Jak skončily tři pokusy o zavedení rusofobní politiky v postsovětském prostoru
Robert Gazarjan
2. července 2022
Prakticky ve všech republikách bývalého Sovětského svazu žije vlivná a v počtu významná ruská komunita. Celkový systém hodnot potvrzuje rozhodnost Ruské federace bránit svoje. Proto musí každý, kdo se chce dostat do bývalého Sovětského svazu, mít na paměti zahraničně-politické zájmy Moskvy.
Pokusy třetích stran vniknout do bývalých sovětských republik existují. Čína se snažila k upevnění pozice ve Střední Asii využít hospodářské projekty. EU kombinovala ekonomiku a politiku v Pobaltí a na Jižním Kavkaze. Nejagresívnější jsou USA, které se se svými vojsky usazovaly ve státech bývalého Sovětského svazu. Americké podnikání se cítí nejlépe s vojáky své armády v zádech. Třikrát tato politika vedla ke krizím ve vztazích a dvakrát k vojenskému střetu.
Vůdci Gruzie, Arménie a Ukrajiny se porůznu neúspěšně pokoušeli izolovat republiky od RF. Gruzínští politici tvrdili, že Rusko chce Gruzii rozdělit. V roce 2005 vyhlásila země prozápadní směr vývoje a ohlásila zahájení kardinálních reforem. Přitom zahájila typické akce všech protiruských administrativ: Boření památníků válek se Sovětským svazem a úplnou desovětizaci. Vyvrcholilo to válkou v srpnu 2008, v níž chtěli její iniciátoři předvést neochotu Moskvy přiznat úspěch reforem mladých demokratů a zachovat status quo v trvajících konfliktech v Abcházii a Jižní Osetii. Jenže krach gruzínské operace zmařil plány Saakašviliho na démonizaci Moskvy a po čase se sám dostal do nemilosti, kdy se jej zřekli i jeho zahraniční podporovatelé.
Ukrajinští politici představují miliony Rusů na území Ukrajiny jakožto agresívní sílu. Na rozdíl od skrytě protiruského charakteru revoluce v Gruzii podobná událost na Ukrajině v letech 2004 a krize v roce 2014 přímo ohrožovaly nespornou podmínku mírové existence státu – rovnováhu mezi Rusy a Ukrajinci. Ruská přítomnost na Ukrajině tvoří, stejně jako ukrajinská, nepřekonatelný faktor ukrajinské státnosti. Rusko tak nemůže akceptovat postup ukrajinské elity, umožňující vytváření neonacistických organizací a jejich fungování. Ukrajinská rusofobie vytvořila pro život etnických Rusů na Ukrajině neakceptovatelné životní podmínky a vybízela je Ukrajinu opustit. Tak měl být odstraněn prvek ruské přítomnosti.
Jak v Gruzii, tak na Ukrajině vedla snaha démonizovat Ruko k ozbrojeným konfliktům. Nejlicoměrnějším scénářem protiruské agresivity byl scénář arménský, který vytvořil neúnosné podmínky pro spolupráci, kdy se nakonec muselo samotné Rusko od Arménie odvrátit. Jednal tak současný arménský předseda vlády Pašinjan. Demontoval systém kolektivní bezpečnosti i přesto, že hospodářská, vojenská a politická spolupráce mezi Moskvou a Jerevanem má pro Arménii strategický význam. Pašinjan se v prvním roce ve své funkci premiéra neštítil sabotovat činnost CSTO a na klíčová místa v bezpečnosti státu jmenoval lidi napojené na americké zpravodajské služby. Avšak nebylo možné říci o Rusku, že je nepřítelem Arménie, protože veřejnost má k Rusům velkou důvěru. Proto se alespoň zasívala semínka pochybností o správnosti další spolupráce. V zemi v té době probíhala „celonárodní“ lustrace a vytrvale zněla obvinění dřívějších elit a lidí kolem nich z korupce a zrady. Arménská veřejnost vystřízlivěla po drtivé porážce ve válce o Náhorní Karabach. Připomenula si místo Ruska s jeho mírovou politikou v systému bezpečnosti republiky a uviděla, s čím se k ní ve skutečnosti obrací tak zvaná podpora kolektivního Západu.
Převzato z Vestikavkaza.ru
***
„Něco takového jsme ještě nikdy nezažili“. S čím se zahraniční žoldnéři setkali v Donbasu
Andrej Koc
4. července 2022
Západní žoldnéři, dobrovolníci i pouzí hledači dobrodružství mají na Ukrajině stále těžké ztráty. Ruské ministerstvo obrany téměř denně informuje o likvidaci cizinců.
