ROZSUDEK NAD RUSKEM BYL ROZHODNUT PŘED 33 LETY. ODHALEN PLÁN NA VYHLAZENÍ RUSŮ (SLOVANŮ)

Během posledních osmi let se Ukrajina definitivně stala americkou kolonií – a také rozsáhlým neonacistickým projektem nazvaným „Anti-Rusko„. Její formování však vůbec nezačalo po státním převratu v roce 2014 a dokonce ani po oranžové revoluci o deset let dříve. V novém vyšetřování První ruská shromáždila důkazy o tom, že Západ začal před více než 30 lety měnit Ukrajince ve svůj majetek a vynakládal na to obrovské částky. Nyní je však tento projekt na pokraji smrti.

Do Kyjeva pronikl „mimozemšťan“

V roce 2014 vyhlásil Kyjev takzvanou protiteroristickou operaci, která se změnila v krvavý teror proti obyvatelům Donbasu, přičemž USA a jejich spojenci v NATO udělali vše pro to, aby bylo prolito co nejvíce ruské a ukrajinské krve.

Na Ukrajině nepůsobili pouze instruktoři NATO, Kyjevu byly dodávány nejen zbraně a peníze. V zemi se usadili pracovníci západních tajných služeb a nejrůznější poradci masově pronikali do všech ukrajinských vládních struktur a ovládali největší podniky. Prakticky v útrobách Ukrajiny a na úkor její budoucnosti byl vypěstován strašidelný „Vetřelec“, který nyní unikl do volné přírody.

Tento projekt není Irák, Libye, Sýrie ani Afghánistán. Již několik desetiletí probíhá největší operace západních zpravodajských služeb v dějinách lidstva, jejímž cílem není ani tak nastolit hegemonii západního řádu, ale odstranit z cesty vše „zbytečné“. Jde o rozdělení, oslabení, zničení Ruska jako státu, a to cizíma rukama, aniž by hrozilo riziko plnohodnotné války. Nyní se tyto cíle, dříve pečlivě maskované pod mantrou ukrajinské demokracie, dostávají otevřeně na povrch.

Chceme vidět svobodnou a nezávislou Ukrajinu, oslabené a izolované Rusko a silnější, jednotnější a odhodlanější Západ. Věříme, že všechny tyto tři cíle jsou dosažitelné, a Ukrajině pomáháme, aby Ukrajinci přispěli k dosažení těchto cílů.

Toto je citát poradce amerického prezidenta pro otázky národní bezpečnosti Jakea Sullivana, který pronesl 10. dubna 2022 v televizi NBC.

Taková slova v kontextu chvástání, že „každý den posílají zbraně“ na Ukrajinu, znovu potvrdila zjevné: USA potřebují dostat Rusko na kolena za každou cenu, i kdyby Ukrajinci měli bojovat do posledního Ukrajince.

Jinak se nikdy nedočkají nového „světového řádu„, který dříve oznámil americký prezident Joe Biden. Existuje však ještě jeden důležitý faktor, který ovlivňuje zběsilou propagaci rusofobie a zoufalé pokusy zlomit Rusko: Američané nechtějí utrpět nejničivější fiasko v moderních dějinách, ve srovnání s nímž se i stažení vojsk z Afghánistánu bude jevit jako pouhá maličkost. Udělají vše pro to, aby se to nestalo. Do bývalé Ukrajiny, nyní „protiruské“, se investovalo příliš mnoho.

První vlaštovky? Ne, první supi

USA působí na Ukrajině od začátku 90. let a za ta léta se jim podařilo doslova obrátit mysl značné části jejího obyvatelstva. Zejména samozřejmě mladých lidí.

Politolog Rostislav Iščenko, bývalý diplomat a zaměstnanec ukrajinské prezidentské administrativy, vysvětluje:

V té době vyjely první skupiny studentů na výměnný pobyt do zahraničí – do USA a Německa. Hlavně prostřednictvím náboženských sekt. A pak to začalo dělat ministerstvo zahraničí.

Již v roce 1989 (před 33 lety!) vstoupila NED na Ukrajinu. Tato zkratka oficiálně znamená National Endowment for Democracy (Národní nadace pro demokracii). Ve skutečnosti se jedná o propagandistickou strukturu CIA, která připravuje půdu pro barevné revoluce po celém světě.

