Evropa bude s „ruskou agresí“ bojovat jen do té doby, dokud ji do nosu neuhodí zápach ztraceného užitku

Jelena Pustovojtova

2. dubna 2022

Mluví se o tom. Věc není v ruské ropě nebo plynu, bez nichž se Evropa neobejde, ale v tom, že světové hospodářství dospělo k prahu opětovného převratu ve výrobě, která potřebuje barevné kovy.

Hlavním důvodem změny rétoriky Západu vůči Rusku se mohou stát zisky nadnárodních společností, které by si mohly nechat ujít v začátku procesu „zelené ekonomiky“, a potom by se opozdily navždy. Téze Bidena o „boji mezi autokracií a demokracií“ není nic jiného než honba za ziskem. A tento závod jako vždy po americku anuluje ideologické principy demokracie. Britský The Economist si stýská: „Geopolitika nebývá nikdy tak jednoznačná“.

Co Brity na Bidenově „boji“ uvádí do rozpaků? Nejen jeho primitivnost, ale ještě něco: „Je-li nejdůležitějším stoupencem pana Putina autoritářská Čína, potom i některé demokracie nejsou jednoznačné. Indie jako významný odběratel ruských zbraní odmítá Putina odsuzovat. Jižní Afrika, jejíž vládnoucí strana podporuje dávné přátelství s bývalým Sovětským svazem, svaluje část viny za válku na NATO. Prezident Brazílie se drží neutrality. Izrael říká, že se zdržuje, s nadějí sehrát úlohu prostředníka.“

Samozřejmě, že neúspěšný pokus natáhnout Rusko ukrajinskou pistolí na skřipec vyvolal prudkou reakci Západu – předvádí ochotu přinést za oběť „slávě demokracie“ svůj hospodářský zájem. To je dnes. Zítra si německý občan a vzápětí za ním celá EU vzpomene, že ohlášení jejich cíle „ozelenění ekonomiky“ je mnohem důležitější než to, jek dlouho budou v Kyjevě u vlády militarizovaní nacionalisté (nacisté). A USA se jako první zbaví následků protiruské hysterie v ekonomice. Mimo sankce už jsou ruská minerální hnojiva.

Biden začal hledat pomoc u takových „autoritářských“ monster jako jsou Venezuela, Saúdská Arábie a Írán a potvrdil, že půjde na jakékoliv kompromisy, aby „se postavil Putinovi“ a minimalizoval hospodářskou škodu USA. Turecko, člen NATO,  odsouhlasilo obchodování s Ruskem za rubly, neuzavřelo svůj vzdušný prostor, ani nereagovalo na výzvy z Bruselu. Dokonce Polsko oslavující protiruské sankce nepospíchá s přepracováním své legislativy a Brusel se vyhýbá tomu, aby na Varšavu tlačil. Polsko je „frontovým státem“ a se svými gayi a feministkami si zjedná pořádek bez rad z Bruselu.

Zápasit za „demokracii proti autokracii“ bude Evropa jen potud, pokud neuvidí ušlé zisky. Mezinárodní energetická agentura předpokládá, že k roku 2050 půjde na účet větrné a sluneční energie 70 % vyrobené elektřiny (v roce 2020 to bylo 9 %). Vyplývá z toho, že poptávka po kovech jako jsou kobalt, nikl, měď a železo potřebných pro tyto technologie bude lavinovitě narůstat a do roku 2030 se zvýší sedmkrát. Zelený rozmach přinese ohromné zisky zemím, které budou mocnostmi zelených surovin. Mnohé jsou nyní chudé, ale do roku 2040 mohou získat přes 1,2 biliony dolarů z prodeje kovů potřebných pro energetiku.

Západní ekonomové předpovídají poptávku a zisky z ropy, plynu a uhlí a ze sedmi kovů, jimiž jsou hliník, kobalt, měď, lithium, nikl, stříbro a zinek. Ty jsou pro tak zvanou energetickou přeměnu zásadní. Ukazuje se, že se v roce 2040 náklady na nerostné palivo vzhledem ke světovému HDP sníží na polovinu a zisky ze „zelených“ kovů se v absolutním vyjádření skoro ztrojnásobí.

Počet významných výrobců surovin pro energetiku je malý a rychle se snižuje. Z loňských 58 společností jich zůstalo jen 48. Přes polovina z nich je v „autokraciích“. Očekávaná změna v ziscích z výroby pro energetiku je u „zelených“ velmocí. „Demokracie“, to je Austrálie, má zásoby všech uvedených kovů, dále Chile, má 42 % světových zásob lithia a čtvrtinu ložisek mědi.