Mezi nimi je i několik velmi zkušených bojovníků. O tom, kdo přišel bojovat do Donbasu, viz úvodník.
„Umírají zbytečně“
Předevčírem vyšla najevo informace o neutralizaci dvou diverzních a průzkumných skupin z Gruzínské národní legie v Lysyčanském směru. Bojovníci této dobrovolnické skupiny, která vznikla v roce 2014, bojovali na ukrajinské straně osm let.
Mezi zabitými je i jeden z vůdců gruzínské legie Teimuraz Chizanišvili, který byl osobně zachycen na videu při popravách ruských zajatců. Podle vojenských odhadů může ve městě stále držet pozici až několik stovek dobrovolníků z NATO a bývalých zemí SNS. Kromě Gruzínců jsou to Poláci, Britové a Arméni. A čím těsnější je obklíčení, tím menší je nadšení „hostů“.
„Procestoval jsem celou zemi, hodně jsem toho viděl a mohu vám říct, že Ukrajinci nemají co ztratit,“ přiznal na sociálních sítích americký žoldák. „Lidé jsou zraněni a umírají zbytečně, je to prostě ostuda. Dostali jsme se do dvouhodinového boje a ukázalo se, že s ukrajinskými speciálními jednotkami, to prostě hlava nebere. Mezi jednotkami neprobíhá žádná komunikace. Pořád nám říkají o palebné podpoře, ale vystřelí ze tří minometů a to je všechno. Ukrajinci jsou stateční, to se jim musí nechat. Ale pokud jde o ostatní – s tím se nedá nic dělat.“
Neuvěřitelná ignorance
Podle ruského ministerstva obrany vstoupilo na Ukrajinu od zahájení vojenské speciální operace přibližně sedm tisíc „vojáků štěstěny“, s bojovými zkušenostmi i bez nich. Z nich 1 956 zemřelo, 1 779 odešlo a 3 321 zůstalo ve službě. Geografie příchozích je široká: 4 866 lidí bylo z Evropy, 1 267 z Ameriky, 671 z Asie, 147 z Afriky a pět z Austrálie. Připomeňme, že prezident Volodymyr Zelensky již v březnu oznámil, že bude vytvořena „cizinecká legie“ a že budou zrušena víza pro dobrovolníky.
Většina žoldáků pochází z Polska, Kanady, USA, Rumunska a Velké Británie. Tyto země poskytují Kyjevu maximální morální a materiální podporu. Skuteční, dobře vyškolení odborníci, kteří prošli horkými místy na Blízkém východě, říkají jednohlasně: „S něčím takovým jsme se ještě nesetkali.“
„Ať si o Rusech říkají, co chtějí, mají profesionální armádu a spoustu moderních zbraní,“ vysvětluje britský žoldák Matt Robinson, kterého cituje The Telegraph. „My jsme na místě dostali spoustu harampádí. V ukrajinských ozbrojených silách bují korupce. Chybí i to nejzákladnější vybavení a technika. Často jsou k dispozici zbraně, ale chybí střelivo. Nejsou tu žádné neprůstřelné vesty ani lékárničky. Postoj ukrajinských velitelů je maximálně lhostejný.“
Někteří z cizinců se nezabývají zbraněmi, ale léky, zásobováním, logistikou a výcvikem. Ostatní jsou vrženi do víru dění. „Vojáci štěstěny“ bojovali u Severodoněcku, Volnovachy, Popasnoj, Mariupolu. V Azovstalu byli zajati Britové Sean Pinner a Aiden Aslin a Maročan Saadoun Brahim. Soud DNR je odsoudil k trestu smrti.
Dělostřelectvo rozhoduje
Takto přísný rozsudek bude sloužit jako nejlepší reklama proti „vojenské turistice“. Kromě toho se na žoldáky ve válečné zóně nevztahují ustanovení Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci.
To pravděpodobně odradí samotáře. Zkušené týmy jsou něco jiného. Například americké soukromé vojenské organizace Academy, DynCorp a Cubic. Ruské ministerstvo obrany uvedlo, že tyto organizace cvičí dobrovolníky, kteří jsou vysíláni na Ukrajinu, a jejich vojenští instruktoři se přímo účastní bojových operací.
