Pět měsíců speciální vojenské operace

Protiproud

Před pěti měsíci, 24. února, Rusko zahájilo tzv. „speciální vojenskou operaci“. Velmi zjednodušeně řečeno, zde je přehled, toho, co Rusko zatím dosáhlo: Ukrajina ztratila asi 20 % svého území, asi 3 tisíce měst a vesnic, polovinu hrubého národního produktu a třetinu produkce uhlí. Zcela ztratila přístup k Azovskému moři a doprava přes černomořské přístavy zamrzla kvůli bojům a zaminování vodních cest. Počet uprchlíků dosáhl 7 milionů.

Taktický manévr

Tyto údaje však ani zdaleka nevypovídají o celé situaci. Lze ji interpretovat mnoha způsoby. Uveďme nejprve několik prvků oficiálního západního vyprávění, které ale nikdo rozumný a alespoň trochu informovaný nemůže brát vážně.

„Rusko prohrává válku, bylo poraženo ukrajinskými jednotkami u Kyjeva, dochází mu munice a zásoby a je před kolapsem.“

Za prvé: Pokud se podíváme na velikost ruských sil, které v prvních dnech obsadily letiště Antonov u Kyjeva (jeden výsadkový pluk), a na velikost sil, které se k tomuto letišti přesunuly po zemi, je zjevné, že tyto síly nebyly určeny k útoku nebo invazi do Kyjeva. Tato jednotka udělala přesně to, k čemu byla určena: Donutila Ukrajince přesunout síly na ochranu Kyjeva, a tím je přišpendlila na dost dlouhou dobu, aby mohla získat vzdušnou převahu, zaútočit a odříznout síly v blízkosti Donbasu a v Donbasu, zničit ukrajinské obranné pozice a zlikvidovat téměř celé ukrajinské letectvo. To trvalo jen několik dní. Jakmile byla tato mise dokončena, jednotky se stáhly. Současný stav je jasný: Ukrajinské straně docházejí zbraně, zásoby i vojáci. Rusové mají veškerou palebnou sílu, kterou potřebují na mnoho let dopředu.

Rusko nepostupuje jako USA/NATO

„Rusko muselo změnit své plány a taktiku kvůli velkým ztrátám, které utrpěla ruská armáda na počátku operace“.

V tom je zrnko pravdy, ale lživá interpretace. Celá vojenská operace je „speciální“ právě proto, že jde o operaci, která není běžnou operací kombinovaných zbraní. Rusové zahájili tuto akci s menším počtem vojáků než protivník a upřednostnili manévr a údery na velké vzdálenosti před obsazením a udržením měst. A co nejdůležitější, snažili se udělat vše pro to, aby minimalizovali ukrajinské ztráty a zachovali ukrajinskou civilní infrastrukturu (na rozdíl od typických invazí „demokratických“ zemí jako USA, které v zemi nejprve zničí elektrárny, mosty, vodárny atd. a způsobí tak civilnímu obyvatelstvu maximální „šok a hrůzu“). Rusové samozřejmě mohli ve stylu USA/NATO bombami bleskově proměnit například Kyjev v Bagdád nebo Bělehrad, ale záměrně se rozhodli zachránit co nejvíce životů a civilní infrastruktury – a to i za cenu ztrát na životech ruských vojáků.

Dokonalým příkladem je městečko Avdějevka nedaleko Doněcku, které je silně opevněné a z něhož ukrajinští nacisté ostřelují nejen Doněck, ale i další města, jako je například Makejevka, kde denně zabíjejí lidi a ničí civilní infrastrukturu. Rusové by mohli použít své TOS-1A „Solntsepyok“, letecké FAE, bomby FAB-3000, těžké minomety a spoustu dalších zbraní, aby celou Avdějevku jednoduše proměnili v poušť bez života. Ale je tu problém: Avdějevka je plná civilistů, včetně příbuzných bojovníků LDNR. Precedens z kyjevské “operace pod falešnou vlajkou” v Buči je něco, co Rusy omezuje dvěma zásadními způsoby: Zaprvé to téměř znemožňuje ústup, když už vědí, že nacisté zmasakrují všechny „kolaboranty“ v oblasti, kterou opustily ruské síly, a zadruhé to znamená, že jakýkoli větší úder, jakkoli vojensky odůvodněný, se změní v „masakr“ stejně jako v Bosně, Kosovu nebo v Sýrii.

