Foto ze sobotní protestní demonstrace v Londýně proti vydání Juliana Assange do Spojených států
Pokud žijete na jedné ze vzdálenějších planet známého vesmíru, bude pro vás šokem, že ministryně vnitra Priti Patelová minulý pátek souhlasila s požadavkem vlády USA, aby byl Julian Assange vydán k soudu, který by ho mohl poslat na 175 let do vězení. Ale pro obyvatele Země, zejména pro ty, kteří sledovali masivní útok ministryně na občanské svobody, to bude menší překvapení.
Patelová a Johnsonova vláda mají podle Reese spoustu důvodů, proč nemají rádi ty, kteří odhalují válečné štvaní a korporátní nenasytnost, jako to udělal server WikiLeaks v několika po sobě jdoucích vydáních, z čehož nyní USA chtějí obvinit Assange podle svého zákona o špionáži z roku 1917.
Ale pronásledování Juliana Assange vládou konzervativců je součástí mnohem širšího útoku na naše svobody, píše autor. Pokus konzervativců umlčet kritické novinářské hlasy, k čemuž má posloužit útok na Juliana Assange, jde ruku v ruce s pokusy potlačit účinné politické protesty a dále zpřísnit již nyní nejpřísnější protiodborové zákony v USA. V Evropě změnit proces registrace voličů tak, aby byli účinně vyloučeni chudí a marginalizovaní voliči, a posílit již tak drakonický zákon o úředních tajemstvích. Ale i tvrdá vláda konzervativců proti občanským svobodám může být nucena opustit politiku, pokud se ukáže, že je dostatečně nepopulární, hodnotí John Ress.
Vskutku, Johnson má za sebou řadu spektakulárních zvratů politiky: neočekávanou daň pro energetické korporace, povinné očkování proti Covidu pro zaměstnance NHS, opatření proti vodárenským společnostem vypouštějícím surovou odpadní vodu, nouzová víza pro řidiče nákladních aut, slevy na školní stravování zdarma, druhý lockdown, stíhání vojáků za genocidu, povinné roušky na obličeji ve veřejné dopravě… to vše zažilo skřípějící obraty ze strany vlády.
Autor článku v Morning Star dále uvádí, že vzhledem k řečem o podzimních všeobecných volbách a premiérovi, který jen stěží přežil hlasování o důvěře svých vlastních poslanců, je konzervativní strana obzvláště zranitelná vůči účinným politickým protestům.
A proti vydání Assange se již zvedá vlna odporu. Od Amnesty International po Radu Evropy prakticky každý mezinárodní orgán zabývající se novinářskou svobodou Assange podporoval. Dokonce i mainstreamový tisk si konečně uvědomil, že v případu Assange je v sázce zásadní ohrožení svobody projevu. Něco z toho bude mít vliv na vládu, i když něco z toho, jako je kritika nevládních organizací, bude konzervativní hierarchií rychle odmítnuto.
Skutečnou předností takové publicity je, že dává obyčejným občanům pocit, že nebudou sami, když Assange podpoří, že je to správné a nutné. To zase může vyvolat masovou kampaň. Každý poslanec vám řekne, uvádí zkušenost autor, že to, co nejvíce upoutá jeho pozornost, je, když dostane do schránky více než 100 e-mailů s jedním problémem. Pak vědí, že kromě toho existují tisíce, možná desetitisíce voličů, kteří se k této otázce silně staví. A to jsou čísla, která mohou rozhodnout volby.
Takový druh aktivní odezvy však nemůže vyvolat samotná publicita. Potřebná je také aktivní kampaňová základna. Shromáždění a setkání, pochody a protesty vytvářejí aktivistické jádro, které může řídit širší periferii participace. Dělnické hnutí, sociální hnutí a levice už takové sítě samozřejmě vlastní, jak ukázala sobotní obrovská demonstrace TUC. I ty je třeba získat pro aktivnější a angažovanější postoj k Assangeově otázce.
To jsou naléhavé úkoly. Stále existuje možnost odvolat se proti rozhodnutí Priti Patelové a dřívějšímu rozhodnutí anglických soudů. Ale tento proces bude pravděpodobně trvat měsíce, ne roky. Okno příležitosti se zavírá. Naléhavost je nutná, píše John Rees, hostující výzkumný pracovník na Goldsmiths, University of London a koordinátor koalice Stop the War Coalition.
Autor Gustav Svoboda, zdroj Vaše věc