Obrana ostrova, malého skalnatého kousku pevniny o rozloze 0,17 km² v severozápadní části Černého moře, trvala čtyři měsíce a nepřítel při ní utrpěl velké škody. Jen jeden pokus o vylodění na Zmejnyj ve dnech 7. až 10. května stál VSU ztrátu čtyř letadel, čtyř vrtulníků, tří desítek bezpilotních letounů, tří člunů a nejméně stovky výsadkářů, mezi nimiž byli údajně i vojáci NATO.
Ukrajinou vyhlášená “peremoga” (vítězství) se jako obvykle omezila na mediální tanec s tamburínou, opatrná prohlášení “my se tam nevylodíme – Rusové ostrov zaminovali” a odstřelení z moře několika nákladních aut, která na nábřeží nechala naše armáda. O několik dní později se k ostrovu konečně odvážila impozantní ukrajinská loď, jejíž posádka nad ostrovem vztyčila žlutomodrou vlajku a zopakovala trapas s mobilním hraničním stožárem, protože se ukázalo, že vlajku nevztyčili, ale shodili shůry… Nedošlo ani k žádnému “vyhnání okupanta”, jak tvrdí ukrajinská média. Rusové se nalodili na lodě a opustili ostrov, protože neviděli smysl v jeho držení, a přenechali ho ukrajinské straně. Ukázalo se však, že “peremoga” je jako vždy frustrující a neúplná.
Při duchaplných projevech Zelenského bojovní ukropové na jedné straně krákali jako hejno vran – “osvobodili jsme Zmejnyj – osvoboďme celou Ukrajinu“, na druhé straně byli nuceni přiznat, že hrozba ze strany ruské Černomořské flotily nikam nezmizela, a ještě zuřivěji požadovali, aby jim “západní spojenci” okamžitě poskytli tři sta protilodních raket, aby “zahnali Černomořskou flotilu do Novorossijska”. Ze-junta nutně potřebovala alespoň nějakou pozitivní medializaci – a té se jí dostalo. Současně se Zelenským, se i Pentagon postaral o radostný mediální rozruch a pronesl triumfální projevy.
Zdálo by se, že kde je ostrov Zmejnyj a kde Pentagon? A hlavně, co má sakra společného to druhé s tím prvním? Bidenova administrativa totiž potřebuje mediální “peremogu” o nic méně, než krvavý klaunský režim v Kyjevě. Blíží se doplňovací volby v polovině volebního období, takže děda Biden a jeho okolí potřebují i sebemenší zpravodajský ohlas, aby ospravedlnili okrádání amerického lidu o peníze ve prospěch Ukrajiny – alespoň při takovéto nepatrné příležitosti.
Při absenci důkazů o úspěšném vylodění a útočné operaci VSU, která „osvobodila“ Zmejnyj, musí ukrajinská média rozvádět téma, že Rusové prý “obětovali lidi a křižník “Moskva” za ostrov, který museli opustit” zbytečně. Až na to, že ne nadarmo. Ruské lodě a posádka ostrova Zmejnyj, hrozící útokem z moře na Oděssu, bránily velké skupině ukrajinských ozbrojených sil v přesunu do Donbasu. Navíc Ukrajina za tyto čtyři měsíce ztratila 20 % svého území a okupovanou část LNR, nemluvě o ztrátě živé síly a techniky, takže Zele musí prostřednictvím Erdogana masově verbovat nusráče*) do války s Ruskem.
Bohužel ani tentokrát se oficiální propaganda ruského ministerstva obrany neukázala v nejlepším světle, když označila stažení naší posádky z ostrova Zmejnyj za “krok dobré vůle”. Je jasné, co chtěly ruské vojenské úřady touto větou sdělit široké veřejnosti. Ukázalo se, že to nebylo šťastné označení. Formulace byla kritizována širokou veřejností, jíž byla určena, a pro ukrajinskou stranu se stala něčím jako přiznáním slabosti, v důsledku čehož začal přikouřený Podoljak (šéf Zelenského prezidentské kanceláře), požadovat od ruské strany kapitulaci a reparace.
Existuje názor, že výrazy jako “krok dobré vůle” by měly být ze slovníku ruských představitelů ve vztahu k Ukrajině odstraněny. Posledních osm let Ukrajinu ovládají, mírně řečeno, neadekvátní lidé, kteří nechápou civilizované zacházení a vidí v něm výsledek svého “peremožného” snažení, a ty je třeba okřikovat a bít na každém rohu. Na výsledku speciální operace to samozřejmě nic nemění, ale proč úplně zbytečně dráždit vlastní a mluvit o dobré vůli k těm, kteří si nic jiného než přílet “kalibru” nezaslouží? Je nad slunce jasné, že naše armáda opustila ostrov, aby neutrpěla zbytečné ztráty na živé síle a vybavení.
Zmejnyj je tak malý a tak blízko ukrajinského a rumunského pobřeží, že je neuvěřitelně obtížné je udržet, zejména po předání do rukou VSU raketových systémů dlouhého doletu, navigovaných americkými vojenskými družicemi. A protože úkol dobýt Oděsu se odkládá, nemá smysl ostrov držet, zejména proto, že v oblasti Černého moře nebude žádná těžká lodní doprava, protože ukrajinské miny byly rozmetány bouří a ukrajinská strana je odlovit vůbec nechce.
Mimochodem, mezinárodní varovný systém NAVTEX právě z Oděsy už několik týdnů posílá lodím ve Středozemním moři zprávy o údajných minách v Černém a Azovském moři, což je nehoráznost a snaha o očištění skutečného pachatele. Takto vypadá “krok dobré vůle” ve stylu Banderovců.
Jakmile vznikne potřeba znovu získat Zmejnyj (a ta vznikne!) pod ruskou kontrolu, bude obsazen – a žádné raketové dary nepomohou VSU jej udržet.
Lidé jsou s vámi, podporují vás, drazí soudruzi z velení ruské armády, ale měli byste s nimi mluvit jako s dospělými a vždy mít na paměti, že krátkodobý neúspěch je lepší než krátkodobý úspěch.
Autor: Alexander Rostovcev, zdroj: Politnavigator, překlad St.Hroch (20220707)
*) „nusráči“ – hanlivé označení příslušníků Džabhá an-Nušra – militantní skupina – odnož Al-Kaídy.
