Proč nemůžeme být v konfliktu s Ruskem neutrální

Už samotná Evropská unie je potenciálním civilizačním a ekonomickým konkurentem jak Spojených států, tak britských nostalgiků bývalého impéria. A teď jim ještě roste další a možná ještě vážnější konkurent v indopacifické oblasti, kde vévodí sice Čína, ale Indie – i když ve stavu zrodu – dává tušit, že její možnosti ovlivňovat světový trh lehkomyslně podceňujeme. I když pomineme další asijské státy (jako např. Vietnam a Malajsii), prostý součet Čínské a Indické populace představuje cca 36 % obyvatel naší planety.

To je i pro makroekonomy jenom obtížně představitelný trh a ten, kdo ho ovládne, nebo se na něm alespoň významně přiživí, má vlastně vystaráno.

Těch pár předchozích řádků vysvětluje nebývalou diplomatickou aktivitu mezi Kyjevem a Bílým domem, kdy jsou Spojené státy na cestě poskytnout Ukrajině co nejvíce zbraní a vojenského vybavení a zároveň znovuzřizovat vyslanectví na Šalamounových ostrovech poté co tyto uzavřely s Čínou bezpečnostní smlouvu.

Čínská karta má vysokou hodnotu a Spojené státy oslabené kovidem si musí rozvázat ruce v Evropě. Proto ty zbraně, proto ten důraz na atlantismus, na společné hodnoty… Cíl je jasný: zavést opotřebovací válku s Ruskem a tak ho co nejvíce oslabit.

Ukrajina a její občané jsou v této souvislosti postradatelní. To jsou kolaterální ztráty, které nakonec dobře poslouží v informační válce. Že by Ukrajina mohla střet s Ruskem vyhrát? Za mého života to jeden zneuznaný malíř hlásal:„Rusko je obr na hliněných nohách.“ Byl na poštovních známkách a pomáhala mu celá Evropa. Věřili mu; na železnici jezdily lokomotivy, které měly zepředu velké V. „Viktoria – říše vítězí na všech frontách.“ Wochenschau – německý týdeník začínal Oberkommando der Wehrmacht berichtet, kde létaly střemhlavé Stuky a nepřátelé vyskakovali se zdviženými rukama ze zákopů, takže i v době, kdy už byli Rusové v Berlíně, bylo nemálo těch, kteří hlásali neochvějnou víru v „konečné vítězství.“ Celá Evropa tehdy byla málo, teď to vítězství tedy jistí Američané.

Ale vyzývají Evropu, aby se vzdala ruské ropy a plynu, a radí zvyknout si na zámořské zdroje energie. 25. března Německo pod tlakem Spojených států „představilo plán prakticky zastavit dovoz ruských energetických zdrojů do poloviny roku 2024,“ uvedla agentura Bloomberg .Spolkový ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck zdůraznil, že země chce do poloviny roku omezit dovoz ruské ropy a do konce roku 2022 se na ní stát „téměř nezávislou.“ Německo by také mohlo do podzimu omezit dovoz ruského uhlí.

Na pozadí sankcí USA a EU proti ruskému vývozu energie se Rusku daří přesměrovávat vývoz ropy a zemního plynu z USA a EU do Asie, což se v blízké budoucnosti projeví „ekonomickým šokem.“ Ten šok spočívá v cenové přirážce za americký plyn, kterou jsou Evropané nuceni platit za LNG. „Strany se rozhodly vytvořit společnou pracovní skupinu pro snížení závislosti Evropy na dovozu energie z Ruska. USA ukládají Evropské unii přísnou podmínku: Evropa musí za palivo platit vyšší cenu, aby převýšila poptávku asijských spotřebitelů,“ píše Forbes v reakci na skutečnost, že podle prohlášení na webu Bílého domu se Spojené státy dohodly s Evropskou unií, že letos zajistí dodávku nejméně 15 miliard metrů krychlových LNG do Evropy, aby nahradily ruský export.

Je to logické. Evropský trh s plynem je zadním dvorkem globálního trhu LNG, protože je zcela závislý na ekonomickém cyklu Asie a Tichomoří (APR), protože asijský trh je fyzicky mnohem větší. Když ceny LNG klesají v Asii, následují ceny v Evropě a naopak. Odklon toků LNG z USA do Evropy způsobí nárůst cen plynu v asijsko-pacifickém regionu a američtí přepravci plynu se vrátí zpět do Asie, pokud EU nesplní výše uvedenou americkou podmínku – plyn za příplatek. A tak se Evropské země dostaly do kleští. Buďto nechat vydělat zámořské dodavatele LNG a v důsledku vysokých cen vstupních surovin ztratit konkurenceschopnost, nebo prohlásit, že „business is business“ a vystavit se sankcím, které nám zavřou americký, britský a související trhy. Zjednodušeně a v nadsázce řečeno: „Facku zprava či zleva.“ Když jsme v mládí slyšeli – nechoď, Janku, s pány na led – neuměli jsme si ty dopady představit. Takže bychom se neměli divit, když slyšíme horoucí slova o našich principech, že

                          ve skutečnosti jde jenom o peníze.

napsal Leo K., zdroj: Kosa zostra