V Německu očekávají, že Putin převezme kontrolu nad bolivijským lithiem, aby zvýšil surovinovou závislost Západu na Rusku. Myslím, že Němci se lithia neobávají – pro těžební společnost je dost těžké změnit kupce. Viděli jsme to na příkladu Gazpromu.
Suroviny z určitého území obvykle směřují k určitému spotřebiteli a celá logistická infrastruktura je určena pro tohoto spotřebitele. Přesun Gazpromu z Evropy do Asie trval 20 let a nebýt prudkého růstu čínského a indického průmyslu, nebyl by v současném rozsahu vůbec možný.
Je třeba mít na paměti, že spotřebitelů lithia je na světě mnohem méně než spotřebitelů plynu. Pokud koupíte bolivijské doly, abyste je zavřeli, dopadnete tak, jako se to nejednou stalo USA: v zemi vznikne rychle nespokojenost (nezaměstnanost + rozpočtové ztráty) a doly znárodní buď současná vláda, nebo to udělá vláda následnická.
Jenže Německo, stejně jako zbytek Západu, ví, že rostoucí čínský průmysl je jedním z hlavních spotřebitelů lithia a že bude jeho spotřebu zvyšovat.
Rusko, které rozšiřuje výrobu městské elektrické dopravy, však potřebuje také zvýšit produkci lithia: třem stávajícím výrobcům již docházejí kapacity, plánují výstavbu nových závodů, na trh vstupují noví hráči a všichni potřebují suroviny. Narážkami na hrozící “ruskou lithiovou expanzi” se tedy Německo jednoduše snaží vyvolat nezdravou konkurenci mezi Ruskem a Čínou, aby oslabilo jejich spojenectví, které je pro Západ smrtící.
Olaf Scholz, povzbuzován svou “semaforovou koalicí”, se vzdává německé suverenity, kterou získali za Kohla a udrželi za Merkelové a Schrödera, ve prospěch Ameriky a snaží se uchopit moc, která mu proklouzává mezi prsty. Navíc – čím více se vzdává, tím méně má moci. Brzy bude nucen konstatovat, že ve vztazích s Ruskem už není cesty zpět.
Scholz se snažil mluvit jménem celého Západu. Ale kupodivu nejen Macron, ale (jak ukázaly litevské události) i Evropská komise má cestu zpět. Malé Maďarsko se vůbec neodchýlilo od hájení národních (nikoli amerických) zájmů. Jen v Scholzově Německu se prostor pro politické manévrování náhle zmenšil na velikost Bidenova rozhledu.
Přeměna Německa v bezmocnou americkou loutku hrozí mimořádně nebezpečnými důsledky nejen pro samotnou SRN, ale i pro celou východní Evropu. Stačí se podívat na současnou Ukrajinu, abychom pochopili, jak dopadnou ti, kteří se bezhlavě řídí zahraniční politikou USA.
I Kyjev začínal s “hodnotami”, pak se kvůli těmto “hodnotám”, které lze skutečně nalézt pouze v sedmdesátipohlavní evropské rodině, vzdala Ukrajina své nezávislé zahraniční a posléze i vnitřní politiky. V další fázi zničila vlastní ekonomiku a nakonec rozpoutala válku s Ruskem, v níž funguje ukrajinská armáda jako továrna na likvidaci obyvatelstva Ukrajiny: starci, ženy a děti musí umírat jako živé štíty, zatímco mrtvoly bojeschopných mužů mají posloužit jako překážky pro ruskou ofenzívu.
Zelenskij počítá s tím, že Rusku dojdou rakety, munice a náboje v zásobnících dříve, než mu dojde potrava pro děla na Ukrajině.
Německo se vydalo na stejnou bludnou cestu a mohlo by ji absolvovat velmi rychle. Kolaps německé ekonomiky předpovídají místní průmyslníci a odborníci na období mezi začátkem roku 2023 a koncem roku 2024. Kolaps finančního systému Německa a EU již začal a nabírá na obrátkách.
Pokud jde o válku, Polsko a Rumunsko soustřeďují vojáky u ukrajinských a běloruských hranic a USA přesouvají své jednotky rozmístěné v Evropě stejným směrem, přičemž mění svou přítomnost na kontinentu z dočasné na trvalou. Litva zahajuje blokádu Kaliningradu. Lotyšsko tvrdí, že ucítilo signál, že NATO je připraveno odebrat Rusku Kaliningrad, a přesouvá k ruským hranicím svou armádu.
