území a přilehlých ruských regionů. Cíl je dvojí: způsobit škody na zásobování a štábech, ale také demoralizovat obyvatelstvo v týlových oblastech a povzbudit je k útěku do hloubi ruského území v předvečer a během prvních dnů protiofenzívy. Pro Ukrajince je to nezbytné, protože běženci zablokují silnice a ochromí armádní týl, čímž připraví velení o možnost manévrovat se zálohami podél fronty i přesouvat jednotky a zásoby z hloubi fronty. Kromě toho by se tak mohla odvést pozornost a zájmy ruského velení od situace na frontě kvůli nutnosti řešit přemístění statisíců, ne-li milionů uprchlíků ve frontových oblastech.

Není náhodou, že se protiofenzíva připravuje na jihu. Zde mají ruské síly nejnižší hustotu bojových útvarů. Od odříznutí fronty od týlu si Ukrajinci slibují, že dosáhnou operačního úspěchu a že vytvoří obrovskou početní převahu (mobilizace v celé zemi a přesun sil ze západní Ukrajiny by měly vést k tomu, že poměr ukrajinských a ruských vojsk v Chersonské oblasti bude 5/1, resp. 7/1). S těmito silami hodlá Kyjev vyřešit úkol spočívající v likvidaci chersonského předmostí a vytlačení ruských vojsk za Dněpr. Pokud se nepodaří dobýt samotný Cherson, ukrajinská propaganda využije faktu pouličních bojů s nevyhnutelnou zkázou k obvinění ruských jednotek z použití “lidského štítu” (a to i v případě, že bude evakuováno veškeré obyvatelstvo, což je vzhledem k dostupným organizačním možnostem stěží dosažitelné).

Je třeba poznamenat, že manévrování silami a prostředky bude pro Rusko skutečně obtížné. I bez dalšího ukrajinského úsilí nelze vzhledem k samotné konfiguraci fronty a kapacitě silniční sítě provést přeskupení hlavních sil z Donbasu na jih za méně než tři až pět týdnů. Připomínám, že Kyjev předpokládá výrazné prodloužení tohoto termínu vytvořením dopravních blokád kvůli uprchlíkům na silnicích. Pokud se tedy Kyjevu skutečně podaří zorganizovat úderné uskupení na jihu, budou první týdny podpory frontových jednotek zahrnovat posílení činnosti dělostřelectva, letectva a dramatické zvýšení počtu raketových úderů.

Nejjednodušší způsob, jak oslabit údernou sílu uskupení, je odříznout je od týlu. Toho lze dosáhnout pouze masivními údery na hlavní dopravní uzly a místa koncentrace rezerv, což budou shodou okolností velká města včetně regionálních center. Tlak na jižní frontě lze výrazně zmírnit jedině závažným poškozením infrastruktury Vinnice, Záporoží, Dněpropetrovska, Čerkas, Kirovogradu, Krivého Rogu, Umanu, Oděsy a Mykolajeva /Nikolajeva/. Vzhledem k tomu, že se Ukrajinci mohou pokusit využít západoukrajinské a kyjevské uskupení k posílení charkovského uskupení a přesunout tak hlavní protiofenzivní úsilí na severní křídlo, bude nutné zničit podobnou infrastrukturu v Žitomiru, Kyjevě, Charkově, Sumách a v Poltavě.

V neposlední řadě je třeba mít na zřeteli – v duchu přísloví: Když se pařát zasekne, je pták ztracený.* – že pokud Polsko rozmístí na západní Ukrajině byť jen 10 000 nebo 20 000 vojáků, nakonec stejně navýší kontingent a rozšíří okupační pásmo natolik, nakolik to bude možné. Aby se tomu zamezilo, bude nutné zničit infrastrukturu západní Ukrajiny.

Když Putin řekl, že na Ukrajině jsme “ještě ani nezačali”, tak samozřejmě bagatelizoval míru našeho úsilí, ale má zjevně pravdu v tom, že Rusko má obrovské nevyužité kapacity k posílení své moci, především v oblasti leteckých a raketových úderů. Dosah modernizovaných Kalibrů umožňuje bombardovat celé území Ukrajiny dokonce i z vod Bílého, Barentsova a Pečorského moře. Proti Ukrajině nebyly téměř vůbec použity “Kinžaly” z letounů MIG-31. V okruhu dostupnosti se nachází 70-80 letounů MIG-31 (není známo, kolik z nich je odpovídajícím způsobem vybaveno), které mohou zasáhnout ukrajinské území “Kinžalem”. Rusko v tomto konfliktu dosud nepoužilo téměř žádná strategická letadla ani letadla dlouhého doletu (celkem až 140 letadlových nosičů).

