Analýza vzniku konfliktu na Ukrajině

Úvodní poznámka z května 2022: Tento dokument byl prvním zpravodajským produktem k problematice Ukrajiny, který byl na stránkách EXANPRO publikován (stránky EXANPRO byly spuštěny na jaře 2016). Dokument byl vytvořen před šesti lety, ale jeho aktuálnost trvá dodnes. Především jsme už tehdy zmiňovali, co Ukrajina znamená pro Rusko a co pro USA a proč Spojené státy tolik o Ukrajinu usilovaly. Priority obou mocností se nezměnily, přičemž to byli Američané, kteří aktivně i za pomoci evropských zemí prosazovali změnu, čímž zhoršili bezpečnostní situaci ve východní Evropě. Západní politici prohlašovali, že ve vztahu k Ukrajině prosazují demokratické hodnoty a že mají zájem na prosperitě ukrajinského lidu. Avšak v těchto záležitostech nejsou hlásané cíle zpravidla těmi cíli pravými. A v případě Ukrajiny je za těch několik let mnoho důkazů o tom, že Ukrajina byla využita jen proto, že je sousední zemí Ruské federace, a to bez ohledu na možnost zhoršení bezpečnostní situace a vyvolání ozbrojeného konfliktu.

Ukrajina byla v posledních deseti letech velmi pečlivě diskutována v západních kruzích. Několikrát bylo zdůrazňováno, že se jedná o zemi, která je pro Ruskou federaci jakousi pomyslnou červenou linií, jejímž překročením se spustí určitá ruská reakce. Na druhou stranu Ukrajina představovala významný cíl pro USA v soupeření s Ruskem, a to hned z několika hledisek (dále v textu). Jedno z nich se od roku 2011 vztahovalo k situaci v Sýrii, tedy prostoru, o který Spojené státy s Ruskou federací od té doby soupeří. [1]

Nová poznámka: Situace v Sýrii pokročila, ale příslušníci ozbrojených sil USA v počtu asi 1 000 vojáků stále zůstávají v prostorech na severovýchodě a jihovýchodě Sýrie. Tím už déle než šest let porušují mezinárodní právo. Stejným způsobem hřeší turečtí vojáci, kteří působí v severní části Sýrie. Spojené státy i Turecko jsou členské země NATO, ale ostatní alianční spojenci i představitelé Evropské unie se chovají, jako by se nic zvláštního nedělo. Tento stav dokládá, kdo řídí či ovládá Severoatlantickou alianci a kdo je jen podřízeným loajálním členem. Taktéž to dokládá skutečný charakter Aliance, přičemž je za této situace obtížné věřit, že charakter NATO je ryze obranný.

Syrské hledisko hodnotíme jako klíčové, neboť rozhodlo o urychlení dalšího postupu směrem k Ukrajině. Evropská unie zahájila v roce 2012 konkrétní aktivity spojené s asociační dohodou, přičemž oslovila zemi, kterou by si za běžné situace a ve spojení s proklamovanými unijními hodnotami zařadila na spodní příčku přijatelných zemí. Avšak ani vysoká míra korupce, ani nestabilní politické vedení neodradilo vedoucí politiky EU od jednání s Ukrajinou. Zástupci EU nedokázali zdůvodnit ekonomický přínos svého počínání a nedokázali ani odhadnout dopady na bezpečnostní situaci. EU tak nehrála vlastní roli ve prospěch Evropy, ale ochotně sehrála roli, která jí byla přidělena v zájmu jiného cíle. [2]
Podobnou přidělenou roli sehrála EU i v případě Moldavska a Gruzie, kde se však již nejednalo o získání politického vlivu jako v záležitosti Ukrajiny, ale jen o posílení vlivu vůči Rusku a sporným republikám Podněstří, Abcházie a Jižní Osetie. Spojené státy mají při ovlivňování a využívání Evropské unie výhodu v tom, že toto ovlivňování mohou zdůraznit i přes Severoatlantickou alianci, jelikož z 28 členských zemí EU je 22 z nich zároveň i v NATO.
Nová poznámka: Po vystoupení Velké Británie z EU je nyní 21 zemí členem jak NATO, tak EU (NATO má 30 členů a v EU je 27 členských zemí). Americký vliv na EU je v posledních letech vidět zejména v prohlášeních prezidentů USA, kteří často veřejně promlouvají i za Evropskou unii. Názorný příklad předvedl Barack Obama, který tehdy jako americký prezident ve svém prohlášení předběhl EU, když světu sdělil, že Spojené státy a Evropská unie přijmou sankce proti Rusku. A členské země EU se poté ihned loajálně přidaly. Spojené státy využívají pro řešení otázek v rámci EU také summity NATO, kde se představitelé jednotlivých zemí a někdy i funkcionáři EU s americkými zástupci domlouvají na společné politice – přesněji na podpoře americké zahraniční politiky. Pokud by měla být EU opravdu spravedlivá, musela by už dříve přijmout sankce proti USA za protiprávní bombardování bývalé Jugoslávie včetně hlavního města Bělehradu (vojenská operace vzdušných sil trvala dva a půl měsíce), za protiprávní agresi proti Iráku, za destabilizaci Libye s překročením mandátu RB OSN atd. To ale bylo pro evropské země těžké, protože několik z nich se na těchto protiprávních akcích podílelo včetně České republiky, která pro bombardování bývalé Jugoslávie poskytla svůj vzdušný prostor. Tímto jednostranným a necitlivým přístupem v prosazování cílů USA, které díky svým loajálním spojencům získaly beztrestnost, byla nastoupena cesta ke konfrontaci ozbrojených sil, což ještě není to, co se nyní děje na Ukrajině. Rozhodující události stále vztahujeme přibližně k roku 2030, což jsme poprvé nastínili v listopadu 2018 a poté postupně rozváděli.