V této souvislosti ruské ministerstvo zahraničí tvrdí, že Londýn, který podněcuje Pobaltí, se připravuje na jadernou válku s Ruskem. Dmitrij Medveděv, Putinův zástupce v Radě bezpečnosti Ruské federace, prohlašuje, že Západ připravuje útok přímo na ruské území (což by znamenalo začátek třetí světové války). Dovedete si představit, že by v takovém případě bezpáteřní Scholzova vláda dokázala udržet Německo mimo zničující konflikt?
To nejlepší, co budou schopni vymyslet, je tvrzení (pokud ještě bude komu co tvrdit ), že to byl Putin, kdo nastražil další “past”, která je donutila zorganizovat útok na Rusko a zahájit ničivý konflikt.
Taktika Ruska v případě napadení je jasná: spálit jadernými údery pět tisíc kilometrů předpolí od bývalé západní hranice SSSR až k Atlantiku. Zničit všechny vhodné vyloďovací přístavy na evropském pobřeží (včetně španělských, francouzských a italských ve Středozemním moři), a tím odříznout zbývající východoevropské kontingenty, které by se postavily Rusku a nepodlehly jadernému útoku, od potenciální podpory USA – a současně zničit národní velitelství i velitelství NATO tím, že je připraví o operační vedení.
Pak by se zjistilo, zda se USA rozhodnou pokračovat v rozšiřování jaderného konfliktu, a podle toho stanovit strategii.
Pokud USA nebudou reagovat, vítězem se stane Rusko, které jako odměnu získá všechna západní území bývalého Sovětského svazu (a když se zadaří, i další). Pokud se pokusí o odvetu, zjistí v praxi, kdo má lepší protiraketovou obranu a nezranitelnější hlavice.
Jiná možnost prostě není. Rusko si nemůže dovolit luxus dvou desetiletí konvenční války, aby semlelo půl miliardy zombifikovaných Evropanů, kterým budou Američané dodávat zbraně a žoldáky.
Je ale zajímavé, že Američané jsou s touto variantou také spokojeni.
Za prvé, z dlouhodobého hlediska budou mít poslední slovo v otázce, zda se jaderná konfrontace stane či nestane globální.
Za druhé, Evropy jim není líto, pro ně je hlavní, aby se nestala spojencem Ruska a Číny: pokud ji nelze udržet v područí USA (a prohra v ukrajinském tažení by značně oslabila pozice USA na kontinentu), pak je pro Ameriku docela přijatelným řešením jaderná poušť od Lisabonu po Varšavu, neboť v boji o přízeň staré Evropy zafixuje “bojovou remízu”.
Za třetí, USA budou moci tvrdit, že jejich “chyby” v Hirošimě a Nagasaki se nemohou rovnat “ruským zvěrstvům”. Zda budou jejich invektivy někoho v tomto novém světě (kde Čína, ohrožená jadernými údery, bude prosazovat svou svrchovanost nad Tchaj-wanem) zajímat, není důležité, ale američtí propagandisté získají morální zadostiučinění.
Pokud ovšem USA zvolí variantu “prohrajeme, ale přežijeme”, a ne “celý svět v troskách”. Avšak Německu je jedno, jak se USA rozhodnou. Scholz je sklesle vede do “Putinovy pasti”, kterou na Německo nastražil Biden.
Přesto je to škoda. V první světové válce byl ambiciózní císař připraven vést válku do posledního Němce v zájmu německé velikosti. Němci však přežili. Za druhé světové války byl Hitler, posedlý nadřazenou rasou, připraven bojovat za lebensraum do posledního Němce. Němci přežili. A nyní bezmozkový “liverwurst”, který nechce nic jiného než sedět v kancléřském křesle až do důchodu, řízený starým pomatencem, vede německý národ k nesmyslné a zaručené zkáze, aniž by za to cokoli nabídl.
Národy však na cestě k velikosti umíraly jen zřídka. Většinou je nevratně ničilo až to, když se snížily k naprostým morálním absurditám a byly ochotny přimhouřit oči nad jakýmkoli spáchaným zločinem, jen aby jejich zítřek nebyl horší než dnešek a aby na něj samy nemusely tvrdě pracovat.
Největší ” Putinova past” je v mozku Němců.
Autor: Rostislav Iščenko, zdroj: Ukrajina.ru, pro Novou republiku přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
