Jeden z důvodů konfliktu na Ukrajině: Americká jatka v Sýrii

Ale ještě v poslední době ukázka konkrétní země zdokumentovala, čeho jsou Američané schopni, píše na facebooku Juraj Draxler.

Sýrie, nikdy nebyla vzorem pro demokracii. Stejně jako u jiných zemí v regionu, i zde byla volba relativně jednoduchá: Buď relativně tvrdá ruka centrální vlády, nebo islamisticko-klanové společnosti.

Rozhodně to ale byl stát s výrazně modernističtějšími prvky (a prosperujícími etnickými a zejména náboženskými menšinami) než hlavní spojenec USA v regionu, pseudofeudální Saúdská Arábie.
 
Sýrie ale nebyla americkým spojencem – na rozdíl od zmíněné Saúdské Arábie, nebo Egypt, Jordánsko, nebo to, co zbylo z Iráku. A tak na rozdíl od těchto zemí se americká vláda působivě zajímala o to, jak proměnit zemi v demokracii, vzkvétající podobně jako Irák nebo Libye.

USA nejméně miliardu dolarů napumpovaly do vyzbrojení „syrské opozice“. Jelikož je opět velká část zejména venkovského obyvatelstva poměrně konzervativně orientovaná, je snadné zde vnutit spíše islámské síly.
 
Postupně si vzali zbraně dodané CIA a již krvavá občanská válka se stala těžkým střetem mezi centrální vládou a islamisty.

A velká část západních médií krmí naivní lidi bizarní propagandou. Obzvlášť v tom, jak se prodával image, že v Sýrii existuje nějaká smysluplná sekulární nebo dokonce “demokratická

Poté, co islamisté obsadili část země, viděli Američané skvělou příležitost dostat se do země přímo pod příjemnou záminkou boje proti teroristům. Tisíce civilistů zemřely při masivních amerických bombových útocích (20 tisíc nálet) Američané poté začali s šílenou drzostí okupovat část Sýrie. Nejúrodnější část, a ta, kde je ropa. Přesně tak, většina médií o tom nemluví.

Je to klasika: Žádná jiná země se v počtu případů porušování mezinárodního práva ani nepřiblížila k USA. Dělají to jako na běžícím pásu.
 
Syrská vláda nakonec získala většinu území zpět (i když zdaleka ne všechna). Na rozdíl od příběhů hrdinské obrany vlasti Ukrajinci se nikde nedočtete o nasazení Syřanů, kteří odvrátili katastrofální nepříznivou situaci, s obrovskými ztrátami.

Roček: Z islamistů je bažina ještě nebezpečnější než v roce 2001

Syřané by to bez ruské pomoci nikdy nezvládli. Rusové neposlali armádu do Sýrie, aby tam bojovala (s výjimkou malého počtu podpůrných vojsk, max několik tisíc), ale výrazně pomohli s leteckými údery.
 
Dnes je ve velké části země mír. Ale účet je katastrofální, statisíce mrtvých, miliony uprchlíků.

Tak se Rusové podívali na to, jak Američané využili sérii demonstrací, aby se snažili obsadit strategické území. Tyto demonstrace byly založeny především na ekonomických faktorech: v letech 2006-2010 zemi zasáhlo neobvyklé sucho, které se projevilo na cenách a dostupnosti potravin. Ekonomika navíc utrpěla pod břemenem 1,5 milionu uprchlíků ze sousedního „demokratizovaného“ Iráku.

Stal se z toho ale klasický „boj za demokracii”. S masivní mediální masáží. Tím, že masivně vyzbrojujeme spojence. Tichým vysíláním amerických vojsk.

Rusové, kteří pomáhali režimu, to sledovali v přímém přenosu. A je pro ně snadné uvěřit, proto měli velké obavy z toho, co se děje na Ukrajině. Masivní dodávky zbraní, výcvik ukrajinských ozbrojených sil, výstavba vlastních, amerických, vojenských instalací.
 
Skončilo to masivním shromážděním ukrajinských sil na Donbasu. Zajímavé, jak média v zimě každou chvíli informovala, kde je údajně u Ukrajiny kolik ruských jednotek, ale o tom, kde mají Ukrajinci jednotky, ve světových médiích nic. Proto Rusové snadno pronikli na sever do Kyjeva (nebyl tam nikdo, kdo by je zastavil) a proto je dost těžké dobýt Donbas – Ukrajinci zde měli zřejmě velmi dobře ozbrojené jednotky.

Propaganda mezitím pouští do oběhu čisté hlouposti o tom, jak Rusové jdou na Ukrajině praktikovat “takové zabíjení civilistů, jaké praktikovali v Sýrii”. Přitom žádný příčetný zdroj nijak nepopírá, že v Sýrii Američané svými nálety zabili x-násobně více lidí, než Rusové.

Jak říkám, velmi těžko posoudit morálnost války na Ukrajině, neboť je poměrně těžko zvenčí vidět, podle čeho se Rusové rozhodovali (možná nezodpovědně, možná neměli na výběr).

Ale alespoň částečně se dá pochopit, že se jim nijak nelíbil obrázek, jak jim na území Ruska z Ukrajiny postupně pronikají různé skupiny podporující nějaký „spravedlivý boj“ (v evropské části, nebo i hned vedle, na horkém Kavkazu), s penězi, i zbraněmi či další technikou, až by se léty i z částí Ruska mohla stát druhá Sýrie.

A zejména to, že nevěřili v mírové úmysly mocnosti, která dokázala způsobit taková jatka v Sýrii. A teď si po převratu v roce 2014 kultivovala vlastní režim v Kyjevě a navazovala s ním těsnou vojenskou spolupráci.

Zda jim invaze opravdu strategicky i morálně stála za to, nevím.

Ale být ruským generálem či politikem (ať už si o nich myslíme, co chceme), asi bych byl ze situace, která se na Ukrajině tvořila, také mimořádně nervózní.

Autor – Juraj Draxler, slovenský politolog, zdroj fb, překlad – prvnizpravy.cz,