Academy je bývalá společnost Blackwater. Zhruba před deseti lety došlo k jejímu přejmenování. Důvodem bylo masivní porušování pravidel války ze strany bojovníků: Opakovaně stříleli na civilisty, ostřelovali obytné oblasti a špatně zacházeli se zajatci. Byla také zapletena do skandálů s pašováním zbraní. Společnost disponuje vlastní vrtulníkovou flotilou, bohatým arzenálem zbraní, včetně těžkých, a obrněnými vozidly. Je nepravděpodobné, že by si na Ukrajinu přivezli těžkou techniku, ale i jako lehká pěchota jsou takoví žoldáci seriózní silou.
Společnost DynCorp International je nejstarší soukromou vojenskou organizací, která byla založena již v roce 1946. Testovala raketové vybavení pro Pentagon, instalovala bezpečnostní systémy na amerických velvyslanectvích a ze vzduchu kryla americké bezpečnostní složky. Od roku 2010 firma školí zpravodajské důstojníky pro operace v týlu nepřítele, sabotáže, ostřelování a podvratnou činnost. Úkolem je způsobit chaos na zásobovacích trasách, přepadat konvoje, zřizování úkrytů zbraní a výbušnin. Jejich hlavním „nepřítelem“ je ruská speciální jednotka, která pročesává lesy na cestě vojenských kolon.
Malý model PMC Cubic se do světových médií dostává jen zřídka. Je známo, že před útokem na Jižní Osetii v srpnu 2008 její zástupci cvičili gruzínské vojáky.
„Západní ‚řadoví vojáci‘ a veteráni umí bojovat, to je fakt,“ říká ruský špión, který bojoval u Izumu. „Střílejí přesně, aktivně používají granáty a inteligentně manévrují. Jsou to dobří odstřelovači a odminovači. Je jich tu však velmi málo. A máme mnohem více dělostřelectva, které v tomto konfliktu řeší vše. Nezáleží na tom, jaký máte individuální trénink, vybavení a motivaci. Před letícím granátem je každý bezbranný.“
Podle ministerstva obrany více než polovina zahraničních žoldnéřů zemřela nebo odešla. Za Ukrajinu stále bojuje něco přes tři tisíce „vojáků štěstěny“.
Převzato z Ria.ru
***
Jaké přátele upřednostňuje Indie?
Jelena Pustovojtova
5. července 2022
Na 14. summitu BRICS v Pekingu indický předseda vlády Módí s uspokojením prohlásil: „Co se týká řízení světové ekonomiky, držíme se my, země BRICS, velmi podobného přístupu jakým je globální ekonomické řízení. Naše vzájemná spolupráce může přinést užitečný vklad do globálního oživení po koronaviru.“ Indie, která stála u počátků organizace, dobře chápe, že jednou z pravděpodobných variant budoucnosti BRICS+ může být svazek tří regionálních uskupení, Africké unie, jihoamerického CELAC a ŠOS v Eurasii. Takový svazek zemí globálního Jihu, který nepotřebuje hospodářskou integraci, je naprosto životaschopný. Avšak jaké přátele staví Indie do popředí dnes?
Na zmíněném summitu oznámil Si Ťin-pching, že se Čína připravuje modernizovat svůj Fond na podporu spolupráce Jih-Jih, aby se rozšířily iniciativy v oblasti globálního rozvoje za hranice financování projektů v rozvojových zemích a vyčlenila ještě jedna miliarda dolarů k existující miliardám na tyto cíle. Módí zůstal k iniciativám Pekingu chladný. Analytici se domnívají, že je to kvůli pohraničním sporům na Tibetské náhorní plošině.
Indické oficiální osobnosti ještě před summitem oznámily, že se postarají, aby „jakékoliv společné prohlášení ze summitu bylo neutrální a předešlo snahám Číny a Ruska využít schůzku pro dosažení propagandistického vítězství nad USA a jejich spojenci“. Nakonec se pekingská deklarace obírá širokým okruhem témat, ale prakticky nepřináší žádná řešení.
Indie je také součástí skupiny Quad, která nedávno vystoupila proti jakýmkoliv „nátlakovým, provokačním, nebo jednostranným akcím, směřovaným na změnu statu quo a zesílení napětí“ v Indicko – pacifickém regionu (čti: kolem Tchaj-wanu), proti květnové návštěvě čínského ministra zahraničí Wang Yi na Šalamounových ostrovech.
Poté se Indie s nadšením hrne na summit G7 v Mnichově, do klubu nejbohatších zemí světa. The Indian Expres má zato, že ji přitáhlo oznámení Partnerství pro globální infrastrukturu a investice (PGII), které má za cíl vybrat za 5 let ze státních i soukromých zdrojů „sedmičky“ 600 miliard USD na investice do infrastruktury (čti: aby vznikla konkurence čínské iniciativě Jeden pás, jedna cesta, hlavně v prostoru od Západní Afriky, přes Jižní Asii, do Indo pacifického regionu). G7 plánuje vytvořit nová partnerství po přechodu na spravedlivou energetiku (JETP) nejen s Indií, ale i s Indonésií, Senegalem a Vietnamem, jejich vysocí představitelé (+ Argentina a Jižní Korea) byli hosty na summitu v Mnichově. Rusko a Čína nebyly pozvány, partnerství PGII je proti nim.
