Thierry Meyssan: DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA POKRAČUJE … NA UKRAJINĚ

Jejich cílem je zničit Rusko, o což se pokoušejí s pomocí Straussovců.

V jednom z (česky) předchozích článků jsem ukázal, jak a proč MI6 a CIA vytvořily během studené války spojenectví s ukrajinskými banderovci. Tito muži a ženy, kteří měli být souzeni v Norimberku, se stali stínovými vojáky vítězů. V jejich službách mohli realizovat svou protiruskou posedlost.

V návaznosti na četné reakce čtenářů bych zde rád vysvětlil, jak se zmocnili současné Ukrajiny, poté ji ovládli a pokračovali v druhé světové válce v několika zemích na vlastní pěst. Především bych chtěl ukázat, že v roce 2000 se tito lidé změnili z pomocných jednotek na úderné oddíly USA. Uzavřeli pakt se Straussem proti Rusku. Právě tento pakt vedl k současné válce.

Banderovci zevnitř i z venku.

Když se Sovětský svaz rozpadl, banderovští vůdci zevnitř vystoupili ze stínu a dostali se do hlavního proudu. Někteří z nich přežili druhou světovou válku a období nepokojů, které následovalo (1945-50). V roce 1954 byli omilostněni Nikitou Chruščovem (ukrajinským sovětem) a byli převzati systémem. Dostali se do komunistické správy. Udržovali však styky mezi sebou i s vnějšími banderovci z Antibolševického bloku národů (ABN) [1] a Světové antikomunistické ligy (WACL) [2].

Když SSSR zeslábl, hrstka studentů, z nichž někteří byli banderovci, zorganizovala v říjnu 1990 na náměstí Majdan (tehdy nazývaném „náměstí Říjnové revoluce“) hnutí proti jakékoli formě spojení s Ruskem. Tomu se říká „žulová revoluce„; období velkého intelektuálního zmatku. Mnozí Ukrajinci se tehdy nedomnívali, že se Rusové chtějí osvobodit od sovětského režimu stejně jako oni. Mnozí si mysleli, že SSSR byl formou ruského imperialismu a že se Rusové snažili zničit jejich zemi.

Když 24. srpna 1991 Ukrajina vyhlásila nezávislost, banderovci se obecně přihlásili k otevřenosti. Neprezentovali se jako bývalí kolaboranti nacistů, kteří se dopustili zločinů proti lidskosti, ale jako „nacionalisté“ a protisovětští bojovníci. Podařilo se jim přimět mladé brance, aby podepsali dokument, v němž se zavázali, že v případě konfliktu budou bojovat proti Rusku. Dokázali také zorganizovat veřejnou demonstraci v ulicích hlavního města v roce 1992, které se zúčastnilo 7 000 lidí a která oslavovala 70. výročí vzniku banderovské armády za účasti banderovců zvenčí, kteří se vrátili do země.

Reorganizace Banderovců (1990-98)

Vnitřní banderovci (OUN-B) se rozdělili na  Sociálně–nacionalistickou stranu Ukrajiny (SNPU) a poté na Svobodu, zatímco zkušenější banderovci vytvořili Ukrajinské národní shromáždění a Ukrajinskou lidovou domobranu.

Paramilitaristé Andrije Bileckého („Bílý vůdce“) se administrativně oddělili od Svobody a vytvořili vlastní organizaci. Svoboda se však nezměnila. V platformě strany nadále stálo, že hodlá „fyzicky zlikvidovat veškerou ruskojazyčnou inteligenci a rychle a bez soudu vyvraždit všechny ukrajinofoby. Strana začala zakládat kartotéky proruských, prorumunských, promaďarských a protatarských osob, protože „toto stádo by se mělo zmenšit asi o 5 až 6 milionů jedinců“.

Předsedou Ukrajinské lidové domobrany byl banderovec Jurij Šuchevyč, syn známého zločince proti lidskosti. Jeho skupina se spolu se CIA angažovala ve válkách proti Rusům, často na straně islamistů. Jejich přítomnost byla sporná u Gruzínců v Abcházii (1998), ale doložená u Rumunů v Podněstří (1992), u Arabské legie Usámy bin Ládina v Jugoslávii (1992-95), u Azerů v Náhorním Karabachu (do roku 1994) a především u islamistů v první čečenské válce.

Ruská prokuratura identifikovala několik bojovníků, mezi nimi Igora Mazura, Valerije Bobroviče, Dmytra Korčinského, Andrije Tjahniboka (bratra Oleha Tjahniboka), Dmytra Jaroše, Vladimira Ma-malygu a Olexandra Muzyčka. Vyznačovali se jak bojovými schopnostmi, tak krutostí. Olexandr   Muzyčko byl Islámským emirátem Ičkerija (Čečensko) vyznamenán medaily „hrdina národa“ za to, že „lámal prsty [ruským] důstojníkům, vypichoval jim oči, vytrhával nehty a zuby a další střílel. Stal se velitelem osobní stráže emíra Džochara Dudajeva.