Jak přiznal v roce 1991 spoluzakladatel NED Allen Weinstein:

Mnohé z toho, co dnes děláme, tajně dělala CIA už před 25 lety.

V letech 1988-1989 NED podporovala činnost ukrajinské katolické církve, mimo jiné prostřednictvím Keston College. Američané za lidská práva na Ukrajině podporovali konspirační publikace Helsinské skupiny. Krymským Tatarům byl udělen samostatný grant. Pod naším vedením vznikla hnutí Rukh, Studentské bratrstvo a Leo Society, stejně jako think-tanky jako Nadace Evropa XXI a Nadace pro demokratické iniciativy.

V roce  2016, na konferenci „Ukrajina ve Washingtonu“ na to výslovně upozornil prezident NED Karl Gershman:

Ano, naše činnost je zaměřena na vytváření a udržování nevládních organizací, které agresivně prosazují politickou agendu USA.

Financování probíhá prostřednictvím standardního grantového systému. Stovky projektů obdržely od USA finanční pomoc v celkové výši přes 22 milionů dolarů. Informace o grantech ukrajinským nevládním organizacím však byly z internetových stránek NED odstraněny. Všechny údaje byly vymazány pozdě v noci 25. února, den po zahájení ruské speciální operace na Ukrajině.

Cargrad však našel webový archiv, kde jsou všechna data zachována.

Informační čistka byla zřejmě nutná, aby se zakryla systematická příprava Ukrajiny na válku s Ruskem: jinak se ztrácí „obraz oběti“ a vzniká neodbytný pocit vyprovokovaného střetu. Tento pocit je naprosto správný.

Důmyslný americký výtvor

NED a USAID*, které na Ukrajině působí od roku 1992, byly ve skutečnosti strůjci první barevné revoluce, která proběhla v roce 2004.

Britský deník Guardian o činnosti NED poznamenal:

Kampaň byla vytvořena Američany, bylo to sofistikované a skvěle promyšlené cvičení západního brandingu a masového marketingu, které bylo během čtyř let použito ve čtyřech zemích ke svržení opozičních režimů.

Pokud jde o „čtyři země„, kromě Ukrajiny jsou to Srbsko (2000, svržení Slobodana Miloševiče), Gruzie (2003, svržení Eduarda Ševardnadzeho, nominace Michaila Saakašviliho), Bělorusko (2001, pokus Američanů nahradit Alexandra Lukašenka opozičním prezidentem ztroskotal).

Odhaluje také podrobnosti o tom, kdo procesy řídil:

Na těchto masových kampaních se podílí především Národní institut Demokratické strany, Mezinárodní institut Republikánské strany, Ministerstvo zahraničí USA a USAID*. Do projektu jsou zapojeny také nevládní organizace Freedom House a Open Society Institute miliardáře George Sorose.

Díky tlaku na společnost a vládu prostřednictvím kontrolovaných médií a nevládních organizací se jim podařilo dosáhnout svého. Mechanismy byly velmi jasné a opozice ze strany Ruska byla velmi slabá. Byly to nerovné podmínky – a není divu, že někteří ze skupiny spin doctorů, kteří šli v roce 2004 Janukovyčovi na pomoc, nyní označují situaci v Rusku za výjimečnou.

Rostislav Iščenko v rozhovoru s Cargradem vzpomíná:

Aktivizace Američanů přišla v roce 2000, kdy Kučma vyvolal skandál kvůli zmizení novináře Gongadzeho – ten se cestou od své milenky nedostal domů. Přestože se mu to stalo už vícekrát, druhý den ráno se půlka Ukrajiny, od vyšívačských kruhů až po seriózní tisk, najednou ptala: „Kučmo, kde je Gongadze? Bylo zřejmé, že jde o plánovanou provokaci, koordinovanou kampaň.

 

Pak, pokračuje, tyto informační kampaně téměř nikdy neustaly: „Ukrajina bez Kučmy“, „Ponechme Juščenka premiérem“ a tak dále. Až k prvnímu, oranžovému Majdanu.