Vzhledem k situaci na Blízkém východě byl rok 2012 určen jako počátek hlavního období pro působení proti politickému režimu na Ukrajině. Konečným cílem bylo změnit ukrajinský režim na politické vedení, které by se odklonilo od Ruska a které by se otevřelo Západu, čímž by mohla být zahájena spolupráce primárně na poli vojenskopolitickém se zahrnutím zpravodajských služeb. Záměrem této spolupráce bylo pokrýt a využít důležitý geografický prostor (Ukrajina včetně Krymu) nejenom v rámci aktivit vůči území Ruské federace, ale především vůči ruské zahraniční politice orientované k Sýrii a tím z velké části uskutečňované přes Černé moře za využití i těch výchozích prostorů (ruských námořních základen), jež se dosud nacházejí právě na Krymském poloostrově. Evropská unie byla prostředníkem a proces spojený s asociační dohodou prostředkem k dosažení tohoto cíle. Ekonomická spolupráce EU s Ukrajinou byla sice oficiálně hlásaným, avšak ve skutečnosti podružným cílem.

Krymský poloostrov je výrazným pevninským výstupem do Černého moře, čímž poskytuje významnou vojenskou výhodu tomu, kdo ovládá krymské přístavy. Z tohoto důvodu je na Krymu rozmístěna značná část Černomořského loďstva [3] včetně velitelství (součást Námořních sil Ruské federace). Bylo tomu tak i po rozpadu Sovětského svazu, kdy Ukrajina získala nezávislost. Přítomnost ruských námořních sil na Krymu vymezovala dohoda mezi Ukrajinou a Ruskou federací z roku 1997, která kromě jiného určovala, že ruský vojenský personál může na zmiňované části Ukrajiny působit v maximálním počtu 25 000 osob (s případným navýšením). Platnost bilaterální dohody byla později prodloužena až do roku 2042. Pokud by Rusové Krym ztratili, znesnadnilo by jim to působení v Černém moři a tím také námořní spojení se Sýrií, které se pro podporu syrského režimu stalo strategickou záležitostí.

Složitou situaci představuje také rusko-ukrajinská hranice, která je dlouhá zhruba 1 500 km. Její přilehlé pokrytí protistranou ze západního směru by přímo narušovalo bezpečnostní politiku Ruské federace. Od roku 2004 sousedí Ruská federace s členskými zeměmi NATO (Estonsko a Lotyšsko, bez uvažování časového prvenství Kaliningradské oblasti, ruské exklávy, která skrze Polsko sousedí s prostorem NATO již od roku 1999). Hranice se zeměmi NATO činí v délkové míře téměř 600 km (opět bez zahrnutí Kaliningradské oblasti), a pokud by se k tomu měla přidat hranice Ukrajiny (dohromady více než 2 000 km), mohlo by to znamenat počátek fyzických konfrontací z obou stran. Ruští vládní činitelé to řeší vytvářením vlastního „ochranného pásma” na východě Ukrajiny. Celý ukrajinský konflikt bude mít své pokračování (viz poznámka na konci textu).

