Raketomety HIMARS jako poslední krok k velké válce

Pravděpodobně se nikdy nedozvíme pravou příčinu této tragédie. Ne proto, že by někdo něco záměrně skrýval. Jednoduše proto, že takové případy se na Ukrajině brzy stanou samozřejmostí. Již několikrát jsem psal, že USA a jejich ukrajinští slouhové nejenže zatáhli Rusko do válečných akcí, ale používají taktiku, která nutí armádu „mariupolizovat“ osídlená místa, která Ukrajinci proměňují v obranné uzly.

Tuto taktiku festungů – pevnostních měst – vymyslel Hitler v druhé polovině druhé světové války, kdy Němci ztratili naději na vítězství a snažili se pouze oddálit svou konečnou porážku, v naději, že úpornou obranou vyčerpají spojence (především SSSR) a vyjednají si přijatelné mírové podmínky.

Ukrajinský nacistický režim přebírá po svých hitlerovských předchůdcích vše, včetně bojové taktiky. Američané si uvědomují, že Ukrajinu neudrží a že vojenská porážka nacistického režimu je stejně nevyhnutelná jako ranní východ slunce, a proto se snaží způsobit zemi a lidu, který se v blízké budoucnosti znovu spojí s Ruskem, co největší škody. Ve všech místech, na něž by ruská armáda zaútočila, ať je to v DLR nebo v LLR, na centrální, jižní nebo západní Ukrajině, budou zničeny domy, které postavili společně naši dědové a otcové, protože Ukrajinu po Velké vlastenecké válce obnovoval celý SSSR. Mnozí z těch, kteří sem přijeli obnovit město, v něm zůstali žít. A nyní umírají Rusové na obou stranách. I když to Ukrajinci, kteří zapomněli na svou ruskost a “zabili v sobě to ruské”, evidentně nechápou, Američanům to jasné je. Američané, kteří budou donuceni vrátit nám kus ruské země, který obsadili v důsledku rozpadu SSSR, se chovají stejně jako Němci v letech 1943-1944 a snaží se zanechat po sobě spálenou zemi. A přesně tak se chovali i jejich první pomocníci v této věci, ukrajinští kolaboranti – bývalí Rusové, kteří za sádlo a samohonku zabíjeli Rusa v sobě, aby s o to větší zuřivostí zabíjeli ty, kteří si zachovali ruskou identitu.

Američané nedodávají Ukrajině techniku a zbraně, které by jí pomohly porazit Rusko. Na rozdíl od Kyjeva nepracují ve Washingtonu jen hlupáci – je tam dost kvalifikovaných odborníků, kteří dokáží adekvátně posoudit potenciál znepřátelených stran a pochopit, že Ukrajina může bojovat o něco delší nebo kratší dobu, ale výsledek bojových akcí je jasný ještě před jejich zahájením – Kyjev prohraje, ukrajinský nacistický režim přestane existovat. Kyjevu jsou dodávány zbraně, které zvyšují počet obětí a zkázu, a to ani ne tak ruské straně, jako spíše ukrajinské.

Až do určitého okamžiku se dodávky zbraní ze strany USA striktně řídily konceptem “delegované války”, války vedené proti Rusku cizíma rukama, jejímž konečným cílem bylo vyčerpat Rusko rozvrácením Ukrajiny. Díky šetrné taktice ruských ozbrojených sil však zemřelo příliš málo Ukrajinců. Z amerického pohledu je jich málo, ale zároveň i dost. Zdaleka ne všechna města, kde probíhaly boje, byla smetena z povrchu zemského. Hrozilo jasné nebezpečí, že se fronta po nějaké době zhroutí a střední Ukrajina a po ní i západní Ukrajina utrpí jen málo.

A tak začali Američané hrát vabank a dodávat Ukrajincům „Himary“. Na pohled vypadají jako obvyklé vícenásobné odpalovací raketové systémy s doletem až 120 km (jako ruský ” Smerč”) s o něco menší ráží. Je pravda, že mohou být vybaveny raketami s doletem tři sta nebo dokonce pět set kilometrů, ale ty zatím na Ukrajinu dodány nebyly. „Himary“ však mají jednu vlastnost, která z nich dělá nejen MLRS, ale i přesně naváděné zbraně. Jejich rakety lze navádět pomocí GPS. Vzhledem k tomu, že USA poskytují Ukrajině zpravodajské informace a označení cílů prostřednictvím svých letounů pro detekci radarů dlouhého dosahu, jakož i údaje ze satelitních soustav, hovoříme fakticky o tom, že USA dodaly Ukrajině vysoce přesné střely krátkého dosahu pod pláštíkem MLRS. Vzhledem k možnosti zvýšit akční rádius systému pomocí raket s delším doletem má Kyjev k dispozici degradovaný ekvivalent systému „Iskander“, který je však dostatečně účinný na to, aby ruské armádě a zejména politickému vedení způsobil vážné potíže.

