Ponaučení z Azova

V Rusku, ostatně, se tato událost také brzy dostane do pozadí. Na pokraji zhroucení je fronta OSU u Severodoněcku. Odtamtud se málo komu podaří uprchnout. Dozrávají malé kotle v okolí Popasninského výstupu. Ukrajinská fronta praská u Limanu. OSU se vzdávají po stovkách, ukrajinští záložníci a příslušníci územní obrany každý den umísťují v síti videoklipy s hrozbami na adresu úřadů a požadavky úsporněji spotřebovávat maso pro děla. Případy jsou stále útrpnější. Jestliže v prvních videoklipech se hovořilo, jak  z roty (do 120 lidí) zůstalo třicet, pak nyní ukazují zůstatek 40-50 osob ze tří rot (až 360 lidí) praporu. Celkově jsou všechny důvody předpokládat, že zanedlouho dobytí Azovstalu pohasne na pozadí nových velkých porážek OSU.

Dnes v podstatě část ruského společnosti nadále znepokojuje pouze otázka, zda budou potrestáni nacisté z  Azova a pokud budou potrestáni, tak jak. Přitom se projevuje jeden velmi nepříjemný fenomén. Titíž lidé, kteří se překvapeně ptali, jak se mohl zrodit nacismus na ruské půdě, jak mohli nasáknout hitlerovskými idejemi vnuci vítězů ve Velké vlastenecké válce, ale sami, aniž by si to uvědomovali, zaujímají “občanskou pozici” prakticky totožnou s tou, kterou zaujímali bojovníci Azova (pouze v opačném smyslu). Mám na mysli pravidelné hysterie v síti ohledně toho, že všechny z Azova je třeba “zastřelit, ne, pověsit” bez soudu a vyšetřování.

Zapomeneme na okamžik, že po okamžité mstě žízní obvykle lidé, kteří “bojovali” nejenom bez opuštění bytu, ale ještě i výhradně v rámci talk show. Talk show jsou nejsilnější citově zabarvený stimulátor, kdy závislí na něm jsou de facto adrenalinoví narkomani, ale není to důvod proto, aby se úplně ztrácela hlava. Tak si to rozebereme jedno po druhém.

Za prvé, při vzdávání se bylo všem ukrajinským vojákům (bez výjimky) slíbeno zachování života, minimálně do konání spravedlivého soudu. A tak ruští vojáci nemohou hned porušit své sliby, aniž by ztratili tvář. Kdysi dávno admirál Nelson zastřelil ty Francouze a republikány v Neapoli, kteří se vzdali s podmínkou zachování života (se zárukami spojeného rusko-anglického velení). To vyvolalo protest ruského velení (bránícího zajatce, kteří se nacházeli pod jeho ochranou, ale nemělo možnosti zachránit všechny) a nespokojenost důstojníků britské flotily, kteří usoudili, že jejich čest je pošpiněna. Admiralita neodsuzovala vítězného a populárního admirála, ale ani neuvítala jeho postup (prostě to přešla mlčením v britském stylu).

Upřesním, že pro ruské a anglické aristokraty té doby, byli francouzští revolucionáři a jejich evropští následovníci tím samým, čím jsou pro nás ukrajinští nacisté. Ti zničili tradiční pořádek ve své zemi, ponořili ji do bakchanále teroru a ohrožovali stabilitu na celém evropském kontinentu. Nicméně důstojníci-aristokrati pokládali za nepřípustný klam dokonce vůči takovému nepříteli.

Angličané by dali přednost zapomenutí na tuto epizodu v celkově hrdinské biografii Nelsona, ale je dosud černou tečkou na památce o admirálovi, a na britském loďstvu vůbec.

Za druhé, porušení závazků vůči jedněm zajatcům povede k tomu, že ukrajinská vojska, aniž by příliš nadšeně kapitulovala, se vůbec přestanou vzdávat (dokud bojuješ, je šance zůstat naživu, ale vzdáš se, určitě tě zabiji). To nejenom dodatečně protáhne zvláštní operaci, ale také to vyvolá zbytečné ztráty v řadách ruských vojsk a sborů republik.

Za třetí, mučení a zastřelení zajatců bez soudu jsou válečné zločiny. Jelikož my přece obviňujeme OSU z páchání právě válečných zločinů a trestných činů proti lidskosti, nelze poskytovat nepříteli podnět pro obviňování z toho samého našich vojsk.