A pak nastal klid. Kurátoři se rozhodli, že svůj úkol splnili. Zpět na začátek se vše vrátilo až v roce 2012, kdy bylo jasné, že se s Janukovyčem nepodaří dohodnout do konce. A začali připravovat jeho náhradu.

Svou roli sehrál i mediální projekt Centre UA, který financuje multimiliardář Pierom Omidyar. Jak informovala ukrajinská média, toto centrum, které bylo založeno v roce 2011, získalo již v následujícím roce půl milionu dolarů, na které přispěl sám Omidyar, George Soros a další. Analytici nepochybují o tom, že velmoci neutrácely z dobroty srdce, ale s jasným cílem stanoveným CIA, vyvést Ukrajinu z orbity Ruska – a předat ji západním korporacím.

Oficiální plán USA: „Militarizace ukrajinské politiky“

Mimochodem, Janukovyč měl být svržen v prezidentských volbách v roce 2015. Situace se však začala rychle měnit a hrozilo, že se vymkne kontrole. Bylo třeba uskutečnit plán B: jakmile Američané zjistili, že Janukovyč Majdan nerozpustí, ale přečká, uvědomili si, že převrat nutno provést o rok dříve, než původně zamýšleli.

Z webových stránek NED byly také odstraněny naprosto ohromující důkazy o tom, že vše bylo rozhodnuto ještě před oficiálním sesazením Janukovyče a akutní fází nepokojů na Euromajdanu. Jedná se o prezentaci, kterou připravil Sergej Leščenko, mediální technolog úzce spolupracující s Američany. Jedná se v podstatě o metodickou příručku. Zpráva byla zveřejněna 12. února 2014 a nám se podařilo najít její kopii ve webarchivu.

Zejména popisuje zapojení radikálních pravičáků do nepokojů, kamenování policie a analýzu důvodů, proč lidé Majdanu nedůvěřovali (americké peníze, antisemitismus atd.).

A mezi závěry o „budoucnosti ukrajinské demokracie“ je i tato věta: „militarizace ukrajinské politiky„.

Vidíte? V té době ještě neprobíhala konfrontace v Donbasu ani sjednocení Krymu s Ruskem, nedošlo ani ke změně moci, ale kurz „militarizace“ už byl vytyčen.

„Mimozemšťan“ odhaluje svou tvář

Čeho se však měl Leščenko bát? Jeho šéfové, Američané, jednali zcela otevřeně a bez nějakých obav. Victoria Nulandová, jenž tehdy byla oficiální představitelkou ministerstva zahraničí, například spolu s tehdejším velvyslancem USA na Ukrajině Geoffreym Pyattem rozdávala protestujícím pověstné „sušenky“ – z bohaté náruče (sama později tvrdila, že šlo o sendviče, ale to na věci nic nemění).

Na Ukrajině se Nulandová cítila být skutečnou paní a místní lidé se před ní klaněli. Foto: Serg Glovny/ZUMAPRESS.com/GlobalLookPress

O něco později – opět ještě před Janukovyčovou rezignací – Nulandová s Pyattem nenápadně a dokonce bezostyšně diskutovala o složení vlády. Je to ona, kdo skutečně jmenuje Jaceňuka premiérem a nezařazuje boxera Klička na seznam ministrů, přičemž vyjadřuje pochybnosti o „Tjahnybokových chlapech“ (neonacistech). A pak odřízne evropské partnery od sestavování kabinetu tím, že pošle EU pryč s jadrnou nadávkou. (Známé „Fuck EU“).

Dnes se vše dostalo do přímého řízení Ukrajiny z Washingtonu, vysvětluje Rostislav Iščenko: zavolají vám manipulátoři a jednoduše vám řeknou, co máte dělat, jaký zákon přijmout a tak dále.

USA navíc na některé pozice dosadily své vlastní lidi, aniž by respektovaly úmluvy. Například Natalia Jaresko, bývalá zaměstnankyně ministerstva zahraničí a rodačka ze Spojených států, byla ukrajinskou ministryní financí.

