Petráš: Vyváženost, objektivita, důvěryhodnost

Na snímku náckové z “praporů Azov” vydávaní propagandou České televize za “ukrajinské vlastence”

Mělo by to platit nejen na vojně, ale i v civilním životě. Zejména v době, kdy jde o zdraví lidí, jejich životy, kdy jde o budoucnost našich dětí. Dá se říct, že v posledních letech prožíváme takové období. Nejprve kovidová pandemie, nyní se k tomu přidala válka nedaleko našich hranic – na Ukrajině.
 
Veřejnoprávní média si dala do vínku heslo, že mají občany informovat vyváženě a objektivně. Ve zkratce to znamená, že občan od těchto médií má dostávat takové informace, které nejsou jednostranné, ale dávají možnost širšího pohledu na prezentovanou událost. Vždyť život není černobílý, každá událost má své příčiny, svůj vývoj a své následky. S tím úzce souvisí také objektivita pohledu na tyto události. Vždyť objektivita je základem důvěryhodnosti. Je základem pro to, aby si občan mohl klást otázku „PROČ“ a zároveň měl možnost si na tuto otázku hledat odpovědi. To vše se ale týká nejen médií, ale především politiků.

Pokud naši politici a veřejnoprávní média nedávají občanům vyvážené a objektivní informace, část občanů si hledá informace v médiích alternativních, část občanů slepě věří veřejnoprávním médiím a další část věří propagandě jakéhokoliv typu a původu. Ve svém výsledku to znamená, že občané nemají důvěru nejen k veřejnoprávním médiím, ale především nedůvěřují vládě. Výsledkem je rozhádaná, nejednotná a neakceschopná společnost.

Důležitou roli v procesu „důvěřuj, ale prověřuj“ hrají média všeho druhu. Tato média, zejména ta veřejnoprávní buď upevňují důvěru mezi občany a vládou, nebo ji také mohou narušovat. To jsme konečně zažívali v rámci kovidové pandemie. V první fázi, pod hrozbou neznámého viru, se národ sjednotil ve společném úsilí v boji proti němu. Postupem času, však vláda začala přijímat taková opatření, kterými část společnosti začala diskriminovat a druhé části společnosti dávala různá privilegia. Vláda začala uplatňovat nouzový stav, pandemický zákon a další opatření, kterými vystrašila značnou část společnosti. Tento proces naše veřejnoprávní média začala slepě akceptovat a nastala jednostranná intenzivní „masáž“ občanů v prosazování jediné pravdy o viru a boji proti němu. Lidé přestali důvěřovat jak vládou přijímaným opatřením, tak veřejnoprávním médiím.

Ve druhé fázi, se vznikem válečného konfliktu na Ukrajině, se tato destruktivní činnost vlády a veřejnoprávních médií na společnost ještě prohloubila. Dnes už si nikdo nedělá iluze o důvěryhodnosti vlády, o vyváženosti a důvěryhodnosti veřejnoprávních médií. Ve svém důsledku je takováto situace nebezpečná zejména v situaci, kdy se má společnost sjednocovat, protože se předpokládá zhoršení bezpečnostní situace, zejména v blízkosti našich hranic.

Abych byl ve své kritice veřejnoprávních médií konkrétní, uvedu jen několik případů. Nebudu se zabývat koronavirovou pandemií. Tu, jak se zdá, „vyléčil“ V. Putin. Ode dne, kdy armáda RF překročila hranice Ukrajiny, koronavirová pandemie z ČR (nebo alespoň z prvních stránek našich masmédií) zmizela. Proto se budu zabývat pouze problematikou vyvážeností a objektivností našich veřejnoprávních masmédií v rámci informování o válce na Ukrajině v kontextu s tím co podniká naše vláda.

Ten, kdo poukáže na nacistický teror prokazatelně používaný ze strany části ozbrojených složek Ukrajiny, je okamžitě považován za dezinformátora. Podívejme se na tento problém trochu podrobněji. V době 2. světové války vznikala na Ukrajině celá řada vojenských útvarů, které bojovaly po boku nacistického Německa. Příslušníci těchto útvarů se vyznačovali brutalitou a vyvražďováním národnostních menšin žijících na Ukrajině. K nejznámějším ideovým a vojenským vůdcům tohoto hnutí patřili S. Bandera a R. Šuchevyč.
 
