Putinova invaze je zoufalou odpovědí na neúnavný tlak vyvíjený USA a NATO na Rusko

2. dubna 2022

Vážený soudruhu,

jak válka pokračuje, je stále zřejmější, že osud Ukrajiny je pro Spojené státy důležitý pouze v kontextu jejich rozšiřujícího se boje o globální hegemonii. Bidenova administrativa rozpoutala válku a přivedla Putina – který až do poslední chvíle doufal, že dokáže přesvědčit své „západní partnery“, aby učinili rozumné ústupky „národní bezpečnosti“ ruského státu – do špatně připravené (vojensky i politicky) války. Je překvapivé, že Putin a jeho vojenské velení zřejmě plně nepochopili rozsah, v jakém NATO vyzbrojilo a vycvičilo ukrajinskou armádu. Toto selhání jejich zpravodajských služeb má kořeny ve stalinském rozpadu Sovětského svazu, který byl založen na divoce nerealistických, až dětinsky naivních koncepcích imperialistického systému. Přestože Kreml zavrhl veškeré spojení s marxismem, zachoval si víru v možnost „mírového soužití“ se svými západními partnery. Putin si krátce předtím, než nařídil invazi, pateticky stěžoval, že Západ „obehrál“ Rusko.

Nicméně je zjevné, že Rusko – poté, co nedokázalo tlačit na Západ – nemělo jasný strategický plán. Čeho přesně se Putin snaží dosáhnout? Vojenská operace – alespoň v jejích počátečních fázích – byla katastrofou. Zdá se, že sestává ze série reakcí improvizovaných v reakci na neočekávané potíže. Ztráta sedmi generálů v prvních týdnech války je důkazem ohromující úrovně neschopnosti. Zdá se, že Putin, který čerpá inspiraci z imperiálního Ruska, není jako válečný vůdce o nic kompetentnější než Mikuláš II.

Americká a evropská vláda a média odsuzují ruskou brutalitu. Nejsme vůbec nakloněni minimalizovat, natož popírat ničivý dopad války na ukrajinské masy. Ale odsouzení Ruska je zakryto pokrytectvím USA a NATO. Ruská invaze nezačala „šokem a hrůzou“, tedy typem masivního bombardování, které Spojené státy rozpoutaly proti Bagdádu v roce 1991, a co je ještě horší, v roce 2003. Pokud by Pentagon zahájil válku proti Ukrajině, Kyjev a další velká ukrajinská města by byla víceméně zničena první den války.

To samozřejmě neospravedlňuje Putinovu invazi, která je zoufalou a v podstatě reakcionářskou odpovědí na neúnavný a sílící tlak vyvíjený Spojenými státy a NATO na Rusko. Politicky slabá ruská buržoazie, která stále postrádá podstatnou základnu pro svou vládu, se snaží tomuto tlaku čelit omezenými vojenskými akcemi. Ale tato strategie, založená na konvenční logice buržoazní geopolitiky národního státu, je strategicky neúčinná, takticky katastrofální a politicky zkrachovalá. Poslední aspekt byl nejzřetelněji odhalen v projevu, kterým Putin invazi zahájil.

„Volání do zbraně“ obvykle odkazuje na největší historické zkušenosti, kterými lidé prošli. To však restaurátorská ruská buržoazie nemůže udělat. Z jejího pohledu nelze evokovat „ruské“ dějiny dvacátého století, protože  jsou zakotveny ve zkušenosti Říjnové revoluce a Sovětského svazu. Putin tuto historii odmítá, a tak jeho „válečná řeč“ přeskočila rok 1917. Odmítl Lenina a bolševiky a odvolával se na cara a Děržimordu, velkoruského šovinistického tyrana. Tato reakční výzva nemůže inspirovat masy v Rusku, natož oslovit svět.

V tuto chvíli není snadné předvídat, jak se bude válka vyvíjet vojensky. Lze však předvídat, že tato válka znamená kritický bod obratu v krizi světového kapitalistického systému. Globální rozměry boje budou stále zjevnější. Pro imperialistické mocnosti a především pro Spojené státy je účelem této války nové rozdělení světa. Hlavními cíli tohoto nového rozdělení jsou Rusko a Čína. Spojené státy jsou odhodlány zaprvé ukončit existenci Ruska jako překážku jeho globálních zájmů a zadruhé získat přímou kontrolu nad obrovskými ruskými strategickými zdroji. Realizace těchto cílů vyžaduje rozpad Ruska v jeho stávající podobě. Jak se tento boj vyvíjí, Spojené státy sledují podobné cíle ve vztahu k Číně.

Nemůže být náhoda, že dvěma hlavními cíli amerického imperialismu jsou země, které prošly sociální revolucí. Ačkoli obě země obnovily kapitalismus, zbytkovým historickým dědictvím ruské a čínské revoluce je omezená míra „nezávislosti“ na totálním zasahování USA a kontrole nad jeho ekonomickým a politickým životem. Tragické je, že v případě Ruska se tato nezávislost projevuje převážně negativním způsobem – tedy vlastnictvím jaderného arzenálu vytvořeného SSSR. Tento arzenál však z dlouhodobého hlediska neposkytuje životaschopnou strategii pro existenční boj, kterému Rusko čelí.

Mezinárodní výbor 4. internacionály se staví proti ruské invazi na Ukrajinu. Tento principiální postoj není v rozporu s tím, že uznává nepopiratelnou skutečnost, že konflikt vyvolaly Spojené státy. Trockistické hnutí však svou strategii nezakládá na druhu pragmatických národně založených koncepcí, které určují politiku kapitalistického režimu v Rusku.

Obrana ruských mas proti imperialismu nemůže být podniknuta na základě geopolitiky buržoazního národního státu. Boj proti imperialismu spíše vyžaduje znovuzrození proletářské strategie světové socialistické revoluce. Ruská dělnická třída musí zavrhnout celý zločinný podnik kapitalistické obnovy, který vedl ke katastrofě, a obnovit své politické, sociální a intelektuální spojení se svým velkým revolučním leninsko-trockistickým dědictvím.

Podstatou tohoto dědictví je jeho oddanost revolučnímu internacionalismu. Válka na Ukrajině uvedla do pohybu vír globálních rozměrů. Ekonomické dislokace způsobené válkou – zesilující již tak daleko pokročilou krizi kapitalistického systému – pociťujeme po celém světě. Růst cen a přerušení dodávek energie a potravin již vedlo k masovým protestním demonstracím a stávkám po celém světě. Na Srí Lance se rozzuření dělníci během minulého týdne pokusili zaútočit na prezidentský palác. K podobným událostem dojde v hlavních městech po celém světě.

Úkolem, kterému čelí světové trockistické hnutí vedené Mezinárodním výborem 4. internacionály, je poskytnout dělnické třídě perspektivu a vedení, které v této nové fázi revolučního boje potřebuje.

S vřelým bratrským pozdravem

David North

David North je předsedou Mezinárodní redakční rady World Socialist Web Site a politickým a teoretickým lídrem Mezinárodního výboru 4. internacionály.

Zdroj: WSWS, pro e-republika.cz, nyní dostupnou ZDE přeložil Aleš Macháček