Nový světový řád: Vyhozen dveřmi, tlačí se oknem. Zástupná válka USA proti Rusku na Ukrajině. Začal ji Kyjev, nikoli Moskva. Podle amerických not vesele k sebevraždě. Nová kolonizace Evropy. Pokud budeme ještě vůbec existovat

Na snímku je zachyceno jedno ze stovek bombardování civilních čtvrtí Doněcka ukrajinskou soldateskou v období 1914-2022

Konflikt na Ukrajině nezahájilo Rusko 24. února, ale Ukrajina o týden dříve. OBSE je toho svědkem. Tento okrajový konflikt byl naplánován Washingtonem za účelem nastolení Nového světového řádu, z něhož mělo být vyloučeno Rusko a následně Čína.

Nenechme se obelhat!

Vojenské operace Ruska na Ukrajině trvají již více než měsíc a propagandistické operace NATO měsíc a půl. Válečná propaganda Anglosasů je jako vždy koordinována z Londýna. Od první světové války získali Britové v propagandě nebývalé know-how. V roce 1914 se jim podařilo přesvědčit vlastní obyvatelstvo, že německá armáda prováděla v Belgii hromadná znásilnění a že je povinností každého Brita přijít těmto nebohým ženám na pomoc.

Byla to čistší verze pokusu císaře Viléma II. konkurovat britskému koloniálnímu impériu. Na konci konfliktu britské obyvatelstvo požadovalo, aby oběti byly odškodněny. Po sčítání lidu a zjistilo se, že fakta byla mimořádně zveličena.

Zaútočil Kyjev

Tentokrát, v roce 2022, se Britům podařilo přesvědčit Evropany, že 24. února Rusové zaútočili na Ukrajinu, aby ji napadli a anektovali. Moskva se prý snaží obnovit Sovětský svaz a chystá se postupně zaútočit na všechna svá bývalá panství. Ve skutečnosti kyjevská vojska zaútočila 17. února odpoledne na vlastní obyvatelstvo v Donbasu.

Ukrajina pak ještě zamávala červeným hadrem před ruským býkem: Zelenský při projevu před politickými a vojenskými představiteli NATO shromážděnými v Mnichově oznámil, že se jeho země chystá získat jaderné zbraně na ochranu před Ruskem.

Podívejme se na údaje OBSE z hranice Donbasu: Celé měsíce se tam nebojovalo, ale od odpoledne 17. února pozorovatelé této neutrální organizace zaznamenali 1 400 výbuchů denně. Vzbouřenecké provincie Doněck a Lugansk, které se stále považují za ukrajinské, ale nárokují si autonomii v rámci Ukrajiny, okamžitě přesunuly více než 100 000 civilistů na jejich ochranu. Většina občanů se stáhla do vnitrozemí Donbasu, ostatní uprchli do Ruska.

V letech 2014 a 2015, kdy občanská válka postavila pučisty z Kyjeva proti Doněcku a Lugansku, byly materiální a lidské škody pouze vnitřní záležitostí Ukrajiny. Postupem času však téměř všichni ukrajinští obyvatelé Donbasu uvažovali o emigraci a získali dvojí ruské občanství. Proto byl útok Kyjeva na Donbas 17. února již útokem na ukrajinsko-ruské občany. Moskva jim přišla 24. února v nouzi na pomoc.

Příčina a následek

V tomto případě je chronologie nesporná. Tuto válku nechtěla Moskva, ale Kyjev, a to navzdory předvídatelné ceně, kterou bude muset zaplatit. Prezident Zelenskyj vědomě vystavil svůj lid nebezpečí a nese výhradní odpovědnost za to, co dnes Ukrajinci podstupují.

Proč to udělal? Volodymyr Zelenskyj od začátku svého mandátu pokračuje v podpoře popřevratového Ukrajinského státu, kterou zahájil jeho předchůdce Petro Porošenko. Ten je dnes obviněn za zpronevěru finančních prostředků amerických sponzorů. Zelenský zase nese odpovědnost za podporu extremistů, neonacistických banderovců. Prezident Putin označil ty první za „bandu narkomanů“ a ty druhé za „bandu neonacistů.“

Nejenže Zelenskyj veřejně prohlásil, že nechce řešit konflikt v Donbasu realizací minských dohod, k nimž se jeho předchůdce zavázal, ale zakázal svým spoluobčanům mluvit rusky ve školách a na úřadech, a co hůř, 1. července 2021 podepsal rasový zákon, který de facto Ukrajince hlásící se ke svému slovanskému původu zbavuje lidských práv a občanských svobod.