Po rozpadu SSSR se na obnovené Ukrajině opět vzkřísil silný ukrajinský nacionalismus. Začaly vznikat vojenské útvary, které přebíraly nejen názvy a standarty svých předchůdců z 2. světové války (Azov, Galizien), ale také ideologii jejich vůdců.  Kromě S. Bandery má velkou popularitu na Ukrajině další velitel Ukrajinské povstalecké armády (UPA) z dob druhé světové války – R. Šuchevyč.

V roce 2010 prezident Ukrajiny V. Juščenko posmrtně udělil Š. Banderovi nejvyšší státní vyznamenání. V roce 2014, prezident Ukrajiny Porošenko prohlásil vojáky z UPA za „příklad hrdinství a vlastenectví na Ukrajině“. V dubnu 2015 ukrajinský parlament schválil zákon, který udělil příslušníkům OUN a UPA status bojovníků za svobodu Ukrajiny. K odkazům těchto válečných zločinců se otevřeně hlásí různé krajně pravicové extremistické skupiny a politické strany, jako např. Svoboda, Pravý sektor apod. Nyní jsou tedy Banderovci dokonce považováni za “válečné veterány”.

Výše zmíněný vojenský útvar Azov byl zařazen do ozbrojených složek Ukrajiny. Je bláhové doufat v to, že se myšlení těchto lidí změnilo. Je nutné uvědomit si i další důsledky. Vždyť zbraně, dlouhodobě dodávané na Ukrajinu, a to zejména z USA, ale také ve velké míře z ČR, byly dány k dispozici i těmto lidem.

Po převratu v roce 2014 (Majdan a následné násilné svržení prezidenta Janukoviče) začala občanská válka.

Jak to viděl Kongres USA v roce 2015? Sněmovna reprezentantů schválila dodatek k zákonu o zahraniční vojenské pomoci, v němž zakazuje americkým instruktorům výcvik příslušníků ukrajinského dobrovolnického praporu Azov a blokuje dodávky mobilních protiletadlových raket na Ukrajinu. Příslušníci praporu Azov jsou v dodatku označeni za neonacisty a rasisty. (1)

Situací se také zabýval Evropský parlament. Ten konstatoval porušování lidských práv a svobod a vyzval ukrajinskou vládu k nápravě (2). Za účasti OBSE byly sjednány „Minské dohody“, které byly osm let ze strany Ukrajiny ignorovány. To ve své podstatě vedlo k pokračování občanské války. Umíraly tisíce lidí, zejména ti Ukrajinci rusky mluvící.

O těchto souvislostech, které předcházely a byly jednou z hlavních příčin zahájení vojenských akcí RF na území Ukrajiny, maše veřejnoprávní média cudně mlčí.

Dalším příkladem o „vyváženosti a objektivitě“ našich některých veřejnoprávních médií může být informace, že na území Ukrajiny byla celá řada biologických laboratoří. Když se tato informace dostala na veřejnost díky alternativním webům, většina veřejnoprávních médií tuto informaci zpochybňovala a vydávala ji za ruskou propagandu. V tom případě však měla tato média obvinit ze šíření ruské propagandy také Marca Rubia, vysoce postaveného člena senátního výboru pro zahraniční vztahy (USA) a V. Nulandovou (náměstkyni ministra zahraničí USA), která před tímto výborem vypovídala na toto téma. Mimo jiné řekla:

„Ukrajina má zařízení pro biologický výzkum, ve skutečnosti jsme nyní docela znepokojeni, že ruské síly se mohou snažit získat nad nimi kontrolu. Takže pracujeme spolu s Ukrajinci na tom jak zabránit tomu, aby výzkumné materiály padly do rukou Rusů, pokud by se přiblížili,“.

Ale to není vše. Na otázku M. Rubia: „Pokud dojde na Ukrajině k incidentu nebo útoku s biologickými nebo chemickými zbraněmi, nemáte pochybnosti o tom, že by za tím stoprocentně byli Rusové?”

