Tradičně vám poskytuji jakýsi týdenní přehled podstatných událostí, nicméně tentokrát si dovolím jakýsi „přehmat“ do jednoho tématu. Jde o to, že jsem zaregistroval ve Washingtonu velmi silnou tendenci, o níž se s vámi chci podělit.
Jaksi nepříliš dobře si stojí poslední dobou washingtonští „jestřábi“. Docela nedávno se zdálo, že „jestřábi“ už to mají v kapse, že všechny zdravě uvažující síly byly odsunuty do pozadí, že už ani nikdo ty nejodvázanější jestřáby neokřikuje, a že situace může vypadat velmi nedobře, pokud to tak půjde dál…
V poslední době se ale objevila velmi hlasitá veřejná prohlášení, svědčící o snaze tendenci zlomit. Připomeňme si, že Papež římský velmi silně rozladil ani ne tak prezidenta Bidena, jako spíš jeho okolí tím, že v jednom interview řekl, že je NATO samo vinno v tom, co se teď děje na Ukrajině svým poštěkáváním u dveří Ruska. To byl úder velmi bolestivý. Vedle veřejného ohlasu, který zaznívá v podstatě po každém papežově prohlášení, jsou tu ještě ne zrovna jednoduché vztahy Josefa Bidena mladšího s katolickou církví. Jak známo, rada katolických biskupů USA, sestávající z velmi konzervativních služebníků církve, kteří se často dostávají do konfliktu s papežem Franciscem kvůli podezření vůči jeho liberálnímu nastavení, vůbec odloučila Bidena od poskytování svěcených darů. Sice se tam objevila prohlášení, že jde jen o období mše svaté, že v newyorkském kostele se mu dostává, čeho je třeba, atd., nicméně… Přesto se prezident Biden s Papežem ve Vatikáně setkal, ačkoli masmédia nebyla pozvána ani na úvodní potřesení rukou, s odkazem na kovidová omezení. Protože se to ale událo velmi krátce po onom úderu, tak to jistě nebyla náhoda a vůbec ne kovid. Biden prohlásil, že ho Papež považuje za dobrého katolíka, což ovšem zní nepříliš křesťansky pokorně – nehledě na to, že Svatý stolec žádné takové prohlášení nevydal.
No a teď se podívejte, jak papež říká, že neměli poštěkávat u dveří Ruska – opakuje snad „propagandu Vladimíra Putina“? To ovšem není jediná taková událost, protože se v americkém zahraničně-politickém Foreign Affairs (FA), což je nejvlivnější zahraničněpolitické vydání v USA, objevil článek Iana Bremmera. O politologovi Bremmerovi jsem vám už vyprávěl, a vzpomínám si, že jsem vám mezi několika knížkami, jež by vám mohly poskytnout jakýsi obrázek toho, co se děje ve světě a v USA, doporučil jeho knihu z roku 2012 „Every Nation for itself. Winners and Losers in a G-Zero World“. Kniha je to velkolepá a my jsme svědky rozvoje jednoho ze čtyř scénářů Bremmerem definovaných. Podle jednoho z nich nyní jdeme. Takže politolog je to mimořádný. A jeho autorský článek ve FA pod titulkem „Nová studená válka může přerůst ve válku horkou“, je napsán velmi podivně, je tam příliš mnoho slov, opakování obecných frází, atd., až to vyvolává dojem, že autor říká všechny ty mainstreamové věci, které je třeba říkat, ale není jasné, k čemu vlastně ta publikace je.
Je tam ovšem odstavec, který jaksi vyčnívá, kde je napsáno to, proč byl článek napsán – cituji:
„(Bez ohledu na všechny znaky), věří evropští a američtí lídři tomu, že dokáží odvrátit, aby se konflikt vymknul kontrole. Pokračují v uvalování stále tvrdších sankcí, posílají smrtonosné zbraně do Kyjeva, dělí se s ním o zpravodajské informace v reálném čase, podporují další rozšíření NATO a mluví o evropské budoucnosti Ukrajiny.
Hovoří tak, jakoby jejich odmítnutí vyslání vojsk NATO na ukrajinské území, nebo zavedení bezletové zóny v jejím vzdušném prostoru skutečně omezilo riziko ruské odvety…
…Nicméně, Putin ve skutečnosti už nahlíží na tyto kroky jako na kroky války. Pro USA a jejich spojence má realizace této politiky hodnotu, a Rusko, možná, zatím nemá možnost uštědřit odvetný úder velkou silou. Ale čím déle bude válka trvat, tím horší bude pro každou ze stran zdržet bojové akce od přerůstání do širšího konfliktu“ …
Jinými slovy: – vy se tam, páni jestřábi zamyslete a vzpamatujte se, dokud není pozdě!
