Ignorance, matka dezinformací

Abychom mohli účinně bojovat proti dezinformacím, jak si zcela správně přeje dosavadní vláda, je třeba pečlivě analyzovat příčiny jejich šíření. V zásadě lze rozlišit dva hlavní zdroje vzniku nepravdivých a zavádějících tvrzení. Jeden z nich spočívá v záměru poškodit naši společnost, nahrát skutečnému nepříteli, dezorientovat občany. Současné vládní tažení proti dezinformátorům dělá tu chybu, že všechny šířené dezinformace přičítá právě pouze této sadě motivů.

Ve skutečnosti existuje minimálně jeden další a neméně vydatný zdroj, z něhož se dezinformace řinou. Je jím obyčejná nevědomost, diletantství, neznalost elementárních faktů čili jak se lidově říká zabedněnost. V tomto případě dotyčný nešíří dezinformace kvůli tomu, že by chtěl někoho vědomě poškodit, nýbrž proto, že prostě pravdivou informaci nedokáže nalézt a rozpoznat.

Vraťme se z tohoto pohledu k televiznímu projevu premiéra Petra Fialy pronesenému minulý týden. Na to, jak byl krátký, obsahoval  zarážející počet nepřesností, omylů, krátkých spojení a vysoce sporných tvrzení. Týkaly se záměny stlačeného plynu za plyn zkapalněný, přenášení zodpovědnosti na minulé vlády za věci, které z povahy věci vlády nečiní (strategie soukromých firem při volbě dodávek plynu z Norska), výčtu a pořadí příčin prudce rostoucí inflace, iluzorních tvrzení o možnostech naší země dosáhnout „energetické suverenity“, perspektivnosti státního nákupu elektráren s výrazně omezenou dobou provozování, nemožnosti majoritního vlastníka mít rozhodující vliv na politiku firmy, dostatečnosti aktuálních zásob plynu v podzemních zásobnících, ale také třeba ignorování vazeb mezi používanými technologiemi a vlastností dovážených energií, vztahů mezi cenami energií a časového charakteru uzavíraných smluv a řady dalších věcí.

Pokud bychom udělali rozbor důkladnější, mohli bychom dospět k závěru, že jedno očividně nepravdivé či alespoň vysoce sporné tvrzení připadalo v premiérově projevu v průměru na tři až čtyři rozmáchnutí rukama. Taková frekvence je dokonce i v projevech významných státníků neobvyklá.

Jistě nebude nikdo pana premiéra podezřívat z toho, že chce poškozovat naši zemi záměrně. Zbývá tedy druhé vysvětlení. Co je zdrojem ignorance, kterou jsme ve večerním pořadu, byť nebyl vysílán až po desáté hodině, viděli vystupovat zcela bez závoje? Jde o faktor tak evidentní, že by ho odhalil každý erudovaný politolog. Jedná se o fenomén, který není nikterak nový, a sice o zatlačování odbornosti pouhou politickou příslušností. I když mnozí žili v domnění, že něco takového snad již nehrozí, právě tímto směrem máme docela pěkně našlápnuto. Ministr včetně toho prvního jistě nemusí vědět všechno. Od toho jsou odborní náměstci. Ti mají být nyní nahrazeni ve svých funkcích náměstky politickými, kteří budou vybíráni z řad vysoce loajálních příslušníků těch správných stran. Poslední pojistkou odbornosti by v takové situaci alespoň teoreticky měly být poradní týmy ministrů, popřípadě jejich politických náměstků. Taková teorie je však iluzorní, uvážíme-li kolik loajálních straníků a jejich přátel z pěti stran zůstane bezprizorně stát před branami ministerstev, jejichž počet se podařilo zvýšit pouze na osmnáct.

Jsou-li naše úvahy správné, pak z nich plyne jeden závěr smutný a jeden optimistický. Závěr smutný nás připravuje na to, že frekvence dezinformací v dalších mimořádných projevech předsedy vlády spíše naroste. Nebuďme však smutní. Závěr optimistický nás utěšuje tím, že to pan premiér nedělá schválně.

Zdroj Časopis Argument