A ministryní zdravotnictví se stala americká občanka Ulyana Suprunová, která se nikterak netajila svým cílem stát v čele ukrajinského zdravotnictví a zajistit bezplatné dodávky lidských orgánů k transplantaci jejich potřebným bohatým klientům na Západě.(Tato dáma dostala přezdívku Doktorka Smrt).

V dubnu 2014 přijela do Kyjeva současná hlava USA prezident Joe Biden, tehdejší viceprezident. Naučil „menší bratry„, jak snížit závislost na ruské ropě.

O měsíc později se jeho syn Hunter, skandálně propuštěný ze zálohy námořnictva po pozitivním testu na kokain, stal členem správní rady společnosti Burisma, přední ukrajinské ropné a plynárenské společnosti. Jeho firma Seneca Partners začala “ ukrajovat“ 167 000 dolarů měsíčně.

Jak uvedl The Hill s odvoláním na tehdejšího ukrajinského generálního prokurátora Jurije Lucenka, jeho předchůdce Viktor Šokin byl propuštěn na osobní žádost Joea Bidena.

Podle „The Hill“, Biden vyprávěl, jak v březnu 2016 varoval ukrajinského prezidenta Petra Porošenka:

Obamova administrativa bude po Ukrajině požadovat úvěrové záruky ve výši jedné miliardy dolarů, což bývalou svazovou republiku přivede k bankrotu, pokud nebude okamžitě propuštěn generální prokurátor Šokin. Za šest hodin odjíždím. Pokud státní zástupce nebude propuštěn, peníze nedostanete.

A státní zástupce byl propuštěn. Podle publikace byl Bidenův syn zapojen do korupce v Burismě, což je případ, který zahájil Šokin. Důkazem jsou záznamy z amerického bankovního registru, podle nichž společnost Hunter Biden, Rosemont Seneca Partners LLC pravidelně přijímala převody na svůj účet z Barismy.

Dary, půjčky, granty

Těžko říci, kolik peněz Spojené státy na vytvoření projektu Anti-Rusko vynaložily. Stejná Nulandová v dubnu 2014, zřejmě rozhořčená vítězstvím „svidovců“ na Majdanu, v rozhovoru pro CNN potvrdila, že Spojené státy „investovaly“ 5 miliard dolarů do příprav „oranžové revoluce“ na Ukrajině.

Existují však pochybnosti o pravdivosti těchto údajů: značná část amerického financování „samozvané“ Ukrajiny je pravděpodobně skryta a v blízké budoucnosti nebude zveřejněna. Ledaže by slovutná madam Nulandová, která se nedávno rozpovídala o existenci amerických biolaboratoří na Ukrajině, zase něco vyžvanila.

Poznámka Admina: Kdo jste neviděli podívejte se na video Tucker Carlson.

Podle Rostislava Iščenka byly Ukrajině přiděleny desítky miliard dolarů. Již v té době podle něj proudily z USA peníze na vojenské účely, především na výcvik bojovníků. Jejich tábory se nacházely v Polsku, Lotyšsku, Litvě a na západní Ukrajině – vždy bez jakékoliv pompy, v podmínkách nejvyššího utajení.

A po roce 2014 se financování mnohonásobně snížilo. Protože Američané v této fázi dostali, co chtěli. Následovala aktivita, která již nespočívala v dotacích, ale v západních půjčkách na politické a hospodářské reformy. Na každém oddělení seděl zahraniční poradce, který dohlížel na průběh procesu. Američané přestali investovat do ukrajinské politiky – nyní se chystali dosáhnout výsledků.

Není těžké uhodnout, jaký je výsledek: Ukrajina byla všemi způsoby připravena na bezprostřední vojenský konflikt s Ruskem, a to jak formováním veřejného mínění, tak i pumpováním zbraní.

Níže je uveden snímek obrazovky z portálu ministerstva zahraničí USA s údaji o pomoci cizím zemím.

Z grafu je patrné, že vrchol finanční podpory Ukrajiny nastal v roce 2020: téměř 679 milionů dolarů, přičemž polovinu této částky vynaložilo americké ministerstvo obrany. Aby však nedocházelo k mylným interpretacím, jsou na této webové stránce uvedeny pouze potvrzené výdaje.

