100 дней войны в Украине. Что дальше? Главные сценарии Украины, России и Запада

Za mne, s pomocí překladače, perfektní text.

100 dní války na Ukrajině. Co bude dál? Hlavní scénáře pro Ukrajinu, Rusko a Západ

Dnes je 100 dní války . Pojďme si to shrnout a také dát předpověď do budoucna.

1. Naše předpověď a realita

Začátkem března „Strana“ na základě informací od ukrajinské armády, vládních představitelů a expertů uvedla dva scénáře průběhu války – podle toho, zda Putin může poslat na frontu další zálohy, nebo ne.

Pokud ne, pak jsme předpovídali, že ofenzíva ruských jednotek se zastaví podél linie, kterou do té doby dosáhly. Navíc budou získané Mariupol a Volnovacha, které byly v té době již obklíčeny.

Pokud bude ruská armáda schopna vytáhnout zálohy, pak se Rusko pokusí realizovat jeden ze tří úkolů – dobýt celý Donbas, dobýt celý jih Ukrajiny,

-odříznout zemi od Černého moře,

-obklíčit a dobýt Charkov.

Úkoly lze navíc realizovat postupně – to znamená, že pokud uspěje první (v Donbasu), Rusko se může pokusit realizovat druhý nebo třetí (Charkov nebo Oděsa). Zároveň jsme předpokládali, že úkol dobýt Kyjev bude s největší pravděpodobností v této fázi pominut.

Nyní je zřejmé, že druhý scénář je implementován téměř ve formě, kterou jsme popsali.

Putin „našel rezervy“ snížením frontové linie, stažením jednotek z Kyjeva, Černigova a Sumy. A to přesunem uvolněných jednotek na Donbas. Navíc bylo doplňování zajištěno aktivním náborem smluvních záložníků v Rusku a pokračováním mobilizace v „LDNR“.

To vše umožnilo dosáhnout v klíčových oblastech ofenzivy na Donbasu sice malé, ale převahy v lidské síle (nebo alespoň parity), jakož i velmi vážné převahy v palebné síle, která byla usnadněna mj. , postupným vyčerpáním zásob granátů pro sovětské zbraňové systémy na Ukrajině .

Za takových okolností Rusko vede pomalou ofenzívu na Donbasu a postupně „brousí“ ukrajinský odpor palebnou silou. Navíc, jak přiznává i ukrajinská strana, ruské velení již zohlednilo mnoho chyb prvního období války a jedná takticky kompetentněji.

2. Co bude dál?

V blízké budoucnosti bude Ukrajina čelit obtížnému období. Je to dáno tím, že staré sovětské zásoby zbraní a střeliva (především dělostřelectva) se vyčerpávají a zásoby západní pomoc ještě nedosáhla takové úrovně, aby tento problém zcela vyřešily.

Jak dlouho tato situace potrvá, není jasné (záleží na tom, jak rychle západní země mohou a chtějí zvýšit dodávky zbraní a střeliva). Jenže právě s tímto časovým zpožděním Rusko počítá, aby dosáhlo svého bezprostředního a oficiálně deklarovaného cíle – dobytí Donbasu.

Pokud bude tohoto cíle dosaženo, pak Rusko s vysokou mírou pravděpodobnosti nabídne Ukrajině, aby znovu usedla k jednacímu stolu a dohodla se na mírovém plánu.

Navíc s největší pravděpodobností budou podmínky přísnější než v březnu, kdy probíhala aktivní jednání .

Především ohledně osudu již získaných částí Chersonské a Záporožské oblasti. Pokud se v době schůzky v Istanbulu objevily zvěsti, že by Rusko mohlo souhlasit se stažením vojáků odtamtud výměnou za to, že Ukrajina splní požadavky Moskvy na status Donbasu a Krymu a také na neutralitu, nyní je Ruská federace pravděpodobně neopustí. území z vlastní svobodné vůle.

Zda budou tyto regiony anektovány Ruskem, nebo zda Kreml zvolí nějakou jinou formu kontroly, je stále otevřenou otázkou (a je nepravděpodobné, že bude vyřešena před ukončením aktivního nepřátelství). Ale tak či onak, na novém kole jednání (v případě dobytí Donbasu) Rusko zjevně nebude chtít diskutovat o navrácení těchto území.

Pokud Ukrajina odmítne přistoupit na tyto podmínky, válka bude pokračovat přibližně ve stejném formátu: Rusko si vybere samostatný úsek fronty, kde soustředí své síly a pokusí se přejít do ofenzívy.

Například po provedení útoku do Podněstří a na Oděsu.

Pokud se to podaří, pak jednání nabídnou znovu, ale za ještě horších podmínek.