Několikrát bylo řečeno, že se zločinci bude soud. Zde, jak se mi zdá, je přílišná pozornost právě k Azovu dokonce škodlivá. Za poslední osm let se mě několikrát ptali, proč Rusko neuznává DLR/LLR, vždyť to by hned vedlo k zastavení ostřelování měst na Donbasu. Odpovídal jsem, že ostřelování po uznání minimálně nebude ukončeno, a nejspíše se dokonce zesílí. Zastavit ostřelování může pouze zničení ukrajinské nacistické státnosti. Nyní se zájemci mohou přesvědčit o tom, kdo měl pravdu – běží třetí měsíc speciální operace, a ostřelování Doněcka pokračuje se stoupající intenzitou. Když se pak fronta nakonec od Doněcka odsune, ostřelování budou podrobována další města (jako, například, nyní se OSU pokoušejí ostřelovat Cherson).

Upozorňuji, že neselektivní ostřelování obytných čtvrtí, v nichž nejsou vojenské objekty, je válečným zločinem. Osm let tento zločin nepáchá Azov, ale dělostřelci OSU. Za osm let prošlo přes dělostřelecké a raketové brigády OSU minimálně padesát tisíc osob (pokud ne sto). A ti všichni jsou váleční zločinci (kdepak tři-pět tisíc, kteří za celou tu dobu prošli Azovem).

Ale soudit nebudou všechny dělostřelce OSU, ale velitele brigád, oddílů a baterií, bezprostředně dávajících údaje k cílům a rozkazy k zahájení palby. Ostatní se vykroutí veřejným odsouzením (pokud, samozřejmě, nezahynou v bojích a pokud nebude dokázána jejich účast na loupežích, vraždách, znásilněních a jiných zločinech, nesouvisejících s jejich bojovou specializací).

Nepochybnou odpovědnost mají velitelé OSU a jednotlivých seskupení vojsk, prezident, jako vrchní velitel, členové SNBO Ukrajiny, jako lidé, zodpovědní za přijetí zločinných rozhodnutí, vydání zločinných rozkazů nebo za to, že nezastavili nebo nepředešli spáchání jim podřízenými vojáky válečných činů, i když tuto možnost měli. Naopak, vojenské a politické vedení Ukrajiny podněcovalo válečné zločince k pokračování zločinecké činnosti.

Ruské zajatce u Kyjeva, Černigova a Charkova vůbec nestřílel Azov. Byli to zástupci OSU. Mimochodem, také sdílejí nacistické smýšlení azovců. Ukrajinské silové struktury vůbec a armáda konkrétně jsou maximálně nacifikovány. A ukrajinští politici, včetně prezidenta, je podporují.

Soustředěním se na dvou-třech tisících nacistů z Azova riskujeme, že zapomeneme na desítky a stovky tisíc nacistů v OSU, SBU, na ministerstvu vnitra, z množství politiků a novinářů, vštěpujících příslušné myšlenky do neposílených mozků “mladého národa”. A to je velmi nebezpečné. Neonacismus ve zvrhlé podobě, kdy Slované nepřijímají abstraktní, ale právě hitlerovskou nacistickou ideu, zahrnující je mezi podlidi, není výhradně ukrajinským know-how. Příslušné ideje jsou rozšířeny po celém postsovětském prostoru a docela nedávno byly dost oblíbené v Rusku. Nyní jsou ruští nacisté marginalizováni, neboť země bojuje s nacismem na vnějším perimetru, ale to neznamená, že za příznivých podmínek se nepokusí si rozšířit svůj vliv a zopakovat úspěch ukrajinských nacistů, kteří uchvátili moc v roce 2014.

Ukrajinský nacismus se zrodil jako slitina haličské vesnické mládeže, jež se nahrnula do měst za kariérou, fotbalových chuligánů, mladých nevyžádaných charizmatů a ukřivděných intelektuálů, domnívajících se, že budou mocnáři dum postsovětské společnosti, ale náhle se nacházeli na smetišti dějin. Oni také zpočátku prostě říkali, že všechny, kdo s nimi nesouhlasí, je třeba zastřelit. Prostě to říkali a dokonce si ani nemysleli, že někdy budou mít možnost tuto ideu realizovat. Potom se možnost objevila, okusili krev, dostali kuráž na surové vypořádání bez soudu, kdy vlastník automatu je prokurátorem, soudcem a katem v jedné osobě.

V konečném důsledku vytvořili stát, který není svou strukturou a funkcemi ničím jiným než bandou. Nacistické ideje (jež větší část tetovaných hňupů nezná, jelikož nic, dokonce ani nacistickou literaturu, nečte) slouží pouze oficiálnímu přikrytí banditské struktury státu a společnosti. Miliony lidí si zvykly žít v zemi, kde “puška rodí moc”, kde zákonem disponuje ten, kdo má sílu, kdo je ozbrojen, kdo je soustředěný v bandě a ještě lépe byl s to zapadnout se svou bandou do státní struktury, a získat tak oficiální mandát na svévoli.

