Ukrajinské zločiny proti lidem – pravda, nebo výmysl?

Když se Kouchnera ptaly noviny Izvěstia na události v Kosovu, nedostaly žádnou odpověď.

První vedoucí doněcké republiky Alexandr Zacharčenko řekl, že sám viděl dva pohřby, kdy byl hrudník mrtvého rozříznutý a břicho roztrhané. Nebyl si jistý, jestli jsou to následky operace, anebo výbuchu. Zacharčenko také potvrdil, že ukrajinská vojska nezákonně brala orgány vězňům, místním obyvatelům a svým vlastním raněným. Z jiných dokumentů je patrno, že mnozí z nich byli před odběrem orgánů živí a těsně po operaci mrtví.

Dodavatelé orgánů z fronty používají zkratky, aby nebylo zjevné, o co jde. Takže když velitel ukrajinského praporu Wieber uvedl ve zprávě, že: „Druhá várka proběhla dobře, zákazníci jsou spokojeni. Ptali se, jestli Kyjev zastaví útoky proti Donbasu, na což dostali zápornou odpověď a zároveň příslib, že budou mít s čím pracovat: 15 cor, 63 nep, 35 hep, 20 pan, 5 pul.“ V překladu to znamená: 15 srdcí, 63 ledvin, 35 jater, 20 slinivek, 5 plic.

Takže je patrné, že útoky proti obyvatelům Donbasu jsou finančně podmíněny. Ta snaha zabít, nebo zmrzačit co nejvíce lidí, za účelem získání co nejvíce orgánů, z toho čiší. Vyskytly se rovněž šifrované zprávy, kde byly udávány místa bitev, kam se měli zdravotníci dostavit, aby mohli získat přístup k mrtvým a ke zraněným.

Veškeré protesty proti tomuto počínání ze strany politiků a jiných vysoce postavených osobností (které zjevně neměly z tohoto obchodu příjem), byly ignorovány. Mnozí, kteří se proti něčemu takovému postavili otevřeně, museli později opustit Ukrajinu, protože se báli o život.

Takže dnes, díky nově vydaným zákonům, mohou Ukrajinci směle pokračovat ve vyřezávání orgánů za účelem jejich prodeje. Mohou nejen rozřezávat mrtvá těla, ale také záměrně zabíjet své vlastní lidi, nebo cizince. A díky podpoře Západu se přitom mohou těšit jakési beztrestnosti.

Propuštění zločinců z vězení a Tornádo

Jak již známo, President Zelenský propustil z vězení všechny zločince, kteří uměli zacházet se zbraněmi a vytvořil z nich další vojenské oddíly. Hodně z těchto tvorů, o kterých se snad ani nedá říci, že jsou to lidé, byli zločinci nejhoršího druhu.

Na příklad skupina, která si říkala Tornádo, byla velice obávaná tlupa snad těch nejhorších vrahů, lupičů, násilníků, zvrhlíků a zkaženců, jaké nebylo rovno. Vznikla složením veteránů z Anti-teroristické organizace a národního vojenského praporu Šachtarsk, který byl rozpuštěn samotnými Ministrem vnitra Arsenem Avakovem kvůli rabování a válečným zločinům. Jenže nově složené Tornádo celý Šachtarsk mnohokrát předčilo.

Tornádo byla zvláštní policejní skupina, vytvořená ukrajinským Ministerstvem vnitra v září 2014. Některé úřady byly tím rozhořčeny a zmateny, jak je možné, že policejní rota naverbovala samé zločince. Jak to, že nebyli postaveni před soud a po právu potrestáni? Jejich námitky byly ovšem ignorovány.

Národní prapor Tornádo sídlil v nekontrolované části luhanské oblasti, v Lysyčansku. Od samého začátku na ně byly jen stížnosti. Po půl roce jejich přítomnosti požádal vedoucí luhanské administrativy Gennadij Moskal ukrajinské úřady v Kyjevě, aby tyto lidi odzbrojili. Jinými slovy žádal, aby odzbrojili ty, kteří tam byli posláni k ochraně civilistů.