Několik měsíců po svém zvolení, 6. května 1995, odcestoval Leonid Kučma, druhý prezident nové Ukrajiny, do Mnichova, aby se setkal se Slavou Steškovou a týmem NBA. Mohl tak využít diskrétní podpory USA při liberalizaci země. Protibolševický blok národů (ABN), který zůstal sídlem CIA v Mnichově, otevřel kanceláře v Kyjevě.

V roce 1994 kandidovala do parlamentu předsedkyně ABN a vdova po nacistickém premiérovi Jaroslavu Steškovi, Slava Stešková. Byla zvolena (přestože neměla ukrajinské občanství) a v letech 1998 a 2002 byla zvolena znovu. Jako děkanka Nejvyšší rady předsedala zahajovacímu zasedání 19. března 1998 a 14. května 2002. Při těchto příležitostech přednesla projevy za potlesku svých kolegů (avšak bez přítomnosti komunistických poslanců, kteří opustili místnost). Chválila Stepana Banderu a Jaroslava Steška a zakončila jejich shromáždění zvoláním: „Sláva Ukrajině!“ Zemřela ve věku 82 let 12. března 2003 v Mnichově.

Atentát na Georgie Gongadzeho (2000)

Leonid Kučma během svého prezidentství zprivatizoval, co se dalo. Bohatství se soustředilo u třinácti subjektů, oligarchů, seskupených do tří klanů (doněckého, dněpropetrovského a kyjevského). Brzy měli větší moc než politici. Tento systém, který stále přetrvává, zbavuje Ukrajince suverenity a rozmazává hranice.

V roce 2000 zmizel novinář Georgij Gongadze, který odjel bojovat do Gruzie s banderovci a poté vyšetřoval korupci prezidenta Kučmy a jeho okolí. Jeho tělo bylo později nalezeno bez hlavy a postříkané dioxinem, aby se ztížila jeho identifikace. Tehdy předseda Nejvyšší rady vypustil nahrávky rozhovoru mezi prezidentem Kučmou a šéfem jeho štábu a ministrem vnitra o tom, jak umlčet Georgije Gongadzeho. Konec Kučmova prezidentství byl žalostný.

Na konci roku 2000 uspořádal americký velvyslanec Lev E. Dobriansky (vůdce banderovců v USA) ve Washingtonu dvoustrannou konferenci o bilaterálních vztazích mezi USA a Ukrajinou. Zaznělo na ní 70 projevů a konalo se 12 pracovních skupin. Republikánskou delegaci vedl straussian Paul Wolfowitz a demokratickou delegaci Zbignew Brzezinki.

Wolfowitz promluvil jako první. Poté, co pochválil likvidaci jaderných zbraní, uzavření černobylské elektrárny a členství v Partnerství pro mír NATO, oznámil uvolnění půjčky 2,6 milionu dolarů od MMF a tlak Washingtonu na přijetí Ukrajiny za člena EU. Především však zdůraznil, že Rusko je stále imperialistickou mocností, což dokazuje válka v Čečensku, jíž se banderovci účastnili. Bylo proto nutné je proti Rusku podpořit.

Brzezinski naopak Ukrajinu srovnával s Ruskem a považoval ji za demokratičtější a méně zkorumpovanou. Dlouze se přimlouval za to, aby Ukrajina nebyla považována za post-sovětský, ale za evropský stát a aby jí bylo umožněno vstoupit do uzavřeného klubu Evropské unie. Nevyhnutelné bylo vysloveno: banderovští spojenci studené války byli nyní uznáni za spojence Spojených států v budovaném unipolárním světě.

Oranžoá revoluce (2004)

Střídání prezidentů nemělo změnit rovnováhu mezi klany. Kučma (dněpropetrovský klan) nakonec ustoupil kandidatuře svého premiéra Viktora Janukovyče (doněcký klan). Volby pro něj dopadly příznivě, ale vyvolaly ostrý protest udržovaný kyjevským klanem (podporovaným Národní nadací pro demokracii – NED [3]). Volby byly zrušeny. Ve druhém hlasování zvítězil Viktor Juščenko. Tato událost je známá jako „oranžová revoluce„.

Nový tým se však rychle rozštěpil na příznivce Viktora Juščenka na jedné straně a Julii Tymošenkovou na straně druhé. Banderovci využili tohoto vnitřního rozkolu v oligarchii k tomu, aby posunuli své pěšáky o něco dále v obou táborech.

