Zásadním problémem ale je to, že premiér zřejmě není vůbec mentálně schopen přiznat změnu. „Vše, co používal v boji proti Babišovi, ideologii i taktiku, by musel zahodit a přiznat, že tento druh politiky a uvažování je v koncích. Fiala a jeho parta utrpěli kolektivní mozkovou mrtvici, vidí jen eurohujerským okem a opakují jen naučené fráze. To se lidem i politickým skupinám stává. Fiala je dnes takový nový Miloš Jakeš. Také žije v zajetí svých bludů,“ hodnotí publicista Václav Vlk počínání předsedy vlády.
Většinu české populace čím dál více děsí rostoucí ceny energií, ale i potravin a dalšího běžného zboží. Hrozí statisícům domácností propad do chudoby?
V prvé řadě je nutno stanovit, co rozumíme pod pojmem chudoba. Musíme vycházet z toho, že současná životní úroveň obyvatel České republiky je mimořádně vysoká v porovnání s životním standardem většiny obyvatel zeměkoule. My naši životní úroveň prakticky porovnáváme jen s životní úrovní těch nejbohatších států západní Evropy. Hlavně tedy s Německem a Rakouskem. To zásadně zkresluje realitu. Protože to, že v současné době chudneme a pravděpodobně bude velká část obyvatel ještě chudnout, neznamená, že se jedná o skutečnou chudobu, jak ji zná většina obyvatel zeměkoule. Znamená to však už teď citelné snížení té úrovně, na kterou jsme si rychle zvykli. A to se obyvatelstvu jako takovému rozhodně nebude líbit. Slovo chudoba má velký emocionální náboj. A popravdě řečeno i velká část těch, které dnes v Česku označujeme za chudé nebo ohrožené chudobou, by patřila za první republiky svým životním standardem někam do střední třídy.
Berete tedy slova o propadu části společnosti do chudoby jen jako katastrofické hlasy, které jsou od reality daleko a spíše je jejich cílem probudit v lidech pocit nespokojenosti a obav?
Jistěže mnoho politiků, ale hlavně novinářů používá slova chudoba, ekonomická krize či „gigantická inflace“ k tomu, aby se společností manipulovali. Politici proto, aby v příštích volbách získali hlasy nebo mohli založit nové politické strany. A novináři prostě proto, že jim to zajišťuje sledovanost, odbyt jejich výrobků a postavení ve společnosti. Strašidelným příkladem jsou veškerá zpravodajství produkovaná Českou televizí, která vytváří dojem, že se u nás v ulicích válí tisíce hladových lidí.
Nehrozí tedy, že by klesající životní úroveň v důsledku vysoké inflace mohla vyvolat ve společnosti sociální napětí podobnému tomu, které za Nečasovy vlády vedlo k mohutným demonstracím?
Ale ano. Ovšem ta otázka je položena poněkud nepřesně. Protože za Nečasovy vlády prakticky k žádnému poklesu životní úrovně nedošlo. Všechny ty stávky byly zorganizovány za účelem zvýšení mezd a platů a z politických důvodů. Mimo jiné proto, aby pak státní zástupci a vybrané složky policie mohli za pomoci některých stran a hnutí zorganizovat pod pláštíkem protestů lépe státní převrat. V této politické hře si tehdy nikdo nevšiml, že nedemonstrují žádní chudí a společností opomíjení, ale z hlediska příjmů spíš pracující střední třída. Se kterou se jako vždy vezli „stále protestující“, tj. značná část zhrzených a neúspěšných pomatenců.
Situace se však strašně rychle mění k horšímu. V mnoha státech EU má šílenství Green Dealu v kombinaci s dlouhodobou bývalou německo-ruskou „družbou“, či chcete-li „Freundschaft“, katastrofické ekonomické dopady. Nové platby za energie a zvyšující se ceny už nezvládají platit ani spořádaní a vždy trvale pracující lidé.
Objevila se nová třída: „pracující chudáci“. Všechny ty slevy na benzin, doplatky na bydlení a další dávky válcuje skutečná ekonomická krize. Až lidé vyčerpají úspory a „od Babiše nasypané peníze“, dojde na lámání chleba. Pak nevyjdou do ulic matky samoživitelky, ani těch 10 procent obyvatel v exekuci, což je ukázka naprostého selhání systému, ani vyhecovaní „odboráři“ svážení zdarma autobusy do Prahy, ale skuteční pracující.
A ti skuteční pracující vyrazí demonstrovat s jakým cílem a s jakými požadavky?
