Zelenský jako terorista

K dnešku ji lze shrnout do několika směrů:

1. Odmítnutí dodržovat Ženevskou a Haagskou konvencí o válečných zajatcích. Přijetí v souvislosti s nimi principu nulové tolerance. Úkol: vyprovokovat Rusko k odvetné krutosti, aby přimělo vlastní vojska umírat v kotlích do posledního vojáka, ale nevzdávat se do zajetí.
2. Začištění celé (nejen a už dokonce ne až tak “proruské”) opozice na Ukrajině. Strategický úkol: dovršení formování totalitní diktatury Zelenského, jako prostředku maximální mobilizace zdrojů Ukrajiny pro totální válku s Ruskem. Taktické úkoly: vytvoření výměnného fondu, získání propagandistických výhod pro vytvoření Rusku těžkostí při administrativním osvojení osvobozených území.
3. Vyhlášení “zákonným cílem” Rusy (ne nutně občany Ruska) v zahraničí. Úkol: organizování paniky mezi Rusy v evropském měřítku, zesílení napětí mezi Ruskem a zeměmi EU, neschopnými zajistit bezpečnost Rusů (jak vlastních občanů, tak i občanů Ruska). V těchto podmínkách budou Rusové žádat na Moskvě, aby se vyhlásila obhájkyní Rusů na celém světě. Pokud bude Kreml souhlasit (a situace navádí k souhlasu), tak Západ v tom shledá “informační krytí” “připravované agrese” proti Evropě a silněji se zapojí do protiruské kampaně. Pokud bude Moskva požadavky Rusů ignorovat, tak zahraniční nepřátelé a část vlastních patriotů obviní Kreml z toho, že “opustil své”, což bude vkladem pro diskreditaci ruských úřadů v očích občanů.
4. Vyhlášení “zákonným cílem” jakýchkoliv občanů Ruska, jak na jeho území, tak i za jeho hranicemi (“budeme vás a vaše děti vraždit všude a dokonce i po válce”. Valentin Nalivajčenko, exhlava SBU a mnohaletý agent CIA). Cílem je morální teror, vedoucí k destabilizaci ruské společnosti, likvidaci pocitu zabezpečení. Předpoklad, že zastrašený národ bude od státu požadovat ukončení války za jakýchkoliv podmínek.
5. Vyhlášení “zákonným cílem” městskou infrastrukturu, včetně obytných domů a dětských zařízení, otevřená hrozba opakovat historii s explozemi moskevských domů v rozsahu celé země. Cíl tentýž, co v bodu 4. Celková dezorganizace týlu.

Zdůvodnění všech těchto plánů opakuje klasické teze jakýchkoliv teroristů. Nepřítel je, prý, lépe vyzbrojen, a díky teroristickým útokům jeho obyvatelstvo zakusí tytéž ztráty, co i ukrajinské. A, když se vyděsí, přiměje své úřady zastavit válku.

Je třeba říci, že logika v této konstrukci nevydržela ani přes noc. Ukrajinská propaganda prohlašuje, že ztráty pouze stmelují Ukrajince a stimulují je k totálnímu odporu. Naše společnosti jsou si dost podobné, formálně se rozdělily před třiceti lety, ale ve skutečnosti se linie rozvoje rozešly teprve před dvaceti lety. Nejen to, ruská společnost je mnohem semknutější od samého začátku, než ukrajinská. Občanské války v Rusku skončily v 90tých. 5. kolona opouští zemi již více než patnáct let. Za posledních několik let odchod obzvlášť zesílil. Takže v případě ohrožení se Rusové musí jenom více zkonsolidovat.

V principu to chápou i na Ukrajině, jelikož, paralelně se zdůvodněním teroru jako prostředku zastrašení ruské společnosti, ukrajinská propaganda šíří fejky o přípravě ruskými úřady ničení objektů civilní infrastruktury na území Ruska, údajně za účelem zatvrdit ruskou společnost a stimulovat ji k totální válce s Ukrajinou.

Vcelku možná máme v daném případě co do činění s klasikou západní propagandy, která standardně nabízí spotřebiteli dvě a více nesouvisejících (a častěji protiřečících si) vysvětlení nějaké události. Každé z takových vysvětlení je kalkulováno na zvláštní sociální skupinu, která se informačně neprotíná nebo mírně protíná s jinými sociálními skupinami (což je obzvlášť příznačné pro dobu internetu, kde každý sám formuje svůj okruh komunikace).

V takovém formátu není důležité, zda bojujete proti globálnímu oteplení nebo proti globálnímu ochlazení, hlavně, abyste podporovali ekologický program (význam mu dodají bez vás). V našem případě se ukrajinská a západní propaganda ze všech sil pokouší otřást důvěrou národa k ruským úřadům a, pomocí vnitřní destabilizace, vyhrát už Západem prohranou válku podle vzoru roku l917 nebo 1991.