A zde jsou nejnovější informace o dodávkách pomoci na Ukrajinu z webových stránek ministerstva zahraničí USA.

Od ledna 2021 investovaly Spojené státy do bezpečnostní pomoci (Ukrajině) více než 4 miliardy dolarů… Z toho od 24. února více než 3,4 miliardy dolarů. … Od roku 2014 poskytly Spojené státy na bezpečnostní pomoc více než 6,1 miliardy dolarů na výcvik a vybavení, aby pomohly Ukrajině udržet její územní celistvost, chránit její hranice a zlepšit interoperabilitu s NATO.

Americká grantová pomoc Ukrajině tak po šesti letech útlumu prudce vzrostla v roce 2020 – a zdá se, že jen náhlá (nebo jinou agenturou plánovaná) pandemie odsunula začátek bojů na rok 2022.

Mimochodem, v ruské a ukrajinské interpretaci oddílu o Ukrajině byla výše americké pomoci Ukrajině „více než 5,4 miliardy dolarů“, ale v USA to bylo „7,3 miliardy dolarů“. Pomocí webového archivu se nám však podařilo zjistit, že tato sekce byla na stránkách americké vlády vytvořena 18. ledna letošního roku a původní verze hovořila o 5,4 miliardách USD. Dne 22. března však byla částka upravena na 7,3 miliardy.

Zřejmě to souvisí s rozhodnutím Bílého domu o dalších tranších na vyzbrojení Zelenského režimu: právě v polovině března vyšlo najevo, že Biden vyčlenil pro Kyjev miliardu dolarů na „bezpečnostní pomoc“ a přibližně stejnou částku na údajnou humanitární pomoc.

Ve skutečnosti mluvíme o kolosálním pumpování zbraní ukrajinským vojákům, aby je ani nenapadlo se vzdát. Na podporu této teze zveřejňujeme hlavní část seznamu zbraní a munice zaslaných státy do Kyjeva:

Úvěrová válka: britské peníze

O projekt Anti-Rusko však samozřejmě neměly zájem jen USA. Za dalšího hlavního beneficienta situace lze považovat Velkou Británii, dalšího hráče, který se na něm dlouhodobě podílel.

Britové, kteří dobrovolně souhlasili s rolí mladšího partnera ve dvojici s Američany, jednali mazaněji. Zaprvé se otevřeně nevměšovali do kyjevské politiky, zadruhé vydávali na Ukrajinu mnohem méně peněz a zatřetí dokázali peníze nejen vyhazovat do bezedné propasti svébytnosti, ale také je půjčovat – formou státních půjček. To druhé se mimochodem děje i nyní: finanční pomoc laskavých Angličanů trpící Ukrajině není vůbec bezdůvodná.

Vysvětlení je jednoduché. Londýn na jedné straně oficiálně uvrhl Kyjev do otroctví, z něhož se tak či onak bude muset vymanit (a to těžko penězi, Ukrajina je prostě nemá) v přímé závislosti. Na druhou stranu Velká Británie převzala veškerou práci přímo „na místě“ a strategické otázky přenechala USA.

Britský ministr obrany Ben Wallace (ten samý, kterého jako kluka napálili vtipálci Lexus a Vovan) během projevu v Dolní sněmovně letos v lednu upřesnil, že britští instruktoři od roku 2015 vycvičili v rámci operace ORBITAL přes 22 tisíc ukrajinských vojáků.

To ale není všechno. V roce 2019, dlouho před eskalací konfliktu v Donbasu, Britové rozšířili rozsah operace. Zahrnovaly také spolupráci v námořní oblasti, která vyústila v rozhodnutí dodat Ukrajině dvě protiminové lodě a v dohodu o „společné výrobě osmi nových lodí vybavených moderními zbraňovými systémy„.

Přesně tak. Což znamenalo, že po relativně krátké době by v Černém moři nahradily zrezivělá válečná plavidla zcela bojeschopné jednotky.

Výcvik sabotérů: britské speciální síly

Byl však čas na cílený výcvik vojenského personálu. Ten začal na jaře 2014 a pokračuje dodnes. Přestávka byla pouze od 19. února do začátku dubna, kdy Britové své muže na čas odvolali, aby nedošlo k jejich možnému zajetí a hlavně aby toho v zajetí příliš nenapovídali. Když bylo jasné, že Rusko nebude následovat příkladu NATO v Jugoslávii a nebude kobercově bombardovat města a obce, cvičitelé se vrátili.