Dne 8. května 2007 v Ternopolu z iniciativy CIA vytvořili banderovci z Ukrajinské lidové sebeobrany a islamisté protiruskou „Antiimperialistickou frontu“ pod společným předsednictvím Dmytra Jaroše a emíra Ičkeria Dokky Umarova. Účastnily se jí organizace z Litvy, Polska, Ukrajiny a Ruska, včetně islamistických separatistů z Krymu, Adygeji, Dagestánu, Ingušska, Kabardino-Balkarie, Karačajevsko-Čerkeska, Osetie a Čečenska. Dokka Umarov, který se tam kvůli mezinárodním sankcím nemohl dostavit, nechal přečíst svůj příspěvek. Ministerstvo východu Alfreda Rosenberga a ABN Stepana Bandery ožily v jiné podobě pod ochranou ukrajinského státu.

Rozdělení kyjevského klanu prospělo zvolení Viktora Janukovyče v roce 2010. Ten nahradil klanový systém svou rodinou, kterou dosadil do nejvyšších státních funkcí. Důležitější se stalo udržovat dobré vztahy s příbuzným než reprezentovat konkrétního oligarchu. Postupně celý politický a ekonomický život ovládl prezident Janukovyč prostřednictvím své politické strany, „Strana regionů„. Pět oligarchů bylo ze systému vyloučeno. Ti se spojovali se strausovci a banderovci, aby znovu získali moc.

Během tohoto období však pokračovala propaganda a Ukrajinci si zvykli na přítomnost banderovců, nyní financovaných židovským oligarchou Ihorem Kolomojským. V roce 2011 se jim podařilo prosadit zákon zakazující připomínat si konec druhé světové války, protože ji vyhráli Sověti a prohráli banderovci. Prezident Viktor Juščenko jej však odmítl podepsat Rozzuření banderovci napadli průvod veteránů Rudé armády a zbili staré muže. O dva roky později města Lvov a Ivano-Frankivsk zrušila oslavy Dne vítězství a zakázala všechny oslavy. Prezident Juščenko krátce před koncem svého funkčního období vyznamenal Stepana Banderu na „Hrdinu národa„.

Když se komunistická strana podivila, že Žid financuje neonacisty, Židovský výbor Ukrajiny odpověděl, že jde o novou verzi antisemitského tvrzení, že to byli Židé, kdo přivedl bolševiky k moci, a že to byli Židé, kdo rozpoutal druhou světovou válku.

Během Revoluce důstojnosti (2014) se davu na kyjevském náměstí Majdan představuje tajemný vůdce Pravého sektoru Dmitrij Jaroš.  Ukrajinci ho vítají a přebírají jeho hesla. Sekvence končí shromážděním banderovců: „Sláva Ukrajině!

https://rumble.com/v12t4wp-tajemn-vdce-pravho-sektoru-dmitrij-jaro.html

Zatímco Revoluce důstojnosti ještě neskončila, banderovci pořádají v Kyjevě pochod s pochodněmi na počest zločince proti lidskosti Stepana Bandery. Nejedná se již o malou skupinu.

Revoluce důstojnosti, známá jako Euromajdan (2014)

Revoluci důstojnosti v roce 2014 zorganizovala straussovská Victoria Nulandová s pomocí zocelených banderovců. Tyto události jsou všem známé, nebudu se k nim vracet. Tentokrát se stal prezidentem oligarcha Petro Porošenko. Oficiální posty byly obsazenyy banderovci. Třetinu ministrů tvořili lidé z hnutí Slovoda neboli Ukrajinské lidové domobrany. Andrij Parubij se stal tajemníkem Rady národní bezpečnosti a obrany a Dmytro Jaroš jeho zástupcem. Nový režim okamžitě zakázal ruštinu, přestože jí doma mluvilo více než 40 % obyvatel.

Krym odmítl tento návrat do historie, odhlasoval si nezávislost a připojil se k Ruské federaci, zatímco donbaské oblasti (Doněcká a Lugnaská) se prohlásily za autonomní.

Ukrajinský prezident Petro Porošenko nehodlá plnit minské dohody. Hodlá svým krajanům v Donbasu odříznout přístup k veřejným službám, dokud se mu budou stavět na odpor.

V březnu 2014 se Ukrajinské národní shromáždění a Ukrajinská lidová domobrana přejmenovaly na Pravý sektor pod vedením Dmytra Jaroše a Andrije Bileckého.

V dubnu 2015 prohlásila Nejvyšší rada členy Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) za „bojovníky za nezávislost„. Zákon byl přijat, v prosinci 2018 prezidentem Proršenkem. Bývalí příslušníci Waffen SS měli zpětně nárok na odchod do důchodu a nejrůznější výhody.