Dnešní vláda by si měla uvědomit, že Češi sice nejsou příznivci kraválů a vytloukání výkladních skříní, ale když se k něčemu rozhodnou, tak národ skutečně provede změnu. A to ne vždy k lepšímu. Jako demonstrující davy únoru 1948, které se pomstily politickým silám první republiky za zklamání z demokracie. A šoku z nacismu. Ještě si starší generace pamatuje, jak normalizační vedení KSČ smetly demonstrace v listopadu 1989. To ticho, které je, může být skutečně tichem před bouří. A bojím se, že ti budoucí demonstranti nebudou požadovat ani demokracii, ani svobodu. Ani vykřikovat: „Nejsme jako oni!“
Možná proto se premiér Petr Fiala ve svém televizním poselství snažil veřejnost uchlácholit a národu slíbil, že vláda nenechá nikoho padnout. Zatím rozhodla o dočasném snížení sazby spotřební daně z benzínu a motorové nafty o 1,50 Kč na litr s účinností od 1. června do 30. září, o pětitisícové podpoře rodinám na každé dítě do 18 let a nově i o tzv. úsporném tarifu. Dalo by se lidem ohroženým chudobou pomoci ještě víc?
Staré přísloví praví, že „sliby se slibujou a blázni se radujou“. Dnešní generace pak rády používají hlášku: „Slibem nezarmoutíš“. Mně jako starému muži, který si leccos pamatuje, připomíná výkřik Fialy, že nikoho nenechá padnout, výroky, jimiž se Václav Havel davům zapřísahal, že u nás po listopadu už nikdy žádná nezaměstnanost a bída nebudou. A taky, že už nebudeme v Československu vyrábět žádné zbraně, protože nebudou potřeba!
Proboha, který píár manažer Fialovi tento projev psal? Anebo si ho, nedej bože, psal sám? Přijde den, kdy mu to lidé v plné parádě otlučou o hlavu.
V době, do které se řítíme, přibydou statitisíce těch, kteří „padnou do bídy“. A to nikoliv vlastní vinou. Jak pomoci těm, na které tento kolaps tzv. pokrokové politiky Západu dopadne, neví nikdo. Všechna ta opatření, která vláda dělá, jsou neúčinná anebo kontraproduktivní. Ona v nastaveném euro systému ani žádná rozumná řešení dělat nemůže. Jsme členy EU se vším, co k tomu patří. A to členem té části, která patří do party „východních lůzrů“. A se kterými je podle toho zacházeno.
I když se nynější kabinet opakovaně zapřísahal, že bude volit cílenou pomoc, všechna výše uvedená opatření jsou de facto plošná. Je tento změněný postoj ku prospěchu věci?
My sami máme s „cílenou pomocí“ ohroženým lidem jednu dlouhou a negativní zkušenost. S našimi romskými, ale i sociálně nepřizpůsobivými spoluobčany. Po pádu komunismu se celá tato minorita prvně ve své existenci dostala do role placených „nezaměstnaných“, přičemž rodinné cikánské klany a jejich svobodný život neznal pojem „nezaměstnanost“. To vše se změnou společnosti vedlo k objevu „vyloučených lokalit“ a společenskému a generačnímu jevu trvalého „závislého života“, kdy celé generace Romů a nepřizpůsobivých bílých „gadžů“ už neznají nic jiného než život v závislosti.
Otázku, jak a komu účelně pomoci a zároveň celé sociální skupiny společensky nerozvrátit, prozatím nezvládl žádný ze států našeho civilizačního okruhu. Tato „profesorská“ vláda, která o reálné ekonomice v životě nic neslyšela, vůbec netuší, co s tím. Ovšem nejsou sami. Celý Západ musí projít, jak napsal Vrchlický, „močálem černým, kolem holých skal“. Zda by se dalo chudnoucím lidem pomoci, jak říkají Rusové, „čort znájet“. Vůdci Západu to nevědí, já to nevím a myslím, že to vůbec nikdo neví.
Už více než půl roku vládne zemi kabinet složený z pěti stran. Štěstí měl jen v tom, že krátce po jeho nástupu ustala covidová pandemie, jinak se na něj valí problémy odvíjející se od války na Ukrajině, nejistých dodávek zemního plynu či rekordní inflace. Jak byste počínání vlády tváří v tvář těmto potížím zhodnotil?
Fialově kabinetu, čili „Pětikolce“, se stalo něco strašného, před čímž už mudrcové dávno varovali. A to, že se jim splnilo jejich přání. Nějak jsme byli přesvědčeni, že covidová pandemie ustala, což se ukazuje jako veliký omyl. Když ječeli jako pominutí v době, kdy umíraly tisíce lidí v souvislosti s covidem, pravděpodobně předpokládali, že covid pomine. A on ne. Takže ke všemu, co na vládu spadlo, ekologické šílenství Unie, celosvětová inflace, zástupná válka na Ukrajině, je tady nazpátek covid. K válce na Ukrajině, k nevídané inflaci a naftové a plynové krizi. A jak se říká: „Divák je zhnusen a nikoho už nezajímá, jaká byla příčina a zápletka v prvním dějství“.