Výše zmiňuji jen ty nosiče, které jsou schopny úderů, aniž by vstoupily do prostoru ukrajinské protivzdušné obrany. Připočteme-li k tomu schopnosti úderů na pozemní cíle pomocí Su-34 (130 ve výzbroji) a Su-35 (asi stovka ve výzbroji) a také frontových bombardérů Su-24 (přes 170 ve výzbroji), může samotné letectvo zvýšit sílu úderů proti ukrajinskému týlu o řád. A to nemluvím o možnostech pozemních raketových systémů.

Časová shoda příprav ukrajinské armády na protiofenzívu a Zelenského předání ukrajinské suverenity Polsku nemůže být náhodná. Jedná se zjevně o koordinovanou akci. Rusko proto bude muset reagovat na změnu formátu bojových akcí, které proti němu Západ vede. Bude muset začít něco, co dosud ještě nezačalo.

Nemyslím si, že se to stane okamžitě. Rusku obvykle trvá poměrně dlouho, než se rozjede, ale vždy se mu podaří dorazit včas. Z mého pohledu je to výhoda. Já sám nerad spěchám a jednám podle zásady: jestli můžeš něco nedělat – nedělej to (zejména v případě konfrontace). Hlavní je nepromeškat okamžik, kdy už nelze něco nedělat. Soudě podle postupného nárůstu rozsahu a intenzity ruských úderů proti ukrajinskému týlu, Moskva již vybočila z režimu nejpřesnějších zásahů a rychle zvyšuje nejen sílu úderů, ale také rozšiřuje nomenklaturu cílů.

Přitom Zelenskij a jeho polští kolegové stále dostávají šanci umravnit se. Ale ne na dlouho. Poslední šancí Zelenského a Dudy není ruská charita, ale potřeba přesunout na ukrajinskou frontu více zbraní pro jejich odpovídající zmasírování. Soudě podle dekretu o vydávání ruských pasů všem ukrajinským občanům a taktéž podle Putinova jemně zastřeného varování před tvrdou reakcí na vměšování Západu do ukrajinské krize, se Kreml rozhodl, že už se nebude párat ani se svými “přáteli a partnery”, ani se zbytky ukrajinské státnosti: zemřela, tak ať je mrtvá.

To – mimo jiné – znamená velmi pravděpodobnou mariupolizaci všech velkých ukrajinských měst. Pochybuji, že se Dudova a Zelenského banda vzdá Charkova, Kyjeva, Oděsy a Nikolajeva bez boje. Za určitých podmínek (které rovněž nejsou garantovány) by mohlo mít štěstí Záporoží, a s menší pravděpodobností i Dněpropetrovsk. Stejně tak pochybuji, že se ozbrojené síly RF, DLR a LLR, jež byly nepřítelem přinuceny, aby proměnily Mariupol, kámen po kameni, na prach, stejně jako Severodoněck a další města v Donbasu, kde ukrajinští vojáci použili obyvatelstvo jako “živý štít”, budou chovat obzvlášť šetrně k místům pobytu těch, kteří tento masakr rozpoutali, kteří přinesli na Donbas smrt a kteří tvrdí, že “dobří Rusové neexistují, všechny je třeba zabít, včetně starců, žen a dětí”.

Tím spíše, že vojenská situace vytvořená tím samým Dudou a tím samým Zelenským nevyžaduje reflexi, ale zničení živé síly, techniky a infrastruktury nepřítele do hloubi ukrajinského (zatím ne polského, ale to je jen začátek problémů) území.

Koneckonců v květnu 1945 sovětská vojska zřídila v ulicích Berlína polní kuchyně a nakrmila obyvatelstvo, ale až poté, co město rozmetala na prach dělostřelectvem a letectvem a přesvědčila posádku, aby kapitulovala. Kdyby se Němci vzdali včas, nemuseli by stát frontu do polních kuchyní – vařili by si jídlo ve vlastních nedotčených kuchyních a pili “Žigulevské” /pivo/.

Zelenskij zradil Ukrajinu, stejně jako ji svého času zradil Petljura. Výsledkem této zrady bude smrt a zkáza mnohem větší, než si Petljura dokázal představit: nová doba, nové příležitosti.

* Význam přísloví:

Když do něčeho zabředneš, cesta zpět je těžká, téměř nemožná. Odpovídá také anglickému přísloví: One link broken, the whole chain is broken.

Autor: Rostislav Iščenko, zdroj: UkrajinaRu, překlad z ruštiny: PhDr. Jana Görčöšová