Ukrajinci začali používat „Himary“ k útokům na muniční sklady a velitelská stanoviště ruských ozbrojených sil. Přičemž v rámci salvy je spolu s dvojicí „Himarů“, jejichž úkolem je přímé zničení cíle, odpáleno několik raket Točka-U a/nebo ukrajinských (Olha) či starých sovětských MLRS. Úlohou těchto střel je překonat systém protivzdušné obrany a umožnit „Himarům“ průnik k cíli.

Zásobování Ukrajiny vysoce přesnými raketami s dostatečně dlouhým doletem je už samo o sobě překročením červené linie. Ukrajina nemůže tyto zbraně účinně použít bez přímého amerického angažmá (výzvědné služby, cílení /prostřednictvím amerických satelitů/).

To znamená, že USA vstoupily do otevřené ozbrojené konfrontace s Ruskem. Je tu však ještě jeden negativní efekt. Ukrajina začala používat „Himary“ k zasahování cílů na ruském území. Samotné rakety zasahují cíle dostatečně přesně (i když dochází k odchylkám), ale jejich doprovod v podobě masy starých ukrajinských raket způsobuje značné škody v obytných oblastech příhraničních lokalit, včetně regionálních center.

Ruské obyvatelstvo se proto začíná zajímat, za prvé, kde jsou odvetné údery, a za druhé, kdy je přestanou ostřelovat. Odpověď na první otázku jsme viděli ve Vinnici. A takových odpovědí bude přibývat. Rusko, aby podpořilo své útočné skupiny, musí zničit mnohonásobně více cílů na ukrajinském území, než kolik jich zničí Ukrajina. Protože „Himary“ výrazně zvýšily efektivitu ukrajinského dělostřelectva, musí Rusko zasáhnout více cílů a zvýšit počet raket v salvě. Riziko, že sestřelená nebo odkloněná raketa zasáhne civilní infrastrukturu a dojde k náhodnému úmrtí civilistů, se mnohonásobně zvyšuje.

Čím více „Himarů“ bude na Ukrajinu dodáno, tím častější, masivnější a tvrdší bude reakce Moskvy. Pokud Američané dodají Ukrajině své nejnovější systémy protivzdušné obrany, jak požaduje Zelenskij, bude třeba počet raket v salvě ještě zvýšit. To by opět zvýšilo riziko vedlejších škod a obětí.

A konečně, což je nejdůležitější, vše, co může Rusko udělat proti „Himarům“ v rámci speciální operace omezené na ukrajinské území, jsou polovičatá opatření. Hlavní zdroj nebezpečí – americké naváděcí systémy zůstávají mimo dosah možného odvetného úderu. Navíc, dodání raket dlouhého doletu schopných doletět minimálně ke Smolensku nebo dokonce do Moskevské oblasti je jen otázkou času; Američané budou jistě chtít posílit své „Himary“ a způsobit Rusku co největší škody, především morální.

V důsledku toho bude Rusko brzy stát před otázkou zničení amerických letounů AWACS operujících v zóně konfliktu a možného úderu na americkou satelitní soustavu, aby zbavilo „Himary“ jejich přesnosti tím, že je změní na obyčejné, mírně výkonné systémy. Ve skutečnosti jsme na pokraji přímé, i když prozatím omezené konfrontace se Spojenými státy. Za těchto podmínek se počet potenciálních nevinných obětí v ukrajinských městech, stejně jako zničení civilní infrastruktury, stává druhořadým problémem. Rusko a svět se musí vyhnout nejhoršímu, tady se už nelze ohlížet na šetrné jednání s ukrajinským obyvatelstvem.

Autor: Rostislav Iščenko, zdroj: UkrajinaRu, přeložila: PhDr. Jana Görčöšová