V historii to připomíná epochu Vikingů, neúnavně loupících a zabíjejících jak sousedy, tak i sebe navzájem v honbě za snadným ziskem. Není náhoda, že u Azova, a ostatně i jiných nacistických struktur je široce rozšířena náhražka severského pohanství. Mimochodem, navzdory pověstem, Vikingové zpravidla také nespěchali do Valhally, a když se dostali do kritické situace, snažili se domluvit na “evakuaci cestou extrakce”.

Tyto miliony nejsou nacisté, jako nejsou nacisty ani statisíce těch, kteří prošli nacifikovanými OSU. Prostě si zvykli žít v nacistickém státu podle pravidel nacistického státu, když se dostávají do normálně fungujícího státu,  je to pro ně nepohodlné. Proto si stěžují na ukrajinské běžence všichni Evropané (od Moldavanů po Portugalce), kteří je přijali, že najednou s hrůzou uviděli v ulicích svých měst bandy jimi dávno (od 8. století) úspěšně zapomenuté, nesoucí smrt a ničení obvyklého pořádku.

Už bylo prohlášeno místními (ruskými) úřady v Chersonské a Záporožské oblasti, že v nejbližší budoucnosti se tyto regiony stanou Ruskem. Moskva toto prohlášení nevyvrátila, a vytvářející se v těchto regionech orgány moci, silové struktury, finanční a ekonomický systém zcela korelují s ruským. A ruské občanské průkazy už místní obyvatelstvo začalo dostávat (alespoň ti, kdo šel do služby do opět vytvářející se silové a administrativní struktury).

Je to několik milionů obyvatel, kteří dlouhou dobu žili v podmínkách jiné, neslučitelné s naší, civilizaci. Mezi nimi stihli mnozí za osm let posloužit v OSU a tak či onak se seznámit s kvazi idejemi ukrajinského maloměstského nacismu. A před námi je ještě Charkovská oblast – vlast Azova, i další, mnohem problémovější regiony. Nakonec, zatím meze speciální operace oficiálně nebyly označeny a klidně může pokračovat až na západní hranice Ukrajiny.

V osvobozených regionech nebude hned dobře. Nejen to, mnozí, kteří stihli zapadnout do majdanové Ukrajiny, ztratí získaný status, a mnozí z těch, kdo proti majdanu bojoval, zjistí, že jejich život se příliš nezměnil – ledaže rusky je možné mluvit svobodně, i nosit georgijevskou stužku je možné. Ale ne pro všechny na Ukrajině to je hodnota. A dokonce pro ty, pro koho to je důležité, se příjemné drobnosti rychle zapomenou, a přenechají místo rutině života.

A zde ideje sociální spravedlnosti (oba majdany byly mimochodem formálně pro sociální spravedlnost a v programu nacistické strany Svoboda ve volbách v roce 2012 byl sociální blok prakticky totožný se  sociálním blokem programu KSU), nastolované samopalem mohou najít vděčné posluchačstvo.

Jestli budou tyto ideje rozšířeny pouze na osvobozených územích – není to ještě tak zlé, za nimi bude ještě dlouho uskutečňován zvláštní dohled. Ale pokud se zjistí, že nositelé těchto idejí mají stoupence v původním Rusku, nebezpečí vážné vnitřní destabilizace se zvýší mnohokrát, nemusíme se stihnout ani ohlédnout, útočníci půjdou ulicemi, vymění vyšivanku za tuniku, a trojzubec za imperiálního orla.

Každá totalita začíná srozumitelnými a příjemnými pro masy idejemi zastřelit všechny nepřátele národa bez soudu a vyšetřování, a ihned nastolit všeobecnou spravedlnost. Akorát zastřelení potom stoupá geometrickou řadou, a spravedlnosti je čím dál míň.

Co se týče Azova, jeho vůdcové se zjevně musí uvěznit nadlouho, jelikož mají odpovědnost nejen za sebe, ale také za zločiny podřízených. Nejspíše spolu s nimi bude sedět od několika desítek, do dvou- tří stovek obyčejných bojovníků, jejichž zločiny se podaří dokázat. Vzhledem k tomu, že členů Azova je v zajetí asi tisíc, je to hodně. Jelikož procesy budou probíhat v DLR, kde existuje trest smrti, možná někoho z těch, kteří už úplně ztratili lidskou tvář, dokonce zastřelí. Sotva jich bude víc jak deset, spíše do pěti nebo dokonce se obejdou pouze doživotním odnětím svobody.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

https://ukraina.ru/exclusive/20220525/1034025774.html