Pokud selže, pak Ruská federace přejde na strategickou obranu již dobytých území, udeří do týlu a infrastruktury, pokusí se vyčerpat zdroje ukrajinského odporu a buď přinutí Kyjev souhlasit s podmínkami Moskvy pro mír, nebo dokonce dosáhne vnitřní destabilizace a zničení ukrajinské státnosti pod jhem válečných útrap .

To je strategie RF. Jejím cílem je ukázat Kyjevu, že nejlepším výsledkem války pro Ukrajinu by bylo upevnění jejích nových hranic s určitými zárukami, že nebudou znovu narušeny. Jinak Ukrajinu čeká dlouhá válka, chudoba, devastace a nakonec i rozpad.

Pochopitelná je i strategie Ukrajiny – co nejvíce vyčerpat nepřátelské síly na Donbasu (aniž by bylo umožněno jeho úplné zajetí), a zároveň akumulovat síly a západní zbraně, zvýšit velikost armády mobilizací , pak vydat rozkaz zahájit protiofenzívu a porazit ruskou armádu a uvrhnout zpět do delimitační linie 24.2.. Nebo alespoň zabránit novému zabírání ukrajinského území. A do budoucna – donutit Rusko (spolu se zvýšeným sankčním tlakem ze Západu) souhlasit s ukrajinskými mírovými podmínkami se stažením vojsk na linii 24. února s minimálními ústupky Ukrajiny (např. výměnou pouze neutrální status za záruky bezpečnosti západních zemí a vstup do EU).

3. Co ovlivní další vývoj událostí?

Která strategie bude fungovat z čistě vojenského hlediska, závisí na jedné straně na schopnosti Ruska zajistit doplnění své armády živou silou a technikou (alespoň v objemech, které vyrovnají ztráty), a také novými druhy zbraní (především úderné drony).

Na druhé straně záleží na schopnosti Ukrajiny zvýšit počet armád mobilizací a také na schopnosti (a přání) Západu kvantitativně i kvalitativně navýšit dodávky zbraní.

A klíčovou roli hraje postoj Západu jako celku k dalšímu vývoji událostí.

Ukrajina je ve skutečnosti zcela závislá na jeho pomoci pokračovat ve válce. Jedná se o dodávky zbraní a financování rozpočtového deficitu. Bez obojího nebude Ukrajina schopna víceméně dlouho pokračovat ve válce.

Proto nyní Rusko aktivně pracuje se Západem, aby ho přesvědčilo, aby přinutil Ukrajinu ke kompromisnímu míru. Probíhají různé argumenty. V prvé řadě ekonomická – hrozba globální energetické a potravinové krize, která zasáhla pozice vládnoucích elit v západních zemích a vytvořila pro ně hrozbu ztráty moci v příštích volbách.

Stále více ale přicházejí do hry hrozby (zatím prostřednictvím narážek), že válka na Ukrajině, nebude-li nyní ukončena, může přerůst v globální konflikt přímo mezi Ruskem a Západem, až válku jadernou.

A v blízké budoucnosti může toto téma dostat nový impuls po dodávce západních MLRS na Ukrajinu . Je možné, že Ruská federace obviní Ukrajinu z ostřelování svého území od nich (bez ohledu na to, zda k tomu skutečně došlo), načež budou vzneseny nároky z Moskvy přímo na Washington, čímž se situace dostane na nový stupeň eskalace.

Navýšením sázek se Kreml snaží přimět USA, aby „donutily Ukrajinu k míru“ za ruských podmínek (nebo blízko k nim).

A to, že se téma hrozby eskalace a nutnosti kompromisů již probírá jak v západních médiích, tak v politických kruzích , ukazuje, že diskuse na téma, zda vyjít vstříc Rusku v jeho požadavcích vůči Ukrajině, vyznívá skutečně docela ostře.

V sázce je hodně – na jedné straně hrozba celosvětové hospodářské krize a dokonce třetí světové války. Na druhou stranu uspokojení požadavků Ruska bude ve skutečnosti znamenat kolaps současného světového řádu ovládaného Západem a ztrátu role USA jako jediné supervelmoci.

Proto bude pro Západ těžké rozhodování.

A v mnoha ohledech budou záviset na situaci na frontě, stejně jako na procesech na Ukrajině a v Rusku.

Dokáže Ukrajina i přes útrapy války zabránit vnitřním otřesům a neupadne do anarchie?

Bude Rusko schopno dlouhodobě odolávat stávce ekonomických a politických sankcí i zátěži vojenských výdajů a udržet si vnitřní stabilitu? A jak moc mu v tom pomohou přední nezápadní země. Především Čína a Indie.

Výsledek války bude záviset na odpovědích na tyto otázky.

Skvělý rozbor! Skvělý! – dodává Petr Vlk