Genocida na Donbasu

Ruská armáda nejprve vstoupila na ukrajinské území nikoli z Donbasu, ale z Běloruska a Krymu. Zničila všechna ukrajinská vojenská zařízení, která po léta používalo NATO, a zahájila boj s banditskými pluky. Nyní se věnuje jejich likvidaci na východě země. Propagandisté v Londýně a jejich téměř 150 komunikačních agentur po celém světě nás soustavně ujišťují, že poražená ruská armáda, zatlačená zpět slavným ukrajinským odporem, se vzdala svého původního cíle – dobýt Kyjev.

Prezident Putin však nikdy, naprosto nikdy neřekl, že Rusko obsadí Kyjev, svrhne prezidenta Zelenského a obsadí celou zemi. Naopak vždy tvrdil, že jeho jediným cílem je denacifikace Ukrajiny a likvidace zásob zbraní NATO. Přesně to také dělá.

Ukrajinské obyvatelstvo trpí. Každý vojenský konflikt je krutý,  každý zabíjí nevinné lidi. A protože ignorujeme ukrajinský útok ze 17. února, obviňujeme Rusy, které neprávem nazýváme „agresory.“ Necítíme stejný soucit s oběťmi souběžné války v Jemenu, jejích 200 000 mrtvých, včetně 85 000 dětí, které zemřely hlady. Jasně – Jemenci jsou v očích Západu „pouze Arabové.“

Skutečnost, že člověk trpí, by neměla být a priori vykládána jako důkaz, že má pravdu. Zločinci trpí stejně jako nevinní. Jak je taková manipulace vůbec možná? Ukrajina se odvolává na to, že prezident Putin během svého projevu k ruské vojenské operaci řekl, že obyvatelé Donbasu jsou obětí „genocidy.“

Kyjev popřel proto tuto „genocidu“ a obvinil Rusko, že tento argument použilo neoprávněně. Jenže v mezinárodním právu se slovo „genocida“ již nevztahuje na vyhlazení celé etnické skupiny, ale i na masakr její části nařízený vládou. Za posledních osm let bylo v Donbasu zabito 13 000 až 22 000 civilistů, podle toho, zda se odkazujeme na ukrajinské nebo ruské vládní statistiky.

Rusko se obrátilo na OSN. Zaslalo svou žádost o projednání písemně. Konstatuje, že se neopírá o Úmluvu o zabránění a trestání zločinu genocidy, ale o článek 51 Charty OSN, který povoluje válku v sebeobraně, jak výslovně uvedl prezident Putin ve svém projevu. Jenže tribunál se nepokusil nic ověřit. Zůstal u ukrajinského popírání. Dospěl proto k závěru, že Rusko použilo Úmluvu jako argument neoprávněně.

Soud za nepřítomnosti ruského zástupce rozhodl o uložení nesprávného předběžného opatření. Rusko, jisté si svým plným právem, se odmítlo podřídit a požaduje vydání rozsudku ve věci samé, který ovšem nebude vydán dříve než koncem září.

Čína Rusko neopustí

To vše lze pochopit pouze tehdy, když si události zasadíme do kontextu. Najednou jako bychom nevěděli, že již deset let nám američtí politologové tvrdí, že vzestup Ruska a Číny povede k nevyhnutelné válce. Politolog Graham Allison k tomu vytvořil koncept „Thukydidovy pasti“.

Měl na mysli peloponéské války, které ve čtvrtém století př. n. l. postavily proti sobě Spartu a Athény. Stratég a historik Thukydides analyzoval, že války se staly nevyhnutelnými, když si Sparta, která ovládala Řecko, uvědomila, že Athény dobývají říši a mohou nahradit její hegemonii. Analogie je výmluvná, ale nepravdivá: zatímco Sparta a Athény byla blízká řecká města, Spojené státy, Rusko a Čína mají zcela odlišnou kulturu.

Čína například odmítá tlak prezidenta Bidena na nemilosrdnou obchodní soutěž. Místo toho má opačnou strategii „win-win“ (zisk pro oba). Od počátku ukrajinské krize Čína nejenže zastává nezařazený postoj, ale v Radě bezpečnosti OSN chrání svého ruského spojence.

Spojené státy se obávaly, že Peking pošle do Moskvy zbraně. To se nikdy nestalo. Čína sleduje, jak se věci vyvíjejí, a odvozuje z toho, jak budou probíhat, až se rozhodne získat vzbouřeneckou provincii Tchaj-wan zpět. Peking proto všechny nabídky Washingtonu odmítl. Uvažuje v dlouhodobém horizontu a ze zkušenosti ví, že pokud nechá Rusko zničit, bude opět drancován Západem. Jeho záchrana je možná pouze s Ruskem, i kdyby se mu mělo jednoho dne postavit na Sibiři.