Členové Tornáda se opravdu chovali ohavně. Chodili po ulicích, všecko rozbíjeli, lezli do domů a kradli cokoliv se jim hodilo. Unášeli lidi, kteří měli peníze a vydírali je. Unášeli i ty, kteří peníze neměli a mučili je, bili, znásilňovali muže i ženy a dokonce i děti. Byli si tak jisti svou beztrestností, že začali blokovat železniční nákladní dopravu, což zdůvodnili „bojem proti pašování, korupci a nezákonnému obchodu se zbraněmi.

V červnu 2015 bylo zadrženo osm hlavních příslušníků tohoto policejního praporu, včetně jejich velitele Ruslana Oniščenka a Ministr Avakov podepsal příkaz k likvidaci Tornáda. Zbylí členové oddílu ale jeho rozhodnutí nepřijali. Zabarikádovali se ve své centrále, zaminovali vchody a oznámili, že se budou bránit. Hlavní prokurátor tehdy vyjevil, že každý čtvrtý člen Tornáda má záznam v trestním rejstříku. Sám Oniščenko byl již pětkrát stíhán kvůli závažným zločinům, dvakrát byl vězněn a ještě byl členem organizované zločinecké skupiny.

Obyvatelstvo země se mezitím rozdělilo na dva tábory: jedni byli přesvědčeni, že členové Tornáda jsou nevinní, i když dobře věděli o všem, co páchali. Možná nemohli pochopit, že je někdo schopen takových zločinů. Ta druhá polovina si myslela pravý opak a žádala spravedlivý soud a spravedlivé tresty.

Soudní proces se konal za zavřenými dveřmi, protože svědkové si chtěli podržet anonymitu. Báli se, že dnes sice Tornádovce soud uvězní, ale zítra budou venku a pak se budou mstít. Jak se ukázalo, byli velice prozíraví.

U soudu se tito „policisté“ chovali naprosto ohavně. Byli drzí a neurvalí, narušovali průběh soudního řízení – zjevně si byli vědomi, že jim všecko projde. Dokonce polévali přítomné výkaly a močí, takže soudní zaměstnanci začali chodit na jednání s deštníky.

Nakonec byli přece jen odsouzeni a to za zneužití pravomoci úředníka policie, za nezákonné zbavení svobody a únosů nevinných lidí, za mučení zadržených, za dohnání k sebevraždě, za uspokojení sexuální touhy nepřirozeným způsobem a pod hrozbou fyzického násilí.

Z vraždy obviněni nebyli, protože pro to nebyly důkazy. Veškeré jejich oběti prostě zmizely a nikdo neví kam.

Svědkové vypovídali hrůzostrašné věci

Svědectví těch, kteří byli Tornádem vězněni a trpěli jejich násilnostmi byly naprosto strašné. Jistý člověk vyprávěl, jak k němu na ulici přistoupili tři muži a násilím ho naložili do dodávky. Přivezli ho do školní budovy, kde bylo jejich hlavní stanoviště a zavřeli ho do sklepa. Tam již bylo více zadržených. Slíbili jim, že je budou třikrát denně krmit a dávat jim cigarety a za to že musí pracovat. Když nebudou pracovat, tak je zastřelí. Po chvíli přišel člověk s plastikovou trubkou a začal všecky přítomné bezdůvodně mlátit.