Hlediska pro uvažování Ukrajiny jako významného cíle zahraniční politiky USA:

▪ Ztížit námořní spojení se Sýrií.
▪ Získat výhodnější přístup do Černého moře a tím i možnost blokovat aktivity ruských plavidel.
▪ Izolovat Rusko od Evropy a využít tuto situaci k prosazení ekonomických zájmů (jednání o dohodě TTIP).
▪ Zvětšovat a posilovat kontrolované vojenské předpolí.
▪ Využít situaci ke zvyšování vojenských rozpočtů a počtu „spojeneckých“ sil (týká se zejména členských zemí NATO).
▪ Vyčerpávat ruské síly na dvou „frontách“ včetně logistické podpory (Sýrie, východní Ukrajina, přičemž mohou vzniknout další oblasti).
▪ Nutit ruskou vládu k reakcím, které budou považovány za ohrožení evropských zemí.

Asociační dohoda s Ukrajinou byla podmiňována hmatatelnými pokroky především v reformách ukrajinské ústavy, volebního systému a soudnictví. Zároveň byla uskutečňována mediální kampaň pro získání co nejširší podpory ukrajinských občanů, kteří by mohli vyvíjet tlak na vládu ve prospěch podepsání asociační dohody. Nepřehlédnutelnou úlohu sehrál Arsenyj Jaceňuk, který se od roku 2001 pohyboval v ukrajinské politice. Ten ve druhé polovině roku 2013 vystupoval v různých televizních debatách a zkresleně až propagandisticky líčil, jak se zvýší životní úroveň prostých lidí, pokud budou směřovat k Evropské unii. Neuvedl však, že se jedná o dlouhodobý proces. Ve svých 35 letech kandidoval Jaceňuk na prezidenta Ukrajiny (leden 2010) a za svou kampaň utratil desítky milionů dolarů. Už v té době mohl být finančně podporován ze zahraničí. Podobně, ale z opačného směru byl zřejmě podporován i Viktor Janukovyč, který zmíněné prezidentské volby vyhrál a který za ně podle různých propočtů utratil až dvakrát více než Jaceňuk.

Nová poznámka: Jaceňuk v období únor 2014 až duben 2016 zastával funkci předsedy vlády Ukrajiny.

V roce 2013 byla zesílena podpora ukrajinské politické opozice, nevládních organizací a různých aktivistů. Souběžně byl připravován plán protestů, neboť se od počátku počítalo s tím, že ukrajinská vláda bude mít k obsahu asociační dohody a k podmínkám jejího podepsání výhrady, což bylo ostatně chtěným scénářem.

Na rozdíl od Sýrie, která je pro Ruskou federaci klíčovým prostorem*, znamená Ukrajina v čele se svojí východní částí a Krymským poloostrovem pro ruské zájmy životně důležitý prostor*, který by mohl představovat bod zlomu ve vzájemném soupeření. K tomu směřuje i obecné hodnocení v západních kruzích, že pokud Američané získají Ukrajinu, mohou poté změnit i celé Rusko. Jenomže zatím dosáhli jen toho, že postavili Rusko do vyšší bojové pohotovosti. Pro USA je Ukrajina operačním cílem, jehož dosažením mohou splnit cíl strategický, tedy změnit politický režim v Ruské federaci. Dříve východní Evropa tvořila nárazníkové pásmo pro Sovětský svaz a nyní se východoevropské země nechávají dobrovolně usměrňovat do linie proti Ruské federaci namísto toho, aby hrály vedoucí úlohu v zachování rovnováhy mezi osudovými oponenty, kterými jsou právě USA a Ruská federace.
Nová poznámka: V současné době se hovoří, že pro USA je z hlediska udržení americké hegemonie ve světě významnějším protivníkem Čína než Ruská federace (aktuálně má hegemonie USA sestupnou tendenci). Z hlediska čínské ekonomické produkce a technologií je s tím možné souhlasit. Na druhou stranu je to Rusko, které má na svém území téměř 50 % všech nerostných surovin. Ale hlavním aspektem je to, že Spojené státy nemohou významněji působit proti Číně, dokud bude existovat stávající politický režim v Rusku. Čínská lidová republika (ČLR) je z hlediska své vlastní kultury, tradic, národní disciplíny a semknutosti a centralizovanosti řídících struktur natolik komplikovanou zemí, že není možné zvenku cokoli v čínském systému měnit, aniž by byla nejprve změněna situace v Ruské federaci. Vlivem změny v Rusku je potom možné lépe působit také na ČLR, a to i prostřednictvím nerostných surovin. Ruská federace je v tomto ohledu snazším cílem, a to i proto, že tam na rozdíl od Číny existuje taková politická opozice, se kterou je možné v určité míře spolupracovat. V Číně politická opozice prakticky neexistuje. (Text (Text v poznámce byl použit z produktu 11075 11075 „Strategické Strategické a operační ca operační cíle USA a Ruské cíle USA a Ruské federace  v zahraniční  politice“. Produkt byl publikován v roce 2018.).)