Autokracie“ Kongo má 46 % světových zásob kobaltu (dnes je jeho světová produkce 70 %). Čína má nejvíce hliníku, mědi a lithia, Indonésie je obdařena niklem a Peru má skoro čtvrtinu světových zásob stříbra. Na seznamu super velmocí v této oblasti nejsou ani USA, ani EU.

Ruský Udokan má na světě třetí největší zásobu mědi. Je to 26,7 milionů tun. Letos začne výroba v těžebním a hutním komplexu Udokan s kapacitou 15 milionů tun rudy ročně. Ve druhé etapě bude kapacita zvýšena na 24 milionů tun za rok.

Baimská měděná porfyrová plocha na Čukotce je ve světě nejbohatším ložiskem. Odhaduje se, že má zásobu 23 milionů tun mědi a 2 miliony kg zlata. Zde je k využití potřeba moderní přístav, ledoborec a plovoucí energetický blok (jediný ve světě), který dodal Rosatom na podzim 2019 do Pečveku, což je nejsevernější město Ruské federace.

Zelená energetika musí začít pracovat ihned, aby uspokojila rychle rostoucí poptávku. Společnost Wood Mackenzie počítá, že do roku 2040 bude potřeba na průzkum a těžbu barevných „zelených“ kovů 2 biliony USD. Jenom těžba potřebného množství mědi a niklu spolkne kapitálové prostředky ve výši 250 až 350 miliard USD už nyní.

Na toto stačí další „autokracie“ – Čína. V kobaltovém pásu v Kongu skoupili Číňané většinu největších ložisek. V Indonésii čistí čínští dělníci kusy tropických pralesů, aby se mohl těžit nikl. Toto budou další působiště západních společností v oblasti „zelených“ kovů. Nesmějí nic promeškat.

Převzato z Fondsk.ru

***

Americká válka na Ukrajině je ve skutečnosti válka proti Německu

Valentin Katasonov

4. dubna 2022

Je známo, že ekonomické sankce jsou provázeny bumerangovým efektem. Znamenají nepříznivé účinky i pro stát, který je zavedl. Síla zpětného úderu je v různých zemích různá a je mnohem silnější v Evropě než v USA. I uvnitř EU jsou negativní účinky odlišné.

Sankce v roce 2014 byly za Krym. V efektu bumerangu se silně lišily. Podle průzkumu Crozeta a Hinze utrpěl Západ v důsledku sníženého vývozu zboží do Ruska do poloviny roku 2015 ztrátu 60,2 miliard dolarů. Z toho jen 17,8 % bylo způsobeno zavedením ruských protisankcí. Zbytek, 82,2 %, byly ztráty, které je možno označit „dobrovolným střelením se do nohy“. Země EU nesly 76,7 % (46 miliard dolarů) ztrát. Ostatní západní země (USA, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Švédsko, Švýcarsko a další) jen 23,3 %.

Ohledně EU existuje zpráva Ponaučení ze sankcí EU proti Rusku v letech 2014 až 2015, která uvádí hodnocení škod, které nesly jednotliví členové EU do poloviny roku 2015. Nejvíce doplatilo na sankce Německo, 2 566 milionů eur. Dále to byla Itálie – 668, Francie – 612, Nizozemsko – 591, Polsko – 521, vše v milionech eur. Relativně nejhůře v tomto případě dopadlo Německo, pro které jsou škody třikrát účinnější než pro Francii a Itálii.

Dnešní nová sankční válka proti Rusku dává podobný obraz. Německý Institut pro světovou ekonomiku v Kielu a Rakouský institut pro ekonomický výzkum operativně zpracovaly dokument Západem očekávané ekonomické následky sankcí. Podle něj budou ztráty na hospodářství všech zemí, které sankce vyvolaly, 0,17 % celkového HDP. Německo a Rakousko utrpí ztráty 0,4 a 0,3 % ročního HDP. USA bude mít ztrátu jen 0,04 %. Ze spojenců USA bude nejvíce tratit Litva – 2,5 % (podle modelu), Lotyšsko a Estonsko po 2 %.

Západní média tvrdí, že výdaje spojené se sankční válkou proti Rusku jsou nezbytné a kvůli dosažení vítězství se musejí přetrpět a musí se předvést jednota Západu. Ta ale není. Je to zřetelné na příkladu nákupu EU z Ruska v roce 2021. Tehdy bylo 45 % dovozu zemního plynu a 40 % spotřeby. Je to průměr. V zemích jako je Bulharsko, ČR, Lotyšsko, Rakousko, Rumunsko a Slovinsko je závislost na dovozu ruského plynu od 75 do 100 %. Německo je rovněž více závislé než je průměr EU (49 %). Itálie ze 46 %.