Komanda smrti

Co Rusy zřejmě zaskočilo, je ochota kyjevského režimu v některých městech zaútočit na ruské kolony, i když místní úřady Rusům naznačily, že podobně jako například v Chersonu jejich město nebude klást odpor. Jednoduše řečeno, zvolili si spíše model Mariupolu než Chersonu. Tuto volbu diktovala především velmi silná nacistická komanda smrti, která by v lepším případě zatkla každého, kdo by s Ruskem vyjednával, v horším případě by ho prostě na místě zastřelila. Rusové našli spousty těl popravených ukrajinských vojáků.

Podle zákonů válčení Ukrajina prohrála válku za méně než týden. Jaké máme důkazy pro takové tvrzení? Jednoduše: od začátku operace se Ukrajincům nepodařilo provést jediný útok nebo protiútok na operační úrovni. Nanejvýš byli schopni provést malé útoky na taktické úrovni, z nichž naprostá většina téměř okamžitě selhala, několik jich bylo poraženo během několika dní, a co je rozhodující, ani jeden z nich nepřenechal ukrajinské straně operační iniciativu. Ani jednou.

Západ Ukrajinci pohrdá

Kdyby měl Kyjev nějakou pravomoc a kdyby ukrajinskému vedení záleželo na své zemi a lidu, okamžitě by žádalo o mír. Ale americkým loutkám-komikům u moci je ukrajinský lid ukradený.

Byly to USA, kdo Ukrajincům nařídil, aby se nevzdávali a nestáhli se, i kdyby to znamenalo obrovské ztráty na živé i palebné síle. Západ, který Ukrajinci ve skutečnosti pohrdá a nenávidí je téměř stejně jako Rusy, byl nadšen, že se nenávidění Ukrajinci a nenávidění Rusové navzájem zabíjejí.  Kromě toho, protože jsou vojensky nekompetentní, vedoucí představitelé Západu zřejmě věřili, že dodávky zbraní, peněz, instruktorů a speciálních jednotek Ukrajincům pomohou zpomalit Rusko natolik, aby v ruském veřejném mínění vyvolaly nejistotu a pochybnosti. Tento plán také okázale selhal, Putin je populární jako nikdy předtím, pátá a šestá kolona v Rusku si zoufá (mnozí emigrují) a operace má plnou podporu ruského národa.

Rusové tak dál metodicky ničí především ukrajinské ozbrojené síly. Navzdory tomu, že ukrajinská armáda je nejlepší zástupnou silou v dějinách USA, navzdory miliardám poskytovaným nacistickému režimu každý měsíc, navzdory všemožným dodávkám moderních zbraní, navzdory ekonomické válce, Rusko dál den za dnem útočí na ukrajinsko- západní síly. A USA cynicky nařizují režimu bojovat až do posledního Ukrajince.

Dodávky zbraní nic nezměnily

Američané také nařídili svým vazalským státům ve východní Evropě, aby na Ukrajinu poslaly své velké zásoby zbraní ze sovětské éry (přes 300 tanků jen z Polska!). Letouny Mi-24, Su-25 a MiG-29 s ukrajinskou značkou jsou na ukrajinském nebi vidět téměř denně, a to navzdory skutečnosti, že téměř celé ukrajinské letectvo bylo zničeno během prvních tří dnů války. Vrtulníky se dají snadno ukrýt, „ukrajinská“ letadla startují ze základen v Polsku a Rumunsku, pro většinu z nich je to jednosměrná mise a oni to vědí. Ale je to dobré PR, i když to stojí životy. Vzhledem k nízké důvěryhodnosti korporátních médií se i taková PR „vítězství“ hodí, i když mají jen malý dopad na veřejné mínění, a nulový z vojenského hlediska.

Je přímo komické slyšet západní země (Německo, Itálii a teď dokonce už i USA), jak naříkají, že se jejich zásoby zbraní vyčerpávají, zatímco všechny tyto skutečně obrovské dodávky od začátku bojových operací na místě vůbec nic nezměnily.

Přesto (relativně malé, ale modernější) ruské vzdušné síly dosáhly a udržely si vzdušnou převahu po celých pět měsíců bojových operací. To je pro síly USA a NATO mimořádně znepokojivé znamení. Už si umějí představit, co by plná síla ruských ozbrojených sil udělala s NATO, kdyby byla uvolněna…

Ale je to ještě horší (pro impérium Západ): Zjistili, že Putin „neblafuje“, a že Rusko má skutečně nad Západem plnou eskalační převahu. Nyní je proto zcela zřejmé, že Kreml se nezastaví za žádných okolností, pokud nedojde k totálnímu vítězství – i pokud by to mělo znamenat jadernou válku. A ruský lid tento postoj v drtivé většině podporuje.