Školní osnovy byly změněny tak, aby se děti učily nové dějiny: druhá světová válka neskončila. Brzy skončí porážkou Ruska a triumfem Ukrajiny.

Banderovci všude zaváděli své právo na způsob nacistických útočných oddílů (SA) z 30. let. Vnikli do soudů, aby vyhrožovali soudcům, do správních orgánů, aby donutili starosty a gubernátory plnit jejich příkazy. Jejich nejznámějším činem bylo vypálení domu odborů v Oděse [4].

Nikoho příliš neznepokojilo, když Irina Farionová, poslankyně Svobody v letech 2012 až 2014, prohlásila:

Máme jedinou možnost: zničit Moskvu. Pro to žijeme, pro to jsme přišli na svět: zničit Moskvu. Zničit nejen Moskaly na naší půdě, ale i tuto černou díru evropské bezpečnosti, která musí být vymazána z mapy světa.

Volba Volodymyra Zelenského

Židovský oligarcha a sponzor banderovců Ihor Kolomojskij vypustil do politiky humoristu Volodymyra Zelenského. Vysílal jeho televizní seriál Sluha lidu, poté pro něj zorganizoval politickou stranu a nakonec ho představil v prezidentských volbách.

Alexej Arystowitsch, poradce prezidenta Zelenského pro strategickou komunikaci, se na hodině politické komunikace ptá: „Jak můžeme podvádět? Kdo může definovat principy?“, načež si všimne, že odpovědi nepřicházejí, a řekne: „Musíte říct přesný opak. Pokud jste silní, ukažte, že jste slabí. Jste-li blízko, ukažte, že jste daleko. Jste-li daleko, ukažte, že jste blízko. Musíte dělat pravý opak skutečné situace. Všimněte si, že se nejedná o triviální záležitost. Jak přesně podvádíte? Jaký směr podvodu zvolit, abyste podváděli správně a úspěšně. Podvádět, vědecky řečeno „

Jeho program se skládá ze šesti bodů:

• Decentralizovat moc v souladu s evropskými standardy.
• Přeměnit orgány veřejné správy na prefektury evropského typu.
• Zvýšit životní úroveň Ukrajinců na úroveň nad evropským průměrem.
• Přijmout zákony nezbytné pro realizaci asociační dohody mezi Ukrajinou a EU.
• Rozvíjet spolupráci s EU a NATO.
• Reformovat ozbrojené síly v souladu se standardy NATO.

Ukrajinci, kteří ocenili křížové tažení tohoto mladého umělce proti korupci, nechali se zlákat jeho evropským snem a nechápou, co znamená jeho obdiv k NATO, ho 21. dubna 2019 zvolili 73 % hlasů.

V březnu 2021 město Ternopol a poté i Lvovská oblast přejmenovaly své stadiony na počest generála Romana Šuchevyče (otce zakladatele Ukrajinské lidové domobrany) a Stepana Bandery.

Dne 1. července 2021 vyhlásil prezident Volodymyr Zelenskyj zákon o původním obyvatelstvu Ukrajiny. Občané ruského původu se již standardně nemohou dovolávat lidských práv u soudu.

2. listopadu 2021 se Dmitrij Jaroš stal poradcem vrchního velitele ukrajinských armád generála Valerije Zálužného. Všechny banderovské polovojenské organizace, celkem 102 000 mužů, byly začleněny do Ozbrojených sil Ukrajiny. Byl vypracován plán útoku na Krym a Donbas. NATO, které již mělo na místě vojenské instruktory, poslalo zbraně.

Dne 24. února 2022 zaútočil ruský prezident Vladimir Putin na Ukrajinu s cílem „denacifikovat zemi „.

*****

Zdroje:

[1] „Aliance MI6, CIA a banderovců„, Thierry Meyssan, Voltaire Network, 12. dubna 2022. Zde najdete téměř kompletní sbírku ABN Correspondence  v angličtině a ABN Korrespondenz v němčině. Pokud máte k dispozici chybějící čísla, zašlete nám je.

[2] „Světová antikomunistická liga: Internacionála zločinu“ Thierry Meyssan, překlad Anoosha Boralessa, Voltaire Network, 12. května 2004.

[3] „NED, právní okénko CIA“  autor: Thierry Meyssan, překlad: Anoosha Boralessa, Оdnako (Rusko) , Voltaire Network, 16. srpna 2016.

[4] „Krvavá lázeň v Oděse řízená prozatímními vládci Ukrajiny“ antifaшист , Voltaire Network, 15. května 2014.

Sledujte cenzurované CZ24 na Telegramu: t.me/cz24news

Autor: Thierry Meyssan, zdroj: voltairenet.org/article216618.html /  topcz.net/ukrajina-druha-svetova-valka-pokracuje, překlad a české titulky: Admin Nekorektní TOP-CZ