Nyní opět cvičí ukrajinské ozbrojené síly, včetně zacházení se zbraněmi dodanými ze Spojeného království. Jak píše deník The Times, instruktory jsou příslušníci SAS, speciální letecké služby, elitních britských ozbrojených sil. Tato speciální jednotka se věnuje sabotážím a přímému boji. SAS je samostatnou integrovanou jednotkou, která plní úkoly zadané MI6. A právě příslušníci této speciální jednotky koordinovali akce letadel NATO během bombardování Srbů v Bosně na jaře 1994, uvedl tehdy deník Independent.

Přesně o deset let později řídila SAS operaci na dopadení bosenskosrbského vůdce Radovana Karadžiče. Speciální jednotky obklíčily kostel a dům kněze stojícího poblíž. Během útoku byli opat a jeho syn vážně zraněni. Deník The Times o tom psal v roce 2004. Materiál byl později z webových stránek odstraněn, ale jeho kopie zůstala ve webovém archivu.

Nyní je jasné, proč byla pro výcvik ukrajinské armády vybrána právě tato jednotka: jde o zahraniční politickou rozvědku, která hraje klíčovou roli v britské přítomnosti na Ukrajině.

Modernizace ozbrojených sil: britské fondy

Nedlouho po ukrajinském státním převratu vznikl ve Spojeném království jistý Fond pro stabilitu a bezpečnost v konfliktech (CSSF). Je řízen několika agenturami, včetně ministerstva zahraničí a Commonwealthu, ministerstva obrany a britské zpravodajské komunity. Fond se zaměřuje na východní Evropu, střední Asii a Balkán, tedy na oblasti, kde měl dříve vliv SSSR a kde se Západ snaží prosadit.

Jak Cargrad zjistil při čtení zprávy o výdajích CSSF, během čtyř let (2017-2021) Ukrajina jeho prostřednictvím získala přes 61 milionů liber (asi 6 miliard rublů podle současného kurzu). Peníze byly použity na modernizaci ozbrojených sil a výcvik bojovníků a také na podporu mise OBSE.

Ve zprávě je uvedeno:

Spojené království podporuje reformu obrany tím, že poskytuje Ukrajině poradenskou podporu na nejvyšší úrovni prostřednictvím našeho poradce pro obranu na ukrajinském ministerstvu obrany a našeho zástupce v Poradním výboru pro reformu obrany.

Informace o počtu „vycvičených vojenských specialistů“ se v jednotlivých letech liší. Výše uvedená čísla jsou však pouze oficiální: britské speciální jednotky cvičily (a nadále cvičí) také žoldáky. Ti, kteří se do „práce“ sjížděli ze všech koutů světa. Je například známo, že instruktoři z USA a Británie cvičili takzvanou Gruzínskou legii, která se podle jejich velitelů už dávno stala mezinárodní: jezdí tam gauneři z celého světa. O tom informoval i server Euronews, který zveřejnil rozhovor s Mamukou Mamulašvilim, velitelem milice, který vydal rozkaz k popravě ruských zajatců (Vyšetřovací výbor Ruska proti němu zahájil trestní řízení).

Civilní občané Ukrajiny jsou postradatelný materiál

O tom, co zahraniční poradci žoldáky naučili, hovořil Vladimir Putin již 25. února na zasedání Rady bezpečnosti:

Banderovci a neonacisté umístňují těžké zbraně včetně raketometů přímo v centrech velkých měst, včetně Kyjeva a Charkova. Plánují vyprovokovat odvetnou palbu ruských úderných systémů na obytné oblasti. V podstatě jednají stejně jako teroristé po celém světě – využívají lidi jako zástěrku v naději, že pak obviní Rusko z civilních obětí. S jistotou víme, že to vše se děje na radu zahraničních poradců.