NATO Rusko podvedlo

Vraťme se k Thukydidově pasti. Rusko ví, že ho Spojené státy chtějí vymazat ze scény. Předvídá možnou invazi/zničení. Moderní Rusko ví, že nemůže přežít, pokud jsou ve střední a východní Evropě uskladněny americké zbraně.

Proto Rusko na konci existence Sovětského svazu požadovalo, aby se NATO nikdy nerozšiřovalo na východ. Francouzský prezident François Mitterrand a německý kancléř Helmut Köhl požadovali, aby Západ tento závazek přijal. V době sjednocení Německa vypracovali a podepsali smlouvu, která zaručovala, že NATO nikdy nepřekročí linii Odra-Nisa, německo-polskou hranici.

Rusko tento závazek vytesalo do kamene v roce 1999 a v roce 2010 prohlášeními OBSE v Istanbulu a Astaně. Spojené státy jej však bez skrupulí porušily v roce 1999 (vstup České republiky, Maďarska a Polska do NATO), v roce 2004 (Bulharsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko), v roce 2009 (Albánie a Chorvatsko), v roce 2017 (Černá Hora) a znovu v roce 2020 (Severní Makedonie).

Problém není v tom, že se všechny tyto státy spojily s Washingtonem, ale v tom, že jsou územím pro uskladnění amerických zbraní. Nikdo tyto státy nekritizuje za to, že si vybírají své spojence, ale Moskva je obviňuje z toho, že slouží jako týlová základna Pentagonu při přípravě na útok Spojených států na Rusko.

Victoria Nulandová, dvojka na ministerstvu zahraničí Rusko vyzvala k souhlasu s rozmístěním amerických zbraní ve střední a východní Evropě. Slíbila, že Washington na oplátku bude v Rusku investovat. Současně však Rusku pohrozila, že pokud její nabídku nepřijme, dojde k dramatickému zhoršení vztahů.

Moskva reagovala návrhem smlouvy zaručující mír na základě dodržování Charty OSN. Právě to vyvolalo současnou bouři. Respektování Charty, která je založena na principu rovnosti a suverenity států, totiž znamená reformu NATO a dodržení Amerických závazků, že se nebude rozšiřovat za hranice na Odře a Nise. Spojené státy, chycené do „Thukydidovy pasti“, pak přes kyjevskou Zelenského vládu vyvolaly válku na Ukrajině.

Skutečný poražený: EU

Připustíme-li, že jejich cílem je odstranit Rusko z mezinárodní scény, je způsob, jakým Anglosasové reagují na ukrajinskou krizi, jasný. Nesnaží se vojensky zatlačit ruskou armádu, ani uvést ruskou vládu do rozpaků, ale rovnou vymazat na Západě všechny stopy ruské kultury, a současně oslabit Evropskou unii.

Začali zmrazením majetku ruských oligarchů na Západě, což ruské obyvatelstvo, které je považuje za nelegitimní beneficienty drancování SSSR, přivítalo s potleskem. Poté uložili západním společnostem, aby zastavily své aktivity s Ruskem.

Nakonec pokračovaly tím, že ruským bankám přerušily přístup k západním bankám (systém SWIFT). Jestliže však tato finanční opatření byla katastrofální pro ruské banky (nikoli však pro ruskou vládu), opatření proti firmám působícím v Rusku jsou naopak výhodná pro Rusko, které získává zpět své investice s nižšími náklady.

Navíc moskevská burza, která byla od 25. února (den po ruské reakci) do 24. března uzavřena, zaznamenala hned po svém opětovném otevření růst. Index RTS první den klesl o 4,26 %, ale měří především spekulativní akcie, zatímco index IMOEX, který měří národní ekonomickou aktivitu, vzrostl o 4,43 %. Totéž se nyní děje s rublem, který výrazně posiluje. Skutečnými poraženými západních opatření jsou fakticky především členské země Evropské unie, které byly tak hloupé, že je na americký nátlak přijaly.

Podle amerických not k sebevraždě

Již v roce 1991 napsal Strauss Paul Wolfowitz v oficiální zprávě, že USA by měly zabránit tomu, že by se některá z velmocí rozvinula natolik, aby jim mohla konkurovat. V té době byla SSSR v troskách. Jako potenciálního soupeře, kterého je třeba zničit, tedy jmenoval Evropskou unii.