Režim Zelenského očividně ztratil zbytky zdravého rozumu, když se ponořil do propagandy terorismu a přípravy teroristické války proti Rusku. Teroristickou válku Rusku vyhlásili i Basajev a spol. (mimochodem, kde jsou?), i ti z neochalífátu (také se už prakticky rozpustili v času a prostoru). Přitom v obou případech byl činěn pokus rozviklat Rusko cestou vytvoření systému nedůvěry a vzájemné podezíravosti mezi muslimskou komunitou Ruska (minimálně dvě desítky milionů osob) a zbývajícím obyvatelstvem země.

Ukrajinství a myšlenky ukrajinského nacismu také mají v Rusku své stoupence, ale ti nejsou zdaleka tak početní, a ruské zvláštní služby jsou mnohem lépe připraveny k vedení protiteroristické kampaně, než před dvaceti – dvaceti pěti lety. V mentálním a kulturním plánu jsme se natolik rozešli za poslední dvacet let, že na ulici se do davu jednodušeji vmísí černoch, než ukrajinský patriot, který poprvé přijel do Ruska,  jeho výraz obličeje hned nabývá podoby člověka z buše, nenadále přeneseného z jeho polopouští na Manhattan.

Takže v nejlepším případě Ukrajinci mohou počítat s relativně úspěšnou realizací prvních tří bodů plánu: s terorem proti válečným zajatcům, vlastním občanům, o jejichž loajalitě úřady pochybují, a také proti Rusům a rusky mluvícím v zahraničí. Jsou možné také jednotlivé činy individuálního teroru jak na území Ruska, tak i jiných států proti významným postavám ruské politiky a mediální sféry, zejména bezprostředně zúčastněných na odhalování nacistické podstaty ukrajinského režimu.

Ovšem to už vede a, čím dále, tím víc povede k nežádoucím důsledkům pro Ukrajinu.

Do hledáčku se dostávají (a ve velkém množství) občané evropských zemí, včetně a nejen ruského původu. V takových případech musí úřady reagovat. Protože trpí voliči, kteří odmítnou ve volbách podporovat ty, kdo je špatně bránil. Postupně se v Evropě formuje negativní obraz Ukrajince jako divocha, zavinutého do žluto-modré deky, barvicího všechno jak to leží a běží na žluto-modro, skákajícího na hlavních náměstích s hloupými pokřiky a dotírajícího na normální občany (v roce 2004 je Janukovič výstižně nazval “kozly, kteří nám brání žít”).

Souběžně Rusko získává právo a povinnost kvalifikovat ukrajinský režim nejen jako nacistický a totalitní, ale i jako teroristický, tudíž který nemá právo na existenci. Právo a povinnost každého civilizovaného státu – napomáhat zničení a likvidaci takového režimu a, hlavně, pohnat jeho pohlaváry k odpovědnosti. Nejen to, Rusko získává podnět k rychlejší vojenské likvidaci takového režimu, neboť pouze jeho úplné zničení může zbavit nebezpečí jak občany Ruska, tak i Rusy na Ukrajině a v Evropě.

A nakonec, kyjevský režim si úplně odřízl cestu k jednáním, ale právě vyjednávání mohlo napomoci jeho částečnému zachování (ke škodě dlouhodobých zájmů Ruska). S teroristy se nevyjednává.

Ukrajinský režim si zvykl vyhrávat díky zastrašování (nebo přímému ničení) politických oponentů. Ale jedna věc je bojovat s vlastním bezbranným národem, a úplně něco jiného je pokoušet se zastrašit stát, disponující první armádou světa, největším jaderným arzenálem a nejdokonalejšími dalekonosnými prostředky. V honbě za taktickou výhrou (přičemž ne vlastní, ale americkou, jelikož pouze pro USA je výhodná totální válka až do posledního Ukrajince) přistupuje  ukrajinský režim znovu ke strategicky chybným rozhodnutím, zbavujícím práva na život.

Nu což, voliči Zelenského doufali, že vyžene z politiky nacisty a nastolí občanský mír, a on to také udělá, pouze velmi zvrhlým způsobem – rukama Ruska, vyprovokovaného k likvidaci teroristického kyjevského režimu.

Historii nelze oklamat. Historický proces bude určitě dovršen. Životaschopné rozkvete, a neživotaschopné zmizí. Když nechce mizet po dobrém, tak zmizí v krvi a plamenech, ale jeho konec je nevyhnutelný.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

https://ukraina.ru/opinion/20220413/1033755926.html