Rusko přitvrdí

Je proto pravděpodobné, že Rusko bude muset ještě hodně přitvrdit, než se EU nebo USA vzpamatují. Primárně v ekonomické oblasti, ale pokud západní šílenci udělají nějakou opravdovou hloupost, Rusko nebude váhat použít vojenskou sílu. Pointa je následující: Rusko potřebuje denacifikovat celý evropský kontinent, a čím více zemí se nechá přemluvit ke vstupu do NATO, tím více kandidátů na denacifikaci.

Budoucnost nelze exaktně předvídat, v tuto chvíli je prostě příliš mnoho proměnných, ale některé kroky k eskalaci odhadnout lze: Rusko může postupně odmítnout prodávat Evropě své zdroje, samozřejmě nejen plyn a ropu, ale i vše ostatní, co Rusko v minulosti prodávalo EU za velmi dobré ceny, a co bylo klíčem k bohatství států ovládaných prostřednictvím EU. To by byl plnohodnotný ekonomický protiútok Ruska proti EU. Jako první krok by mohlo požadovat, aby nejen za plyn a ropu, ale za veškerý vývoz do EU bylo placeno pouze v rublech.

Rusko už na Ukrajině zabilo desítky polských, britských a dalších žoldáků (pardon, „poradců“ a „dobrovolníků“), ale většinou jde o žoldáky nízké úrovně. Mohlo by se však rozhodnout zaměřit se na vyšší hodnosti zapojené do války proti Rusku, včetně cílů v Kyjevě a jinde. Rusko zatím uvolnilo jen nepatrný zlomek své skutečné palebné síly, ale pokud se dodávky zbraní USA/NATO a nasazení žoldáků zvýší, nebude mít Rusko jinou možnost než dále zvýšit Západu stupnici bolesti. A pokud se Poláci nebo pobaltské státečky „zblázní naplno“, údery proti cílům v těchto zemích se stanou nevyhnutelnými. Putin před tím již varoval, když se zmínil o úderech na „rozhodovací centra“.

Letouny AWACS cílem prvního úderu

A konečně, pokud se Rusko rozhodne, že už toho bylo dost, prvním cílem ruské vojenské reakce na zástupnou válku USA/NATO by byl útok na velitelská stanoviště a zpravodajská centra včetně letounů AWACS a vojenských satelitů.

Nyní tato letadla létají pouze okrajově v ukrajinském vzdušném prostoru, jinak zůstávají mimo Ukrajinu. Pokud se však aktivně zapojí do úderu proti Krymu nebo Krymskému mostu, pak budou všechny sázky zrušeny a o slovo se přihlásí S-400 a další raketové systémy.

Představme si, že Rusko sestřelí například americký letoun AWACS. Jaká bude reakce Západu? Nemám na mysli projevy rozhořčení a nenávisti, ty už jsou na maximu a na Rusy opravdu nemají žádný vliv. Pokusí se NATO sestřelit ruské letadlo? A pokud ano, jaká bude ruská odpověď?

NATO jednoduše nemá prostředky na vedení pozemní války proti Rusku. Chybí jim vše, co je k tomu potřeba. Jistě, mají mnoho (většinou starých a podzvukových) řízených střel, které by mohly na Rusko vypálit, ale i zde by to pro Západ představovalo dilema: pokud budou údery neúspěšné (jako tomu bylo v Sýrii), co dál? A pokud by tyto údery úspěšné byly, jaká by byla reakce Ruska? Použili by své vlastní konvenční schopnosti strategického odstrašení k úderům na cíle v Evropě a možná i v USA?

A co pak?

Bude nás to bolet čím dál víc

Ruská budoucnost leží na jihu, na východě a severu. Západ už nepotřebuje. Škrtlo ho. Udělalo nad ním kříž. Téměř tisíc let západního imperialismu se tak či onak blíží k potupné smrti, kterou si Západ sám sebevražedně způsobil. Tento dodělávající imperiální systém není životaschopný ani reformovatelný. Buď zahyne na své vlastní vnitřní rozpory, nebo jej budou muset Rusko a Čína dorazit. Rusko (o Číně nemluvě) zcela jistě na to má prostředky, ale nebude jednat, pokud nebude vyprovokováno.

Ale to je zatím spíše (doufejme) ještě vzdálenější budoucnost. Prozatím vstupujeme do dlouhé fáze postupného zvyšování utrpení Západu na číselníku bolesti. Rusko bude nadále drtit síly NATO na Ukrajině a nechá zničující ekonomickou realitu proniknout do povědomí evropských národů. Zdánlivě nekonečná ruská trpělivost se vyčerpala.

Bod, z něhož není návratu, byl překročen.

(redakčně kráceno)

Zdroj.