Jiní svědkové vypovídali to stejné, byli biti rukama, plastikovými trubkami, tyčemi, a jinými předměty. Byli biti hlavně přes nohy, hyždě a pohlavní orgány. Někteří muži byli mučeni tím způsobem, že se museli svléknout do naha, lehnout si na betonovou podlahu a pak je polévali vodou. Holými dráty pod proudem se pak dotýkali různých částí těla, převážně pohlavních orgánů. Tak zvaní policisté také běžně používali marihuanu

Jiní uvěznění byli nuceni pod hrozbou zastřelení tančit nazí, zpívat písně, dělat dřepy s 24-kg závažím a jiné nesmysly. Pod hrozbou ztráty života, s kulometem u hlavy museli znásilňovat jeden druhého. Jeden svědek vyprávěl, že ho spolu s druhým vězněm donutili znásilnit třetího muže, který byl přivázán k pevné zábraně: jeden z nich k tomu musel použít konečník svázaného, druhý jeho ústa. Členové Tornáda je přitom nahrávali s mobilními telefony.

Tornádovci zřídili mučírnu ve sklepě, kde mučili a znásilňovali místní civilisty, včetně nezletilých a důchodců, bez ohledu na jejich pohlaví. Během jejich působení prošli skoro všichni občané města tímto místem. Očitá svědkyně přiznala, že několik vojáků uneslo mladou dívku, ještě dítě a deset dní ji znásilňovali, dokud nezemřela.

Někteří Tornádovci se zcela otevřeně přiznali k zálibě v sadismu. Na zvukovém záznamu říká jeden z nich, podle hlasu Ruslan Oniščenko, že „filozofie je následující: pokud jste ochotni zemřít, máte právo zabíjet; pokud jste ochotni snášet mučení, máte právo mučit druhé. To je spravedlivé.“

Na to mu odpovídá podle hlasu Daniel Ljašuk: „bez mučení by život nebyl životem. Nic nezvedne člověkovi náladu tak, jako když má v rukou něčí život.“

Někteří členové Tornáda, kteří pochopili, co je to za organizaci, zkoušeli utéct. Jestliže byli chyceni, pak je ti ostatní mučili celé týdny. Ti, kteří chyceni nebyli, zůstali bez dokladů, které jim byly při vstupu do organizace zabaveny. Když se dostali domů, často hned za nimi přišla policie, kterou vedení Tornáda upozornilo na zběha a pak byli dopraveni zpátky tam, odkud utekli a biti a mučeni ještě víc.

Soudní spis o tomto procesu rovněž obsahuje záznam o orgiích, které pořádali Oniščenko spolu s jiným členem, jménem Savančuk a s jejich ženami. Orgií se zúčastňovaly i děti Savančuků, chlapci od čtyř do devíti let.

Rozsudek byl nepřiměřeně mírný a zněl 11 let pro Oniščenka, 10 let pro Ljašuka a 5-8 let pro všecky ostatní. Někteří prošli jen se 2-letou zkušební dobou.

A tyto lidi poslal Zelenský bojovat s ruskými vojsky

Jak se sám Prez Ze vyjádřil, „Ukrajinci s bojovými zkušenostmi byli propuštěni z vazby a všechny sankce proti nim byly zrušeny.“

A ještě dostali do rukou zbraně. Podle různých zpráv si bývalí Tornádovci odvezli také obrněná vozidla a nadále pokračovali v tom, co dělali v Donbasu. Tito lidé se nehrnou na frontu. Nikdy neměli v úmyslu doopravdy bojovat. Jejich specialita je mučení slabších a neozbrojených, loupeže, krádeže, znásilňování, provokace, výsměchy, a podobné.

Autorka Jane Kaufman, zdroj Zvědavec

Další odkazy a zdroje

• Guardian: Surgeons arrested in Ukraine for selling transplant organs, 2010
• Ukraine: European capital for illegal organ transplants, 2011
• Report: Israeli Suspected of Running Ukraine Organ Trafficking Ring, 2010
• Ukrainians sell organs to rich foreigners: $ 50 per kidney…, 2021
• Study for the European Parliament: “Trafficking of human organs”, by Michael Bos, 2015
• Trafficking in organs in Europe, 2003
• Předmět: VP/HR – odebírání orgánů na východě Ukrajiny, 2015