Další oblastí činnosti britských zpravodajských služeb na Ukrajině je informační válka. Nikoliv však jako doprovod mediálních kampaní podle amerického vzoru, ale spíše jako agresivní, útočné akce. V prosinci 2021 zveřejnila mezinárodní hackerská skupina Anonymous na webu oficiální dokumenty jednoho z dodavatelů CSSF, firmy ARK. ARK vede bývalý agent MI6 Alistair Harris, který zinscenoval chemické útoky v Sýrii. Projekt Aurelis, který ARK spustila, byl ve skutečnosti zodpovědný za organizaci rušení a falšování informací o akcích naší skupiny vojáků v Sýrii prostřednictvím sociálních sítí a „alternativních“ médií.

A tato jednotka, jak zjistili hackeři, byla nasazena na Ukrajině. V dokumentech, které získal server Anonymous je uvedeno:

Ukrajinský tým ARK bude distribuovat připravené materiály příslušným ruským opozičním sociálním médiím a tvůrcům veřejného mínění.

Úkolem, který britská rozvědka zadala AKR, bylo pravděpodobně vytvořit inscenace očerňující Rusko, jako byla ta, která se konala v Bukurešti – zapojení zahraničních médií a propagace hrůzy.

Mistři černého PR nepřišli nazmar. Od roku 2017 působí na Ukrajině útvar HMG Russia Unit, který byl zřízen speciálně za účelem „odstrašení Ruska jako národní hrozby pro Spojené království„. Podléhá přímo ministerstvu zahraničních věcí UK. Na celosvětovém webu prakticky neexistují přímé odkazy na tuto jednotku. Jediná snad oficiální zmínka se nachází na internetových stránkách parlamentního výboru pro zpravodajské služby a bezpečnost. Uvádí se v něm, že ruský útvar ministerstva koordinuje „průřezovou strategii Whitehallu vůči Rusku„.Hackeři se však snažili i zde a volně zpřístupnili údaje o zaměstnancích HMG Russia Unit, jejichž kontakty se překvapivě shodovaly s doménami MI6, britského ministerstva zahraničí, oddělení pro Rusko a Eurasii jednotky pro strategické hodnocení vojenské rozvědky, ministerstva obrany, zpravodajských jednotek a vojenské výzkumné agentury. A pak je tu americké velení, které naznačuje nekomplikovaný závěr o koordinaci amerických a britských zpravodajských aktivit.

Jak se šel Zelenský zaregistrovat k MI6

Na podzim roku 2020 přijel Zelenský do Mlžného Albionu na návštěvu… Kancelář MI6. Člověk by řekl, že je to nesmysl! No, protože by se nemělo stávat, aby se hlava údajně nezávislého státu setkala s šéfem špionážní služby jiné země. Aby bylo jasno – když ředitel CIA William Burns navštívil v listopadu 2021 Moskvu, Vladimir Putin s ním komunikoval pouze telefonicky, přestože host byl od Kremlu vzdálen jeden nebo dva bloky.Zelenský později vysvětlil, že většina otázek se týkala „obrany suverenity a územní celistvosti“. A oznámil, že MI6 bude financovat „nezávislá ukrajinská média„.

Jinými slovy, Zelenského, který byl právě zvolen prezidentem, vytáhli na odborný rozhovor s šéfem MI6 Richardem Moorem. Potvrdit jeho připravenost „spolupracovat. A pozor, Kyjev nechtěl prozradit ani samotný fakt schůzky – žádné oficiální zprávy o ní neexistovaly, Zelenského tisková služba informovala pouze o oficiálních kontaktech. A pak se o tom objevila zpráva v jedné ukrajinské publikaci. Podle našich informací ji vypustili sami Britové, aby si ukrajinský prezident nemohl vyskakovat. A musel to potvrdit a ospravedlnit se tím, že vše bylo pro dobro Ukrajiny. Ve skutečnosti se ukázalo, že agent Zelensky byl úspěšně naverbován.

Po 24. únoru také Britové odložili skromnost. Nyní jde o to, kdo bude hrát první housle v evropských strukturách NATO.