Co se týká dovozu ropy z Ruska, tak v roce 2020 jí Rusko dodávalo do EU 24,9’%. největší závislost v tomto případě vykazují Slovensko – 78,4 %, Litva – 68,8 %, Polsko – 67,5 %, Finsko – 66,8­% a Maďarsko – 44,6 %. Více než je unijní průměr, je závislé na dovozu ropy Rumunsko – 32,8 %, Estonsko – 32 %, Německo – 29,7 %, ČR – 29,1 % a Řecko – 26,3 %. Pod průměrem EU stojí Francie – 13,3 %, Itálie – 12,5 %, Nizozemsko 21 % a Británie – 12,2 %. Postoje Maďarska nebo Finska k dovozu ropy z Ruska se neshodují s postojem Nizozemska nebo Francie.

Mezi zeměmi EU jsou velké politické rozdíly v hodnocení Ruska od jejich vedoucích představitelů, a to podle závislosti na dovozu hnojiv, obilí, kovů a dalších výrobků.

USA je spíš iniciátorem a organizátorem, než účastníkem sankční války. Obchod mezi nimi a Ruskem nebyl nikdy velký. Loni to bylo jen 4,4 %. Na EU připadlo 35, 9 %. Pokud by Washington obchod s Moskvou ukončil, Moskva by to příliš nepocítila. Přerušení obchodu EU s Moskvou by mohlo přinést citelnou a dokonce zničující ránu. Takže sankční válka proti Rusku vypadá takto: Washington válku plánuje, vymýšlí proti Moskvě stále nové ničemnosti a plnění svých plánů nechává na Bruselu, který jej nařizuje členským státům EU. Čím tvrději Washington tlačí na Brusel, tím je více trhlin v konstrukci EU.

Dost jasně se v Evropě ukázaly tři skupiny. V první je Maďarsko a Srbsko (nepatří do EU) a řada jiných států. Dávají vědět, že pro ně národní zájmy stojí nad zájmy kolektivního Západu. Druhá skupina jsou pobaltské země a Polsko, rusofobsky fanatické. Třetí jsou Německo a Francie, kteří se snaží lavírovat a nenápadně se s Ruskem na něčem domluvit. V Berlíně i v Paříži chápou, že jestli se ve výsledku sankční války EU rozpadne, budou především oni platit za škodu vzniklou bumerangovým efektem.

Avšak někteří znalci předpokládají, že šance zachovat EU stejně není. Oportunismus Bruselu, Berlína a Paříže, které jsou pod nátlakem Washingtonu, může vést k rozpadu EU.

Rozmíšky jsou i mezi členy EU. Zvlášť je to patrné v Německu, kde Scholzův tým dělá všechno možné, aby realizoval sankční výmysly Washingtonu. Miliony Němců proti sankcím protestují a protestuje i německý byznys, německý svaz malých a středních podniků, kteří se obávají bankrotů společností a ztráty pracovních míst kvůli vysokým cenám energií. Ceny za energie se změnily na existenční otázku pro mnohé podnikatele.

Nepřiměřeně vysoká zátěž ze sankční války se v mediích široce probírá. Avšak většina autorů to hodnotí jako ztráty v každé válce.

Jsou ale odborníci, kteří si myslí, že Rusko není jediné, na které míří americká sankční válka. Dá se usuzovat podle ztrát, které nese Evropa. Podle toho není pro Washington Německo spojencem, ale terčem. Koncem března pronesl Jakov Kedmi úvahu: „Se zájmem se dívám na to, co se nyní děje v Evropě. Vzpomeňte si jak se zpočátku EU nazývala. Evropské společenství uhlí a oceli. A kde nyní je uhlí a ocel? Evropané si sami u sebe ubíjejí to, na čem byla unie založena. Nyní Evropa riskuje, že bude bez uhlí a oceli. Kdo tomu aplauduje? USA. Neexistuje účinnější způsob jak oslabit a srazit na kolena evropský průmysl, než jsou sankce proti Rusku. Evropané se podrobili. Americký průmysl zvítězí. Američané zvítězí dvakrát. Budou své energetické suroviny prodávat Evropě za trojnásobné ceny, jejich průmysl nebude rentabilní a sami budou rozvíjet průmysl svůj. Je to jednoduché.“

Dá se říci, že USA chtějí sankční válkou zabít dvě mouchy jednou ranou. Nejen Rusko, ale i Evropu. A zabití té druhé mouchy je mnohem pravděpodobnější.