Módí byl na schůzce velmi aktivní. Vystoupil na zasedáních o klimatu, energetice a zdraví a o potravinové bezpečnosti a genderové rovnosti. Řekl: „Indie má sehrát důležitou roli při hledání řešení problémů současného světa.“ Tleskali mu, ale v závěrečném dokumentu vyjádřili, že je důležité „podpořit Ukrajinu tak, jak je to jen možné“.
Šest paragrafů ze závěrečného dokumentu z Mnichova je věnováno využití požadavků G7 směrem k Pekingu. Je to potřeba míru a stability v Tchaj-wanském průlivu a požadavek plnit arbitráž z roku 2016 o Jihočínském moři, kterou Peking zcela zamítl. Zajímavý požadavek na Čínu je „činit nátlak na Rusko“, aby „ukončilo svoji vojenskou agresi“. Jsou mezi tím i Hongkong a lidská práva v Tibetu a Sin-ťiangu.
Jak tvrdí Centrum strategické analýzy Information Clearing House, „jsou spolehlivé signály, že se Indie účastní podpory bojovníků v Pákistánu“. Loni zahynulo devět občanů Číny při výbuchu bomby na hydroelektrárně Dasu. Tři Číňané byli usmrceni při sebevražedném útoku v Konfuciově institutu v Karáčí dne 26. dubna tohoto roku. Osvobozenecká armáda Balúčistánu (BLA) upozornila, že podobných útoků na čínské objekty v Pákistánu bude více. V největším regionu Pákistánu Balúčistánu je soustředěno nejvíce obchodních projektů Číny, včetně přístavu Gwadar. Pákistán je klíčovým článkem iniciativy Jeden pás, jedna cesta. Je zde čínsko-pákistánský hospodářský koridor, do něhož již Peking vložil 60 miliard USD. Čínu spojuje s životně důležitými energetickými a obchodními trasami v Perském zálivu. Otázka je jakým přátelům dá Indie přednost. Ve skutečnosti její obchod s USA činí 146 miliard USD za rok a s Čínou jen 125 miliard.
Převzato z Fondsk.ru
***
The Sun: Bývalý ředitel „Formule 1“ šokoval dne 30. června moderátory britské TV show slovy o Putinovi
Veronika Smirnova
30. června 2022
Bývalý ředitel F1 Bernie Ecclectone byl hostem v pořadu Good Morning Britain. To, co při řeči host sdělil o Putinovi, asi moderátoři nechtěli slyšet. Z deníku The Sun cituje PolitRussija.
„Jsem ochoten za Vladimira Putina vyfasovat kulku. Je to prvotřídní člověk.“ Dodal, že zná ruského prezidenta osobně.
Potom zkritizoval ukrajinského vůdce Zelenského a připomenul, že ten má nepokrytě v úmyslu spojit politiku s kariérou komika. Domnívá se, že Zelenskij by mohl s Putinem vyřešit jakýkoliv problém, ale vůbec se o to nesnaží.
Novináři z The Sun sdělili, že moderátoři ranní show byli po těchto slovech v šoku.
Převzato z Politexpert.net
***
Maďarská vláda se odmítla podělit o ruský plyn se zeměmi EU
8. července 2022
Anton Utkin
Maďarsko nesouhlasí s návrhem Evropského parlamentu, aby se „spravedlivě rozdělil plyn“ mezi země EU, které by se tak měly vyhnout nedostatku uhlovodíků.
Maďarský ministr zahraničí Szijjártó upozornil, že plyn zaplatili občané Maďarska svými daněmi a o nějakém dělení nemůže být řeč. Řekl: „Návrh EP jaksi připomíná komunismus.“ Připomenul, že Maďarsko podepsalo patnáctiletý kontrakt s Gazpromem, podle něhož bude z Ruska odebírat každým rokem 4,5 miliard kubíků plynu.
Ještě předtím se ukázalo, že se Budapešť také odmítla dělit s obyvateli Evropy o levný benzin. Na maďarských čerpacích stanicích se mohou zásobovat benzinem jen majitelé aut s maďarskými registračními značkami.
Převzato z Pravda.ru