Závěrečná poznámka: Rozbor průběhu změny ukrajinského režimu a předpověď vývoje situace na Ukrajině se zahrnutím záměrů soupeřících stran jsou předmětem samostatných specifických produktů. (Jedná se o původní poznámku.)(Jedná se o původní poznámku.)

[1] Situaci v Sýrii rozebírají v různé míře produkty 11003 a 11007 („Konflikty ve světě jako boj mezi USA a Ruskou federací“, „Analýza vzniku Islámského státu“).
[2] Úlohu EU jako krycí organizace a podobu chování některých politiků s činností agentů s vlivem* řešíme v produktu 12010 „NATO a EU jako krycí organizace?”.
[3] Názvy hlavních ruských námořních uskupení jsou ne zcela správně překládány jako flotily, avšak v základní organizaci je ve skutečnosti jen jedna flotila a tou je Kaspická flotila (Каспийская флотилия). Ostatní hlavní celky jsou loďstva podle jednotlivých moří: Severní loďstvo (Северный флот), Baltské loďstvo (Балтийский флот), Černomořské loďstvo (Черноморский флот) a Tichomořské loďstvo (Тихоокеанский флот).

* Vysvětlení odborných termínů viz produkt 41001 „Zpravodajský výkladový slovník – sjednocená verze“

* Klíčový prostor (key terrain)
Klíčový prostor je taková část terénu či geografického prostoru, jejímž ovládnutím a kontrolou vzniká významná výhoda v bojové činnosti či vojenskopolitické kampani jedné,
nebo druhé soupeřící straně. Výhoda v ovládnutí a kontroly klíčového terénu ještě nepřináší vítězství v celé bitvě či kampani, ale může takové vítězství přiblížit.

* Životně důležitý prostor (decisive terrain / vital ground)
Životně důležitý (rozhodující) prostor je taková část terénu či geografického prostoru, jejímž ovládnutím a kontrolou je zpravidla dosaženo úspěšné splnění celé mise (celkové vítězství v bitvě či vojenskopolitické kampani) jednou, nebo druhou soupeřící stranou.

* Agent s vlivem (agent of influence)
Agent jako externí spolupracovník s určitým postavením, které může využít k ovlivnění veřejného mínění nebo rozhodovacího procesu politického orgánu, případně ovlivnit průběh politických událostí s cílem dospět k takovým výsledkům, jež skýtají užitek pro tu zemi, v jejíž prospěch prostřednictvím její zpravodajské služby, případně jiné organizace daný agent působí.

Související zpravodajské produkty:
▪ Produkt 42004 „Neletální obranné zbraně pro Ukrajinu?“
▪ Produkt 11027 „Analýza změny politického režimu na Ukrajině (díl 1/2)“
▪ Produkt 11027 „Analýza změny politického režimu na Ukrajině (díl 2/2)“
▪ Produkt 11042 „Minskou dohodu neplní jak Rusko, tak Západ v čele s USA“
▪ Produkt 11043 „Západ oficiálně podporuje ukrajinský fašismus a neonacismus“

Zpravodajský produkt 11010
Specifická analýza a hodnocení
© 2016 Agentura EXANPRO (doplnění květen 2022)(doplnění květen 2022)

*****

Vzhledem k protiústavní cenzuře webu Agentury EXANPRO přetiskujeme i vzkaz vedení agentury čtenářům a předplatitelům:
Vážení příjemci zpravodajských výstupů,

v příloze je stále aktuální produkt k tematice vzniku konfliktu na Ukrajině. Produkt byl na stránkách EXANPRO publikován v roce 2016 a nyní je doplněn několika novými vysvětlujícími poznámkami. Na tento produkt navazují další dva podrobnější produkty, které budou následně rovněž šířeny.

Poznámka: Všechny odeslané přílohy můžete šířit podle své libosti. Další zájemci o poskytované zprávy jsou vítáni – stačí svůj zájem napsat a já je zařadím do skrytého adresáře. Opačně, pokud by se kdokoli z Vás rozhodl, že nechce tyto zprávy dostávat, stačí mi to stručně sdělit a já zařídím smazání z adresáře. 
 
Pro předchozí předplatitele, kteří se stále ještě po zablokování webu EXANPRO neozvali, uvádím, že první dopis s vysvětlením situace byl odeslán 6. března 2022. Poté bylo odesláno několik další dopisů včetně různých výstupů. Vzhledem k tomu, že píšu z nové e-mailové schránky a na více adres, tak předchozí poslané dopisy naleznete pravděpodobně ve složce “Nevyžádaná pošta” (spam) nebo “Hromadná pošta” (původní e-mailové schránky pod doménou Exanpro.cz byly taktéž zablokovány a následně smazány). 

 
S pozdravem
Jiří Wagner