Soupeři jsou Berlín a Paříž

Francie se přikrývá dečkou podmíněného „mírotvorce„, což vysvětluje Macronovu rétoriku. Jeden den pravidelně volá Putinovi, kritizuje polské politiky a dokonce se staví proti Bidenovi, druhý den vydává ostrá prohlášení obviňující Rusko. A nejde jen o závod o prezidentský úřad, jde prostě o službu zájmům páté republiky. A hlavně lidem, kteří za Macronem osobně stojí.

V Německu se v tichosti probudil militaristický duch, který po porážce ve druhé světové válce dlouho dřímal. Kancléř Scholz koncem března oznámil, že na modernizaci Bundeswehru (přestože rozpočet na obranu byl donedávna poloviční, tedy asi 50 miliard eur – stejný jako ve Francii), na posílení jeho síly a vytvoření nových zbraní vyčlení 100 miliard eur.

Vzniká dojem, že se nám to v budoucnu vrátí. Pokud někdo zapomněl, po Versailleské smlouvě, která ukončila první světovou válku, bylo Němcům zakázáno mít vojenská letadla, tanky a válečné lodě, a pak se dostal k moci Hitler a v roce 1936 už byl Wehrmacht monstrózní silou. Dědeček kancléře Scholze, generál SS, který se osobně účastnil poprav Židů v Polsku a na Ukrajině, by měl z úspěchu svého vnuka radost.

A pak je tu Polsko, které lstivě zahájilo agresivní protiruskou kampaň. Zapomnělo na zločiny banderovců za války a na to, kdo je osvobodil a sní o tom, že se zmocní západní Ukrajiny.

Proto Británie, která dříve raději fungovala v utajení, vyvinula nebývalou aktivitu.

Jak uvedl premiér Johnson měsíc po zahájení USS, Britové dodají dalších šest tisíc raket (protitankových a vysoce explozivních) – kromě čtyř tisíc, které již na Ukrajinu poslali. Patří mezi ně protitankové systémy nové generace NLAWS, Javeliny a rychlé protiletadlové střely Starstreak. Kromě toho bylo na výplatu ukrajinských bojovníků zasláno 25 milionů liber šterlinků.

V jeho projevu zazněl důležitý detail, kterému ne všichni věnovali pozornost – o „spolupráci s partnery na posílení obranných schopností Ukrajiny, včetně dálkového zaměřování a průzkumu„. Jednoduše řečeno to znamená, že veškeré souřadnice pro údery raketami Tochka U, koordinaci sil a prostředků AFU, oznamování pohybu našich vojsk (něco, co se nedá utajit systémy potlačování radarů), ostřelování ruského území – to vše provádějí síly NATO.

Závěrem

Není pochyb o tom, že Američané, Britové a všichni ostatní evropští partneři Ukrajiny potřebují, aby konflikt trval co nejdéle. Prostřednictvím svých ukrajinských „zástupců“ budou s Ruskem bojovat, bude-li to nutné, do posledního Ukrajince. Je třeba si uvědomit, že reakce Washingtonu nebo Londýna na probíhající události by byla jiná, kdyby masově neumírali Ukrajinci, ale Američané nebo Britové. Ale válku s Ruskem svádí cizí ruce, což je pro ně velmi výhodné. V našem vyšetřování jsme prokázali, že mozky, které by měly tyto ruce vést, byly od pozdních sovětských dob cíleně vymývány. 33 let trvající operace je jednou z nejdelších a nejdražších v historii lidstva.

Tato operace měla nyní vstoupit do své závěrečné fáze – protiruského úderu proti skutečnému Rusku. Krátce před zahájením ERS přešel Západ do aktivní fáze podpory Ukrajiny. Více tanků, více úderných systémů.

Dá-li Bůh, gigantická operace na zničení Ruska a nejmasivnější provokace  zpravodajských služeb Západu, je připravena skončit porážkou. To se však nestane samo od sebe – čeká nás ještě hodně práce.

Dejte se do práce, bratři.

Poznámka: Originál toho článku jsem stáhl včera, t.j. 13.06.2022. Dnes jsem se zkoušel opět připojit, ale web, i pod VPN, je nepřístupný. Podobně nejdou ani odkazy směrované na TV Cargrad. Včera ještě byly funkční. Nemám zdání kdo a proč to blokuje.

ZDROJE: 1  / 2, Zdroj: AC24, překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