Hodnocení vlády je celkem jednoduché. Vláda měla plán sestavený podle ideologických předpokladů neustálého radostného spění ke světlým zítřkům. V této situaci nemůže dělat nic z toho, co si naplánovala. Jiný plán nikdy neměla. Zaměstnávat v krizové situaci celého Západu na zásadních místech ministrů bankéře a „teoretiky“, kteří jsou evidentně úplně mimo mísu, a mít sestavenou koalici z politických šíbrů a neumětelů, znamená, že tato skvadra nemůže dělat ve vnitřní politice vůbec nic. Zásadním problémem ale je to, že Petr Fiala zřejmě není vůbec mentálně schopen přiznat změnu. Vše, co používal v boji proti Babišovi, ideologii i taktiku, by musel zahodit a přiznat, že tento druh politiky a uvažování je v koncích. Fiala a jeho parta utrpěli kolektivní mozkovou mrtvici, vidí jen eurohujerským okem a opakují jen naučené fráze. To se lidem i politickým skupinám stává. Fiala je dnes takový nový Miloš Jakeš. Také žije v zajetí svých bludů.
Lísání se k vedení EU a pokrokářům a pokus býti euro-nejzásadovější ze zásadových, v ekonomice i politice, je přímou cestou, aby vás panstvo, až se mu to hodí, nechalo za ně „nohu zlámat“, jak psal už Karel Havlíček Borovský.
Dorazila do české politiky s Fialovou vládou změna, která nám ta pětice stran slibovala? Vidíte ji třeba v chování politiků, kteří přijímají odpovědnost jako Jan Farský, když se vzdal poslaneckého mandátu, Věslav Michalik, jenž se kvůli nejasnostem ohledně financování svých podnikatelských aktivit zřekl kandidatury na ministra průmyslu, jako Stanislav Polčák, který odstoupil z pozice místopředsedy STAN kvůli požadované odměně od obcí v kauze Vrbětice, jako Petr Gazdík, jenž rezignoval na funkci ministra školství v důsledku kauzy kolem pražského Dopravního podniku, nebo znovu Stanislav Polčák, jenž kvůli stejné kauze pozastavil své členství ve STAN?
Nejprve si řekněme, že česká politika je už mnoho desetiletí v záchvatech jakéhosi sebe bičování. Neustále je opakováno tvrzení, že správná morální politika je jedině taková, kdy jakákoliv osoba, která se projeví v jakémkoliv podezření, odstoupí. A tím že ukáže morální převahu. A politickou kulturu. Větší pitomost jsem snad ještě nikdy neslyšel. Za prvé by to znamenalo, že by stačil jediný pisálek, jediný udavač a jediný novinář a v zákulisí stojící ekonomická anebo politická síla, která by chtěla změnit politiku, by tak mohla beztrestně likvidovat kohokoliv. Zvláště po roce 89 je tento nesmysl neustále opakován a v podstatě je i základem vaší otázky. Nejprve si řekněme, že se nic takového nikde ve světě neděje. Protože to by byl už dávno zlikvidován, respektive donucen odstoupit, izraelský politik Benjamin Netanjahu, francouzský prezident Macron, americký prezident Biden a představitelé a majitelé největších světových firem Mark Zuckerberg, Elon Musk a další. Ty všechny dnes kdekdo pomlouvá, uráží a „odhaluje“. Často následuje nekonečný proces udávání a pomlouvání a někdy také „odstupování“. A nekonečné soudní procesy. Jen na základě něčího tvrzení. Známe to hlavně z USA a Velké Británie a z následků sociálního výbuchu totalitního fanatického hnutí MeToo. Až toto bude platit v politice, bude to znamenat konec demokracie a lidské svobody.
Hlásání změny politické kultury od pěti stran, které poskládaly nynější vládu, neměli tedy voliči brát vážně?