V. Nulandová odpověděla: „Není o tom pochyb, senátore. A je klasickou ruskou technikou vinit toho druhého z toho, co sami plánují udělat,“ (3)

Co na to poslední informace k tomuto tématu?

„V průběhu speciální vojenské operace byly odhaleny důkazy o ukvapených opatřeních kyjevského režimu k zakrytí jakýchkoli stop o financování vojenského biologického programu ministerstvem obrany USA na Ukrajině,“ uvedl mluvčí ruského ministerstva Igor Konašenkov. Na základě toho Rusko odeslalo Radě bezpečnosti OSN žádost o svolání jednání, které se bude zabývat „vojensko-biologickými aktivitami USA na Ukrajině“. Setkání se mělo uskutečnit v pátek 11. března v New Yorku. (4)
 
D. Mark pro Israel Unvired píše (zveřejněno 10. 3. 2022):
Po celé týdny nám bylo řečeno, že Rusko šíří dezinformace o “tajných laboratořích biologických zbraní” na Ukrajině. Několik vládních agentur dalo jasně najevo, že USA nefinancují laboratoře biologických zbraní na Ukrajině.

Nicméně, jak zde bylo oznámeno minulý týden, ministerstvo obrany na svých vlastních stránkách jasně uvádí, že USA financují biologická výzkumná zařízení po celé Ukrajině. Mezi výzkumným zařízením a laboratoří biologických zbraní je jen malý rozdíl kromě záměru a účelu použití – v podstatě sémantiky. (5)

Jak známo, laboratoře s obdobným zaměřením a za přispění USA vznikaly i v dalších postsovětských republikách (např. v Gruzii, Kazachstánu, …).

Obdobný význam, jako nevyvážené a neobjektivní zpravodajství, má také používaná terminologie. Porovnával jsem si to, jak naše veřejnoprávní média komentovala ztráty na civilním obyvatelstvu ve válkách, které vedly USA, a že jich nebylo zrovna málo. Ale použiji příklad z té poslední, z Afghánistánu. Když tam americká letadla vybombardovala svatební průvod, kde došlo k usmrcení několika desítek svatebčanů, byly to „kolaterální ztráty“. Tento pojem je takový neosobní. Srovnejte si tuto terminologii s tou současnou. Nyní se používá takových termínů, jako je „bylo zabito“, nebo „bylo zavražděno“, případně „je páchána genocida“. Žádné kolaterální ztráty. A mám ještě jednu připomínku. V posledních dnech často vidím v našich médiích takovou malou poznámku: „Nelze ověřit z dalších zdrojů“. Jednak to považuji za určitý alibismus, ale také součást propagandy. Pod pojmem „nelze ověřit…“ se totiž dá skrýt cokoliv.

Například, když jsem před několika dny četl, že desetitisíce zbraní (včetně těch našich)  dodaných pro ukrajinskou armádu bylo rozdáno civilistům, živě jsem si představil, jak se tito občané se zbraní, bez uniformy, bez zařazení do nějaké vojenské jednotky pohybují po městě plném ukrajinských vojáků. Jak asi s největší pravděpodobností tito vojáci reagovali, když v týlu svého postavení viděli civilisty se zbraněmi? Jednoduše: jsou to nepřátelští diverzanti a je nutné je zlikvidovat. Z pohledu útočících ruských vojsk je to něco podobného. Z okna obytného domu někdo zahájí palbu, tak ji zákonitě opětují. Poté na jedné straně vznikají „kolaterální ztráty“, případně se to připíše na vrub střelby nepřítele, který zákeřně vraždil civilní občany.

 
Prostě, nedá se to ověřit z dalších zdrojů.

V kontextu s tím, co jsem napsal, mám dojem, že naše veřejnoprávní média rezignovala na vyvážené a objektivní zpravodajství. Místo toho se zabývají propagandou. Dokonce se dá říct – masivní ideologickou propagandou. Výsledkem toho může být jediné: ztráta důvěry nejen v tato média, ale především ztráta důvěry ve schopnost vládnoucích politiků provádět odpovědnou a věrohodnou politiku ve prospěch našich občanů, ve prospěch našeho státu. Ze strany našich vládních politiků a ze strany našich masmédií je to jen hra na důvěryhodnost, dodává Ladislav Petráš.

Zdroj: První zprávy