Americký ekonom Hudson vidí věc takto: Ti, kteří ve Washingtonu plánovali sankční válku, nejsou hloupí. Střízlivě zhodnotili, že Moskvu sankcemi neskolí. Evropa je snadný cíl. Zbaví se konkurence ve Starém světě a zaberou její místo. Hudson mluví o válečné akci na Ukrajině a tvrdí: „Je to válka k tomu, aby se zablokovali naši spojenci, aby nemohli obchodovat s Ruskem. Nesmějí kupovat ruskou ropu. Musejí být závislí na americké, za kterou budou platit třikrát až čtyřikrát více. Budou závislí na americkém zkapalněném plynu. Výroba hnojiv bude s pomocí amerického zkapalněného plynu. Když nebudou kupovat americký zkapalněný plyn na hnojiva a my jim nedovolíme kupovat jej u Ruska, nebudou hnojit a úroda klesne asi na 50 %.“

Podle Hudsona je hlavním konkurentem USA Německo. Pokud bude rozloženo Německo, položí se celá Evropa. Hudson uzavírá: „Americká válka na Ukrajině je v podstatě válka proti Německu, což daly USA zřetelně najevo.“

Převzato z Fondsk.ru

***

Evropa se zapojila do bezúčelné diplomatické války

Kamran Gasanov

5. dubna 2022

Speciální operace Ruska na Ukrajině dala důvod pro zavedení mnoha hospodářských sankcí EU a USA proti Ruské federaci. Nyní je sankční potenciál vyčerpán. Zůstalo jen odpojit zbylé ruské banky od systému SWIFT a zakázat dovoz ropy, plynu a uhlí, ale s tím nechce Evropa pospíchat. Diplomaty se vyhošťovat  nebojí.

Za důvod sankcí použila události v Buče počátkem dubna, kde podle Západu pozabíjeli Rusové až 300 civilistů. Doklady Ruska o zinscenování celé záležitosti nebyly vzaty v úvahu. Západ zablokoval zasedání RB OSN a po událostech v Buče začal masově vyhošťovat ruské diplomaty.

Dánsko vyhostilo 15 pracovníků ruského velvyslanectví, Itálie 30. Draghi řekl, že rozhodnutí bylo přijato po dohodě s dalšími evropskými a atlantickými partnery a je nutné v souhlasu s principy jejich národní bezpečnosti v souvislosti se současnou krizí. Švédsko vyhostilo 3 diplomaty, Německo prohlásilo za personu non grata 40 diplomatů.

Německá ministryně zahraničí řekla, že se k vyhoštění přistoupilo po zveřejnění fotografií zabitých Ukrajinců v Buče. Prý jsou vyhošťováni diplomaté, kteří v Německu denně pracovali proti německé svobodě a soudržnosti německé společnosti. Připojila, že ruští diplomaté jsou nebezpečím pro ty, kteří hledají v Německu ochranu. Francie nezůstala pozadu, vrátila do Ruska 30 ruských diplomatických pracovníků.

Náměstek ruského ministra zahraničí Alexandr Gruško má zato, že rozhodování bylo předem plánovanou kampaní. Vyhoštění diplomatů poškodí bilaterální vztahy. Podle Gruška členové EU provokují vědomě. Řekl, že následky budou pociťovány dlouho.

Útoky na ruská velvyslanectví v Evropě začaly v polovině března. Nejprve 18. března vyhostily Litva, Lotyšsko a Estonsko ze svých zemí po třech diplomatech. Následovalo Bulharsko s deseti vyhoštěnými. Dne 23. března pokračovalo Polsko (45 osob na černé listině). Připojily se i země mimo EU, jako Severní Makedonie.

Koncem března se aktivoval sever EU. Nizozemsko vyhošťuje 17 diplomatů, Belgie 21 a Irsko 4. ČR určila za nežádoucího jednoho člověka. Slovensko, které už dříve vyhostilo 4 Rusy, požadovalo snížení o 35 ruských diplomatů.

Evropské země neposkytly žádné důkazy o vině Rusů ve špionáži, nebo jiných nepřístojnostech. Závěr z toho je ten, že všechna uvedená rozhodnutí jsou jen kvůli politickému nátlaku na Rusko, které má být donuceno zastavit speciální operaci na Ukrajině. Zatím je veškerá tato snaha neúčinná.

Evropa v této konkrétní diplomatické válce úspěchy nemá. Je to jen vyjádření solidarity s Ukrajinou. Více zatím není schopna.

Převzato z Vestikavkaza

Stanův komentář: Děkuji zajošce za skvělý přehled. Podle mého názoru dokazuje pravý opak toho, co se snaží autoři svým čtenářům dokázat. Kdyby sankce nefungovaly, Rusové by o nich nepsali. Autoři vybraných článků však mají pravdu v tom druhém – sankce fatálně poškozují uvalovatele sankcí, a čím déle bude válka na Ukrajině trvat, tím více to všichni pocítíme na svých každodenních životech. Je na čase přestat zabíjet a začít jednat.