To, co vyprávěla před volbami celá Pětikoalice, je samozřejmě nesmysl. Možná to mysleli vážně někteří duševní adolescenti Pirátské strany. Dále pak toto tvrzení občanům zcela vítali ti, kteří se domnívali, že jim budou novináři a policisté vždy líbat ruce. A oni za jejich pomoci budou lehce likvidovat své politické a ekonomické konkurenty. Pokud dnes někdo odstoupí, tak je to po tlaku médií a vyhecování davu, ale s morálkou to nemá nic společného. Musím trvat na zásadě, že pokud není nějaký trestný čin nebo nemorální čin pevně a nezvratně dokázán, nemá nikdo odnikud odstupovat. Osobně si myslím že například štvanice na mimořádně schopného podnikatele Věslava Michalika byla ukázka odporné manipulace. Být bohatý, mít firmy v zahraničí a nevykládat kdejakému pošukovi na „požádání“ o svých obchodních jednáních a záměrech prostě není žádný zločin. Jeďte se podívat do Dolních Břežan, jak se z nich stalo pod vedením Michalika jako starosty na české poměry doslova úžasné městečko. Pak na místě pochopíte, proč nějakým neumětelům a šmejdům strašně vadilo, že by se takový člověk mohl dostat do vlády.
Spíš je potřeba se podívat na to, jak je systém doslova zrůdně nastaven. Za povykování všech možných pomatených anebo po moci toužících a zákeřných takzvaných milovníků „čisté a průhledné politiky“, jsme ve stavu, že bez úplatku, čachrů a různých vedlejších domluv si nikdo nepostaví ani na zahradě králikárnu. Spíš je potřeba konečně chytit za ruku ty osoby, které přes média vypouštějí mezi lid nezákonně části odposlechů, vytržené kusy textů, v případě STANu nechutné nelegálně získané nahrávky. A doslova pitomé drby. To neznamená, že si myslím, že politici nikdy nekonají trestnou činnost, ale tu jim je potřeba nejprve dokázat, a ne na ně ihned pořádat mediální hon, a tak často ničit i naprosto nevinné lidi jako bývalou ministryni Parkanovou nebo bývalé primátory Prahy Svobodu a Hudečka.
Neschytává hnutí STAN pouze to, že se chlubilo, jak s jeho příchodem k moci bude vše čisté, ale místo toho čelí kauze za kauzou a rozčarovaní novináři už ho tedy ani trochu nešetří?
STAN není moje srdeční záležitost, nepovažuji je ani za skutečnou politickou stranu. Ale za lobbistický spolek s příklonem k ideologii korporativismu. Tedy tomu, že vzájemně provázané ekonomicko politické skupiny se snaží veřejně či „zezadu“ řídit stát a žít z něj. Korporativismus byl mezi světovými válkami rozšířen hlavně v Itálii, kde se z něj následně vyvinul fašismus. Už tehdy existoval také v Rakousku. Korporativismus přetrval i po druhé světové válce jak v uvedeném Rakousku, pak také ve Švédsku. Částečně fungoval jako součást jugoslávské odrůdy komunismu za Tita v Jugoslávii. Dlouho byl zásadní součástí politického systému také ve Spolkové republice Německo, hlavně v Bavorsku. Je skoro jasné, že jsou to uskupení náchylná k zákulisním politickým praktikám. Tak jako další naše politické strany a společenské organizace. Ovšem to, co předvádí naše policie a mediální sféra v kauze STAN, je prostě obyčejný politický lynč.
Ve videu, které uveřejnil na svém twitterovém účtu, drží ministr vnitra Vít Rakušan kalendář a ukazuje na zakroužkované datum 12. září. To podle něj značí začátek soudního procesu s Andrejem Babišem. „Už je čas,“ říká na záznamu. Poslanec ANO Jiří Mašek dává tento krok ministra vnitra do kontextu lidových soudů padesátých let. Co tomuto kousku šéfa STAN říkáte?
Pokud by měl někdo okamžitě odstoupit, respektive koho by měl premiér okamžitě z vlády vyhodit, tak je to ministr vnitra Vít Rakušan. Tuto nehoráznost, skutečně srovnatelnou s manýry v době procesů padesátých letech, však Rakušan přežije. Celé o politiku se zajímající občanstvo, politici samotní, ale i celá Evropská unie se děsí toho, že by právě dnes, v době předsednictví EU, mohla opět padnout česká vláda. Vít Rakušan by měl za to líbat ruce Paroubkovi, který shodil vládu při minulém předsednictví. Připomíná mi to onen starý americký kreslený vtip, kdy na hokejovém kluzišti leží jeden hokejista mrtvý a nad ním s kouřící pistolí v ruce stojí hráč druhého týmu. A soudce říká tomu s pistolí: „Máte štěstí! Kdyby to nebylo v posledním prodloužení, tak bych vás musel vyloučit!“ Kdyby nebylo předsednictví Unie a minulý podraz Paroubka, Rakušan už by dávno žádným ministrem nebyl.
celý rozhovor si můžete přečíst ZDE