Přesně to udělal v roce 2003, kdy Pentagon zakázal Německu a Francii podílet se na obnově Iráku zničeného americkou vojenskou invazí. O tomtéž hovořila Victoria Nulandová v roce 2014, když svému americkému velvyslanci v Kyjevě nařídila, aby se „vysral na Evropskou unii“ (sic).

A nyní EU dostala z Washingtonu příkaz kompletně zastavit dovoz ruských uhlovodíků. Pokud tento příkaz splní, Německo bude zničeno – a s ním i celá Unie. Nebude to vedlejší škoda, ale plod strukturovaného myšlení jasně vyjadřovaného po třicet let.

Pro Washington je nyní nejdůležitější vyloučit Rusko ze všech mezinárodních organizací. Již se mu podařilo v roce 2014 vyloučit ho z G8. Záminkou nebyla nezávislost Krymu (kterou Rusko požadovalo už několik měsíců předtím, než Ukrajina pomyslela na vlastní nezávislost), ale jeho začlenění do Ruské federace.

Údajná agrese na Ukrajině je záminkou pro její vyloučení ze skupiny G20. Čína okamžitě poukázala na to, že nikdo nemůže být vyloučen z neformálního fóra bez ústavy. Prezident Biden se však k tomuto obvinění vrátil 24. a 25. března v Evropě. Washington zintenzivňuje své kontakty s cílem vyloučit Rusko ze Světové obchodní organizace. Zásady WTO jsou každopádně už tak zásadně podkopávány jednostrannými „sankcemi“ uplatňovanými Západem. Přesto by takové rozhodnutí zle poškodilo obě strany.

Ideologie “uškodit za každou cenu”

Zde přicházejí opět ke slovu texty Paula Wolfowitze. V roce 1991 napsal, že Washington by se neměl snažit být nejlepší v tom, co dělá, ale být první ve vztahu k ostatním. To znamená, že v zájmu udržení své hegemonie by Spojené státy neměly váhat ublížit i samy sobě – pokud druhým uškodí mnohem více.

Na tento způsob myšlení doplatíme všichni. Nejdůležitější je vyloučit Rusko z Organizace spojených národů. To sice není možné, pokud se respektuje Charta OSN, ale s tím Washington nebude trápit o nic víc než s ostatním porušováním všech chart, smluv a závazků. Ostatně již v této věci kontaktoval všechny členské státy OSN (až na několik výjimek).

Anglosaské propagandě se již podařilo Západ přesvědčit je, že člen Rady Bezpečnosti zahájil dobyvačnou válku proti jednomu ze svých sousedů. Pokud se Washingtonu podaří svolat mimořádné Valné shromáždění OSN a změnit stanovy, uspěje. Západu se totiž zmocnila neuvěřitelná hysterie. Loví se vše ruské, aniž by se přemýšlelo o souvislostech – nejen s ukrajinskou krizí. Ruským umělcům je zakázáno vystupovat, i když je o nich třeba známo, že jsou odpůrci prezidenta Putina.

Tu jedna univerzita zakazuje studium protisovětského hrdiny Solženicyna, tu jiná zakazuje spisovatele diskuse a svobodné vůle Dostojevského (1821-1881), který se stavěl proti carskému režimu. Tu je z repertoáru vyřazen dirigent, protože je Rus, tam zase Čajkovskij (1840-1893). Vše ruské musí zmizet z našeho povědomí, stejně jako Římská říše srovnala se zemí Kartágo a metodicky zničila všechny stopy jeho existence, takže dnes o této civilizaci víme jen málo.

Nová kolonizace Evropy

Prezident Biden se tím v projevu z 21. března ostatně ani netajil. Před posluchači z řad podnikatelů prohlásil:

„Toto je okamžik, kdy se věci mění. Nastane Nový světový řád a my ho musíme vést. A musíme k tomu sjednotit zbytek svobodného světa.“ Tento Nový řád má rozdělit svět na dva hermetické bloky; řez, jaký jsme dosud nepoznali, nesrovnatelný se železnou oponou za studené války.

Některé státy, jako například Polsko, na to slyší, protože se naivně domnívají, že mohou stejně jako ostatní sice hodně ztratit, ale také něco málo získat. Generál Waldemar Skrzypczak právě požadoval, aby se Ruská enkláva Kaliningrad stala Polskou.

Zástupná válka USA proti Rusku pokračuje nejen na Ukrajině. Pokud to Evropané včas nepochopí, bude kontinentální Evropa zničena, a – pokud vůbec bude existovat – stane se jen chudou nesvéprávnou kolonií Spojených států.

Zdroj: VoltairNet, z francouzštiny překlad Protiproud