Zajímavé je, že ve stejnou chvíli čínští soudruzi vystoupili s dalším prohlášením, přičemž ne k Tajwanu, ale k událostem na Ukrajině – poselství to bylo stejné jako od Bremmera. Prohlášení jistě nebylo mířeno do Moskvy, ale do Washingtonu – „vzpamatujte se!“
A co se děje: – ve čtvrtek tohoto týdne měla být vyhlášena nová politika Washingtonu vůči Číně a měl s ní vystoupit státní tajemník Anthony Blinken, takto vedoucí washingtonských jestřábů, představitel „Aspenského klanu“ – ale nevystoupil. Důvodem byl jeho pozitivní test na kovid-19 … Já ani na chvíli nevěřím tomu, že mu ve vystoupení (třeba ve formátu videokonference) zabránil pozitivní test na kovid. To ani náhodou! Jasné je, že vyhlášení příslušné doktríny bylo odloženo, anebo Blinkenovi prostě sebrali tribunu – což je, dle mého, pravděpodobnější. Že tedy problém není ani tak v Číně, ale že Blinkena odsunuli, protože už stačilo. Připomínám, že Jack Sullivan, prezidentův poradce pro národní bezpečnost, který zastupuje takový ten Clintonovic klan jakési deeskalace – oné deeskalace, o níž Biden mluvil už v dávno zapomenutém loňském prosinci, tak ten Sullivan zmizel z televizních tiskovek. Jediné zprávy o něm jsou v souvislosti s pokusy o navrácení USA do iránského jaderného programu. Takže se vlastně zabývá tím, čím se zabýval ještě v administrativě Obamy pod státní tajemníci Hillary. Pro dnešního Sullivana je to hluboké ponížení v kompetencích.
Takže, kdo vlastně zůstává? Big Data velkou strategii nemají – ti mají jen velkou snahu o vládnutí. „Aspenovci“ jsou odsunuti, „clintonovci“ rovněž. Zůstávají jen ti „obamovci“, o nichž jsem vám před časem vykládal jako o „gigantech“, kteří zatím „sedí“ na jakýchsi záložních pozicích – jsou tam John Kerry (bývalý státní tajemník), Susane Rice (bývala velvyslankyně v OSN), Denis McDonоugh (bývalý šéf aparátu Bílého domu). A právě tento klan se snaží dostat k řídícím pákám politiky. Je to, samozřejmě, hypotéza, ale i kdybych měl dokonce stoprocentní pravdu, je tu ještě jeden moment, který nelze přehlížet, a to, že se všecko během dvou týdnů může změnit. Dnešní Washington je místem, kde dnes je něco nějak, ale zítra to je úplně jinak.
Proto lze říci, že tendence k okřikování jestřábů je zřejmá, že vychází z Obamova klanu. Říci ale, že jsme přítomni velkému zlomu – to zatím nelze.
To tedy byla hlavní zpráva, o níž jsem chtěl mluvit, ale jsou i další…
Jednou z nich je, že Jennifer Psaki přece jen odešla, a na jejím místě se objevila Karine Jean-Pierre, lesbická černoška – hurá, vítězství liberalizmu! Zajímavé je, že pokud J.Psaki si držela jistou profesionální odtažitost a jela podle protokolu, tak její nástupkyně nejspíš zavede v Bílém domě nějakou novou notičku. V každém případě je to člověk, který se vyznal z lásky k Obamovi, kterého označuje za „nejprezidentovnějšího prezidenta“.
No a na závěr ze zahraničí ještě jedna zprávička: – v USA byla oficiálně zveřejněna statistika, podle níž produktivita práce v USA klesla o 7,5% – nejvíc od roku 1947. Tehdy ale byly problémy v souvislosti s demilitarizací hospodářství po 2.světové válce. Dnes to neznamená, že by lidé pracovali hůře, nebo že jim zvýšili mzdy, ale oni pracují stále stejně. NE – důvodem je, že výroba v USA se setkává s velkými problémy, jsou citelné výpadky v produkci. Uvádí se více než 10% propad investic do personálu, což se pokoušejí spojovat s inflací, nicméně přímou souvislost to nemá, protože současná inflace souvisí s rozpadem stávajícího hospodářského mechanizmu. Čím dříve se od něj odstřihneme my a budeme pracovat samostatně, tím pro nás lépe.
V tomto smyslu nemohu nezmínit ještě jednu novinu: – jistě jste slyšeli, že se vláda RF chystala uzákonit paralelní import. No, a na vládních oficiálních stránkách se objevil příkaz podepsaný místopředsedou vlády
Manturovem, kde je vyjmenována produkce, jež půjde podle nového zjednodušeného povolovacího schématu. Kromě různých módních záležitostí tam je věc, která potěší automobilisty, že automobily a náhradní díly budou dováženy podle nových schémat – to, co jsme kdysi nazývali šedým dovozem. A tady se odehraje velmi zajímavá hra myšlenek v hlavách vedoucích dealerských autocenter, kteří by měli dnes obsluhovat velký park dovezených aut. Oni se vždycky pyšnili tím, že jsou dealery velkých zahraničních korporací a zachovávali vůči nim loajalitu. Někdy jste u nich nevyměnili součástku bez souhlasu příslušného autogiganta. Ale dnes? Nakolik rychle se přeorientují – anebo předají trh novým hráčům? Inu, uvidíme, protože je jasné, že to, co se dnes děje, se děje na velmi, velmi dlouho. Pokud dojde k návratu zahraničních společností na náš trh, bude to za úplně jiných podmínek, protože se vždy najde někdo, kdo prázdné místo obsadí…
Autor: Dmitrij Drobnickij, zdroj: youtube – https://www.youtube.com/watch?v=Jh2r9ONPEM8, překlad: st.hroch 20220514
No jo ,holt svět se v pr**l obrací ,jak je to možné?
Je to možný – přečti si o Čaputce, jak vyznamenává “luďáky” a bude ti zle…